TEST Peugeot 508 GT 2,2 HDi (150 kW) – Le Grand Tourisme
Velké cestování si Francouzi v roce 2011 představují v naftě, s přitvrzeným podvozkem a s klasickým měničovým automatem.
První setkání s pětsetosmičkou bylo komfortní, benzinové a manuální. To druhé je s trochou nadsázky přesně opačné: německy tuhé, naftové a automatické.
V prvním testu Peugeotu 508 1,6 THP jsme letošní novinku rozebrali do šroubku, a tak se v tomto druhém setkání soustředíme na odlišnosti špičkového provedení s přívlastkem GT.
Začít musíme u motoru. Vrcholem je „jen“ čtyřválec spalující naftu, tedy něco, co už začíná být takřka standardem. Žádný šestiválec, natož atmosférický nebo dokonce zážehový…
Krátce po startu začne Gétéčko přesvědčovat, že to nevadí. Vrcholné HDi se 150 kW, ale hlavně se 450 Nm o sobě po studeném startu nedává příliš vědět a díky automatu s hydrodynamickým měničem při rozjezdu odpadá i klasické hledání bodu sepnutí spojky. Velký Peugeot se rozjíždí nonšalantně, ale když na to šlápnete tak i velmi svižně. Automat zvládá rozjezdy i přeřazování ukázkově. První dojmy tedy nejsou vůbec špatné!
Motor - teď už s jediným turbodmychadlem - má dostatek síly už těsně nad volnoběhem, ale místo provokativních výzev k přeřazení toto auto rovnou jedná – sametově řadí. V zásadě s tím nemáme problém. Při běžné jízdě je totiž motor velmi dobře utlumen a převodovka se snaží držet otáčky velmi nízko. Mimo město to prakticky stále znamená, že jste v pásmu maxima točivého momentu motoru, takže potenciál k okamžitému zrychlení mnohdy nevyžaduje zběsilé řazení o několik stupňů dolů.
Dálniční provoz zvládá Peugeot 508 GT do 8 l/100 km včetně občasných předjížděcích manévrů. Standardních 130 km/h znamená odběr 7,6 l/100 km a zakotvení motoru na 2200 min-1. V takovém režimu motor neslyšíte, ani aerodynamika karoserie negeneruje nadměrný hluk a tak dominantním i když nepříliš rušivým zdrojem hluku jsou pneumatiky. Úsporná jízda s rychlostním průměrem 100 km/h končí spotřebou 5,5 l/100 km, otáčky motoru se v té chvíli povalují kolem 1700 min-1.
České prostředí a zejména nekvalita našich komunikací dává posádce okusit, jak že je na tom francouzské GT s podvozkem a odpružením. Kdybychom udělali slepý test, tak jako kolegové z Autocaru, asi nikdo z testérů by tento podvozek, resp. odpružení nepřiřadil francouzskému autu. Hodně tipů by směřovalo k Mazdě 6, Mondeu, Insignii a Superbu – tedy nejtvrdším neprémiovým modelům ve střední třídě. Jde tedy o velké překvapení z Francie, pravděpodobně stimulované snahou přiblížit se etalonům, které nejčastěji přijíždějí právě z Německa. Sami sebe se během testu ptáme: Je to opravdu to, co tradiční klientela francouzských limuzín žádá? Odpověď jsme zatím nenašli, ale nevzdáváme to.
Útok na ty nejlepší konkurenty vedený tuhým nastavením odpružení a složitější lichoběžníkovou přední nápravou se při jízdě s 508 GT projevuje malými náklony v zatáčkách. Problémy ale přicházejí na krátkých nerovnostech, které auto není schopno dokonale odfiltrovat a ve vyjetých kolejích, které velký sedan snadno rozhodí. Na dálnici s delšími vlnami se i 508 GT francouzsky pohupuje, je velmi jisté v přímém směru a dobře maskuje skutečnou rychlost jízdy. S nízkoprofilovými pneumatikami ale na dokonalé tlumení spár na klasických úsecích dálnice D1 raději rovnou zapomeňte.
Mimo dálnici už to zase tak velké cestování není. Řízení sice má strmý převod, ale není dvakrát citlivé. Posilovač má v nízkých rychlostech problémy s generováním věrohodného odporu. Těžký motor s automatem nad přední nápravou navíc způsobuje výraznou nedotáčivost, kterou podporuje i dlouhý rozvor náprav. Přesto pokrok, který Francouzi udělali od dob šestsetsedmičky, zasluhuje uznání a pochvalu.
Převodovka – klasický automat s hydrodynamickým měničem - řadí na kategorii neprémiových vozů s uspořádáním vše vpředu celkem rychle a při tom komfortně. Vlastně jde o perfektní spojení automatu se silným turbodieselem. Měnič výborně tlumí rázy a pomáhá při rychlých, ale plynulých rozjezdech. Přeřazování je na klasický automat rychlé i když samozřejmě ne tak rychlé jako u dvouspojkových skříní. Přenos 450 Nm na předních kolech bude v zásadě bezproblémový, pokud budete k autu shovívavější na povrchu s horší adhezí.
V našem špičkově vybaveném autě nic nevrže, což ještě nedávno nebyla u francouzské značky naprostá samozřejmost. Tuhá a robustní je nejen karoserie, ale i přístrojová deska – obojí se projevuje už při letmém statickém kontaktu a potvrzení tohoto vjemu pak přichází na špatné vozovce.
Design přístrojové desky je moderní, působí nadčasovým dojmem a dobře odpovídá představám o interiéru vlajkové lodi. Není to kopie nebo varianta jiných tvarů povědomých z koncernových aut PSA – najdete zde nový volant, novou klimatizaci, nové rádio. Měkčený plast sahá až do úrovně středového tunelu, tzn. mnohem níže než u Passatu nebo Superbu.
Bodový displej na přístrojovém štítu je barevný, má vysoké rozlišení a je na něm možno promítat údaje z palubního počítače, navigace nebo audiosystému. Zejména v případě navigace je výhodné, že údaje můžete sledovat hned na třech místech - na obrazovce uprostřed, na head-up-displeji i na přístrojovém štítu.
Přístrojový štít má precizní dílkování ciferníků, například rychlost jízdy lze odečítat s přesností na 2 km/h. K dispozici je teploměr chladicí kapaliny i oleje. Podobně hodnotně působí sedadla s možností prodloužení sedáků (a la BMW nebo Opel) a masážní funkci.
Diskutabilní je označení i provedení průhledového head-up-displeje. Jde totiž ve skutečnosti jen o sofistikovanější zobrazovač palubních informací, který promítá údaje dále od řidiče do jeho zorného pole. Není to průhledový displej, reálně se totiž skrze čísla nedíváte tak jako v letadle nebo například některých BMW, jsou jen trochu dále než ta na přístrojovém štítu. Základní úkol toto zařízení plní: Na čísla se snáze přeostřuje.
Uvnitř auta je hodně místa vpředu i vzadu. Posádku potěší dobrá šířka ve výši loktů, dveře ani objemnějšího řidiče neutiskují. Dveřní madlo by mohlo být trochu tužší – to je klasická bolístka Peugeotů – během testu nevrzalo, ale už se při zabrání při zavírání dveří trochu pohybovalo.
Čekáte na další negativa? Něco by se jistě našlo. Není kam odložit klíč bezklíčového ovládání! Chápeme, že možnost ponechání v kapse je jednou z komfortních funkcí, ale občas prostě chcete mít jasno, kde zrovna klíč je, což bývá v pětsetosmičce trochu problém. Nemilé překvapení vám připraví víko zavazadelníku, když jej otevřete po dešti. Voda z něj totiž teče vydatnými proudy rovnou na dno zavazadlového prostoru. Snad proto vybavil dovozce testovaný exemplář plastovou vaničkou z nabídky originálního příslušenství.
Nová vlajková loď Peugeotu opouští tradiční skupinu velkých houpavých manažerských sedanů z Francie. Vzdáleně příbuzný Citroen C5 i Renault Latitude hrají z pohledu jízdní dynamiky a mrštnosti nižší ligu, komfortem odpružení při běžné jízdě ale budou mít navrch. Revoluční na špičkové pětsetosmičce je fakt, že se hodlá statečně postavit těm jízdně nejlepším v segmentu. Jestli má blíže k Mondeu, Superbu, Insignii nebo Passatu budeme zkoumat v některém z příštích srovnávacích testů.
První cena vozu | 508.000,- Kč (1,6 16V VTi, 88 kW Access) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 904.900,- Kč (2,2 HDi, GT, 150 kW) |
Základní cena testovaného vozu | 904.900,- Kč (2,2 HDi, GT, 150 kW) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 962.900,- Kč (2,2 HDi, GT, 150 kW) |
Plusy
- Výkonný a kultivovaný motor s dobrou spotřebou
- Hodnotně vyrobený a prostorný interiér, nadčasový design
- Výborně odhlučněný interiér
- Velký zavazadelník
- Přiměřená spotřeba
- Bohatá výbava
Minusy
- Výkonný motor v nabídce pouze s automatem
- Nedostatek odkládacích prostor
- Omezený jízdní komfort na špatném povrchu
- Nedotáčivost i u verze GT