TEST Toyota Corolla 1.6 VVT-i – Klid diskrétnosti

Zkuste si vzpomenout, jak vypadala předchozí Toyota Corolla jako sedan. Černočerná tma? Nic si z toho nedělejte. Podle jakékoliv normy automobilového designu to byla nenápadná forma šedivé myšky, kterou živilo povědomí o nadstandardní spolehlivosti značky Toyota, solidní technika a z davu nevyčnívající parametry. Aktuální model si také nemůže nárokovat na titul miss nižší střední třídy, ale rozhodně není natolik průměrný a z některých úhlů připomíná nejmenší Lexus, což je pro masově vyráběný model rozhodně pochvala. Podle mého názoru je Corolla díky štíhlejším proporcím dokonce pohlednější než Auris.

Toyota Corolla má ve srovnání s některými konkurenčními modely, trpící poruchou správného držení zavazadelníku, jednu výhodu. Nemusí maskovat, že karoserie vychází z pětidveřového hatchbacku, protože tvarově jde o zcela samostatný vůz.

toyota nizsistredni testy
 

Když se zamyslíte nad faktem, že Toyota ročně vyrobí miliony automobilů se stupňovitou zádí, nemůžu pochopit jednu věc. Jak je možné, že k tomu, abyste zvnějšku otevřeli zavazadelník, musíte do zámku na kufru zastrčit klíč a otočit s ním, protože vzadu chybí klika nebo obyčejné tlačítko. Pravděpodobně jste pochopili, že do zavazadlového prostoru se nedostanete ani dálkovým ovládáním na klíči, protože na něm jsou pouze tlačítka zamykání a odemykání. Ne, nejedná se o problém hůře vybaveného modelu, jezdili jsme s druhou nejlepší výbavou Sol a ani nejvyšší Lux tohle neřeší.

Druhý problém se objeví ve chvíli, kdy potřebujete kufr zavřít a zjistíte, že z vnitřní strany chybí madlo. Ne že by se s tím nedalo žít, ale zrovna v zimě nebude mít radost ze zašpiněných prstů při každém zaklapnutí víka. Na druhou stranu potěší, že k solidním 450 litrům máte (na sedan) vcelku dobrý přístup a sklopením zadních asymetricky dělených sedadel převezete i dlouhé předměty. Počítejte ovšem s tím, že opěradla vám vytvoří přibližně deseticentimetrový schod.

toyota nizsistredni testy
 

Přestože Corolla hraje designově svou vlastní hru, technicky se spoléhá na Auris, včetně motorů (mimo nejsilnějšího dieselu), převodovek a šasi s přední nápravou typu MacPherson a jednoduchou zadní zkrutnou příčkou. Rozvor 2600 mm zůstal také identický, ale interiér Corolly působí vzdušněji ze dvou důvodů. Střecha sedanu klesá pozvolněji, takže cestující vzadu potěší par milimetrů navíc nad hlavou.

Druhý detail se týká jiné středové konzoly. V Aurisu je diagonálně propojena s tunelem, čímž příjemně přibližuje řadicí páku k volantu, ale pokud máte delší nohy, vyzkouší si vaše pravé koleno tvrdost plastů. Corolla má klasické uspořádání přední části kabiny, takže při řazení vykoná vaše ruka delší pohyb, objektivně však máte na šířku více místa. Lépe je vyřešeno také ovládání autorádia, které dostalo větší otočné ovladače, a s potěšením jsme zjistili, že alespoň horní část palubní desky je z měkčeného plastu dodávajícího interiéru na prestiži.

toyota nizsistredni testy
 

Kdo z vás si pamatuje na staré šestnáctistovky a jejich poctivý zátah i v nižších otáčkách, bude motorem 1.6 VVT-i příjemně překvapen, jak dokáže v tomto směru vyvolat vzpomínky. Přitom nadprůměrný výkon 94 kW (124 k) je doprovázen vysoko položeným maximem točivého momentu – 157 Nm se dostaví až při 5200 ot./min.

Celkové vyznění auta je však mnohem lepší. Při 2000 ot./min. máte pod plynem 140 Nm, přičemž pod tuto hodnotu moment neklesá až do nominálních 6000 otáček. Agregát se velice snadno vytáčí a jeho nevtíravá, kultivovaná zvuková kulisa výborně pasuje k charakteru auta. K dokonalé nenucenosti mu chybí pouze 6stupňová převodovka, protože na dálnici musí motor na pětce, na hranici povolené rychlosti, točit kolem 4000 otáček. Osobně bych mu dal však přednost před kteroukoliv (i dieselovou) jednotkou v nabídce.

Ke spotřebě výhrady nemáme. V testu nepřekročila 7,2 l/100 km, což je sice lehce (o tři deci) více, než udává výrobce, ale vůz jezdil téměř polovinu času ve městě.

toyota nizsistredni testy
 

Další příjemné překvapení vám nová Corolla připraví při vyjížďce na náročnější silnici. Po pár kilometrech máte jasno v tom, že elektrický posilovač řízení nemusí být výřečný jako mrtvá ryba, a podvozek s vlečenými rameny, spojenými torzní příčkou, neznamená automaticky propustku do klubu nudné šedi. Nerad bych přeháněl, protože tohle není auto se sportovními ambicemi (a na čtyřdveřovou Hondu Civic s nezávislým zadním zavěšením nemá), přesto je v ovladatelnosti něco, co si vás získá. Je to kombinace poddajnosti, přesné kinematiky závěsů kol a větší setrvačné hmoty na zádi ve srovnání s hatchbackem, která Corolle propůjčuje vyváženost, více neutrality a snadnou kontrolu auta při rychlé jízdě.

Tuto čtyřdveřovou Toyotu si pochopitelně nebudou kupovat jedinci toužící po svižném přemísťování a strefování se do apexů, ale může se klidně stát, že to zkusí, a když už se tak stane, nebudou postrádat alespoň příjemný základ.

Závěr

Výjimečnost je výraz, na který by si nová Corolla musela vzít slovník cizích slov, ale nic z toho, co dělá, není vysloveně špatně. Při faceliftu by potřebovala doplnit prvky zlepšující manipulaci se zavazadelníkem a více kvalitnějších plastů v interiéru, jinak jde o solidně postavený vůz s velmi dobrou bezpečnostní výbavou (ve verzi Sol i s kolenním airbagem). Její další výhodou je skutečnost, že nemá silnou konkurenci v podobě agresivních Korejců, protože Kia ani Hyundai své modely Cee´d a i30 ve verzi sedan nenabízí.

Nejzajímavější na celém testu je však zjištění, že pocitově se nám Corolla líbila více než Auris, takže příplatek 30 tisíc se jeví jako více než jen férová nabídka.

Plusy

• ovladatelnost vozu
• bezpečnostní výbava
• komfortní nastavení podvozku, které nepůsobí rozbředle
• praktičtěji vyřešená palubní deska

Minusy

• zbytečně moc tvrdých plastů
• nešikovné ovládání palubního počítače
• absence madla na víku zavazadlového prostoru + chybějící tlačítko otevírání
• pouze pětistupňová převodovka