Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

VW Passat B2 (1980-2014): Nejúspěšnější generaci VW střední třídy je čtyřicet

Aleš Dragoun
Diskuze (8)

Druhý Passat měl premiéru před čtyřmi dekádami. Jeho kariéra byla neuvěřitelně dlouhá, v Číně vznikal ještě v roce 2014.

Volkswagen Passat druhé generace (B2, interně Typ 32B) byl představen v říjnu 1980. Bezesporu navázal na úspěšného předchůdce. Do délky narostl na minimálně 4,44 m, dostal elegantní, prostornou a o sedm centimetrů širší karoserii. Dosáhla skoro 1,7 m a její tvary vycházely z modernizovaného prvního Passatu. Pokračoval tedy s hranatými předními reflektory. Rysy původního Giugiarova návrhu sice téměř vymizely, ale auta ošklivá rozhodně nebyla. Ve svých útrobách ukrývala techniku převzatou ze soudobých vozů Audi, ale design šel vlastní cestou, na rozdíl od úvodní generace odlišnou od Audi 80.

Motory byly stejně jako u předchůdce uloženy podélně před přední nápravou, převodovky našly místo za ní, uprostřed se nacházel diferenciál. Obě nápravy byly od sebe vzdáleny 2545 mm. Na přední bychom našli spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu jednoduchá vlečená a torzní příčku. O komfort se staraly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče. V Emdenu vznikaly hatchbacky a od února 1981 oblíbená kombi Variant, ta byla se 4,55 m o takřka třicet centimetrů delší než předchůdci. Karosářské verze s výklopnou zádí jsou z dnešního pohledu ve střední třídě atypické. „Dvojkové“ Passaty však nebyly jen pětidveřové, ale dokonce i třídveřové.

Technika

Paleta benzinových motorů při uvedení na trh sahala od karburátorové čtyřválcové třináctistovky (1272 cm3) se 40 kW (55 k), případně 44 kW (60 k) v exportní verzi přes 1588 cm3/55 kW (75 k) až k pětiválci Audi 1921 cm3/ 85 kW (116 k). Do zemí, kde se prodával benzin s nižším oktanovým číslem, se vyvážela 1,6 l se 48 kW (65 k), rakouská specifikace měla 51 kW (70 k). Atmosférický diesel 1588 cm3 dával 40 kW (54 k). S pohonnými jednotkami se kombinovaly čtyř- a pětistupňové přímo řazené a třístupňové samočinné převodovky.

Ekologická Formel E měla ústrojí 4 + E. Čtyřka byla vybavena rychloběhem, dlouhá pětka volnoběžným mechanismem a na některých trzích se nabízel i samočinný start-stop. Maximální rychlosti dosahovaly vozy se slabší benzinovou šestnáctistovkou na čtyřku, na pětku klesla spotřeba i hluk. Vše si Volkswagen vyzkoušel na úsporném prototypu IRVW II (1980) s karoserií pětidveřového Passatu B2. Zkratkou IRVW (Integrated Research Volkswagen) označovala automobilka některé výzkumná vozidla.

IRVW II

Sotva tunové auto vyvinul Ernst Fiala pod vedením Ulricha Seiferta. Bylo schopné jet až 160 km/h a poháněla jej benzinová třináctistovka. Uvolnění plynového pedálu ji vypnulo, sešlápnutí po aktivaci spojky zase nastartovalo. Plachtění pomohlo ušetřit až 2 litry na 100 km, zelená šipka nahoru radila řidiči, kdy zvolit vyšší rychlostní stupeň, nechyběly pneumatiky s nízkým valivým odporem. Tenhle na první pohled běžný vůz dosti předběhl dobu... Motor se dal vypnout i tlačítkem v páčce ovládání stěračů.

Interiéru Passatů B2 dominoval dvouramenný volant a rozměrný přístrojový panel. Ten obsahoval rychloměr a otáčkoměr, napravo bylo umístěno ovládání ventilace a topení, nad ním případné rádio, výdechy pak zcela vpravo.

Turbodiesel

Zážehová šestnáctistovka měla od února 1981 i 63 kW (85 k), v dubnu debutoval vstřikovací pětiválec 2144 cm3/85 kW (116 k) pro Švédsko a Švýcarsko s mechanickým K-Jetronicem od Bosche, v srpnu následoval turbodiesel 1,6 l/51 kW (70 k). Klasický tříprostorový sedan ze září téhož roku byl stejně dlouhý jako kombi a nejdříve se jmenoval Santana. V Severní Americe jej ovšem překřtili na Quantum, Američanům přišla Santana příliš „satanská“. Do roku 1982 se navíc v USA prodával Dasher, což byl Passat B1. Nástupce poháněl karburátorový čtyřválec 1715 cm3/54 kW (73 k). Ten se nikde jinde nenabízel.

V lednu 1983 se začala montovat známá osmnáctistovka (1781 cm3) se 66 kW (90 k). V srpnu téhož roku dostaly Passaty novou šedesátikoňovou třináctistovku, od předchozího motoru se lišila objemem 1296 cm3. Šestnáctistovka měla nyní 1595 cm3, ale stále 55 kW (75 k). Všechny motory byly karburátorové. Pětiválcový dvoulitr (1994 cm3) nahradil předchozí jednotku 1,92 l, na rozdíl od ní měl už mechanické vstřikování K-Jetronic, 85 kW, tedy necelých 116 k mu zůstalo.

Syncro

Oplastované kombi Variant s trvalým pohonem všech kol Syncro debutovalo v sériové podobě v dubnu 1984. Následovalo prototyp s neméně originálním názvem Tetra z podzimu 1983, ten se poprvé ukázal na IAA ve Frankfurtu vedle dalšího s názvem Electronic, 4x4, ABS, pětiválcem 2144 cm3/147 kW (200 k) z Audi Quattro, sportovními sedačkami s bederní opěrkou, tempomatem, elektrickými okny s bezpečnostní pojistkou, elektrickým ovládáním sklonu světel a vyhřívanými tryskami ostřikovače čelního skla.

Passaty Syncro GT poháněl již zmíněný 116koňový zážehový dvoulitrový pětiválec s mechanickým vstřikováním. Volkswageny převzaly systém z Audi Quattro s otevřeným kuželovým mezinápravovým diferenciálem. Ten rozděloval točivý moment v poměru 50:50. Jeho závěru mohl řidič ovládat táhlem na přístrojové desce, stejně jako toho zadního.

Syncra měla širší středový tunel, aby se vytvořil prostor pro kardan, palivovou nádrž přemístěnou až dozadu a dostala zadní nápravu z Transporteru T3 s podélnými šikmo uloženými trojúhelníkovými rameny a pomocným rámem. Úzká rezerva se nacházela vlevo v kufru pod krytem, původní vybrání pro klasickou muselo uvolnit místo.

Katalyzátorový čtyřválec 1,78 l měl od ledna 1984 s elektronickým vstřikováním KE-Jetronic stejných 90 koní jako karburátorový bez čistších spalin, za dva měsíce přišla i jednotka s 82 kW (112 k) a mechanickou „stříkačkou“. Nejvýkonnějším motorem řady se stal v srpnu 1984 pětiválec 2226 cm3 se 100 kW (136 k).

Facelift

V lednu 1985 přišla na řadu vzhledová modernizace, velká černá plastová maska dostala méně silnějších žeber. Velkoplošné plastové nárazníky zasahovaly na obou stranách až k podběhům. Pětidveřové hatchbacky se pyšnily vodorovnými zadními světly místo svislých, lepeným zadním oknem a malým spoilerem na zádi, třídveřové skončily. V interiéru našly místo čtyřramenné volanty.

Debutovaly sportovní hatchbacky GT, které se vyráběly i coby kombi bez čtyřkolky a získaly oplastování z původních modelů Syncro s totožnou výbavou. Varianty se začaly dodávat s nejmenšími motory 1,3 l, ale jen do července 1986, pak malý čtyřválec zmizel. Pětiválcové verze dostaly standardně posilovač řízení, podařilo se tak eliminovat hmotnost motoru. Výbava zůstala jinak spartánská i na tehdejší dobu. V základu chyběla například kontrolka zatažené parkovací brzdy i ukazatel hladiny brzdové kapaliny. Jméno Santana pro sedany bylo na starém kontinentu s výjimkou Španělska zrušeno, i ony byly zařazeny do modelové řady Passat.

Čistší

Rozšířily se katalyzátory, v srpnu 1985 jej dostal pětiválec 2,23 l se 120 koňmi (88 kW) a elektronickým vstřikem pro Syncro GT. V lednu 1986 se jej dočkal i čtyřválec 1,78 l/66 kW (90 k) v Passatu s pohonem všech kol se základní výbavou C. Tento motor byl ale ještě karburátorový, stejně jako slabší verze se 64 kW (87 k) z října. Už v květnu 1986 debutoval Passat 1.6 TDS s výkonem 59 kW (80 k). Přeplňovaná naftová verze s mezichladičem stlačeného vzduchu se ovšem k zákazníkům nedostala, vzorky vyrobené do března 1988 sloužily k testování, pohonná jednotka se později objevila ve druhé generaci Golfu.

Katalyzátorové verze karburátorového motoru 1,6 l měly 53 kW (72 k) a 51 k (70 k), objevily se v dubnu 1986, respektive březnu 1987. Tenkrát se slavil čtyřmiliontý Passat. Ve stejném roce zmizelo olovnaté palivo ze západoněmeckých čerpacích stanic. Tamní produkce skončila v březnu, respektive červnu (Syncro) 1988 s 3,34 miliony kusů, celosvětová dosáhla do té doby 4,5 milionu.

Úsporné Passaty a Santany s oblíbili hlavně taxikáři, kteří si kupovali auta se speciálním balíčkem. Tzv. Taxi-Paket obsahoval vše potřebné k zabudování taxametru a rádiového spojení. Používala je i policie, přirozeně převážně ta západoněmecká. V Evropě vznikala B2 kromě západní části Německa také v belgickém Bruselu a Španělsku, konkrétně v barcelonské Zona Franca u Seatu. Mimo ni pak v jihoafrickém Uitenhage, mexické Pueble a japonské Zamě, kde ji vyráběl Nissan, avšak nikoli pod vlastní značkou. Montoval ji i Volkswagen of Nigeria.

Za Atlantikem

Severoamerický VW Quantum debutoval v sezóně 1982. Od evropských sourozenců se lišil přídí se dvěma dvojicemi malých hranatých světel a „pětimílovými“ nárazníky (podle tamních předpisů musely bez poškození odolat nárazu do pevné překážky v rychlosti 8 km/h). Vozy se však dovážely. Pětidveřový hatchback se za Atlantikem nikdy neprodával, třídveřový z portfolia pro nezájem zmizel po necelých dvou letech. Po faceliftu (1985) se změnily čelní partie v evropském stylu, kryty velkoplošných směrovek byly oranžové.

Brazilská produkce se rozběhla v São Bernardo do Campo v červnu 1984. Unikátní byl dvoudveřový sedan (tudor), který nesl jméno Santana. Název Passat se používal pro B1, jejíž výroba v zemi kávy a fotbalu běžela až do roku 1988. Kombíky B2 se zpočátku kariéry v červenci 1985 jmenovaly Santana Quantum! Motory spalovaly kromě benzinu i oblíbený bioethanol z cukrové třtiny. V jednadevadesátém prošly brazilské modely zásadní modernizací. Zakulatila se příď, směrovky dále protáhly do boků, proměnila se i záď a kabina. Dvoudveřová verze pokračovala dál. Produkce neprobíhala jen pro místní trh, vyváželo se i do Nikaragui a Chile.

Volkswagen od Fordu

V rámci společného podniku Autolatina představil Ford svou verzi pod jménem Versailles, v Argentině se jmenovala pro změnu Galaxy! Kombi Royale existovalo nejdříve pouze ve třídveřové variantě, tu VW nikdy nevyráběl. Nechtěl totiž, aby jeho Santanám modrý ovál konkuroval. Pak si to ale rozmyslel a v období 1995-1996 nabídl i pětidveřovou. Dodávaly se čtyřválce 1,8 a 2,0 l.

Sedany a kombi od Volkswagenu byly v Brazílii velmi populární, facelift v sezóně 1998 sledoval aktuální designérské změny značky. Kombi Quantum vyběhlo v sezóně 2002, sedany Santana až v červenci 2006. Motory nešlo dále modifikovat na moderní dvoupalivový systém Flex Fuel, proto uvolnily místo novějším modelům. V Brazílii se zrodilo 548,5 tisíce volkswagenů na platformě B2.

Mexiko, Argentina, Japonsko...

Mexický Corsar se prodával jen v letech 1984-1988. Modely měly „americké“ přídě a výhradně čtyřválec 1,78 l/63 kW (85 k). Produkce v Jižní Africe běžela do roku 1987, sedany se tu nikdy nejmenovaly Santana, vždy Passat. Argentinský Carat zase vznikal v období 1987-1991 v továrně ve městě General Pacheco.

Santany M30 od Nissanu byly o pět milimetrů užší než jejich evropské protějšky z daňových důvodů a měly svébytnou příď, i když i ona prodělala modernizaci. Kvůli vybrání pro opačně montované stěrače byla jiná i kapota. Dodávaly se dokonce s turbodiesely, ale pouze v karoserii sedanu, kombi nikoliv. Akční modely měly německá jména Autobahn a Meisterwerk. Nejvýkonnější Autobahn DOHC se čtyřventilovým benzinovým dvoulitrem MPI to na počátku roku 1987 dotáhla na 103 kW (140 k). Za pět let, od února 1984 do října 1989 Nissan vyrobil jen 50 tisíc aut, větší zájem zákazníci neprojevili.

V Říši středu

Nejdelší anabáze byla ta čínská u Shanghai Automotive. Santana se začala skutečně vyrábět v sezóně 1985, předtím tři roky probíhala montáž ze stavebnic ještě u původní společnosti STAC. Joint venture s VW uzavřela „traktorka“ spolu s dalšími partnery až v říjnu 1984. Postupně přišlo na řadu vstřikování paliva místo karburátorů, pětistupňové manuální převodovky nahradily starší čtyřstupňové... Zajímavý prototyp MPV (1990) se do výroby nedostal. 

O pět let později začal vývoj verze 2000, který probíhal společně s brazilskou pobočkou. Naběhla v polovině poslední dekády milénia, drtivá většina dílů už pocházela z lokální produkce, čínská verze dostala delší rozvor 2,67 m. Nástupnická Santana 3000 z března 2003 byla vyvinuta výhradně v Říši středu, základ byl pochopitelně pořád tentýž. Ta už mohla mít ABS, multifunkční displej a posuvnou střechu Webasto.

Závěrečnou evoluci představovala Santana Vista z konce roku 2007, u které jen boky prozrazovaly letitý původ. Drobné změny proběhly i na podvozku. Spolu s ní se však nadále vyráběl veterán, který odpovídal evropskému modelu z poloviny 80. let. Produkce Visty byla ukončena v prosinci 2012, ještě v červnu 2014 měl Shanghai VW na svém webu PDF brožuru Visty, takže se doprodávaly poslední kusy.

Kombíky Variant i sedany staršího vzhledu vznikaly až do prosince 2014. Čínské Santany používaly výhradně řadové čtyřválce EA113 1,6, 1,78 a 2,0 l, postupně se rozšiřovala i výbava o třetí brzdové světlo, rádia s CD a MP3 a měnil interiér. Vzniklo jich přes 3,5 milionu, obrovskou popularitu si získaly mezi místními taxikáři. B2 je dosud nejúspěšnější generací Passatů ze všech. Pokud sečteme evropskou, čínskou a brazilskou produkci včetně všech derivátů, dostaneme se někam k 7,4 milionům kusů – a toto číslo pochopitelně není konečné...

Zdroje: archiv auto.cz, Volkswagen Newsroom, SAIC Volkswagen Automotive, Svět motorů, Netcarshow, Auto World Press, Auto Evolution, CarNewsChina, Volkswagen of Nigeria

Foto: Volkswagen

Aleš Dragoun
Diskuze (8)

Doporučujeme

27. 10. 2020 19:10
Re: Vzpomínám...
A že se ho do té nádrže vešlo :-) :yes:
27. 10. 2020 07:57
Vzpomínám...
Měly jsme B3 Variant a na tehdejší dobu výborný auto. Pohodlnej kočár co jezdil a jen se dával benzin do nádrže...tehdy to byl sen mít tohle auto. Bylo krátce po "revoluci"....kdo zažil ví... :yes:
26. 10. 2020 11:38
Re: To není možný
Já ho měl kdysi taky. Prostorný, tichý, spolehlivý, ale jezdil strašně pomalu :-)
Avatar - Stejsn
26. 10. 2020 08:59
Re: Tunel
P B5.5
Avatar - Stejsn
26. 10. 2020 08:49
Tunel
Na ten tunel na fotce č. 24 by se vešla ještě jedna sedačka. Mně se teda líbily jen dvě generace passata, B3 Variant a pak B5 (před chromovým faceliftem). Jinak mě to úplně míjí