Mercedes-Benz C123: Kupé s hvězdou slaví čtyřicítku, debutovalo v Ženevě 1977

Daimler-Benz nejdříve představil ve své později proslulé řadě 123 sedan. Následovaly speciální verze F a VF. Šasi s kabinou, v případě druhé jmenované varianty s prodlouženým rozvorem, putovala ke karosářům, sloužila ke stavbě hlavně pohřebních aut a sanitek. Atraktivní kupé bylo samozřejmě z jiného soudku, nahradilo to starší ze série 114.

Kratší a elegantnější

V první řadě elegantní a se sportovním nádechem a v té druhé stejně jako předchůdce postrádalo střední sloupek. Boční okna se tak dala kompletně stáhnout... Tento prvek pomáhal spoluvytvářet typickou siluetu auta a jeho dynamický profil, nehledě k tomu, že i případní zadní cestující viděli ven do stran. Vzhledem k absenci B-sloupků musela být dostatečně vyztužena střecha a také dveře. Deformační zóny vpředu i vzadu byly srovnatelné se čtyřdveřovými modely.

Podle nomenklatury značky obdrželo tovární kód C123. Za finálním designem stáli Bruno Sacco a Friedrich Geiger. Oproti základním variantám dostalo kratší rozvor náprav 2710 m, auta byla 4,64 m dlouhá, 1,78 m široká a ani ne 1,4 m vysoká. To znamená, že na délku i vzdálenost mezi nápravami ztratila 8,5 centimetru a na výšku čtyři. Tvarově ale přesně zapadala.

Dokonce v naftě

V Ženevě 1977 debutovaly hned tři verze: 230 C, 280 C a 280 CE. Trojcípá hvězda tenkrát nelaškovala se zákazníky a trojčíslí odpovídala skutečným zaokrouhleným objemům motorů. Nejslabším byl čtyřválec 2307 cm³ konstrukční řady M 115 (80 kW/109 k), doplňovaly jej řadové šestiválce 2746 cm³ typu M 110 se 115 a 130 kW. Z označení bylo zřejmé, že dva levnější modely mají ještě karburátory, zatímco ten nejvýkonnější mechanické vstřikování. Pohonné jednotky byly kompletně převzaty ze sedanů. Česká přezdívka „piáno“ mimochodem vznikla podle tvaru víka zavazadelníku.

V říjnu 1977 se objevil diesel. Ano, ve sportovně laděném autě a navíc pouze pro Severní Ameriku. Tamní modely byly vzhledem k instalaci tzv „pětimílových“ nárazníků delší, měřily přes 4,76 m. Bezpečnostní prvky musely odolat bez poškození nárazu v rychlosti do 8 km/h. Třílitrový (3005 cm³) pětiválec ve specifikaci 300 CD poskytoval 59 kW, tedy 80 koní. Ještě bez turba, takže se dnes úsměvnému číslu nelze divit. Hlavně USA tehdy vzhledem ke zpřísňujícím se emisním normám zachvátilo naftové šílenství a tehdejší Daimler-Benz potřeboval snížit průměrnou spotřebu svých zde nabízených modelů. Historie se ráda opakuje, že? Jenže tenkrát si nikdo nevymýšlel metodiku, která konzumaci pohonných látek redukovala jen na papíře...

ABS a airbagy

Od srpna 1979 nabíhala produkce nové verze naftového motoru OM 617 s objemem 2998 cm³. V létě 1980 se rozloučily karburátory, dvěstětřicítku C vystřídala nová varianta s éčkem na konci, čtyřválcem M 102 2299 cm³, znovu mechanickým vstřikem Bosch K-Jetronic a již slušnými 100 kW (136 k). Tehdy se také v nabídce objevil příplatkový systém ABS. V srpnu 1981 přibylo do severoamerické 300 CD konečně turbodmychadlo a výkon se zvedl na přijatelných 92 kW (125 k). S atmosférickou jednotkou už se dvoudveřová třístovka neprodávala. O třináct měsíců později přišel decentní facelift, zmizely některé chromované ozdoby, které byly od té doby lakovány černě. Mezitím, počínaje lednem 1982, mohli klienti začít objednávat do hlavy volantu vzduchový vak.

C123 dnes

Produkce kupé skončila v srpnu 1985. Celkem jich vzniklo takřka sto tisíc, přesně 99.984. 15.509 aut poháněly naftové motory. Nejvzácnější je dnes původní varianta 280 C se zážehovým karburátorovým šestiválcem 2,8 l, a to s pouhými 3.704 na kontě. C123 jsou vidět občas na veteránských srazech i u nás. Samozřejmě na tahle nadčasově elegantní auta člověk nenarazí tak často jako na sedany...

Registrace celé série 123 včetně sedanů, kombi a speciálů mimochodem v Německu vzrůstají, zatímco na konci roku 2009 jich příslušné úřady evidovaly jen 2,7 tisíce, v lednu 2015 už 15,5 tisíce. Jak to? Některé dříve odhlášené vozy si majitelé ponechali, prošly nějakým tím vzkříšením a dostaly značky s písmenem H. To umožňuje jejich návrat do evidence. Hranici veteránského věku (30 let) už přece překročila všechna piána.

Pokud se nějaký slušný kus kupé objeví, koupí jej někdy i samotná automobilka. Značkové muzeum totiž provozuje vlastní sekci All Time Stars a po renovaci tyto „mladé klasiky“ prodává dále nadšencům. I originálních díly najdete ve firemním katalogu, ale pochopitelně nejsou zadarmo... Kupé s motory 2,3 a 2,8 l jinak dnes v restaurovaném stavu mění majitele za částky kolem 11-14 tisíc eur (297-378 tisíc korun). To není zas tolik, ale jak bylo výše uvedeno, obliba vzrůstá...

Tuning

Laděním motorů i vzhledu se zabírali němečtí tuneři: tehdy ještě samostatná firma AMG, Brabus, Bohr-Tuning, nebo Lorinser, ten se věnoval hlavně optice. Carlsson učil 280 CE dokonce závodit, a to nejen na okruzích, ale i v rallye. Britský Crayford pak kupé stejného označení uřízl pevnou střechu a nahradil ji plátěnou. Kabriolety se jmenovaly St. Tropez podle známého francouzského letoviska.