Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Wartburg v nové době: Rychlý konec a krátká naděje na návrat

David Bureš
Diskuze (36)
Německou továrnu v Eisenachu v devadesátých letech převzal Opel, který se dokonce snažil značku Wartburg oživit. K realizaci plánů nakonec nedošlo.

Wartburg patří mezi vůbec nejstarší automobilové značky světa, toto označení odkazující na hrad u města Eisenach bylo na automobilu poprvé použito už v roce 1898. Největší období slávy značky ale přišlo až po druhé světové válce. V nové době se však neuchytila, pozdější snaha o oživení přišla nazmar.

První poválečný wartburg přišel v roce 1956, kdy se tehdejší Wartburg 311 stal nástupcem modelu IFA F9. O výrobu se starala automobilová továrna v Eisenachu, která v té době měla už spletitou historii. Jednalo se o třetího nejstaršího výrobce aut v Německu (po Daimleru a Benzu), který v roce 1898 začal pod názvem Wartburg vyrábět licenční verzi francouzského Decauvillu. Později se vozy v Eisenachu vyráběly pod značkou Dixi. Po převzetí továrny BMW se z nich nakrátko staly BMW-Dixi, než jméno Dixi zmizelo.

Po druhé světové válce se továrna ve východním Německu dostala do sovětské okupační zóny, přičemž výroba vozů se značkou BMW pokračovala. Ke změně názvu došlo až v roce 1952, a to kvůli žalobě od „mnichovského“ BMW. Výsledkem byla značka EMW, samotný závod se přejmenoval na Eisenacher Motorenwerk. Logo zůstalo shodné, jen modrou vrtulku nahradila červená. V druhé polovině padesátých let ale označení EMW zaniklo, místo toho byla oživena někdejší značka Wartburg.

Wartburg 311 sice dostal na svoji dobu elegantní karoserii, z hlediska techniky byl ale už v té době archaický, základ se datoval do meziválečného období, vycházel totiž z DKW F8. V útrobách pracoval dvoutaktní tříválec o objemu 900 cm3. Od sedanu byly postupně odvozeny i další karosářské verze. Vedle luxusního modelu (311/1), kombíku (311/9) mezi nimi byl i kabriolet (311/2) a kupé (311/3). Na jaře 1957 pak přišel dvoumístný roadster Wartburg 313/1 Sport s motorem posíleným z 27 kW na 37 kW, na jehož produkci se podílela drážďanská karosárna KWD.

Legenda jménem 353

Nejdelší etapa značky Wartburg je ale spojena s modelem 353, který do výroby vstoupil v roce 1966. S různými vylepšeními totiž v produkci zůstal až do roku 1991, vedle sedanu se vyráběl také jako kombi a pick-up.

Auto sice použilo rámovou konstrukci předchůdce, na ni ale nabalilo hranatou karoserii podle tehdejší módy, kterou navrhl Clauss Dietel. Byla dlouhá 4.220 mm, široká 1.640 mm a 1.490 mm, rozvor činil 2.450 mm. Před přední nápravou byl umístěn dvoudobý tříválcový vodou chlazený motor s objemem válců 992 cm3 a maximálním výkonem 33 kW, který poháněl přední kola pomocí čtyřstupňové převodovky.

„Varťas“ se rychle stal oblíbeným, mimo jiné díky své síle a prostornosti. Ve východní Evropě nebylo moc konkurence, a tak konstruktéři nebyli příliš tlačeni k změnám. Na ně ani nebylo tolik finančních prostředků.

To se nejprve ukázalo na začátku sedmdesátých let. To začal společný zajímavý projekt značek Wartburg, Trabant a Škoda na vývoji aut se společnou architekturou, z níž však východoněmecká strana rychle vystoupila. Jako důvod byl uváděn nedostatek finančních prostředků na vývoj, problémem ale byla hlavně logistická náročnost celého projektu. Automobily měly vznikat ve třech různých továrnách, přičemž mezi nimi by se převážely i různé komponenty, což v době reálného socialismu zkrátka neřešitelná záležitost.

Modernizace přišla pozdě

Výrazněji se konstruktéři rozhodli Wartburg modernizovat až na konci osmdesátých let, kdy bylo stále jasnější, že zastaralý dvoutaktní motor nestačí ani v NDR. Z toho důvodu byla navázána spolupráce se Západem, jmenovitě se západoněmeckým Volkswagenem, který Wartburgu (a také Trabantu) nabídl modernější čtyřtaktní motory. Zatímco trabant dostal litrový čtyřválec o výkonu 30 kW z tehdejšího pola, „varťas“ využil služeb zážehové třináctistovky o výkonu 43 kW, který se začal v licenci vyrábět v závodě Barkasu.

Montáž napříč uloženého motoru si vyžádala úpravu přední části rámu a motorového prostoru. Zvětšil se rozchod kol (vpředu o 100 mm, vzadu o 60 mm), což mělo příznivý vliv na jízdní vlastnosti. Model oficiálně pojmenovaný Wartburg 1.3 se od předchůdce odlišoval také velkými plastovými nárazníky, lemy podběhů a novou přídí s integrovanými světlomety a směrovkami.

Pád Berlínské zdi ale inovovaný wartburg pojmenovaný podle objemu motoru (1272 cm3) dlouho nepřežil. V nové době nestačí svojí už historickou konstrukcí na mnohem modernější konkurenty ze Západu, a tak je výroba Wartburgu ukončena již 10. dubna 1991. Konec Wartburgu tak nastává o pár týdnů dříve než u jiné dvoutaktní legendy, Trabantu, jehož produkce skončila 30. dubna téhož roku.

Konec Wartburgu 353 a jeho modernizované verze 1.3 ale neznamenal konec pro samotnou továrnu v Eisenachu. Závod oficiálně pojmenovaný VEB Automobilwerk Eisenach (AWE) totiž převzala západoněmecká automobilka Opel, která se na spolupráci s Wartburgem dohodla už v roce 1990. 5. října tehdejšího roku Opel dokonce začal v Eisenachu montovat model vectra.

Modernější technika si ale vyžádala nové výrobní prostory, a tak Opel za jednu miliardu marek začal v Eisenachu budovat novou továrnu. Její základní kámen byl položen 9. září 1991, samotná výroba tam začala 23. září následujícího roku.

V době restrukturalizace Opelu v roce 2012 reagující na tehdejší finanční problémy se spekulovalo o uzavření továrny, k tomu ale na rozdíl od konce produkce v Bochumi a Antverpách nedošlo. Výroba opelů v Eisenachu tak pokračuje dodnes, jestliže na začátku devadesátých let se tam vyráběly modely astra a corsa, dnes odtamtud po boku corsy vyjíždí adam.

Návrat?

V roce 2009 se objevily zprávy, že se Opel snaží značku Wartburg oživit. Německého výrobce zaujal úspěch konkurenčního Renaultu a jeho levné značky Dacie, který chtěl následovat. „Existují pracovní skupiny, které uvažují o automobilu za méně než 9000 eur (zhruba 240.000 Kč). Hovořilo se i o jménu Wartburg,“ přiznal tehdejší šéf závodní rady Opelu v Eisenachu Harald Lieske.

Jak ale tyto plány vyšly rychle na veřejnost, tak se po nich zase rychle slehla zem. Před dvěma lety se sice o řadě levných opelů hovořilo opět, a to v souvislosti s ukončením prodeje chevroletů v Evropě (Opel i chevrolet jsou součástí koncernu GM), tehdy už ale bez jakéhokoliv odkazu na značku Wartburg.

Odborníci ostatně pochybovali nad smysluplností oživení značky Wartburgu, zvlášť jako levné značky. Na východoevropských trzích, kde měla největší jméno, totiž byla známá spíše jako výrobce aut střední třídy než producent co nejlevnějších modelů. Že to s plány nebylo až tak horké, dokazoval i fakt, že se Opel ani nesnažil získat právě na značku. Wartburg tudíž zůstal v propadlišti dějin, což se patrně nezmění ani v nejbližších letech.

David Bureš
Diskuze (36)
Avatar - Barrichello
21. 10. 2016 08:48
Re: Warťase nikdy!
Co mam odpozorováno záleží na hmotnosti auta, u aut do 1500 kg to ještě funguje ok, u těch co maj 2 a přes 2 tuny už většinou moc ne.
20. 10. 2016 21:50
Re: Warťase nikdy!
Já mám poslední zkušenost s E60 (bubínky na ruční) a žádný problém s ručkou 10 let, ani žádné seřizování. Před lety, (no, mnoha lety) jsem také ochutnal krátce zánovní Peugeot 605 a tam stála tato koncepce fakt za h***o. Tak si pak vyber. ;-\
I hřebík, lopata nebo žebřík se dá udělat dobře nebo blbě.
Avatar - Barrichello
20. 10. 2016 15:40
Re: Warťase nikdy!
nefunguje tam dobře proto, protože sou pakny uvnitř kotouče, sou malé a je to náročné na seštělování a musí se to dělat pravidelně.

Kdyby tam byly zvlášt destičky pro ruční brzdu (z aut co sem měl to měl jen Jaguar) tak se to ani nehne a funguje to skvěle. Ale je to zdražší řešení no.
Avatar - narona
20. 10. 2016 14:02
Re: Warťase nikdy!
Vzadu lepší bubny než kotouče, vlastním nebo jsem jezdil s několika auty s kotouči a nikdy tam dobře nefungovala ručka...
20. 10. 2016 11:14
Re: Warťase nikdy!
Razeni na podlaze neni lepsi ale vyrobne levnejsi, proto vytlacilo fofrklacek na volantu.