TEST Nissan Qashqai+2 2,0 dCi – Jednoduchá matematika
Populární crossover prodělal facelift, a tak jsme se ve druhé polovině srpna mohli těšit z plastového výlisku (nahrazuje klíč) od prodloužené verze poháněné populárním turbodieselem v kapse. Překazilo něco naše natěšení?
Přesně po třech letech od svého uvedení na trh se Nissan Qashqai dočkal faceliftu – oficiálně se zmodernizovaný “kočovník“ s interním kódem J10B představil veřejnosti na březnovém ženevském autosalonu. Za první pololetí letošního roku se na našem trhu prodalo přes šest stovek Qashqaiů, což stačilo na třetí místo mezi malými a středními SUVéčky.
To nejlepší je venku
Občas se stává, že bychom facelift mohli zkoumat s lupou u oka. To ale není tento případ. Modernizace japonského SUV je opravdu výrazná. Při čelním pohledu odhalíte zcela nové pojetí přídě, které má na svědomí nový, sportovnější profilovaný, nárazník s větším nasávacím otvorem. A také černě lakovaná mřížka chladiče se zvýrazněným logem automobilky, kterou doplňují zcela jiné světlomety. Mlhovky i nadále zůstávají kruhové v nelakované spodní části nárazníku. Z poměrně vykulené a usedlé přídě vozu se tak stala tvář sportovní šelmy, která svýma přimhouřenýma očima vyhlíží kořist, na níž už otevírá nenasytnou tlamu.
Z bočního profilu ke změnám nedošlo a i když na vás z fotografií může prodloužený rozvor a délka působit mírně jezevčíkovitě, ve skutečnosti tomu tak není. A zezadu? Tam úpravci vyměnili pouze svítilny za obdobně tvarované, ale s čirou optikou. Véčkovitá spodní část okna stejně jako mlhovka umístěná uprostřed spodní, nelakované, části nárazníku zůstaly.
Koeficient aerodynamického odporu díky změnám klesl o desetinu na 0,33. Chválíme velká zpětná zrcátka, která poskytují přehled o situaci za vozem. Bohužel od cca 100 km/h vydávají větší aerodynamický hluk než by bylo milé.
Funkčnost uvnitř
Nasedáme dovnitř do kožených sedadel a po delší cestě si uvědomujeme jeden z neduhů. I přesto, že nepatří mezi nejměkčí a spodní část opěradla překvapivě dobře drží záda, nějak extra pohodlná nejsou a za chvíli nevíte jak své pozadí a záda uvelebit. Kůže vypadá uměle a sedák by mohl být o trochu delší.
Velkou radost nám naopak dělá nový přístrojový štít, který je přehlednější a palubní počítač v něm dostal více místa. Budíky jsou jednodušší, přehledné a dobře čitelné. Ukazatel okamžité spotřeby má podobu částečně vyplněného obdélníku (nebo širší úsečky), kdy levá bílá část ukazuje aktuální hodnotu. V obdélníku navíc trůní “plující“ kosočtverec – ten zase informuje o průměrné spotřebě (ta je navíc zobrazena i číselně) – a vy tak hned víte, jestli jedete za méně nebo za více, než je momentální průměr.
Pod budíky se nově přesunuly dříve digitální, dnes ručičkové, ukazatele teploty chladicí kapaliny a stavu paliva. Multifunkční volant zůstal stejný, stejně jako zbytek interiéru – chválíme ergonomii a účelnost, neboť vše je tam kde to intuitivně hledáte.
Za mínus považujeme fakt, že vnitřek vozu jako celek působí nudně a až moc jednoduše, ani po faceliftu mu designéři nedokázali vdechnout náboj nebo jiskru. Rovněž nechápeme, proč Nissan nepoužil místo nevzhledného startovacího výlisku moderní tlačítko – klíček stejně nikam nestrkáte a u odemykání dveří (pouze tlačítkem na klice) to jde.
Podle materiálů automobilky měl Qashqai kromě nových laků a litých kol dostat i více odkládacích prostor – je sice pravda, že se nám po autě nic neválelo, ale 1,5 litrovou PET láhev si stejně nemáte kam odložit.
A ještě si neodpustíme pár písmen k navigačnímu přístroji. Naviguje sice spolehlivě a do cíle cesty vás neomylně přivede, ale jeho úhlopříčka je na dnešní poměry už příliš malá a ani zobrazovací mód nám pod fousy moc nešel. Líbila se nám zadní parkovací kamera, která stále ještě není běžným standardem.
Sedíme a sklápíme
Na rozměrech interiéru se nic nezměnilo, což jen chválíme. Vepředu máte místa všemi směry komfortní dostatek, vzadu je situace obdobná, navíc si můžete nárty opravdu pohodlně zasunout pod přední sedadla. Průměrný člověk si za sebe sedne bez problémů a při obsazení čtyřmi osobami se cestuje velmi pohodlně.
Zadní (vlastně prostřední) sedadla lze variabilně sklápět v poměru 40/20/40, když je necháte vztyčená, máte k dispozici 450 litrů zavazadlového prostoru. Číslo to možná není ohromující, prostor vám na výšku ubírají nevyjímatelná složená zadní sedadla, ale “potřebných a nepostradatelných věcí“ tam naskládáte opravdu hodně. Pod podlahou máte k dobru další schránku na menší drobnosti. Pokud sedadla sklopíte, dostanete 1520 litrů prostoru na cokoli nebo na případné přespání dvou dospělých.
Naše nadšení vyprchalo, když jsme z podlahy kufru vytáhli dvě zadní sedadla. Jdou sice vytáhnout jedním pohybem a jejich instalace je dílem okamžiku, ale sedadla se jim říkat nedá. Všemi směry je místa nedostatek a pro dospělého je to opravdu “nouzová nouzovka.“ Snad pro dítě v sedačce by mohly být použitelná, jinak je lepší je nechat sklopená a využívat objemu kufru. Nehledě na to, že nastupování na ně se podobá menší akrobatické maturitě. A ještě jeden rozčilující nedostatek – bezpečnostní pás šestého a sedmého sedadla trčí v kufru tak nešťastně, že se vám zaručeně bude neustále motat do rolety zavazadlového prostoru a ztěžovat s ní manipulaci jako nám.
Jízda napříč Evropou
Vrcholný agregát našeho QQ+2 má cestovatelský potenciál – dvoulitr dCi o výkonu 110 kW při 4000 min-1 a točivém momentu 320 Nm při 2000 min-1 sice za studena mírně dieselově bručí, ale po zahřátí je již vše v pořádku. Pod 1500 min-1 se mu pracovat nechce a vydává u toho navíc protestující zvuky, ale už o 200 otáček výše se probudí a lineárně poskytuje svou sílu nebo výkon až lehce za metu 4 tisíc otáček.
A navíc za své služby ani moc nepožaduje. Ve městě k pohonu Nissanu těžkého 1,7 tuny potřebuje 8,5 litru nafty na sto kilometrů a při jízdě ustálenou stokilometrovou rychlostí vstříkne technika do válců 5,4 l/100 km – motor v tomto případě točí na šestý převodový stupeň rovné 2000 min-1.
Pokud zrychlíte na reálných 130 km/h, motor bude točit o 700 otáček více a spotřeba vzroste těsně pod 7 l/100 km. Bez větších problémů se dá celková spotřeba udržet v okolí sedmilitrové hranice (všechny spotřeby měřeny v režimu 2WD), což ve spojení s 65litrovou nádrží dává dojezd velmi slušných devíti stovek kilometrů.
Závěr
Facelift Qashqaii jednoznačně prospěl. Zvenčí se z tohoto Nissanu stalo velmi přitažlivé auto, které se v Evropě bude líbit více než předchůdce. Interiér je sice jednoduchý, ale zároveň také nepříliš útulný, strohý a nevýrazný – trošku invence mohli návrháři přenést zvenku dovnitř. Motor spalující naftu je úsporný a po zahřátí vás svým projevem neobtěžuje. Což ve spojení s komfortněji nastaveným (a více se naklánějícím) podvozkem a dobře odfiltrovaným aerodynamickým šumem předurčuje tohle auto ke zdolávání dlouhých tras. To můžeme po ujetí dvou tisíc kilometrů během čtyř dnů potvrdit, jenom ta sedadla nám dělala trošku starosti. Ta přední vás nehýčkají jako zbytek celého auta a to šesté a sedmé snad ani nepočítejte a raději využívejte většího objemu kufru.
První cena vozu | 463.000,-Kč (Visia 1,6 84 kW) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 563.000,-Kč (Visia 2,0 dCi DPF 110 kW) |
Základní cena testovaného vozu | 645.000,-Kč (Tekna 2,0 dCi DPF 110 kW) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 733.500,-Kč (Tekna 2,0 dCi DPF 110 kW) |
Plusy
- Přehledný a skvěle čitelný přístrojový štít
- Ergonomicky optimální a prostorný interiér
- Neobtěžující a úsporný motor
- Plynulý přísun točivého momentu
- Komfortní nastavení podvozku
- Velký zavazadelník
- Parkovací kamera
- Velká zpětná zrcátka
Mínusy
- Sedadla nevhodná pro delší cesty
- Nudný a nevýrazný interiér
- Malá úhlopříčka displeje navigace
- Malé šesté a sedmé sedadlo