TEST Toyota Corolla 1,6 Valvematic – Oslava konzervatismu

Příznivci všeho automobilově klasického, prověřeného a pokud možno i technicky jednoduchého, měli u objemového modelu Toyoty vždy své jisté. Jiné to není ani v roce 2010.

Corolla už není tím modelem v nabídce Toyoty, který můžete mít v mnoha karosářských verzích, ale klasický sedan s klasickým názvem stále žije. Přísně tříprostorová silueta velmi připomíná předchůdce, což má zřejmě nalákat ke koupi věrnou, spokojenou a početnou klientelu tohoto modelu.

Příď Corolly s výrazně horizontálními světlomety dostala v rámci jarního faceliftu ještě ženštější pohled. Skoro se nechce věřit, že jde o příbuzného Aurise nebo Corolly Verso, jejichž přední světlomety rostou v poslední době spíše do výšky než do šířky. Maska zasazená v novém nárazníku je taky nižší a širší.

Vzadu se retušovalo o něco méně. Koncové svítilny dostaly novou grafiku i tvar. Víko zavazadelníku ale ani teď nemá svou kliku. Otevřít jej můžete alespoň tlačítkem na dálkovém ovladači, které dosud chybělo. V záloze je pak ještě mechanické otevření klíčem a ortodoxní dálkové páčkou z kabiny vedle sedadla řidiče.

toyota testy nizsistredni  

Také interiér je prostý výstřelků, které by snad mohly vzbudit nějaké emoce. Na první pohled příliš průměrně šedý pokojíček začnete po krátkém čase respektovat. Jeho kvality tkví v jednoduchosti, osvědčené funkčnosti detailů a charakteristické kvalitě materiálů a zejména finální sestavy celku.

Toyota před třemi roky na rozvoru dlouhém 2,6 m postavila dospěle působící kabinu s nadprůměrným prostorem pro posádku. Vpředu jsou sympaticky tvarovaná a velmi pohodlná sedadla s dlouhými sedáky, vzadu je dost místa v podélném, příčném (šířka 1500 mm) i vertikálním směru. Výjimečným detailem je téměř rovná podlaha v zadní části vozu (bez výrazného středového tunelu), která zjednodušuje život pátému cestujícímu. I když byl náš vůz vybaven automatickou klimatizací, v nižší střední třídě stále častější výdechy ventilace pro zadní oddíl mezi předními sedadly schází. Škoda.

toyota testy nizsistredni Pohodlí je alfou a omegou tohoto interiéru a vlastně celého vozu se slavným jménem. Sedí se tedy relativně vysoko a celkem vzpřímeně, velmi snadno se nastupuje díky dvěma velkým párům dveří. Zadní sedáky jsou dost vysoko na to, aby dobře podpíraly stehna dospělých cestujících.

Nový volant, známý z Aurise a několika dalších současných Toyot, má příjemně tlustý věnec i optimální tvarování v místě úchopu. Nejsme si jen jisti tím, jak moc jeho sportovní design zapadá do konzervativní nálady konceptu Corolly.

Důležitou změnou je instalace moderní pohonné jednotky 1,6 Valvematic (97 kW), která byla do příchodu korejského motoru 1,6 GDI nejvýkonnější atmosférickou šestnáctistovkou na trhu. Spolu s novým motorem dorazila taky nová šestistupňová převodovka. Tento nový hnací řetězec dělá Toyotě dobré jméno jak v Aurisu, tak zde v Corolle.

Japonci se zřejmě snaží ukázat, že to (zatím) jde i bez přeplňování. Parametry motoru zde vylepšuje variabilní časování na sací a výfukové straně rozvodu a variabilní zdvih sacích ventilů. Trumfy v podobě přímého vstřikování a nějaké formy přeplňování si Toyota zřejmě nechává na horší časy.

toyota testy nizsistredni Projev nejmenšího Valvematiku je příjemně kultivovaný, na volnoběh je motor takřka bezhlučný a ani v cestovních otáčkách zvuk motoru posádku neruší. Momentové maximum 160 Nm v 4400 min^-1 je na špičce této objemové třídy, ale chuť k životu motoru nechybí ani v mnohem používanějších 2000 min^-1. Rádce vhodného okamžiku řazení sice často naléhá, abyste řazením snížili otáčky pod 2000 min^-1, ale velký rozsah zpřevodování na druhou stranu – zejména na dálnici – občas generuje výzvu k podřazení ze šestého na pátý rychlostní stupeň. Řazení je přesné, hladké a snadné, takže to naštěstí není velký problém.

Situaci popsanou v předchozím odstavci objasňuje fakt, že ve 130 km/h pracuje motor s pouhými 3600 min^-1, tedy pod otáčkami momentového maxima (4400 min^-1). Jakmile přijde větší stoupání, je potřeba řadit, což je podle naší zkušenosti lepší přístup než mít lehčí převody (a vyšší otáčky motoru) s jistotou vyjetí kopce na nejvyšší stupeň.

Zajímají vás tvrdá data potvrzující účinnost hnacího agregátu? Tady jsou. Spotřeba při reálných 130 km/h činí 7,6 l/100 km, úsporná rychlost 100 km/h znamená odběr jen 5,5 l/100 km. Ano, jsou to o něco vyšší hodnoty než v případě Octavie 1,2 TSI (77 kW), ale Toyota umí nabídnout o něco lepší dynamiku i vyšší maximální rychlost.

toyota testy nizsistredni  

Kultivovanost je vlastní nejen pohonné jednotce, ale i řazení, reakci brzdové soustavy a nastavení spojky. Tato Toyota pluje na 16palcových pneumatikách i na poměrně špatné silnici bez ztráty pohodlí, na což si posádka rychle zvykne. Jednoduchá vlečená náprava není s ohledem na charakter nastavení podvozku vážným prohřeškem, řidičům Corolly by se Toyota s víceprvkovým zavěšením příliš nezavděčila. Delší zadní převis upravuje rozložení hmoty vozu mezi nápravy, takže se v některých situacích jeví Corolla stabilnější než Auris. Komfortní je bohužel i řízení, které by si zasloužilo – i přes celkové zaměření tohoto modelu – více zpětné vazby.

Aktuální cena testované Corolly 1,6 Valvematic začíná na 419.900,-Kč. Ano, je vyšší než v případě nedávno testovaného dua Cruze-Fluence, ale než Corollu zavrhnete, projděte si standardní výbavu (kvůli bohatému základu verze Luna) a projeďte se s ní (kvůli vyšší kultuře cestování).

toyota testy nizsistredni  

Plusy

• Výkonný, pružný a úsporný motor
• Šestistupňová převodovka
• Kultivovaný jízdní projev
• Prostorný interiér vpředu i vzadu, snadné nastupování
• Bohatá výbava
• Téměř rovná podlaha vzadu

Minusy

• Nedostupnost individualizace výbavy (xenonové světlomety, vestavěná navigace)
• Absence komfortního spínání směrovek
• Ovládání palubního počítače kolíčkem v přístrojovém štítu
• Víko zavazadelníku bez kliky
• Řízení se slabou zpětnou vazbou
• Absence výdechů ventilace vzadu