TEST Citroën C1 1.2 Pure Tech 82 – Dámská volenka
Jakožto výrobky české továrny jsou vozy z Kolína ostře sledovány, byť jejich prodeje nejsou v České republice kdovíjak vysoké. Lidé u nás zkrátka nepřišli městským minivozům na chuť tak, jako na jiných místech Evropy. A to je škoda - po recenzi Toyoty Aygo s litrovým tříválcem vám totiž nyní přinášíme test Citroënu C1 se silnějším motorem v nabídce, který Aygo zatím vůbec nemá. Je jím dvanáctistovka VTi o výkonu 60 kW.
Který ze tří modelů z Kolína se vám líbí nejvíce? Taková otázka padla v souvislosti se zdejšími minivozy z různých stran nesčetněkrát. Otázka designu je silně individuální věc, a tak necháme posouzení na vás, nám ale Citroën přijde díky své zamračené přídi s oddělenými světlomety ve stylu Nissanu Juke velmi zajímavý. Ostatně celkově je milé, že tentokrát jsou modely automobilky TPCA natolik odlišné, že je od sebe rozeznáte na první pohled. To předchozí generaci trochu scházelo...
Barva našeho testovacího Citroënu ale zajistila, že se muž za jeho volantem cítil trochu zženštile, nicméně to k tomu docela patří. Mnoho těchto Citroënů totiž jistě budou řídit ženy a těm se narůžovělý odstín zalíbí.
Interiér C1 je podstatně kvalitnější než u předchůdce, byť jsme v této třídě viděli i hodnotnější palubní desku či výplně dveří. I tak ale nejmenší Citroën představuje po této stránce automobil současných parametrů. Překvapilo nás množství prvků pocházejících z větších modelů Toyoty, ať už se jedná o tlačítka na volantu, či ta u řidičova levého kolene.
Když už jsme uvnitř vozu, nemůžeme vynechat dva problémy, které se k němu vážou. V prvé řadě jde o využití nevelkého vnitřního prostoru - palubní deska zasahuje docela daleko do kokpitu, a možná i to omezuje prostor na zadních sedadlech. Běžně si „za sebe“ sednu bez problémů i do vozidel této velikosti, v Citroënu C1 ale bylo místa opravdu málo. Potěší však větší zavazadlový prostor než u předchůdce, do kterého se konečně vleze i basa piv.
Druhým problémem je pracoviště řidiče. Ergonomií či nabídkou prostoru je sice C1 zcela na úrovni, horší je to ale s pozicí za volantem. Možná by stačilo, kdyby volant nebyl nastavitelný pouze výškově, ale i podélně, každopádně ať jsme se snažili, jak jsme chtěli, ideální pozici pro řízení jsme nenašli. Přitom v dalších dvou příbuzných vozech nám tato záležitost nikdy tak výrazně nevadila, možná je ale Citroën v detailech jiný. Jisté ovšem je, že se nám nikdy nepodařilo sedět jinak, než v pozici „dlouhé ruce, krátké nohy“. To mělo za důsledek omezenou důvěru v chování auta v zatáčkách. Řidič se jednoduše cítil nesvůj...
Motor a převodovka – s duší Jack Russel teriéra
Řekněme si to na rovinu - motoru se téměř nedá nic vytknout. Ano, schválně píšeme téměř, protože jeho vibrace jsou v interiéru dosti znatelné a auto se třepe jako ratlík, ačkoliv temperament tříválce by seděl spíše na hravého Jack Russel teriéra.
Tříválcová dvanáctistovka nám svou akčností a schopností živě zrychlovat snad z jakýchkoliv otáček velmi připomínala staré osmiventilové motory před zavedením emisních norem, které se v podobně lehkých vozech měly čile k světu. Agregát o výkonu 60 kW jsme přitom dostali k testu jen s několika málo desítkami ujetých kilometrů, přesto zanechal výborný dojem. Samozřejmě jsme jej při zajíždění nechtěli příliš trápit, ale když jsme se v zájmu vědy dostali do otáček, malá C1 se rázem pohybovala tak, že problém se jí udržet měly i mnohem dospělejší auta s výrazně většími agregáty. Auto se chová hbitě již pod hranicí dvou tisíc otáček za minutu, přitom ale výkon ve vysokých sférách graduje citelnou špičkou. Výraznou změnu charakteru jsme ovšem zaregistrovali po zapnutí klimatizace, kdy se autu nechce zrychlovat zejména z nízkých otáček, ale to je pochopitelné.
Zvukový projev samozřejmě jasně naznačuje, že máte pod kapotou jednotku s pouhými třemi válci. Jinak je ale velmi příjemná a potěší i ty, kteří jezdí často mimo město. V dálničních 130 km/h, kdy auto točí lehce pod 4000 otáček za minutu, máte stále pod pravou nohou koně schopné na pobídnutí potáhnout auto vpřed. Pokud ale pojedete konstantě, tak si i syrový motor řekne o nějakých 7 litrů benzinu na sto kilometrů. Po městě se pak dá jezdit za 6,5, mimo něj za pět. Náš celkový průměr na konci týdenního testu činil 6,7 litrů na sto kilometrů, což je vzhledem k zajížděcímu režimu stále přijatelné.
Potěšující je, že ačkoliv se s motorem 1.2 VTi váže pětistupňová převodovka známá svými dlouhými drahami a nepřesností ještě někdy z dob Peugeotu 206, zde je chod řadičky v kulise velmi příjemný. Dokonce lepší než u Peugeotu 108, který jsme řídili na mezinárodní prezentaci v Paříži. Dráhy jsou sice stále delší, než u japonské převodovky k litrovému motoru, ale vše vám vynahradí hladkost a její slušná přesnost. To spolu s hbitě reagujícím agregátem znamená, že jízda v C1 vás může díky pohonnému ústrojí i bavit.
Tichý komfort
Na rozdíl od interiéru je odhlučnění podvozku na velmi dobré úrovni. Auto zvládá nerovnosti nejen s přehledem, ale rovněž příkladně tiše. Žádné duté rány, žádný pocit, že „tady prostě musíme nechat nápravu“. Práci zavěšení slyšíte jen velmi málo, což je zejména u malého auta skvělé.
Celkově se C1 osvědčila svým komfortem i na náročných pražských silnicích, kde selže nejedno z mnohem luxusnějších aut. Citroën sice kopíruje povrch silnice, ale dobrá práce tlumičů znamená, že jízda nikdy nebude uskákaná ani houpavá. Vůz se navíc chová jistě i v zatáčkách, byť hravost není zrovna na pořadu dne - je zkrátka dospělejší, než jsme čekali. Průměrné řízení a nastavení spíše na nedotáčivost tlumí veškeré náznaky zábavy, z hlediska bezpečných jízdních vlastností ale C1 exceluje – je nezáludná, se slušnou přilnavostí a dobře zvládá typicky české zvlněné okresky.
Závěr
Minivůz, jakožto druhé či třetí auto v rodině, se v našich končinách ještě příliš nenosí, ale přesto si můžete koupit hned několik kvalitních vozů, které jsou obratné ve městě a zároveň nabízí zcela přijatelnou úroveň dopravy mimo něj.
Jedním z nich je bezpochyby i Citroën C1 1.2 VTi, tedy automobil, který vyniká zejména živostí motoru a dobře nastaveným podvozkem. Škoda jen, že řidič si za volant nemůže sednout optimálně a že vzadu je prostor spíše pro děti.
Cena se může zdát nastavena příliš ambiciózně i vzhledem ke kolínským sourozencům, je ale třeba si uvědomit, že se C1 nevyrábí ve výbavě odpovídající základní linii u Toyoty Aygo či Peugeotu 108. Základ v podstatě představuje střed těchto vozů. Za „cenu od“ tak máte již vše potřebné včetně klimatizace či elektricky ovládaných oken, což nejsou prvky k zahození. Hledáte-li tedy městské vozítko a přitom se chcete pohybovat hbitě, pak si zcela jistě vyzkoušejte C1 s testovanou dvanáctistovkou VTi.
Nejlevnější verze modelu | 236.900 Kč (1.0 VTi Feel/50 kW) |
Základ s testovaným motorem | 251.900 Kč (1.2 VTi Feel/60 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 256.400 Kč (1.2 VTi Feel/60 kW) |
Plusy
- Komfortní naladění podvozku
- Živý motor
- Jízdní vlastnosti
- Obratnost ve městě
Minusy
- Pozice za volantem
- Prostor na zadních sedadlech
- Vibrace od motoru v interiéru
Foto: Petr Homolka