TEST Mitsubishi L200 2,4 DI-D 113 kW – I muži mají své dny
Interiér, design
Terénní pick-upy jsou poměrně zvláštní skupinou vozů, u nás obvykle zastupovanou japonskými modely. Lidé si je kupují, protože hodně vydrží a hodí se na práci, na rozdíl od Američanů však v Evropě najdete jen opravdu málo lidí, kteří tyto vozy používají jako prostředek každodenní dopravy. Časy se však mění, popularita pick-upů roste a dokonce i evropské automobilky vycítily nové možnosti – Volkswagen Amarok do této třídy přináší více kultivovanosti a pohodlí, ve spolupráci s Nissanem mají navíc přijít i podobné stroje od Renaultu a Mercedesu, přičemž druhý jmenovaný má brnkat na struny luxusu a prestiže. Takový vůz tady totiž chybí, dnešní trend víceúčelových automobilů je jim však nakloněn.
Novinkou v této třídě je však zcela typický a klasický zástupce, Mitsubishi L200. Jde v pořadí již o pátou generaci užitkového soumara a i tentokrát nečekejte žádné velké módní výstřelky – Mitsubishi pořád zastává názor, že pick-up má být zejména dobrým pracantem.
Námi testovaný kus v základním stupni výbavy tak přijíždí na ocelových šestnáctipalcových discích s pořádnými zimními pneumatikami Nokian, přičemž automobil má přiřaditelný pohon všech kol, redukci i uzávěr zadního diferenciálu. Podvozek je stále rámové konstrukce, přičemž samotný rám je o 7 % tužší než dříve, řízení dostalo strmější převod (3,8 otáček od dorazu k dorazu) a hodně potěší i celková nosnost 4090 kg (korba + přívěs), přičemž samotný brzděný přívěs může vážit až 3100 kg. Světlá výška vozu činí 225 mm, byť zadní diferenciál je dost blízko zemi. V terénu však vůz zvládne hodně i díky přednímu nájezdovému úhlu 30 %, zadnímu 25 %, přechodovému 24 %, maximálnímu bočnímu náklonu 45 % a brodivosti 600 mm.
Zatímco design předchozího L200 byl inspirován závodním Mitsubishi Pajero, novinka sází spíše na elegantnější linie. Největším výstřelkem na voze je chrom pod předním nárazníkem a na krytu zrcátek, případně diodové mlhovky s denním svícením. Vzhled vozu však v muži okamžitě vyvolá pocit volnosti, svobody a možnosti vjet kamkoliv. Vzadu nás překvapila absence klasického nárazníku, nechybí však rozpěra zamezující nižším vozům vjet pod pick-up. Samotná korba u této čtyřdveřové varianty DoubleCab pak má délku 1520 mm, šířku 1470 mm a hloubku 475 mm.
Při pohledu do interiéru může člověka zvyklého na moderní automobily přepadnout pocit, že sedí ve voze z druhé poloviny devadesátých let. Ovládání klimatizace vypadá jako z dvacet let starého Lanceru, přepínání vnitřního a vnějšího okruhu ventilace posuvnou páčkou už jsem rovněž dlouho neviděl, stejně jako šedivé plasty. Palubní počítač se přepíná kolíkem za volantem a měkčené plasty samozřejmě nečekejte. Jenže u tohoto vozu to vadí výrazně méně než jinde, slícování je navíc dostatečně precizní, takže rozhodně nečekejte nějaké vrzání či jiné pazvuky, potěšila i překvapivě pohodlná sedadla. Že sedíte v novodobém automobilu, však lze zjistit snad jen z přípojky na USB a tlačítka vypínání systému stop-start. V tomto ohledu již konkurence umí přece jen více zapůsobit. Alespoň že prostoru je dostatek jak vepředu, tak vzadu, kde se sedí vyvýšeně.
Přesto ale nemusíte čekat zcela archaický stroj. Ostatně tomu napovídá již agregát pod kapotou, nová naftová jednotka 2,4 DI-D, která má dva vyvažovací hřídele a také systém variabilního časování ventilů MIVEC, což je premiéra v rámci naftových pick-upů.
Motor
Šeptající vytrvalec
Jak jsme již řekli, k testu dnes máme vůz v základní výbavě Invite, ke které se automaticky váže slabší ze dvou verzí agregátu 2,4 DI-D, která má výkon 113 kW a točivý moment 380 N.m. Paradoxně však pouze tato varianta má šestistupňový manuál, silnější verze se 133 KW a 430 N.m dostala pětistupňové skříně – automatickou i manuální.
Již od prvního nastartování potěší na danou třídu nízká hlučnost jednotky, která se projevuje relativně jemným vzdáleným klapáním bez nepříjemného dunění. Vibrace jsou rovněž potlačeny na minimum a potěší i správné naladění motoru. Jednotka tak s chutí zabírá již od nejnižších otáček, citelný zátah přichází okolo 1500 ot./min, ale motor jakkoliv neprotestuje ani níže. Zrychlení slabší varianty není nikterak výbušné, ale potěší schopnost pohybovat se svižně a tiše i na dálnici, vůz tak díky vhodnému zpřevodování nemá problém jet kopec nekopec i rychlostmi povolenými jen v Německu. Jen předjíždění není jeho parketou, pokud už však takový manévr chcete podstoupit, doporučujeme držet agregát v oblasti okolo 3000 otáček za minutu, kde jede nejlépe. Pro běžnou jízdu však stačí i polovina, ostatně v 90 km/h na šestku motor točí 1500 ot./min, ve 130 km/h je to 2200.
Reakce na plyn je spíše měkčí, i tak se ale s kultivovaným motorem dobře spolupracuje a jedná se rozhodně o přednost vozu. Obsazení čtyřmi lidmi a zavazadly navíc dynamiku výrazněji neomezuje, auto tak pojede bez zásadního trápení i s povoleným téměř tunovým zatížením.
Změna rychlostních stupňů probíhá pomocí dlouhé plastové páky, která má v kulise sice přesný, ale dosti gumový chod. Není to žádná radost, ale alespoň jde řadit poměrně hladce a rychle, což u konkurentů nebývá pravidlem.
Nový agregát se chlubí slušnou průměrnou spotřebou 6,4 litrů na sto kilometrů. Této hodnoty zcela jistě dosáhnout lze, ovšem při předpisové jízdě mimo obec. Ve městě očekávejte spíše devět litrů, podobná hodnota vás může zastihnout i na dálnici. Pokud chcete s vozem jezdit svižněji, očekávejte spíše 11 litrů. To jsou rozhodně odpovídající hodnoty.
Jízdní vlastnosti, závěr
Hopsá, ale neuskočí
K vozidlům kategorie pick-up se váže i jistý diskomfort, který je daný rámovou konstrukcí a tuhou zadní nápravou s listovými pery. Jedná se holt o užitkový nástroj, taková modernější lopata. Zejména nezatížený vůz je tedy zadní nápravou na vlnách a nerovnostech nakopáván, přičemž hlavně po městě může být neustále hopsání otravné. Nejlépe dokázal tuto vlastnost potlačit Volkswagen Amarok, testovaná L200 se pak řadí spíše k těm horším.
Na druhou stranu, až na trefení velkých nerovností neuslyšíte žádné rány či dunění a vůz působí nezdolným, věčným dojmem. Typické pohyby pak ustanou ve vyšších rychlostech, na delší cesty je tedy vůz překvapivě civilizovaný.
Pokud jezdíte s pohonem pouze zadní nápravy, což je na zpevněném povrchu po většinu času logické, dočkáte se menšího poskočení pouze, když vůz hledá trakci při rozjezdu na nerovnostech. I přes primitivní podvozek a vyšší stavbu však L200 dokáže překvapit v zatáčkách. Má dobrou mechanickou přilnavost, zatáčí nečekaně ochotně a oblouky můžete projíždět i vyššími rychlostmi bez nechtěného dramatu. Snad jen s omezenou stabilizací na mokru se zadní kola brzy protočí a mohou jít i na trojku do smyku, je to však díky délce vozu tak pomalý a dobře čitelný přechod, že podchytit smyk ležérním kontra by v tu chvíli zvládnul snad i šimpanz po lobotomii. Potěší také na dnešní dobu překvapivě sdílné řízení a dobrá přilnavost přední nápravy.
Podobně překvapí rovněž chování na dálnici – vůz je totiž stabilní, slušně odhlučněný a má navíc aerodynamiku na úrovni nejlepších ve třídě, cestování tak není žádným očistcem, naopak jde o poměrně příjemnou záležitost.
Ve městě je samozřejmě L200 tak trochu jako slon v porcelánu, rejd je však slušný a navíc si můžete pomoci přes obrubníky i jiné překážky, aniž byste se museli bát o odřené či zničené ráfky.
Hlavní doménou auta je ovšem samozřejmě terén. Skočit si na dřevo do vašeho soukromého lesíku nebylo nikdy příjemnější. V terénu automobil zvládne více, než na co si troufáme my za volantem, díky zimních gumám s pořádným vzorkem jej navíc nezastaví ani bláto, ze kterého se umí vyhrabat. Rovněž komfort na polní cestě není zlý, vůz navíc působí tak, že mu podobná jízda nic nedělá.
Pokud máte rádi řízení, nelze podobné pick-upy nemilovat. Zde je totiž člověk za volantem ještě opravdu řidič, musí u své činnosti přemýšlet, vůz navíc působí uspokojivě mechanicky. Přesto se nejedná o žádný splašený stroj ani o auto, které by bylo jakkoliv nebezpečné.
Závěr
Mitsubishi L200 se vykašlalo na pěkný interiér či jakékoliv jiné pozlátko. Tady nejde o show, ale o funkčnost, a v tomto ohledu je vůz jednoduše výborný. Má moderní, kultivovaný a dostatečně výkonný motor, čitelné jízdní vlastnosti a až na nakopávání zadní nápravy i velmi dobrou stabilitu. Zároveň si zachovává ten pravý rustikální charakter nezničitelného pracovního nástroje.
Tohle je věc, která má sloužit, ale přitom překvapivě myslí nejen na práci, ale i na svého řidiče. Zážitek z vozu je sice starosvětský, čemuž napomáhá i archaický interiér, ale samotná jízda odpovídá až na výjimky standardům moderních pick-upů, které působí staromilsky tak nějak obecně. Pokud vám tedy podobný stroj učaroval a máte pro něj využití, L200 je doporučeníhodná volba, jejíž řízení vás bude bavit.
| Nejlevnější verze modelu | 714.250 Kč (L200 2,4 DI-D DoubleCab Invite/113 kW) |
| Základ s testovaným motorem | 714.250 Kč (L200 2,4 DI-D DoubleCab Invite/113 kW) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 786.134 Kč(L200 2,4 DI-D DoubleCab Invite/113 kW) |
| Testovaný vůz s výbavou | 786.134 Kč (L200 2,4 DI-D DoubleCab Invite/113 kW) |
Plusy
- Odhlučnění motoru
- Zátah od nízkých otáček
- Stabilita a ovladatelnost v zatáčkách
- Prostornost kabiny
- Utáhne až 3100 kg
- Dojem nezničitelnosti
Minusy
- Výraznější nakopávání zadní nápravy
- Gumové řazení
- Interiér jak z devadesátých let
Foto: Jiří Káš
