TEST Škoda Superb Combi Scout 2.0 TDI (147 kW) DSG 4x4 – Podruhé lépe?

Byl to tehdy zelený kus, který si do svého speciálu s podtitulem „auta, která nám brzo zakážou“, vybral Martin Vaculík. A s ním jsme se tehdy shodli, že jednotka 2.0 TDI (147 kW) EA 288 Evo byla hlučnější, než by se nám zamlouvalo. Nejen v porovnání se slabší verzí (ta se totiž významně technicky liší, mimo jiné 2.0 TDI (110 kW) spoléhá na litinový blok a ten vibracím/hluku vzdoruje lépe než hliník), ale v rozpacích jsem byl hlavně kvůli Audi A6, která se silnějším TDI zdatně předstírala šestiválec. Tehdy jsem napsal, že by leckdo mohl čtyřválec 2.0 TDI (147 kW) EA 288 Evo v audině považovat za podladěnou variantu šestiválcové nafty. V superbu podobné šálení smyslu nehrozilo – kromě jednoduchého faktu, že si Audi jakožto prémiová značka zkrátka lépe poradila s odhlučněním, hrál proti superbu i jeho pohon všech kol. Mnou testovaná Audi A6 Avant 2.0 TDI (147 kW) EA 288 Evo byla pouhou předokolkou, obešla se tedy bez kardanu spojeného s převodovkou a u zadní nápravy s diferenciálem, což k nižší hlučnosti čtyř kruhů také nepochybně přispělo. A pak i uložení motoru, pochopitelně – u audi najdeme čtyřválec v podélném rozpoložení, u superbu samozřejmě napříč.

Lepší výchozí pozice

Rozhodně netvrdím, že bych si letos, v případě testované specifikace Scout, čtyřválec pletl se šestiválcem, nebo že by se proti zelenému Sportlinu významně utišil, ale jedna věc červenému kombíku velmi pomohla – týden před scoutem jsem strávil za volantem Octavie RS 2.0 TDI (147 kW) DSG 4x4 a zde byl nafťák daleko, daleko hlučnější. Přesednutí do superbu přineslo významnou kultivaci, takže minimálně ve srovnání s menším sourozencem vychází Superb Combi Scout 2.0 TDI (147) kW EA 288 Evo jako daleko tišší společník. Zmíněná zkušenost s audi však dokazuje, že by mohlo být ještě lépe.

Neoddiskutovatelným přínosem verze Evo je daleko plynulejší nástup točivého momentu (porovnávám se starší variantou silnějšího 2.0 TDI), nově stačí patnáct set otáček a dvoulitr příjemně zatáhne, minimem bývaly tisícovky dvě. Jako obvykle mě trochu dráždily pomalejší reakce převodovky DSG, hlavně na výjezdu ze zatáčky jsem pravidelně čekal na vhodné podřazení. Vyřešil jsem sportovním módem motoru a převodovky, který naštěstí nedržel otáčky zbytečně vysoko (znovu bych srovnal s naftovou Octavií RS, kde byl sportovní režim za mě problematicky použitelný, byť si uvědomuji, že u dravějšího modelu se napruženější pohonná soustava tak nějak očekává). V Superbu jako by o sportovní režim vlastně ani nešlo, netrávil jsem věčnost nad dvěma tisíci hloubajíc, kdy si konečně převodovka uvědomí, že by mohla odřadit. Příjemné nastavení, za které bych se nezlobil v normálu, komfortu… On to ale superb má celkově v tomto směru takové posunuté, ještě se k tomu dostanu.

TEST Škoda Superb Combi 2.0 TDI (147 kW) DSG 4x4 Sportline – Možná radši slabší

Stejně jako u minulého superbu s tou samou pohonnou jednotkou mě zarazila spotřeba – nejčastěji jsem se pohyboval lehce nad sedmi litry, na dálnici ale průměry stoupaly k osmi. Rozhodně jsem předpokládal, že se i při svém typickém týdenním režimu (převaha dálnice a města), dostanu pod sedm. Pohyboval jsem se minimálně o litr výš, než bych tipoval.

Škoda Superb Combi Scout 2.0 TDI (147 kW) DSG 4x4

Komfortu občas až moc

Nakonec jsem si do poznámek k testovanému vozu napsal „naprosto úžasný komfortní podvozek“. Ale abych dodržel slovo a vrátil se k tomu, že superb „to má celkově takové posunuté“, budeme si muset ten parádně pohodlný podvozek trochu vysvětlit.

I červený Superb Combi Scout byl vybaven adaptivním podvozkem, za který se v tomto případě připlácí 22.500 Kč. A znovu si dovolím tvrdit, že ideálem je až sportovní režim. Do té doby je superb velmi uhoupaný, v komfortu bych řekl, že skoro až nepříjemně měkký. Ve sportu už vám ale čumák nehopsá nahoru a dolů na sebemenší terénní vlně, superb však stále velmi dobře, myslím, že až nadprůměrně tlumí nerovnosti. I ty větší, ostřejší… jak jsem napsal výše, „naprosto úžasný komfortní podvozek“.

Do sportu jsem přepínal i řízení, ne že by se mi dostalo větší zpětné vazby, v to u moderních elektrických posilovačů už ani nedoufám, ale podobně jako je podvozek mimo sport přehnaně vyměklý, stejně tak je řízení zbytečně přeposilované. Přijde mi, že škodovky mívaly lépe nastavené posilovače řízení, nejnovější kousky jsou vyloženě nijaké, nejhůř dopadla nová fabia, zde se opravdu jen bezcílně a velmi lehce točí volantem. O moc lepší však není ani Octavia RS, kterou jsem dnes taky už nakousl. Přitom to jde výrazně lépe, viz dlouhodobý golf s mild-hybridní patnáctistovkou – zde jsem alespoň nějaké sepjetí s přední nápravou zažíval.

TEST Škoda Superb Combi iV – Se šňůrou a nádrží poprvé

Takhle by to šlo!

To jsem takhle jezdil Octavií RS, už tady její jméno párkrát padlo, a po týdnu za jejím volantem jsem si skoro až řekl, že ten nejnovější škodovácký infotainment nakonec nebude tak špatný, že se už míň zasekává, že už možná není tak strašně pomalý… po výměně za superb bych si za takové smíření velice vyčinil. Je sice fakt, že člověk si zvykne v podstatě na všechno, ale proč by měl? Z pohledu ergonomie je řešení v superbu neporovnatelně uživatelsky přívětivější a rozhodně i bezpečnější.

Některé automobilky už rozum dostaly a alespoň ovládání ventilace občas zachovávají v tradičním schématu (příští týden si povíme v Hondě Civic, už teď obří pochvala!), u koncernu VW se ale zatím na časy úplně neblýská. Nedávno jsem na akci s českým zastoupením VW zaslechl cosi o připravovaném elektromobilu, který už úplně přijde o kapličku s přístroji a vše se bude odehrávat na jednom obřím tabletu uprostřed. Taková jakoby Tesla, že… no nic, v superbu jsem si mohl nedostižně pohodlně nastavit vše související s teplotním komfortem, fyzické tlačítko nechybělo stop-startu, ovladačem jsem si mohl vyvolat menu jízdních režimů. Přitom, jak vždy neopínám zdůraznit, nechybí žádné moderní výdobytky jako digitální rádio, bezdrátový Apple CarPlay a Android Auto, box pro dobíjení telefonu, USB-C konektory (na přání i u vnitřního zpětného zrcátka). Takto by byli spokojení všichni, bohužel, takto komplexně růžová budoucnost je značně nejistá. I když, v případě konceptu Škoda Vision 7S jsme na středovém panelu identifikovali prý konfigurovatelné kruhové ovladače, které docela připomínají ventilační klasiku v superbu. Škodováckým zákazníkům údajně není aktuální čistě digitální směr úplně po chuti. Že by nakonec nebylo tak zle?

Škoda Superb Combi Scout 2.0 TDI (147 kW) DSG 4x4

Vnitřní prostor a obrovský kufr se základním objemem 660 litrů chválím vždy, znovu však připomínám chybějící lampičku. Už jsem brečel u minulého testu Superbu Sportline, u červeného kombíku si to s dovolením zopakuji. Pamatujete odnímatelnou lampičku na magnet, kterou jste mohli „přilepit“ na karoserii? Aby vám posvítila třeba na výměnu kola? Jejím prvořadým úkolem však bylo osvětlování zavazadlového prostoru, což se lampičce dařilo velmi dobře. Teď se ji snaží zastoupit dvě nicotné žárovky ve vnitřní části pátých dveří. Že je to řešení naprosto nedostatečné, poznáte v prvním hůř osvětleném místě. Regulérně jsem si musel přisvěcovat mobilem. Hrozivé.

Ale celkově se šetření na superbu neprojevuje tak výrazně jako u nejnovějších modelů, viz krásně tlumené přibouchnutí dveří. Týden před tím se Octavia RS prezentovala daleko lacinějším, plechovějším zvukem.

TEST Škoda Superb Combi 1.5 TSI (110 kW) – Tiše a průměrně

Scout lepší Sportlinu

Možná je to tím, že Superb se stejnou pohonnou jednotkou ve verzi Sportline sliboval něco, co nemohl splnit – v testovaném provedení s adaptivními tlumiči totiž přišel o snížený, sportovnější podvozek a tím pádem zbyl „jenom“ obyčejný superb, co se vlastně jen tvářil jako o ždibet ostřejší verze. Možná červenému Superbu Scout pomohl jednoduchý fakt, že týden před ním jsem strávil v Octavii RS 2.0 TDI, kde se vznětový dvoulitr projevoval výrazněji než ve větší škodovce.

Všechno tohle mohlo přispět k tomu, že jsem Superb Combi Scout nakonec viděl v lepším světle než dříve testovaný Sportline, ale že jde o vysoce komfortní, vyvážené, svižné a dobře udělané auto, o tom jsem přesvědčený.

Čekal bych nižší spotřebu, pod sedm litrů se mi nedařilo dostat, přešlap v podobě nedostatečného osvětlení zavazadlového prostoru je u škodovky zaměřené na simply clever detaily zarážející. Jinak však velmi příjemné auto, s ještě uživatelsky nekonfliktním rozhraním, přitom nepostrádajícím moderní funkce.

TEST Škoda Superb Combi Style 1.5 TSI ACT – Léta na jeho pozici nic nemění

Velmi dobré auto. Za 1.150.900 Kč. Takhle, málo to není, v testovaném provedení navíc červený kousek překonal hranici 1,3 milionu. Když se ale kouknu po konkurenci, co všechno se dnes prodává za milion a výš, nepřijde mi 1,1 milionu za kombík střední třídy s naftovým dvoulitrem, automatem, čtyřkolkou a velmi dobrou výbavou jako vyloženě přemrštěná suma. Tady ty peníze ještě vidím.

Plusy

• Velmi komfortní podvozek
• Slušná dynamika
• Vnitřní prostor, obří kufr
• Uživatelsky přívětivý infotainment

Minusy

• Vyšší spotřeba
• Nedostatečně osvětlený zavazadlový prostor