Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Škoda 100 s najetými 4175 km: Tohle auto žilo v garáži!

Tomáš Dusil
Diskuze (74)

Škoda 100/110 ma za léta výroby, od roku 1969 do roku 1977 na svém kontě úctyhodných 1.079.708 kusů. Většina z nich však buď už dožila, nebo doslova živoří na vesnicích. Výjimky přesto existují. Jednu takovou jsme objevili na úpatí Krušných hor v Ostrově nad Ohří.

Jan Laufek je vystudovaný hudební skladatel, přičemž běžně jezdí Volvem V70. Kromě zájmu o hudbu a její tvorbu má rád starožitný nábytek a také veterány. Od roku 2011 je hrdým majitelem hezké Škody 100. Na tom by možná nebylo nic až tak pozoruhodného. Vždyť pojízdné „stovky“ se stále ukrývají ve venkovských garážích či stodolách. Jenže Honzova stovka je opravdu výjimečná, neboť do dnešních dnů stihla najet pouhých 4175 km. Když ji ale Jan kupoval, ukazoval tachometr tehdy módního horizontálního přístrojového štítu dokonce jen 3200 km. „Už jsem s ní za tu dobu stihl něco ujet,“ dodává s úsměvem Jan Laufek.

Garáž s autem, nebo auto s garáží?

„Moje Škoda 100 byla vyrobena v roce 1971, tedy dva roky po představení této modelové řady. Jde tedy o původní verzi modelu.“ Ptáme se, čím se navenek původní vydání Š100 liší od těch pozdějších. „Je to jednoduché. Novější modely mají výše umístěné plnicí hrdlo palivové nádrže. Naopak naše škodovka jej má ještě dole,“ vysvětluje František Laufek, otec Honzy a znalec starších modelů Škody. Podle Františka Laufka škoda později polohu hrdla zvýšila, neboť se stávalo, že při určitých jízdních režimech v kombinaci s množstvím paliva v nádrži docházelo k jeho vylévání ven.

Jak se ale Laufkovi dostali k tak zachovalé Škodě 100? „Auto jsme koupili včetně garáže, v níž strávilo naprostou většinu svého života. Primárně kupovali garáž s tím, že jsme věděli, že tam je nějaké auto,“ vypráví s úsměvem Jan Laufek. V jakém je vůz stavu ale nevěděli.

„Původním majitelem škodovky byl Jaroslav Jirout, tehdy zaměstnaný v Závodě mechanizace a automatizace v Ostrově nad Ohří. Alespoň to jsme se dozvěděli z dobové knížky příznačně pojmenované Deník motoristy vydané v roce 1963 nakladatelstvím NADAS, kterou Honza v autě objevil. Šlo o prapředka knihy jízd. Žádný jiný záznam jsme však v deníku nenašli."

Původní majitel sice počátkem sedmdesátých let disponoval dostatečnou bonitou k zakoupení vozu, ovšem mít „jen“ peníze tehdy nestačilo. Museli jste si ještě „vystát“ pořadník na auto. „Štěstí se však na něj usmálo, takže škodovku koupil dokonce s garáží,“ vypráví Jan Laufek.

Pan Jirout s autem z kraje trochu jezdil, nicméně ne dlouho. Zlom v životě škodovky mohl přijít v roce 1979, kdy na základě vládního nařízení o celostátních úsporných opatřeních týkajících se spotřeby ropných výrobků došlo k rapidnímu zvýšení ceny benzinu Special ze 4,30 Kč na 6,50 Kč. A to se pak ježdění trochu prodražilo...

„Od té doby, tedy od konce sedmdesátých let vůz z garáže v podstatě nevyjel,“ vypráví Laufek. „Přesto původní majitel vůz nikdy neodhlásil, takže po celou dobu vlastnictví pilně platil povinné ručení. Díky tomu má škoda původní registrační značky z roku 1971,“ doplňuje.

Majitel sice po celou dobu vůz platil, nicméně po čase vlastně zcela zbytečně, neboť i kdyby chtěl s autem narychlo vyjet, nebylo to možné. „V garáži nebyl všeho všudy dvacet let. Za tu dobu před ní dokonce stihly vyrůst tři břízy,“ dodává s úsměvem Laufek.

Aby Laufkovi auto vůbec dostali z garáže, museli stromy nejprve porazit a následně dokonce vykopat jejich kořeny. Že vůz původního majitele už asi moc nezajímal, svědčí i samotný proces prodeje. „Ani se s námi při prodeji na vůz nešel podívat. Prostě jen řekl, ať mu dáme peníze, předal klíče od auta i garáže, plnou moc na přeregistraci a to bylo vše,“ říká Jan Laufek. „Možná i proto, že si myslel, že auto bude za ta léta už rozpadlé,“ poznamenává František Laufek. Prostě se auta chtěl zbavit.

Vše na autě bylo původní, včetně kol a dokonce i dobových pneumatik. „Originální obutí přežilo v až překvapivě zachovalém stavu. Ono totiž, pokud vzduch z pneumatiky neujde rychle, nýbrž k vyfukování dochází pozvolna, tak se pneumatika tolik nepoškodí. V tomto případě dobrému konci napomohla také duše, neboť Škoda 100 ještě nepoužívala bezdušové pneumatiky. Ta tak v tomto případě fungovala jako jakási výztuha,“ vysvětluje František Laufek.

I prach je dobrý konzervátor

„Po otevření dveří garáže následoval šok, neboť na autě byla snad deseticentimetrová vrstva prachu,“ vypráví Jan Laufek. „Prach však laku nikterak nevadí, takže jej stačilo jen omést a vůz posléze umýt. „Navíc garáž je temná, takže ani denní světlo laku po léta neubližovalo,“ dodává František Laufek. Lak tedy nebylo vůbec potřeba přebrušovat. „A jelikož byla garáž také zcela suchá a dobře větraná, nepodlehl vůz korozi, která jinak takto stará auta běžně napadá,“ dodává František.

Obecně platí, že dlouhodobá odstávka autu škodí. Nejde jen o různá pryžová těsnění či gumové hadice, které s léty zpuchří. To stejné můžeme říci také o pneumatikách. A pak jsou tu ještě různé mechanismy. Ty obyčejně za léta nepoužívání zcela zatuhnou.

„Původní pneumatiky, stejně jako kola s typickými chromovanými celoplošnými poklicemi, jsme z vozu demontovali a uschovali. Jejich místo zaujala kola Apollo s moderními pneumatikami, která jsou ale také dobová,“ vypráví Jan Laufek. Pro zajímavost, v autě zůstal ještě původní benzin. „V nádrži zbylo asi 10 litrů. Vypustil jsem ji spodním vypouštěcím otvorem, který mají všechny staré škodovky, a k mému překvapení se zdál být v docela použitelném stavu. Třeba v něm vůbec nebyla voda,“ vypráví František Laufek.

Následovala celá řada servisních úkonů. Měnil se olej, který však nebyl zase v tak hrozném stavu. „Bylo znát, že motor vozu neběžel. Na kvalitu, respektive stárnutí oleje, má totiž velký vliv neustálé ohřívání a chladnutí, tedy provoz vozidla. A to se v tomto případě nedělo,“ vypráví František. Jedinou opravdu vadnou součástkou jsme shledali spojkový válec. „Ovládání spojky je u těchto škodovek s motory vzadu hydraulické. Válec už netěsnil. Za 240 korun jsem koupil nový a vyměnil,“ informuje Laufek starší.

Druhou úpravou, kterou Laufkovi po zakoupení auta udělali, byla montáž dodatečného čističe paliva. „To motoru jedině prospěje,“ směje se František. Naopak třeba svíčky František Laufek pouze demontoval z motoru, prohlédl, očistil a vrátil zpět. Nic jim totiž nebylo. Před používáním auta bylo nezbytné demontovat také spouštěč motoru. Jeho přepákování taktéž za léta klidu zcela zatuhlo. Stačilo jej vyčistit a rozpohybovat.

„Abychom vůz ochránili proti rzi, nastříkali jsme jeho podvozek stříbrnou barvou. Při tom jsme využili takzvanou kolébku,“ informuje Jan Laufek. Kolébka bývala kdysi běžnou součástí vybavení lidí, kteří se zabývali servisem a opravami aut. Jde o trubkovou konstrukci tvaru kolébky, která se k vozidlu připevní po demontáži kol na jedné straně. Díky přesnému vyváží lze auto v kolébce bez rizika poškození doslova otočit na bok, takže získáte skvělý přístup k jeho podlahové plošině a podvozku.

K rozhýbání mechanismů vozu dobře posloužil Ford Mondeo pana Laufka staršího. „Prostě jsme škodu zapřáhli za mondeo a jezdili a jezdili, až celý vůz povolil,“ vysvětluje Laufek. Pro zajímavost, zatuhnutí celého auta bylo takové, že dokonce ani jeho kola se ve svých ložiskách volně neotáčela.

Uvnitř stále voní novotou

František Laufek je původním povoláním profesionální autočalouník. A jelikož celý život pracoval ve svém oboru přímo ve Škodě AZNP (Automobilový závod národní podnik), dokáže zhodnotit stav kabiny vozu opravdu profesionálním pohledem. Dnes se zabývá renovacemi čalounění interiérů veteránů, přičemž výborným pomocníkem je mu znalost dobových technik a technologií. Kromě toho také v 70. letech aktivně závodil právě se Škodami 1000 MB či 100.

„Na naší stovce ale nebylo takřka co dělat,“ dodává Laufek starší. Po usednutí do auta mu dáváme za pravdu. Opravdu vše je jak nové, gumová krytina podlahy nejeví známky ošoupání, stejně jako čalounění sedadel. Zaujal nás potah police pod zadním oknem, jíž se dnes říká plato. Právě tady mnozí vozili všemožné drobnější věci. Třeba části oděvů, nebo naopak předměty, co se nesměli za jízdy rozbít. Vzpomínáte na vajíčka…

Zmíněná police je v tomto případě potažena fešnou koženkou. „Původně tady nebyla, ale předchozí majitel ji sem instaloval dodatečně, podobně jako většina řidičů někdejších vozů Š100/110, ale i 1000 MB,“ informuje František Laufek. „Smyslem bylo snížit hluk v kabině. Škoda 100 má ještě chladič vzadu, přičemž aby byl účinný, musí se stále točit jeho ventilátor, který je tak poháněn klínovým řemenem přímo od motoru. To vydává značný hluk. A právě dodatečný potah zadního plata jej měl zmírnit,“ vysvětluje Laufek.

Pozdější Škody 105/120/130/136 již mají chladič v přídi a tedy také elektricky poháněný ventilátor spínaný termospínačem. Ač jsou uvnitř díky tomuto řešení mnohem tišší, v praxi však mají i vinou toho problémy s chlazením, což starší stovky/stodesítky a tisícovky takřka neznaly.

Startování motoru má své kouzlo

A jak sotva zajetá Škoda 100 jezdí? Popravdě zase takový rozdíl to v porovnání s novými auty není. Tedy pokud mluvíme čistě jen o technice jízdy. Některá specifika však přesto tato auta mají. Třeba spouštění studeného motoru po delší odstávce vozidla. Kdo otevře dveře, usedne za volant a začne jen normálně startovat motor točením spouštěče, může se stát, že za chvíli vybije baterku a motor se stejně nerozeběhne. K úspěšnému probuzení studeného motoru k životu u auta, které třeba den stojí, jsou zapotřebí dva dodatečné úkony.

Nejprve musíte otevřít kapotu motoru a najít membránové a tedy mechanicky poháněné palivové čerpadlo. Na něm je drobná páčka, kterou lze po odjištění a následném stlačování proti pružině ručně napumpovat palivo do plovákové komory karburátoru. Když už se páčka takřka sama nevrací, znamená to, že komora je již zaplavená benzínem. Páčku poté musíte zajistit, zavřít kapotu, usednout za volant a můžete startovat motor…

Ale kdeže. Ještě je třeba vytáhnout páku sytiče neboli systému karburátoru pro studený start. Páku ve škodovkách najdete mezi předními sedadly za řadicí pákou. Nyní již lze točit spouštěčem. I po 45 letech motor „naší“ škody normálně naskočil jako za mlada. A krásně předl, přičemž vyluzovaný zvuk byl autorovi článku hodně povědomý ještě z dob dětství.

Čtyřstupňová převodovka Š100 je již plně synchronizovaná, volant jde díky uložení motoru vzadu a zároveň značné velikosti lehce a také brzdy jsou na přední nápravě kotoučové, což pro nás bylo překvapením. Naopak podtlakový posilovač brzdného účinky ještě nepoužívala ani modernější původní Škoda 105/120 L z roku 1976, která Š100 nahradila.

Vzhledem ke stavu auta nás zajímalo, za kolik by se dal vůz pořídit. Jan Laufek si vůz cení tak na 100.000 korun, přičemž jako správný majitel veterána sleduje vývoj cen těchto aut. Přitom našel na německém inzertním serveru mobile.de na prodej obdobně zachovalou Škodu 100 s najetými 10.000 km, za níž německý majitel požaduje částku 10.000 euro, tedy něco přes čtvrt milionu korun. Co na to Jan Laufek? „To už je hodně přestřelené, takovou cenu stovka podle mě nemá.“ Přesto to o něčem svědčí - i dříve podceňovaná „stovečka“, žijící celý život ve stínu slavnější starší řady 1000 MB, začíná být ceněným veteránem. A na tom se s léty bude sotva něco měnit.

Krátce o Škodě 100/110

Škoda 100 se poprvé představila v roce 1969. Šlo o nástupce revolučního modelu 1000 MB z roku 1964. Dnes bychom řekli, že se jednalo o jeho výraznou modernizaci. Základ auta zůstal stejný, avšak vzhled vozu se omladil i zásluhou nových panelů karoserie. Samotný skelet byl ovšem zesílen, neboť v době příchodu Škody 100 se již požadovala bariérová zkouška při rychlosti 48 km/h. A tu vůz splnil se ctí. Pohon auta byl taktéž převzat s některými změnami z předchůdce. Šlo tedy o starý známý tří ložiskový litrový řadový čtyřválec s rozvodem OHV o výkonu 35 až 39 kW (podle verze vozu). Existovala také větší a výkonnější varianta Š110, u níž se objem motoru zvětšil na 1,1 litru. Výkon poskočil na slušných 46 kW.

Škoda svoji řadu 100/110 průběžně modernizovala. První změny přišly již v roce 1970, další pak o tři roky později. V rámci druhé inovace auto dostalo třeba zapuštěné kliky Bomoro. Náš vůz nesl ještě původní vystouplé. Zajímavé je, že tehdy inovativní bezpečnostní řešení vnějších klik dveří později opět uvolnilo místo vystouplým. A ty mají auta dodnes. Z dnešního pohledu tak jsou ve své době modernější kliky Bomoro vlastně zastaralejší...

Výroba řady 100/110 byla ukončena v roce 1977. To už ale rok existoval modernější nástupce Škoda 105/120. Krásné kupé 110 R ale žilo až do roku 1980, kdy jej nahradila modernější Škoda 120 Garde.

Foto: David Rajdl

Tomáš Dusil
Diskuze (74)
12. 11. 2016 20:06
V textu je blábol...
V první řadě je nesmyslem, že přemístění chladiče dopředu přinášelo přehřívání motoru. Š 100 měly plechové chladiče a když to auto někdo hnal po dálnici za vyšších teplot, tak se auto uhřálo, vrtule nevrtule, protože větrák má ve vysokých otáčkách horší účinnost a nasávání tím prťavým otvorem v zadním blatníku to ještě zhoršuje. U Š 110 s měděným chladičem k přehřívání nedocházelo. Proto byl u 742 chladič přemístěn dopředu a pokud je systém těsný a spíná čidlo v chladiči, auto prostě přehřát nejde, měl jsem jak stovku (níkdy se nepřehřála, protože jsem s ní po dálnici nikdy rychle nejel, byl jsem chudý mladý kluk a benzín byl drahý na můj příjem), tak několik aut 742 a 743 a nikdy jsem je neuhřál. Ovšem systém vždy těsnil a zátka v expanzce fungovala jak měla.

Dalším nesmyslem je, že měly motory Š 110 46 kW, tuto hodnotu udával jen motor Š 110 LS/R, ale podle měřící metody SAE, kdy se nepočítá odběr výkonu příslušenstvím včetně vzduchového filtru a tlumiče výfuku, podle DIN měl 38,25 kW. Jen změnou kompresního poměru, zvětšení trysek a objemu o deci se nedá takového rozdílu ve výkonu dosáhnout. Stovky měly 30,9 kW, 110 L měly 35,3 kW a 110 LS/R 38,25 kW. Rozdíl mezi 110 L a LS/R byl jen v použitém karburátoru, více otevřené vačce a vyšším kompresním poměrem a považuji ho za celkem nepovedený, protože nárůst výkonu při takových změnách je skutečně velmi malý (asi 4 koně). Nejjednodušší prostředek, jak rychle získat nějakou kobylu bylo odstranění větráku poháněného od motoru a náhradou za vrtuli s elektromotorem, ale musel se přidat další chladič a k němu nahánět vzduch zespodu auta, protože elektrovětrák nedokázal dodat dost vzduchu. Auto ztichlo a buď lépe jelo nebo méně žralo, podle stylu jízdy. Větrák se spínal termostatem a když se nastavila vyšší teplota spínání a vyměnil se termostat za jiný s vyšší teplotou, auto v zimě lépe topilo, i když co si budeme povídat, ve stovkové řadě byla zima i tak...
Avatar - Řízek
20. 7. 2016 22:04
Legenda
Jen co jsme ji nechali sešrotovat, tak začala stoupat na ceně dnes je mi to líto, chybama se člověk učí, někdy možná 8-s
1. 7. 2016 12:28
Re: benzin
Prosím tě za co byla tvoje rodina tak trestaná? To jste byli rodina SSáků nebo za co těch 15 let a ztrátu majetku??? To není úplně běžný jev co tu píšeš. Z mojí rodiny takhle nedopadl žádný předek a to byl děda v Hitlerjugend a jeho táta padnul u Stalingradu, takže nic moc minulost. Krom toho, že šel děda následně k PTP jako nespolehlivý (na což si ovšem nikdy nestěžoval, naopak vždycky na to rád vzpomínal), se po naší rodině tehdejší režim nijak nevozil.
1. 7. 2016 09:17
Re: benzin
Děkuju. Já vím není nad to žít až do smrti jako dlužník. ;-)
1. 7. 2016 09:16
Re: benzin
3000 měsíčně?? To bydlíš ale ve stanu.

Hele nepamatuju se že bych jako dítě měl nedostatek masa a to jsme se obešli i bez domácího velkochovu.