Opel slaví 150 let: Od šicích strojů k autům

5. 1. 2012 • 09:12

Německý Opel slaví hned na začátku nového roku 150 let od založení. Začínal jako výrobce šicích strojů, později přišla jízdní kola a pak automobily.

Firma stále nese oficiální název svého zakladatele (Adam Opel AG) a celé jedno a půl století sídlí v Rüsselsheimu. Zde na počátku ledna 1862 sestrojil Adam Opel ručně (!) v zámečnické dílně svého otce první šicí stroj. Produkty nové značky si zákazníci oblíbili, zdaleka se nejednalo o ženy! Uběhlo dalších pětadvacet let a čtyři písmena se objevila také na prvním dopravním prostředku: moderním nízkém jízdním kole. I ta záhy zaznamenala značnou popularitu.

První auta

Automobily přišly na řadu v roce 1898, to už byl Adam Opel po smrti (zemřel o tři léta dříve) a továrnu vedli jeho synové. Ti zakoupili práva na výrobu automobilů od Friedricha Lutzmanna. Jeho zastaralé konstrukce záhy nahradily vozy v licenci francouzské firmy Darracq, nakonec Opelové přešli na vývoj vlastních aut. Produkce se už tehdy dala nazvat sériovou, modely 10/12 PS (1902), 4/8 PS (1909) a 5/14 PS (1912) byly obzvláště oblíbené. Druhý jmenovaný používali lékaři, také se mu říkalo Doktorwagen. Třetí byl určen ženám, proto získal jméno Püppchen (panenka). Na prahu první světové války byl již Opel doma prorokem, tedy lépe řečeno lídrem, zkrátka vyráběl nejvíce ze všech.

Pásově

Skutečně masová produkce ovšem přišla na řadu až ve dvacátých letech minulého století. Lidový Opel 4/12 PS (1924) se podílel na motorizaci Německa, ale nutno dodat, že se jednalo o takřka dokonalou kopii francouzského Citroënu Type C 5CV. Zatímco originály byly většinou žluté, u Opelu převažovala zelená, odtud přezdívka Laubfrosch (rosnička). Auto se vyrábělo stejně jako jeho francouzský vzor pásově. Hlavní náplň programu ale stále tvořily bicykly, Opel jich v té době stavěl nejvíc na světě!

Neměli bychom pominout také na raketové pokusy Fritze von Opela. Ten s vozem Opel RAK2 dosáhl v roce 1928 na berlínské dráze AVUS rychlosti 238 km/h. Sílící vliv amerických automobilek znamenal to, že se firma stala majetkem amerického koncernu General Motors a záhy poté byla přetvořena na akciovou společnost.

Motocykly, náklaďáky i Olympia

Zapomenutou, ale zajímavou kapitolu tvoří motorová kola a motocykly, které Opel vyráběl v letech 1901-1930, byť se dvěma pauzami, ve finále ovšem včetně silných půllitrových strojů. V době krize se raději soustředil na dvoustopá vozidla, která produkoval na evropské poměry ve skutečně velkých sériích. A to včetně malých nákladních automobilů řady Blitz ze závodu v Brandenburgu. V roce 1936 se stal největší evropskou automobilkou, když dosáhl hranice 120 tisíc kusů za 12 měsíců. Olympia byla v té době prvním německým vozem se samonosnou ocelovou karoserií. Výrobní dokumentaci a zařízení menšího Kadettu odvezla v rámci válečných reparací Rudá armáda do Moskvy - a zrodil se první Moskvič 400.

Amerikanizace

Po válce pokračovala Olympia, kterou nahradily modely Olympia Rekord a Rekord P1. Jejich tvary se postupně amerikanizovaly a od oblin přecházely k hranám, což lze říci i o větším Kapitänu. Továrna v Bochumi začala v roce 1962 vyrábět novodobý malý Kadett, který v pěti generacích přežil až do devadesátých let. V roce 1964 se poprvé objevuje známé logo s bleskem, které od té doby prošlo několika úpravami. Velké vozy zastupovala řada KAD (Kapitän, Admiral, Diplomat) a sportovnější Commodore, V roce 1978 KAD nahradily sedany Senator a kupé Monza. Legendou je dnes krásné kupé GT, fanoušci vzpomínají i na lidovou Mantu. Jubilejním se stal už ročník 1971, kdy linky opustil desetimiliontý vůz.

Aerodynamika a bezpečnost

Menší modely postupně přecházely na přední pohon. Značnou činnost vyvíjela automobilka v oblasti aerodynamiky, o čemž svědčí Omega A (1986) se součinitelem odporu vzduchu 0,28 i pozdější a dnes velmi ceněné kupé Calibra (1990, 0,26). Stranou nezůstala ani ekologie, všechny vozy s bleskem ve znaku měly na konci 80. let katalyzátory. A nezapomeňme na bezpečnost, moderní standardy přinesla Astra F (1991) a image bezpečných vozů neopomněl zdůraznit ani český importér. Je pravdou, že kvalitou a spolehlivostí tehdejší produkce Opelu příliš nevynikala.

Spolupráce s japonskou automobilkou Isuzu přinesla řadu terénních modelů (Frontera, větší Monterey a užitkové Campo), v roce 1992 byl otevřen nový závod ve východoněmeckém Eisenachu. Do módy začaly přicházet tříválce, na což reagoval Opel uvedením litrového motoru v modernizované Corse B (1997). Problémy s kvalitou a výdrží aut změnila částečně až na konci století Zafira a poté hlavně ještě menší MPV Meriva. Přelom tisíciletí znamenal 50 milionů vyrobených Opelů.

Budoucnost má jméno Ampera

Dnešní vývoj dospěl až k vlajkové lodi Insignia a hybridní Ampeře, která ovšem motor s vnitřním spalováním používá jen jako generátor elektřiny a range extender. V roce 2010 prodala značka včetně sesterského britského Vauxhallu přes 1,1 milionu osobních a užitkových aut. Vozy s bleskem ve znaku se nabízejí ve čtyřicítce převážně evropských zemí, Vauxhally pak pouze v Británii. Deriváty s jinými emblémy divizí koncernu GM však jezdí po celém světě.

Na okruzích i v soutěžích

Opelové zanechali stopu i v královně motoristického sportu. Už v pravěku Grand Prix před první světovou válkou slavil úspěchy tovární jezdec Carl Jörns. Bohatý lichtenštejnský občan Rikky von Opel, příslušník jedné větve rodu, odstartoval v letech 1973-1974 do celkem 10 Grand Prix na vozech Ensign a Brabham. Ascony a Manty byly úspěšným nářadím v automobilových soutěžích. Walter Röhrl vybojoval v roce 1982 s Asconou 400 titul mistra světa jezdců před sílícím náporem vozů Audi Quattro s pohonem všech kol.