Nissan Leaf: První dojmy

14. 10. 2010 • 00:10

Nissan volí na poli elektromobilu jinou taktiku, než jaká by se ještě před několika lety zdále přirozená. Model Leaf není městským vozítkem, ale klasickým hatchbackem nižší střední třídy se vším, co k tomu patří.

Když jsme před rokem o Nissanu Leaf psali poprvé, nadepsali jsme článek „věk elektromobilů začíná“. Historicky první elektromobil, který bude plnohodnotným autem, čili vozidlem schopným vyhovět většině běžných přepravních potřeb, přichází do Evropy – má premiéru v Paříži.

Jedná se ale především stále o experiment. I když se má Leaf prodávat v poměrně velkých počtech, stojíme zřejmě stále teprve na počátku rozvoje elektromobilů a z tohoto modelu je to znát. Zákazníci ale budou pravděpodobně ochotni tolerovat řadu částí, které mají podprůměrnou úroveň zpracování nebo i návrhu. Nejdůležitější vlastností Leafu je totiž způsob jeho pohonu.

Design karoserie je opravdu unikátem, přitom ale nepůsobí nijak nepatřičně. Naopak na příkladu modelu Juke je dobře vidět, že designéři Nissanu umí popustit uzdu své fantazii mnohem víc. Ve světle tohoto srovnání vypadá Leaf nezvykle, ale uhlazeně a přirozeně. Dominantním prvkem je zaoblení karoserie ze všech stran a ze zadního pohledu zaujme neobvyklé řešení zadních světel a vstupu do zavazadlového prostoru.

Při usedání do auta překvapí už to, jak lehké má Leaf dveře (pravděpodobně jsou z plastu nebo nějakého kompozitu). Interiér má charakter malého MPV, zaujme nízko umístěným volantem i přístrojovým štítem, který je rozdělen do dvou celků jako např. u Hondy Civic. V případě Leafu se zdá, že bude čitelnost obou částí dobrá.

Sedadla připomínají spíše křesla a jsou čalouněna velmi jemnou látkou. Ta pokrývá také středový tunel nebo výplně dveří. Jednotlivé detaily jako tlačítka na volantu nebo grafika multimediálního systému připomínají dražší Nissany a Infiniti. Těm se ovšem ani náznakem neblíží komfort na palubě, který i v rámci nižší střední třídy patří k podprůměru.

Vpředu je úroveň pohodlí ještě přijatelná, zadní polovina interiéru je ale nečekaně krátká. Sedí se vysoko na lavici s krátkým sedákem a v nepřirozeně vzpřímené pozici. Příčina je zřejmá – baterie je potřeba někam uložit a zavazadlový prostor je u Leafu velký jako u řady konvenčních konkurentů. Články ukládající elektrickou energii proto našly místo pod podlahou a pod zadními sedadly.

Jako auto není Nissan Leaf nikterak oslňující. Úspěchem je ale už jen samotná cena, která má na vybraných západoevropských trzích činit 30 tisíc Euro. To řadí čistý elektromobil Leaf jen mírně nad úroveň podobně velkých (a cenově nejdostupnějších) hybridů.