TEST Toyota Land Cruiser 2.8 D-4D – Downsizovaný oldschool

Úvod

Toyota Land Cruiser patří k posledním mohykánům kategorie off-road. Stále lpí na rámové konstrukci a tuhé zadní nápravě a dobrá polovina tlačítek v interiéru má co do činění se sofistikovanými systémy pohonu všech kol, s nimiž by měl být vůz schopný projet skoro všechno. Navíc se dá s trochou nadsázky říci, že design karoserie se už skoro 15 let nezměnil… a interiér snad ještě déle. To zní jako solidní auto ze staré školy. Otázkou je, jestli je tohle všechno v současnosti k úspěchu potřeba…

Současná generace se vyrábí od roku 2009 a momentálně se nabízí její faceliftovaná verze, která vypadá jako něco z druhohor, což funguje, společně s impozantními rozměry, jako docela dobrý „čistič“ jízdního pruhu – a to se pochopitelně počítá. Ovšem po vyšplhání do kabiny se dostaví menší rozčarování. Takhle by interiér auta s cenovkou přes 1,6 milionu asi vypadat neměl, nehledě na to, že zkoušený vůz byl navíc ve verzi s (zvýhodněnými) pakety za 100 tisíc korun.

TEST Toyota Land Cruiser 3.0 D-4D – Zkulturněný horal

Palubní deska i kůže jsou v pořádku, ale plasty a ovladače, které najdete na středovém panelu, už nedávají do svých lowendových aut ani Korejci, o kultuře jejich chodu škoda hovořit. Plastové imitace dřeva se pak nesnaží ani v nejmenším zamaskovat, že se jedná o náhražku. Někdo by měl Toyotě vysvětlit, že následováníhodné jsou u značky Land Rover jiné modely než Defender. Nevím také, jaké tělesné proporce bych měl mít, abych cítil alespoň minimální boční vedení sedadel. Žárovkové ambientní osvětlení interiéru poněkud kontrastuje s moderním optitronovým podsvícením palubní desky a „plastový“ zvuk reproduktorů představuje esenci akustického pekla.

suv toyota testy  

Ale jsou tu i pozitiva. Pozice za volantem se hledá opravdu snadno, volant má příjemně tlustý věnec (navíc s vyhříváním), možnost otevřít si střešní okno také už dnes není samozřejmostí a nabídka místa je ve všech směrech velkorysá. Totéž platí i o zadních sedadlech s výjimkou prostředního, které bych u tak velkého auta čekal méně nouzové. Bohužel nepotěší malý rozsah nastavení hlavových opěrek, které na zadních sedadlech tlačí do krčních obratlů.

Co se kufru týče, přístup zajistí buď obrovské „křídlo“, otevírající se směrem k chodníku a nemající moc silnou aretaci, nebo výklopné okno. Toyota říká, že má objem 640 litrů. Na pohled se zdá menší, možná proto, že je docela mělký, na druhou stranu potřebám posádky rozhodně vyhoví a pokud ne, pouhým zarovnáním po střechu jej téměř zdvojnásobíte.

Motor

Dvě novinky

Důvody, proč máme na test Land Cruiser, jsou hned dva – nový motor a nová převodovka. Vůz je vybaven turbodieselem 2,8 l a podle zvyku Toyoty jde o velkoobjemový čtyřválec(!). Má čtyřventilovou techniku, vysokotlaké vstřikování common-rail a splňuje normu Euro 6. Lze jej mít i s manuálem, ale proč vlastně, když je k dispozici nový šestistupňový automat. V této verzi je navíc motor o 30 N.m silnější, což není k zahození.

Čtyřválec 2.8 D-4D má 130 kW při 3400 otáčkách a 450 N.m v rozmezí 1600-2400/min a lze říci, že se automat těchto parametrů svědomitě drží. Při ustálené jízdě nízkými rychlostmi nemá problém převalovat se někde kolem 1200 otáček, ale i na lehké vychýlení plynového pedálu reaguje podřazením tak, aby se otáčky dostaly do sféry kolem 2000/min. Kickdown pak pošle otáčky ke třem tisícům a nahoru automat řadí právě kolem 3300-3400/min.

TEST Toyota Land Cruiser Sport 3,0 D-4D (150 kW) – Konečně Motor

Automat, jenž má dnes už poněkud anachronickou „červotočí“ kulisu voliče, řadí většinou hladce, rychlostí reakcí pak patří spíše k pomalejším, ale nejedná se o nic zásadního, nemá ani problém s logikou, nezmatkuje. Překvapil pouze jednou, když při jízdě na tempomat v prudším dálničním stoupání z nějakého důvodu usoudil, že je vhodné vytočit motor na 3500/min a na těchto otáčkách setrval i na následující rovince, nereagujíc ani na snahu o manuální přeřazení. Musel jsem přepnout na neutrál a následně se vrátit na D. O něco později si se mnou zalaškoval tempomat, že prý „cruise control not available“. Stačilo jej ovšem vypnout a znova zapnout.

suv toyota testy  

Co se samotného motoru týče, dá se říci, že 2,3tunovému autu tak tak stačí. Dynamika auta je příjemná, ale chybí rezerva, využitelná při předjíždění, které je tím pádem třeba dobře rozmyslet. Ale Land Criuser není zrovna sprinter, bavící se předjížděcími manévry, optimální je pohybovat se povolenými rychlostmi a kochat se kolébavými pohyby karoserie.

Ale o nich později. Co spotřeba? Dlouhodobá hodnota (vzhledem k logice ovládacích prvků patrně počítaná od vyjetí auta z výrobní linky) činila při převzetí auta 11,2 litru a po zhruba 700 km se mi povedlo ji srazit o dvě deci… U Land Cruiseru bude hodně záležet, kde s ním budete jezdit. Náročný terén můžeme s klidem vyloučit, kvůli němu se velká SUV za 1,6 milionu v této části světa nekupují. Pokud z něj uděláte z nějakého důvodu dálniční koráb, při tempomatu na 130 km/h (tedy reálně něco pod 125) se budete pohybovat mezi 13-14 litry.

TEST Toyota Land Cruiser 3,0 D-4D Lux vs. Premium – Bratři v triku

Když si nastavíte už trochu rozumnějších 140 km/h, spotřeba se neúměrně zvýší na 15-16 litrů. Pokud budete provozovat vůz v klasickém městském a příměstském provozu, což je obvyklý režim řidiček těchto aut, počítejte s 10-11 litry. Dostat se pod 10 bude jev spíše výjimečný, já měl za celý test spotřebu 10,5 l, rozhodně jsem „nedivočil“ a jezdil v naprosté většině případů sám. S ohledem a rozměry a hmotnost auta to jsou ale zcela jistě dobré hodnoty.

Motor je navíc docela slušně odhlučněn, dřívější „chrochtání“ bylo výrazně potlačeno, i když ne eliminováno. Stále platí, že mnozí konkurenti se projevují kultivovaněji. Co ovšem bylo zachováno, je v určitých okamžicích až „osmiválcově“ dunivý zvuk turbodieselu, jenž je patrně způsoben velkým objemem spalovacích komor.

Jízdní vlastnosti, závěr

Zvládne i zatáčky

Jestli dříve něco Land Cruiser nesnášel, byly to zatáčky. Nedotáčivost, hrnutí pneumatik a náklony, to už je všechno minulost. Tedy LC je stále nedotáčivý, hrne se a naklání, ale oproti očekávání tak málo, že vás to s ohledem na jeho proporce a vzhled spíše příjemně překvapí. Nejprve se sice vzpouzí, a to i pomalým řízením se třemi otáčkami mezi dorazy, ale jakmile zaklekne, dokáže projet zatáčku s překvapivou jistotou. Následně potěší i řízení samotné, které poskytuje i přes značný účinek posilovače dnes už zřídka viděnou zpětnou vazbu od kol.

Příjemně stabilní je LC i v přímém směru, nezacloumá s ním ani poryv větru nebo nápor od protijedoucího kamionu (kdoví, jestli s tím nemá více práce ten tirák… ), jen je třeba mít na paměti, že jedna věc je jet nějakou rychlostí a druhá z ní zpomalit. Stejně jako má s autem práci motor, i na brzdách je cítit, že musí vyvinout nemalé úsilí, aby auto ovládly. Je ovšem třeba poznamenat, že se jim to vcelku daří. Jinými slovy – Land Cruiser je auto na pohodové ježdění a je třeba se tomu přizpůsobit.

TEST Toyota Land Cruiser 3,0 D-4D – Král muld

Jenže, oč více překvapily jízdní vlastnosti a řízení, o to rozpačitější jsem byl z komfortu jízdy. Vůz vypadá, že projede odkrytý kanál bez mrknutí denních LED, ale opak je pravdou. Nejlépe se totiž cítí na lehce zvlněném povrchu, kde se doslova překonává v plavném pohupování a kolébání. Ale projetí větší nerovnosti se projevuje na přední nápravě bouchnutím a tuhá vzadu navíc na nerovnostech „zakopává“. Šasi tak působí dost nesladěným dojmem.

suv toyota testy  

Člověk má skoro strach vyzkoušet režim podvozku Sport. Ovšem v tomto případě je to na naše cesty možná ta lepší varianta. Auto se sice na běžných nerovnostech docela „natřásá“, ale větší rázy zvládá tlumit „pevněji“, kultivovaněji. Můj recept na jízdu s Land Cruiserem je ovšem navolit mód Comfort, užívat si plavnosti a pokusit se vyhýbat nepříjemně vyhlížejícím nedokonalostem povrchu.

Určitě se sluší zmínit, že v kabině není vůbec slyšet valivý hluk od kol a pokud zrovna není vytočený motor, tak ani ten. Posádka vnímá pouze svist vzduchu, obtékajícího okna a zrcátka, ale i ten bych u tak hranatého a širokého auta čekal větší. S posádkou se zkrátka lze normálně bavit, aniž by bylo nutné nějak výrazně zvyšovat hlas. A to se s ohledem na zmíněný audiosystém docela hodí…

Závěr

Podtrženo, sečteno, z Toyoty Land Cruiser mám docela smíšené pocity. Nemůže být pochyb o tom, že jde o jedno z nejlepších aut do těžkého terénu na planetě. Jenže když vezmu v úvahu, že „terénní“ požadavky drtivé většiny řidičů v podobě polní cesty k chatě nebo dětské „čůrací pauzy“ někde kousek v lese, zvládnou crossovery s připojitelným pohonem druhé nápravy, zůstane nám nejsilnější stránka auta nevyužitá a začínají se projevovat spíše nevýhody. Interiér už dnes působí s ohledem na cenovku lacině, což mrzí tím spíš, že se tento model vždy profiloval jako luxusnější zboží než konkurenční „pracanti“ od Nissanu a Mitsubishi. A jízdní vlastnosti a komfort dnes dokáží s terénními schopnostmi lépe zkombinovat u evropské a americké konkurence. Zůstává nám tak pouze prostorná kabina, impozantní vzhled a docela úsporný nafťák. A není to málo, pane Toyodo?

suv toyota testy  

Plusy

• Schopnosti v terénu
• Vnitřní prostor
• Rozumná spotřeba

Minusy

• Nepřesvědčivý komfort jízdy
• Mělká sedadla s krátkými sedáky, nízko umístěné hlavové opěrky vzadu
• Lacině působící středový panel a ovladače

Foto: Petr Homolka