TEST Volvo V40 T4 – Opravdu ostré Volvo

S příchodem modelu S60 vsadilo Volvo na ostré (v anglickém originále „naughty“) reklamní slogany. A nebyl to náhodný výkřik, naopak se začala nová éra, kdy švédské vozy nemají být těmi rodinně usedlými koráby – nový kompaktní hatchback V40 je skvělým důkazem. Začněme ale statickou obhlídkou.

Moderní kus umění

Evoluce skandinávského designu završuje nový vývojový směr, zde dotvořený pod vedením Simona Lamarre. Cesta, kterou vytýčilo SUV XC60, dovedla Volvo k progresivně navrženému autu. Tvary hatchbacku V40 jsou extravagantní, nezaměnitelné a především elegantní. Klíčem k úspěchu jsou vyvážené proporce a trojrozměrné pojetí, kdy každý prolis nebo oblina navazují na jiný tvar.

Švédské automobilce navíc nechybí odvaha experimentovat i s detaily. Podívejte se na zadní světla, střešní spoiler nebo osmnáctipalcová kola Aerodynamic Disc Concept. Viděli jste už něco takového někde jinde?

volvo testy nizsistredni  

Také interiér zaznamenal proti šedesátkové řadě posun. Na první pohled vypadá skoro stejně, nepatrné změny ale znamenají dohromady výrazné zlepšení. V40 přebírá všechny ovládací prvky, zůstává pochopitelně mírné natočení palubní desky k řidiči a nádherný design sedadel, zde navíc podpořený extravagantním kontrastem modré kůže se světlými plasty okolo.

Do rozmístění výdechů ventilace se ale vrátila souměrnost, na palubní desce přibylo decentního dekoru s kovovým povrchem a mezi sedadly zase najdeme klasickou ruční brzdu. Navíc s perfektně tvarovanou rukojetí. A k tomu se přidává pár efektních detailů.

Řadicí páka svým tvarem trochu připomíná Opely, hlavně ale může být z průhledného plastu s podsvícením. Možná zbytečně laciný efekt, ale zapůsobí… V souboji s německými konkurenty pochopitelně nesmí chybět ani moderní diodové osvětlení interiéru a široká paleta nabízených materiálů.

Hlavní chloubou je ovšem plně digitální přístrojový štít s třemi režimy zobrazení. Varianty Elegance a Eco jsou hodně konzervativní, ale červené schéma Performance s velkým otáčkoměrem a ukazatelem dostupného a aktuálně využívaného výkonu nemá chybu. Tým interiérových designérů pod vedením Sven-Olofa Perssona to zkrátka vzal za správný konec.

volvo testy nizsistredni  

Co se týká vnitřního prostoru, i tady si dali ve Volvu záležet. Interiér je vzdušný v těch správných místech, takže dokáže řádně odprezentovat lehce nadstandardní šířku. A daří se i v podélném směru, zde Volvo překonává veškerou německou konkurenci. Cestující vzadu se ale mohou pod klesající střechou cítit lehce klaustrofobicky. Navíc je zadní řada sedadel i přes umístění tří bezpečnostních pásů ve skutečnosti čistě dvoumístná.

EcoBoost v utajení

Pod názvem T4 Volvo nabízí přeplňovanou šestnáctistovku. Na rozdíl od většiny motorů ve V40 se v tomto případě číselné označení shoduje s počtem válců – jedná se o čtyřválec naladěný na 132 kW a 240 Nm. Oproti slabšímu (a o 50 tisíc levnějšímu) motoru T3 má tedy navíc 22 kW, maximum točivého momentu je shodné.

Jestli vám uvedené parametry něco připomínají, pak nejde o náhodu. Benzinové čtyřválce jsou totiž ty samé, které najdeme pod názvem 1,6 EcoBoost ve Fordu Focus. Volvo jen těžko mohlo vybrat lépe, motor označovaný Švédy jako 1,6 GTDi sice vychází z notoricky známého 1,6 Duratec, přesto patří k nejlepším čtyřválcům vůbec.

volvo testy nizsistredni  

Nechybí mu síla z nízkých otáček. Poslouchejte rádce řazení a budete jezdit do 2000 min^-1 jako v turbodieselu, akorát že v naprostém tichu a s dokonale plynulým náběhem točivého momentu. Pro svižnější svezení stačí točit víc, točivý moment je až do pěti tisíc otáček konstantních 240 Nm (krátkodobě díky overboostu 270 Nm), a tak výkon roste lineárně. Před šesti tisíci dosáhne vrcholu, motor umí ale hladce dotočit až do 6500 min^-1

V celém tomto spektru nabízí rychlé a přirozené reakce, tušenou výkonovou rezervu dokáže rychle přetavit ve skutečnost. Nakonec s akcelerací z 0 na 100 km/h za 7,7 sekundy je spolehlivě nejrychlejší variantou řady V40, navíc dokonale pružnou. Stačí v jakýchkoliv otáčkách více stlačit plynový pedál a auto začne okamžitě zrychlovat. Jaký to rozdíl, proti výkonově srovnatelnému 1,6 Turbo od Opelu!

volvo testy nizsistredni  

Výborná dynamika je přitom dosahována navzdory těžkým převodům. Na šestku se motor na dálnici vytočí jen na 2800 min^-1, přitom ve 130 km/h spotřebuje 7,7 l/100 km. Za volnější stokilometrové tempo se odvděčí spotřebou 5,9 l/100 km, při 2200 min^-1 má dostatek sil a přitom není skoro slyšet. Atmosférická šestnáctistovka by byla při nejlepší vůli úspornější o pár decilitrů.

Ale jedna chyba se přece jen najde: slabší motor T3 je konstrukčně shodný, přesto o 50 tisíc levnější. Přitom nejspíš nabídne stejnou spotřebu a ve většině jízdních režimů i totožnou dynamiku. Dvě varianty téhož motoru se totiž liší pouze průběhem výkonu a točivého momentu ve vyšších otáčkách, T3 je oproti T4 od 4000 min^-1 mírně „přiškrcený“.

Sportovní podvozek je opravdu tvrdý

Nejen motor, ale i podvozek si Volvo vypůjčilo od Fordu. Leccos napoví už rozvor 2,64 metru, shodný s Focusem, ale i předchozí generací Volva S40 a V50. Na rozdíl od motoru ale zde došlo k výrazným úpravám, změna se dotkla prakticky všech částí, které mají vliv na jízdní projev auta.

Jestli si značku Volvo spojujete s nekonečně komfortní (a přesto bezpečnou) jízdou, měli byste ještě pár set tisíc přišetřit a nepřemýšlet nad ničím jiným než kombi XC70. Nová V40 totiž rozhodně komfortní není, alespoň v testované verzi se sportovním podvozkem a 18palcovými koly.

Větší V60 v provedení R-Design umí být takovou švédskou Alfou Romeo 159 a V40 jde ještě dál, práce podvozku velmi připomíná Giuliettu Quadrifoglio Verde. Priority se obrátily, a tak se toto Volvo nestydí dát pořádně najevo, co si myslí o (ne)kvalitě českých silnic. Co nabízí výměnou?

volvo testy nizsistredni  

Při běžném soužití nic extra, ale stačí za to trochu vzít v nějaké zatáčce a nastává šok. V40 se zakousne do asfaltu a s ledovým klidem vykrouží požadovaný oblouk. Řízení reaguje s chirurgickou přesností, navíc má ve třech úrovních nastavitelný účinek posilovače řízení od sportovně tuhého po relaxačně volný na dlouhé cesty. Bohužel změnu nastavení je potřeba lovit v třetí úrovni palubního systému.

Řidičské choutky ještě podpoří sportovní režim stabilizačního systému DSTC a celou dobu je v akci systém elektronického vektorování točivého momentu (náhrada mechanického samosvorného diferenciálu). Funguje to skvěle – V40 sebevědomě drží požadovaný směr, dokáže se dostat až na hranici trakce a poslouchá na slovo. Až by se mohlo zdát, že Volvo s šestnáctistovkou pod kapotou dokáže něco podobného co Focus ST.

Zmínka o radosti z jízdy v oficiální brožuře je trefou do černého. Jenže pak vezmete V40 na důvěrně známou okresku, dotlačíte ji až k samotnému limitu a ona trochu znejistí. Supertvrdý podvozek odhalí vůli v uložení, která dovolí karoserii zhoupnout se do boku. Je potřeba trochu předvídavosti a kromě plynulé práce s volantem a pedály dát jízdě jasný rytmus. Rozhodně to není špatná stránka, ale áčkový Mercedes s AMG paketem nebo BMW řady 1 s podvozkem od divize M takový náznak nejistoty nepřipouští. A i ten motor není tak silný, jak se skoro do poslední chvíle zdál – ale má přece jen 1,6 litru a 180 koní, čekat od něj zázraky by bylo nespravedlivé.

Po chvilce okreskové zábavy ale přichází doslova tvrdý návrat do reality normální jízdy po běžných silnicích. Tento podvozek je kompromisem, Volvo ještě má co zlepšovat.

volvo testy nizsistredni  

Bezpečnost, cena a postavení na trhu

K udržení image výrobce bezpečných aut dnes už zdaleka nestačí hardware. I tady V40 znamená pokrok – jako první Volvo má dnes již relativně běžný kolenní airbag a jako úplně první auto na světě se může pochlubit unikátním airbagem pro chodce. Stále větší důraz se ale klade na elektroniku.

Vývoj jde rychle kupředu, takové sledování mrtvého úhlu, čtení značek nebo upozornění na nebezpečí kolize s automatickým brzděním se šíří rychle napříč značkami a modely. Volvo proto přichází s druhou generací systému City Safety a novým, přesnějším radarem a novinkou je varování při vycouvání z řady aut, které upozorní na projíždějící vozidlo.

Třešinkou na dortu je vylepšení automatických dálkových světel, která jsou nyní absolutní špičkou na trhu. Software totiž rozezná přijíždějící auto od světel pouličního osvětlení a dalších zdrojů, takže na tlumená světla přepíná jen v opravdu odůvodněných případech.

Celý balíček bezpečnostních systémů stojí 50 tisíc korun, což je přijatelný příplatek, a jednotlivé funkce lze v nastavení auta vypínat.

Volvo potěší vysokou úrovní standardní výbavy. Překvapením je ale cenové srovnání – při stejné úrovni výbavy by podle ceníku vyšlo Audi A3 Sportback na téměř stejné peníze. BMW je přece jen dražší, na druhé straně ale čeká levnější alternativa v podobě Alfy Romeo Giulietta.

Výběr je zkrátka pestrý a rozhodování to není nijak jednoduché – zvlášť s vědomím, že takový Ford Focus vyjde s identickým motorem o 200 tisíc levněji než Volvo. Švédská značka se ovšem jen drží své současné politiky – testovaná vrcholná verze V40 T4 Summum stojí bez příplatků stále méně než nejlevnější provedení většího kombi V60.

Závěr

Volvo V40 má především svůj styl, to musíme v dnešní době ocenit. Má také výborný benzinový motor, čtyřválec T4 je ve své výkonové kategorii špičkou. Sympatická je i snaha neustále zlepšovat aktivní bezpečnost a nabídnout už v základu dobře vybavený vůz. Samotné ceny ale už tak vstřícné nejsou a hlavně – Volvo zaostává za konkurenty v pečlivosti naladění podvozku. Jenže když jste ochotni tolerovat prkenný komfort a skromnější zavazadlový prostor, není důvod benzinovou V40 nechtít.

volvo testy nizsistredni  

Plusy

• Atraktivní nadčasový design
• Výkonný a pružný motor se slušnou spotřebou
• Vnitřní prostor
• Složení standardních stupňů výbavy
• Nejpropracovanější přepínání dálkových světel na trhu

Minusy

• Tvrdý podvozek, při běžné jízdě velmi nekomfortní
• Chování při jízdě na limitu
• Menší zavazadlový prostor s malým vstupním otvorem
• Příplatek za motor T4 vůči mechanicky shodnému T3