Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Životopis Fiatu Panda: Hranatá městská krabička je tu s námi čtyři dekády

Aleš Dragoun
Diskuze (13)

Fiat miniauta vždycky uměl. Panda je levná a prodává se jako housky na krámě. Upřímně, není divu. A ještě ke všemu slaví kulatiny.

Panda se během čtyřiceti let aktivního života dočkala jen tří generací. Té první mnozí vytýkali nemoderní tvary už při premiéře v Ženevě 1980. Jenže přísně hranaté mini (interně Tipo 141) bylo tak populární, že přežilo přelom tisíciletí. Druhá generace přinesla do nejmenší třídy dříve nevídané pohodlí, daly se v ní daly zvládnout několikasetkilometrové cesty bez únavy. A samozřejmě i moderní prvky výbavy včetně bezpečnostních. Třetí pak typické hrany trochu zaoblila, avšak siluetou navazuje na svého předchůdce.

První generace (1980-2003)

Panda byla vlastně posledním opravdu lidovým autem starého kontinentu. Jednoduchá na výrobu i servis, tím pádem levná, na své rozměry (3380 x 1460 x 1445 mm) prostorná a robustní. A geniálně vymyšlená. Potahy prvních sérií se dokonce daly prát v pračce! Nahradila typ 126 se vzduchem chlazenými dvouválci vzadu, ale ten se dále vyráběl v Polsku. Auto nedostalo své definitivní jméno podle pandy velké, nýbrž po římské bohyni Empandě, patronce cestovatelů. Během vývoje u Italdesignu (navrhli jej Giorgetto Giugiaro a Aldo Mantovani) neslo název Zero a Fiat později zvažoval obchodní pojmenování Rustica.

Na rozdíl od „malucha“ vyznávala Panda koncepci „vše vpředu“. Vážila sotva 700 kg, podvozek s rozvorem jen 2160 mm měl vpředu vzpěry McPherson, vzadu ještě tuhou nápravu s podélnými listovými pery. Špičkově přehledný systém barevných kontrolek na palubní desce převzalo později i Uno. Benzinový čtyřválec 903 cm3 spojený se čtyřstupňovou přímo řazenou převodovkou z Fiatu 127 doplnil hned při debutu dvouválec 652 cm3, postupem času přišly další čtyřválce: 843, 965, moderní FIRE OHC 769, 999 a 1108, pak také upravené devítistovky OHV s objemy 769 a 899 cm3. Diesel byl jediný: atmosférický 1301 cm3, ten jinak klapal také ve 127 a Unu. Zážehové agregáty přešly během času z karburátorů na vstřikování a katalyzátory.

První série s šedými plasty na bocích a asymetrickými vodorovnými štěrbinami v masce skončila v roce 1984. To už se prodávala čtyřkolka (Tipo 153) vyvinutá v kooperaci s rakouským specialistou Steyr-Daimler-Puch. S pohonem obou náprav experimentoval už prototyp Offroader z dubna 1980. Dnes je Panda 4x4 velmi žádaná a ze všech verzí suverénně nejdražší.

Maska chladiče postupně zčernala, k dalším modifikacím došlo v úvodu sezóny 1986, přišly na řadu nové zadní blatníky, vzpomínané motory FIRE (Fully Integrated Robotised Engine), pětistupňové převodovky, ba i zadní nezávislé zavěšení s vinutými pružinami a modifikovanou nápravou typu Omega, jen čtyřkolky zůstaly u tuhé. Dvoumístný užitkový Van měl do karoserie integrovaný plastový box s křídlovými dveřmi, existovala i zaplechovaná dodávka CitiVan bez něj. K osobním verzím se dodávala rovněž plátěná shrnovací střecha. Na počátku 90. let debutoval elektromobil, ale ten ani přes následné zvýšení výkonu neuspěl.

V sezóně 1991 se příď změnila tak, aby odpovídala tehdejším větším modelům značky. Přišla také CVT Selecta. Limitovaných edic bylo nepřeberně a dnes se prakticky nedají sehnat. Zajímavá série Italia 90 vznikla ke konání fotbalového MS a měla kryty kol ve tvaru míčů, Maggiora z ní odvodila polokabriolet. Ten navázal na 4x4 Strip (1980) od Italdesignu a Rock (1986) od Morettiho. Prototyp Stola Destriero (1992) představoval plážovou verzi bez dveří se středovým ochranným obloukem.

O neuvěřitelné popularitě svědčí přes 4,49 milionu kusů, produkce se zastavila v květnu 2003. S logy Fiatu běžela výhradně na italském území: v turínském Mirafiori, v Termini Imerese na Sicílii, v Desiu u Autobianchi a v Lambrate u Innocenti. Závěr kariéry prožila první Panda hlavně doma, mnozí mladí Italové ji dostali od rodičů k čerstvému řidičáku...

V pamplonské továrně Landaben a barcelonské Zona Franca vyráběl Pandu licenčně španělský Seat, po vypršení práv roku 1986 pak pod názvem Marbella. Užitkové verze s „batohy na zádech“ se jmenovaly Trans a Terra. Produkce skončila v sezóně 1998, tedy ještě dříve než originálu. V roce 1982 se zrodil papamobil. Emelba Elba Cinco puertas byla jedinou pětidveřovou „Pandou“ první generace, stejná společnost vybavovala vozy dieselem od Daihatsu. I samotný Seat měl svou plážovou verzi, prototyp Marbella Playa debutoval na IAA 1991. Karosárna Bergadana vyráběla polokabriolet.

Druhá generace (2003-2012)

Druhá generace nahradila první po neuvěřitelných 23 letech. A vlastně i třídveřová Cinquecenta, která přežila. Modernější Seicento vznikalo v polských Tychách až do sezóny 2010. Fiat nejprve vyrukoval s firemními fotkami, kde se skvělo označení projektu: 169. Ale nehodlal se vrátit k trojčíslí, v Ženevě 2003 při statické premiéře už byl vystaven model Gingo. Automobilka chtěla novinku marketingově odlišit od „historického“ předchůdce. Jenže takové jméno se pranic nelíbilo Renaultu, protože připomínalo jeho Twingo. A tak se nakonec neměnilo... Prvním předobrazem nové Pandy byl ale koncept Simba z výstavy v Boloni v prosinci 2002. Ten se později dostal do výroby jako verze Cross.

Roztomilý design navrhl Giuliano Biasio ze studia Bertone. Druhá Panda byla na rozdíl od předchůdkyně výhradně pětidveřová. Zvětšila se, délka dosáhla 3538 mm, šířka 1578 a výška činila u základních verzí 1540 mm. Připomínala spíše MPV, dovnitř se tak snáze nastupovalo. Řadicí páka našla místo vysoko na mohutném středovém tunelu, který mnohé tlačil do pravého kolene, byla ale lépe po ruce. Přehlednosti pomáhala nejen prakticky kolmá záď, ale i menší třetí boční okénka v C-sloupcích. Rozvor náprav se pohyboval kolem 2,3 m dle verze. Produkce se přestěhovala výhradně k našim severním sousedům vedle zmíněné „šestistovky“.

Titul evropského Automobilu roku 2004 získalo městské mini naprosto zaslouženě. Z bariérových testů Euro NCAP si odneslo tři hvězdičky z pěti, což byl tenkrát na tuto třídu slušný výsledek. Základ motorové nabídky představovaly zážehové čtyřválce FIRE 1108 a 1242 cm3. Převodovky byly manuální pětistupňové, dvanáctistovka se kombinovala i s poloautomatickým „pětikvaltem“ Dualogic. Nejlevnější modely Actual a Active si zachovaly černé nárazníky, u nás se však nikdy oficiálně v této podobě nenabízely. Actual byl opravdové holátko prakticky bez výbavy.

Fiat se věnoval také alternativním palivům, Panda 1.2 kromě benzinu spalovala v Itálii oblíbený propan-butam, tedy LPG, případně i zemní plyn (CNG provedení Natural Power). Pokračovaly čtyřkolky včetně modelů Climbing a zmiňovaného Crossu se svébytnými světly, diesely tentokrát zastoupil přeplňovaný MultiJet 1248 cm3. výkonovým vrcholem nabídky bylo provedení 100 HP se zážehovou čtrnáctistovkou FIRE (1368 cm3) a šestistupňovou manuální převodovkou. Postupně se rozšiřovala základní výbava o ABS, EBD a alespoň airbag řidiče. Užitkové verze měly tentokrát okna potažená černou fólií. Turbodieselové PanDAKARy ve slavném vytrvalostním maratonu neuspěly, existovaly i speciály pro klasické rallye vyvinuté v režii Abarthu jako projekt SE104.

U modelů 2009 došlo k mírnému restylingu přídě. Druhá Panda dožívala vedle na IAA v září 2011 prezentovaného nástupce ještě rok coby Classic, tak dlouhá kariéra jako první generaci ji pochopitelně nemohla čekat. Mezi květnem 2003 a prosincem 2012 vzniklo skoro 2,17 milionu aut. Dodnes je potkáte i na našich silnicích naprosto běžně a vynikají spolehlivostí, i když německé statistiky tvrdily něco jiného.

Koncepty Marrakech studia I.DE.A. (2003) a Jolly (2006) představovaly plážové verze. Terramare uměla plavat, Tanker byl zase pouze třídveřový a dvoumístný. Showcary Bicolore a Luxury se bohužel do výroby nedostaly. Fiat se zaměřil také na budoucnost, elektromobily napájely palivové články, koncept MultiEco se start-stopem jezdil na zemní plyn a Aria (2007) měla pod kapotou přeplňovaný benzinový dvouválec 0,9 l. Ze spousty speciálních sérií byla asi nejhezčí dvoubarevná Alessi.

Známé jsou vleklé soudní tahanice s čínským Great Wallem (2006-2009), který doslova obšlehl celé auto včetně interiéru – až na příď a záď, ta byla podobná prvnímu Nissanu Note. Fiat dosáhl zákazu dovozu modelu Peri do Evropy, ale Číňané byli ve finále natolik drzí, že automobilku obvinili ze špionáže!

Třetí generace (2011-dosud)

Panda třetí generace (interně Tipo 319), jejíž tvary se zrodily ve stylistickém centru automobilky pod vedením Roberta Giolita, je oblejší a má zvýšenou příď pro lepší ochranu chodců. Vyrábí se výhradně v Pomigliano d'Arco, její produkce se tak přestěhovala z Polska zpátky domů. Panda opět o něco vyrostla, ale zachovala si proporce mikrovanu, je 3653 mm dlouhá, 1643 mm široká a 1551 mm vysoká. Přesto váží v základu jen 940 kg, oproti druhé generaci tak přibrala pouhý metrák.

Při uvedení na trh byla k mání s klasickým zážehovým čtyřválcem FIRE 1,24 a s naftovým MultiJetem 1,25 l. Novinky přišly v podobě benzinových dvouválců TwinAir: základního nepřeplňovaného 964 cm3, respektive 875 cm3 s turbem. Ten může spalovat i CNG (verze Natural Power), případně se znovu kombinuje s Dualogicem. Atmosférický dvouválec zamířil jen do některých zemí, kde se neprodávala tradiční dvanáctistovka.

Manuální převodovky mají pět, popřípadě šest rychlostí. Benzinová dvanáctistovka EasyPower zase jezdí na LPG. Výbavu rychle rozšířila dnes už povinná elektronická stabilizace, Panda kvůli její absenci přišla o jednu hvězdičku v testech Euro NCAP. Může mít i systém nouzového brzdění City Brake Control.

Čtyřkolky doplnily během času opět ještě drsnější verze Cross, přišel také Trekking, který měl ovšem jen přední pohon. Ten později vystřídala aktuálně nabízená verze City Cross. Rozruch způsobil druhý bariérový test Euro NCAP (2018), který nepřinesl ani jednu hvězdičku místo původních čtyř, respektive tří při debutu. Byl však způsoben hlavně zpřísněním metodiky. Poslední novinkou je letoší mild-hybridní varianta s litrovým tříválcem FireFly, pomocným elektromotorem BSG a lithium-iontovou baterií.

Budoucnost?

Vývoj miniaut se kvůli stále přísnějším bezpečnostním předpisům i emisním normám Evropské unie prodražuje a rostou i výsledné ceny. Jenže Fiat se Pandy nevzdá. Její pravděpodobnou podobu předznamenal v březnu 2019 v Ženevě elektrický koncept Centoventi, který si vzal tvarovou inspiraci z první generace, ale přibyl mu zadní pár dveří. Třetí boční okénka v zadních sloupcích mu tedy chybějí. Zároveň slavil 120. výročí založení automobilky. Budoucnost Pandy je tedy hlavně elektrická, ale osobně doufám, že se u nástupce objeví i verze s klasickými spalovacími agregáty.

Otázkou je, na kolik přijdou. Výprodejové ceny druhé generace, která se u nás nabízela na konci kariéry v základu i pod 155 tisíc korun, ty jsou dávno pryč. Dnes třetí Panda začíná na ceníkových 222 tisících, zatímco ještě v úvodu roku 2014 stála necelých 195 tisíc.

Zdroje: archiv autora a auto.cz, Fiat Press, Wikipedia, Auto World Press, Fiat.cz, Svět motorů

Foto: Fiat Press, Seat Media

Aleš Dragoun
Diskuze (13)

Doporučujeme

Avatar - palix
13. 7. 2020 13:25
Re: Stodvacet
Tipo má navyše motory = 1,4 atmosféra je nejaký základ a v dnešnej dobe taký akože pre väčšinu zákazníkov "slabý" motor nikto nechce. 1,4 turbo má vysokú spotrebu. Ak sa cena Tipa priblíži k cene Hyundaia i30, nikto Tipo nekúpi. Prečo by aj mal?
Navyše... V naších krajoch je TOP značkou Škoda / VW. 7 z 10 ľudí poradí známemu, aby si kúpil jedno z týchto áut. Do popredia ide tak trochu Hyundai...
Fiat má u nás často veľmi zlú povesť. Dokonca Dacia je na tom omnoho lepšie. Buď preto, že reálne nový Fiat nikto nemal, maximálne nejakú polorozpadnutú Cromu z 90-tých rokov..., prípadne aj ten, čo Fiat mal (nový) často povie, že to bol jeho posledný Fiat. Takže Fiat má celkom ťažkú pozíciu na našom trhu. Vlastne Fiat má tak trochu zlú povesť všade. napr Nemecký "preklad" FIAT = "Fehlkonstruktion In Allen Teilen" ;).

Nič v zlom, ale ľudia majú problém kúpiť si omnoho lepšie autá - napr "Japonec" sa pre mnohých = drahý servis...
Ak sa budeme baviť o Fiate, mohli by sme do toho nepočítať napr Fiat Sedici (- Suzuki SX4), prípadne Fiat 124 Spider (=Mazda MX5), aby sme boli spravodlivý a neprisúdili im napríklad nejaké lepšie auto, ktoré vlastne ani nevyvinuli alebo neukrivdili.

Možno o pár mesiacov príde na trh nejaké nové Punto = Corsa, P208 s inými plastami.
12. 7. 2020 01:28
Re: Co nebylo zmíněno
https://www.auto.cz/…co-uz-vime-60806 Technická zpřízněnost je opravdu velká, fakticky je nová Panda trochu upravené jihoamerické UNO jak jsem už psal.
11. 7. 2020 12:33
Stodvacet
Krásná galerie mi nejen připomněla listová pera na zadku u první Pandy (čili nešlo o městskou krabičku, nýbrž o rodinný vůz přizpůsobený podmínkám italského jihu ;-) ). Podíval jsem se na informace a galerii stodvacítky a musím uznat, že Fiatu přeju brzkou realizaci této studie. Pokud bude nástupcem Pandy, bude to dobré. ++
Je škoda, že se Tipu nedaří tak, jak by si zasloužilo. Je to dobré auto se snad jedinou malinkatou pižkou- podvozek je odladěn poněkud tvrdě, jistě i s ohledem na použité pneumatiky. Jinak jde o kvalitní, stále jednoduché auto s dobrými jízdními vlastnostmi a výbornou cenou.
Avatar - abacus
11. 7. 2020 12:31
Re: Co nebylo zmíněno
Píšeš nezmysli, pretože nemôže prehĺtnuť, že by Panda bola lowcostova plečka z Brazílie.
Ak by ste vy tifossi vedeli po taliansky, tak by ste si to s porozumením prečítali ( napr. v quatroruotte), že 30% dielov pochádza z barazílskeho Una.
11. 7. 2020 12:03
Re: Panda je bezesporu....
Tato zpráva mi dnes, v plačtivý a líný den, výrazně zlepšila náladu!