TEST Škoda Octavia Combi 1.2 TSI vs. Peugeot 308 SW 1.2 PureTech

Zatímco čerstvými plodinami od domácích pěstitelů můžeme svoji kuchyni zásobit díky farmářským trhům, francouzské zboží se k nám stále častěji dostává jen v podobě konzerv z diskontních řetězců jako Lidl, Penny Market, Renault a Citroën.

Tam někde míval posledních několik let svoje regály i Peugeot. Teď nově sází na expresní dodávky čerstvých dobrot rychlým a prostorným kombi 308 SW. Podaří se zaujmout usedlé české zákazníky?

DOJEM

Co si dáte?

První setkání s francouzskou specialitou nezačíná dobře: uvnitř mohou vonět čerstvé žloutky a smetana, ale v tak nezajímavém balení je snadno přehlédnete. Designéři ohoblovali tvary až na samou dřeň účelu, okrasné prvky vypadají jako nalepené na povrchu a nepůsobí nijak originálně. Příď a záď alespoň naplňují fenomén nudné elegance, ale zavalitým bokům nad autobusově dlouhým rozvorem není pomoci. Karoserie na pohled ničím neurazí, vypadá jednolitě a dojem neruší žádné nedotažené detaily, ale to je na náš vkus trochu málo.

Řízná selka Octavia veze na trh pytel mouky, vejce i švestky a tváří se přísně. V ostře řezaných rysech se zračí česká schopnost s ničím se dlouho nemazat a nějak si poradit. Jenže pod tím vším dýchá cosi hlubšího. Už Jan Neruda o domácí šampionce prorocky napsal: trochu trpká zdá se, však kvete po svém v osobité kráse. Proporce karoserie jsou dokonale vyvážené, skromné zkrášlující motivy na sebe plynule a logicky navazují, nikde není hluché místo. Octavia mluví jasnou, třeba trochu jadrnou řečí a tím si nás získává.

I účelnost pohladí

Po rozbalení a nahlédnutí dovnitř se věci mění jen částečně. Peugeot se po francouzském zvyku snaží budovat eleganci roztodivnostmi bez účelu. Štíhlé, dvouposchoďově uspořádané palubní desce nechybí kouzlo. Zajímavě nepravidelné tvary, hlavní přístroje vysunuté do jakési půdní vestavby nebo stříbřitý rámeček ve střední části navozují noblesní dojem. Plastová boule pod ním ale nadšení chladí, stejně jako ponuře působící materiál obklopující posádku zepředu i ze stran.

Octavia pracuje s jednoduššími tvary, výsledek přesto působí útulněji. Tajemství vysvětlují příjemnější materiály i vzdušná hojnost prostoru. Palubní deska ani sloupky nás neobjímají tak těsně, a přestože atmosféru našeho vozu prosvětluje volitelné světlé čalounění, volnost v oblasti kolen je jasnou výhodou.

PROSTOR A POHODLÍ

Tam se toho vejde

Škoda Octavia je vyhlášeným přepravníkem pro převoz ingrediencí všeho druhu v téměř neomezeném množství. Po otevření kufru je jasné, že se nezalekne ani vrcholu sezony, kdy se – jak zpívá klasik – v celé aleji švestky jen válejí. Takový náklad nevybíráme náhodou: právě švestkami lze ideálně vyplnit celých 610 litrů prostoru, tedy včetně 22 l prohlubně pro rezervní kolo. Škoda, my bychom těch 1600 Kč za jistotu dojetí do cíle určitě připlatili. I pak by nám ale zbylo velmi slušných 588 litrů. Ostatně při pálení slivovice bychom takový deficit suroviny ani nepostřehli.

Ke cti peugeotu budiž řečeno, že u něj slibovaných 610 l platí vždy – rezerva je v základní výbavě. Zadní opěradla se proto skládají do roviny i bez vložené podlážky. Kritiku zaslouží nízký vstup: rozdíl 14 cm může rozhodnout o naložení či nenaložení neskladných předmětů, například částí destilačního přístroje. Ani octavia ale není bez chyby, když nehraje fér s objemem vázaným na přítomnost rezervy, a tak necháváme oběma vozům za jejich 610 litrů výtečnou.

Všichni sedí, ale jak?

Jak se při zásobovací akci bude dařit nám v kabině? To záleží nejen na typu vozidla, ale i na tom, jestli na nás vyjde místo vpředu, nebo vzadu.

Řidiče octavia přímo hýčká. Sedadlo dobře drží stehna i ramena, rozsah seřízení volantu v obou osách přesahuje běžné potřeby, výhled do stran i dozadu je vynikající. Vzadu se ale hraje plichta: spousta místa na kolena, zato sedák nízký a sezení nepohodlné.

Peugeot 308 SW jezdí na velkorysém rozvoru 2730 mm, což je tak na půli cesty mezi passatem a superbem. Znamená to srovnatelný blahobyt pro cestující vzadu? Nikoli, velkou většinu prodloužené podlahy spolkl kufr. Pasažérovi střední postavy zbývá na kolena slušných 19 centimetrů, ale umístění sedáku je stejně přízemní. Na rozdíl od škodovky tady navíc nemáme kam zastrčit chodidla a vzpřímená hlava se dotýká rolety střešního okna. Kratičký dosah hlavové opěrky pak jasně dokazuje, že zadní sedadla jsou míněna hlavně pro děti.

Pilotovi dálkového letu se žije lépe, ne však dokonale. Sedák má tabulkově vzato správnou délku, ale zaoblené čalounění oporu stehen šidí. Podobně tvarované opěradlo končí nejlepší práci pod lopatkami. Zasunutý pod vysokou palubní desku se řidič ocitá blíž u čelního skla, což omezuje výhled přes sloupky i kolem zrcátka. Ne že by se s tím nedalo žít, na pendlování do Francie bychom však volili škodovku.

MOTORY A ZPŘEVODOVÁNÍ

Tříválcová raketa

V čem má třistaosmička bezesporu navrch, je výkon motoru. Ve spojení se skromným objemem jsou parametry 96 kW a 230 N.m téměř neuvěřitelné. Hurónské zrychlení na dálnici i suverénní tah do dlouhých kopců nás ale přesvědčují, že tady to páni konstruktéři nešidili. Octavia s točivým momentem 175 N.m působí vybledleji, což potvrzují i značné rozdíly naměřené v pružném zrychlení. Přitom právě peugeot vykázal nižší kombinovanou spotřebu – teorie sníženého tření a lehčích vnitřností zřejmě nelže. Je však třeba dodat, že 308 standardně obouvá úsporné pneumatiky skromného rozměru 205/55 R 16, zatímco octavia přijela na sportovních sedmnáctkách ráže 225 mm.

Otázkou dne je samozřejmě kultura chodu. Ano, na tříválcové poměry je Peugeot PureTech výborný, zejména když překoná drnčivou hranici 1500 ot./min. Bezprostřední srovnání s uhlazenou octavií ale ukazuje, že úplné rovnosti obě koncepce nikdy nedosáhnou. Po městě je hladce nastupující čtyřválec rozhodně příjemnějším společníkem, plynulejší rozvoj síly navíc nenutí k tak častému podřazování.

JÍZDA

Co jsem to chtěl?

S postupujícím soubojem se nám česká literární klasika začíná vybavovat i za volantem peugeotu, konkrétně Ztížená možnost soustředění od Václava Havla. Ať chceme během jízdy v nastavení vozidla cokoli upravit, musíme se podřídit zdlouhavému dohadování s centrální obrazovkou. Rádio, navigace, klimatizace – každý krok znamená skákat z menu do menu, trefovat ne zrovna citlivě reagující displej a nechat jízdu jízdou. Nepotěší ani krasodušně symetrické hlavní přístroje před volantem. Ne každý na ně pořádně vidí, obrácený otáčkoměr vyvolává zmatek a čísla jsou na takovou vzdálenost příliš malá. Peugeot je všechno, jen ne intuitivní. Když po několika hodinách jízdy přichází únava, začínáme mít strach, abychom dezerty nepřivezli rozplácnuté na čelním skle.

Octavia nechává řidiče řídit – logicky rozmístěné a přesně reagující ovladače brzy nacházíme skoro poslepu, displej navigace odpovídá na povely bleskově a ovládání žádá za jízdy minimum pozornosti. Tak to má být.

Česká přímost

Totéž lze ostatně říct o rozdílu v ovládání vozu jako celku. Řízení škodovky je přesné, utažené a pocitově ostré, pedály reagují spojitě a citlivě. Také řazení chodí v jasně vymezených drahách – i když, rýpněme si, u předchůdkyně byly vůle ještě menší.

Řadicí páka třistaosmičky zaujme hlavicí s rozšafně plochým kloboukem, která moc nepadne do ruky, a samotný chod připomíná procházku po širokých cestách parku ve Versailles. Lehké a rychlé řízení vyhovuje při pohodové jízdě a manévrování po městě. Spěch a stres ale ukážou druhou stranu věci: komfortně měkká uložení přední nápravy se pod zátěží vlní, přesnost se vytrácí, což v kombinaci s miniaturním volantem působí nervózně. Velkou oporu nenacházíme ani v houbovitém pedálu brzd s dlouhým mrtvým krokem.

Měkčí není pohodlnější

Peugeot 308 SW jsme poprvé testovali s dvoulitrovým turbodieselem a nestačili žasnout, jak harmonicky dokázal podvozek kočírovat pohyby těžké přídě. Na lehký tříválec jsme se těšili o to víc, ale očekávání se naplnilo jen částečně. Po hladkých silnicích pluje kombi důstojně, na menších hrbolech a spárách pérování projevuje přesvědčivou poddajnost. Hrubší nerovnosti se ale do kabiny přenášejí o poznání drsněji, trefit kanál v zatáčce znamená uskočit o půl metru do strany. Sladění tlumičů a pružin zde zjevně nebyla věnována tak detailní pozornost, což je rozhodně škoda. Asi jako když se crème brûlée ocitne ve slevovém regálu kvůli popraskané karamelové krustě.

Octavii jsme za komfort odpružení kritizovali velmi tvrdě, ostatně stejně jako novináři z dalších zemí. A pánové v Boleslavi zaslouží respekt za to, že

nás vyslechli. Ano, stále jde o sportovně tuhé auto, ale přepracované zavěšení v karoserii kombi funguje, jak má. Při ostré jízdě podrží, na výletě nekazí pohodu, a co hlavně – vajíčka dojedou na trh celá.

ZÁVĚR

Česká klasika zvítězila, a nebylo to jen kvůli švestkám. Octavia přesvědčila vyvážeností: využitelností prostoru, snadným ovládáním, bezpečnými

jízdními vlastnostmi, harmonickým chováním na horší silnici i kultivovaností motoru. Peugeot má navrch ve výkonu motoru a spotřebě paliva, ztrácí ale kvalitou zpracování, nedomyšlenými detaily v ovládání, které se obracejí proti uživateli, a nedoladěným podvozkem.

Jak známkujeme

Známky se odvíjejí od nejlepšího auta v dané kategorii a hodnoceném parametru. Měřitelné veličiny známkujeme podle odstupu od lídra, každých 5 % ztráty znamená čtvrt známky odstup. Příklad: Nejlevnějším kombi nižší střední třídy s požadovanou výbavou a zážehovým motorem odpovídajícím testované dvojici (výkon v rozpětí 70-100 kW) je Renault Mégane Grandtour 1.6 16V/81 kW Authentique doplněný o rádio za 8100 Kč. Za výslednou cenu 303 000 Kč tedy dostává jedničku, stejně jako auta s cenou do 318 150 korun. Za cenu od 318 151 do 333 300 korun udělíme známku 1,25 a tak dále. Podobně postupujeme i při subjektivním hodnocení (vzhled, zpracování), vždy vyčíslujeme odstup od nejlepšího. Známku můžeme dále upravit, pokud chceme zohlednit například extrémně bohatou výbavu, nadstandardní záruku a podobně. Známka za oddíl Cena a výbava není součástí celkového hodnocení! Jedná se o samostatnou disciplínu.