TEST VW Arteon 2.0 TSI DSG 4Motion R-Line – Je nejsilnější zároveň nejlepší?
Design, interiér
Od té doby, co koncern Volkswagen představuje jeden nový model za druhým, se cyklus odhalování, prvního seznámení a velkých jízdních testů podstatně zkracuje. Ostatně Volkswagen Arteon je toho jasným důkazem. Letos v Ženevě se už sériový vůz objevil na scéně jako blesk z čistého nebe a navazující procesy na sebe nenechaly dlouho čekat. V červnu jsem jej poprvé řídil v rámci mezinárodní prezentace, ještě v tomtéž měsíci proběhlo uvedení na český trh, a začátkem července už „visel“ na Auto.cz první redakční test verze s dvakrát přeplňovaným turbodieselem. Nyní je začátek října a od uvedení arteonu jsme už stihli vyzkoušet šestou generaci Volkswagenu Polo a zanedlouho projedeme i nové SUV T-Roc. Je to prostě kalup!
Ale víte co? Díky za něj, protože to, co Volkswagen poslední dobou předvádí v oblasti designu, se prostě jenom tak nevidí. Když pominu kultovní Beetle, byl design vozů Volkswagen vždycky vesměs funkční, nekonfliktní a konzervativní, tedy alespoň pokud se nebavíme o vozech R a GTI, které určité množství emocí přece jenom vyzařují. Jenomže dneska už se ve Wolfsburgu hraje i na trochu jinou notu. Nastává doba nápaditých detailů spojených v mimořádně povedený celek. Jistě, stále najdete v nabídce spoustu spíše konzervativních modelů, je ale zkrátka hezké vidět, že to jde i jinak.
Revolucionářem v oblasti designu je jednoznačně Volkswagen Arteon, který nebere design pouze jako nedílnou součást auta, v rámci automobilky jej chce povýšit na umění. A daří se mu to! Zkoušený exemplář R-Line v barvě Kurkuma (21.400 Kč) stojí na dvacetipalcových tmavých kolech za 28.500 Kč (v základu jsou osmnáctky), široký nárazník s velkými nasávacími otvory po stranách se stará o pořádně rozkročený postoj, čisté linie zádi s plastickými svítilnami také vypadají úžasně, byť trochu připomínají současná kupé od Mercedesu, a všechno dolaďuje decentní odtrhová lišta víka kufru.
Nebudu vám lhát, takhle konfigurovaný arteon se mi vážně líbí a soudě podle reakcí okolí nejsem sám. Lidé žasnou, přestože se toho například vzadu ve srovnání s předchůdcem, modelem CC, zase tak moc nezměnilo. Tedy alespoň na první pohled. Na rozdíl od „cé-céčka“ už totiž arteon nyní typické čtyřdveřové gran turismo, ale liftback s výklopnou zadní stěnou jako v případě Škody Superb.
Vozy mají stejnou modulární techniku MQB, stejné motory i pohony a jsou si rozměrově velmi blízké, jenže se pořád nemůžu zbavit dojmu, že kde byl Jozef Kabaň s designem na vrcholu možností Mladé Boleslavi, začali ve Wolfsburgu teprve kreslit první skici. Hezky se podařilo zamaskovat i vyšší kapotu danou současnými nároky na bezpečnost chodců. Zasahuje hluboko do předních blatníků, čemuž bylo uzpůsobeno i pro Volkswagen netradiční řešení pantů. Prostě radost pohledět!
Uvnitř Passat, ale ne zcela
Zatímco na exteriéru se designéři pořádně vyřádili, uvnitř už to takové terno není. Přístrojová deska v podstatě odpovídá modelu Passat, avšak s jedním „drobným“ rozdílem. Vrcholná navigace Discover Pro má v sedanu stále matnou obrazovku a klasická tlačítka po stranách, zatímco arteon vsadil na modernější provedení s lesklou plochou displeje, jednoznačně citlivější odezvou a ovládáním gesty. Středová konzola vypadá hodnotněji, tedy alespoň pokud si zvyknete ji čas od času přeleštit jemným hadříkem.
Pravdou nicméně zůstává, že se běžně displeje vlastně nemusíte vůbec dotýkat. Spoustu zásahů totiž obstaráte z volantu. Data do navigace velmi jednoduše zadáte pouze hlasově, vozy koncernu Volkswagen mají tento způsob ovládání snad nejvychytanější, a nezapomínejme ani na zmíněná gesta, kterými lze přepínat stanice rádia nebo se pohybovat v menu. Zkrátka vůbec nemusíte sundávat ruce z volantu, tedy alespoň pokud nemáte v plánu nastavovat jízdní režimy, vyladit nastavení velmi slušného audia a podobně.
Ty nejzásadnější změny ve srovnání s passatem představují bezrámová boční okna (měl je už Passat CC, později CC) a hlavně pocit za volantem. Samotná pozice se prakticky nezměnila, nízká linie střechy v kombinaci s širokým interiérem však arteon staví spíše do pozice velkého čtyřdveřového kupé než modelu, který svou technikou de facto vychází z golfu. Sedíte nízko, přední sloupky a střešní oblouky vás v zájmu lepšího výhledu na křižovatkách nutí trochu přikrčit hlavu, ale ve srovnání s CC vlastně žádný rozdíl. Zároveň vám však garantuji, že se vám z vozu nebude chtít vystoupit – tak skvělá ergonomická přední sedadla má totiž v segmentu málokdo. Jsou široká, řidič si může prodloužit sedák a ani po celém odpoledni za volantem se necítíte unaveně.
Velmi příjemně je také na zadních sedadlech, při nastupování si pouze musíte dát pozor na hlavu. Rozvor 2837 milimetrů stojí za obrovským prostorem před koleny, nízko ukotvené sedáky vás nutí trochu vystrkovat kolena, ovšem pouze v případě, že si „podrazíte“ paty pod zadek. A to díky podélnému místo rozhodně nemusíte. Atmosféra je vzadu vlivem nízkých střešních oblouků hodně intimní, ve srovnání s passatem toho vidíte ven o poznání méně, na dlouhých cestách však alespoň máte větší pohodu k odpočinku či při práci. Krajní sedadla mohou být vyhřívaná, dozadu fouká čerstvý vzduch díky třízónové klimatizaci, nechybí zásuvky na 12 a 230 voltů, a samozřejmě ani nabíjecí USB. Přesto existuje něco, co jinak dokonalý pocit narušuje, ale o tom až později.
Motor, jízdní vlastnosti
Nejsilnější, ale nikoliv nejlepší
Přestože by si řada zájemců jistě přála pod kapotou vrcholného Volkswagenu Arteon šestiválec, klidně atmosférický s pořádně hlubokým zátahem, musejí si vystačit se známým přeplňovaným čtyřválcem 2.0 TSI řady EA888. Známe jej z passatu, Golfu R, Seatu Leon Cupra, superbu nebo legendárního GTI, největší rozdíl je samozřejmě v naladění a výkonu. V případě nejsilnějšího arteonu se bavíme o 206 kilowattech v rozmezí 5100-6500 otáček a 350 newtonmetrech dostupných v širokém pásmu od 1700 do 5600 min-1. Silnější jsou vlastně jenom zmíněné „erko“ a cupra, mají 310 a 300 koní. Standardem je pohon všech kol 4Motion řešený spojkou Haldex V a sedmistupňová mokrá dvouspojka DQ381. A ta je z mého pohledu tím největším kamenem úrazu.
Problém vězí v dost možná univerzálním naladění této skříně. V kombinaci se vznětovými dvoulitry není tak akční, se zmíněným nejsilnějším TSI však má občas svou vlastní hlavu. Než by nechala při klidné a vyrovnané jízdě například v plynule proudících městských kolonách déle vyšší kvalt a využívala hlavně síly motoru v nízkých otáčkách, jednou jej zbytečně utápí a po snad milimetrovém stlačení plynu podřadí klidně o dva kvalty a vyžene ručičku otáčkoměru zbytečně vysoko. Jindy je to naopak – drží vysoké otáčky a ne a ne podřadit. A to se bavím o komfortním režimu, kdy bych očekával plynulé a neznatelné řazení. Navíc bohužel nechybí jeden z hlavních neduhů DQ381, a necitlivé spínání spojky při rozjezdech. Totéž zažijete u dvoulitrového golfu TDI nebo našeho dlouhodobě testovaného Seatu Ateca 2.0 TDI 140 kW.
Tomuto chování lze ale naštěstí docela snadno čelit. Stačí mít trvale volič převodovky přesunutý do sportovní polohy a rázem je klid. Motor pak točí o něco vyšší otáčky, DSG nemá potřebu tolik zasahovat, ale ty jinak perfektně odhlučněné čtyři válce o něco více slyšíte.
Přesto nelze říci, že by nejsilnější varianta arteonu byla ta nejlepší. Není to sportovní auto, očekávám od něj rychlé, ale zároveň nadmíru noblesní cestování, a to zvládá dvoulitrové vznětové biturbo se 176 kilowatty a 500 newtonmetry jednoduše lépe. Má totiž bytelnější sedmistupňovou „pětistovku“, která je při rozjezdech mimořádně měkká a řazení mnohdy zaregistrujete pouze podle padající ručičky otáčkoměru.
Čeho se však není potřeba u nejsilnějšího motoru nabídky tolik bát, je spotřeba paliva. Běžně jsem se pohyboval lehce nad osmi litry na sto kilometrů, a to i na dálnici, kde čtyřválec točí na sedmičku zhruba 2300 otáček. Ve městě počítejte spíše s deseti, což je kupodivu podobné jako u dvakrát přeplňovaného turbodieselu.
Komfort díky magnetům
Volkswagen Arteon jsem poprvé vyzkoušel už v rámci mezinárodní prezentace v okolí Hannoveru, tehdy se ale jednalo hlavně o verzi se vznětovým biturbem, která mě doslova nadchla. Zkoušený vůz je v mnohém stejný – pořád si pochvaluji špičkové odhlučnění interiéru i v dálničních rychlostech, bezrámová okna akustický komfort nijak neomezují, a na vrcholu mainstremových vozů střední třídy jsou také jízdní vlastnosti.
Osobně jsem se vykašlal na trochu svéhlavé chování převodovky v automatickém režimu a řadil si sám, což je ta nejlepší cesta, jak využít všech 206 kilowattů. Motoru sice chybí žádaná hloubka, přece jenom je to pořád dvoulitr a vždycky bude působit trochu divočeji, zrychlení z 0-100 km/h za 5,6 sekundy však není těžké uvěřit. Totéž se bohužel nedá říci o zvukovém projevu, z velké části daném „šidítkem“ jako u Golfu R, schopnost sebrat se a prakticky z jakékoliv běžné rychlosti vyrazit do levého pruhu, však autu nikdo neodpáře. Je hodně, hodně rychlé!
Pravdou nicméně stále zůstává, že vás arteon do ničeho podobného nenutí. Není to sportovní auto a moc dobře to ví, aktuální rychlost naopak velmi dobře maskuje a na nějaké vymetání utažených zatáček je jednoduše moc velký. Nikoliv těžký, jenom se prostě veškerá ta dynamika rozplývá v množství vnitřního prostoru a řidič si s autem nepřipadá tolik spjatý.
Čtyřkolka funguje perfektně, je proaktivní a drží karoserii v neutrálním postoji, vám je to ale vlastně úplně jedno, protože se pouze vezete. Daleko větší přehled o tom, co se venku vlastně děje, mají cestující vzadu. Sedí totiž přímo u zadních kol, kde akustický komfort ze zásady není tak dobrý jako vpředu. Správně, to je ten faktor, který jsem nakousnul na konci první kapitoly.
Jestli však Volkswagen Arteon v něčem opravdu lze označit za přeborníka svého segmentu, pak je to jeho schopnost filtrovat nerovnosti i navzdory použitým dvacetipalcovým kolům s pětatřicetiprocentními pneumatikami. Připadáte si trochu jako v limuzíně se vzduchovým podvozkem, třeba jako v Audi A6. Přitom tady „vzduch“ není, všechno je dílem standardně dodávaných magnetoreologických tlumičů.
Známe je z vozů Audi a jejich předností je plynulá regulace v teoreticky klidně milionovém množství kroků namísto tří, na které jsme obvykle u podvozků DCC zvyklí, podvozkáři Volkswagenu jich však nastavili deset, což je i tak více než dost. Zjednodušeně řečeno nemusíte mít pouze komfortní, neutrální nebo sportovní podvozek, lze mít vždycky i něco „mezi“. Osobně preferují spíše neutrálnější než ryze komfortní nastavení. Auto není tak houpavé a v zatáčkách se takřka nenaklání, ve sportu je už je spíše prkenné, což od něj rozhodně nechcete. No jak říkám - není to sporťák, ale pohodlná a hodně rychlá limuzína.
Závěr
Závěr
Neexistuje moc důvodů, pro které byste si neměli nový Volkswagen Arteon oblíbit. Design je věcí vkusu a musím znova nahlas říci, že jsem z něj naprosto odvařený. Přesně tak, jak vypadá testovaný vůz, si ten „můj“ arteon představuji, až na přemíru chromu na zádi bych na něm neměnil absolutně nic. Líbí se mi zachování bezrámových bočních skel, které ke gran turismu jednoznačně patří, uvítal bych ale více změn v interiéru. Ani ne tak proto, že by byly potřeba, vždyť z hlediska materiálů, ergonomie a zpracování není vozu co vytýkat, vlajková loď by ale měla být výjimečná nejenom zvenku, ale také uvnitř. A tam je to zkrátka passat s pokrokovějším infotainmentem.
Testovaný dvoulitrový turbomotor je nejsilnější verzí celé nabídky, ovšem nikoliv tou nejdražší. V liniích Elegance a R-Line (zkoušená) je o rovné dva tisíce korun levnější než dvoulitrové vznětové biturbo, které mi vzhledem k aktuální a patrně neměnné situaci, kdy v nabídce chybí šestiválec, připadá o fous lepší než 2.0 TSI. Nejde až tak o výkon, toho mají oba motory dost a vzhledem k tomu, že vás arteon k rychlé jízdě ničím nevybízí, většinu si „uschováte“ pouze jako rezervu při předjíždění, mám na mysli kombinaci motoru a převodovky, kdy je míč na straně turbodieselu.
Slabší sedmikvalt DQ381 má totiž charakteristické vlastnosti, které můžete akceptovat u auta za půl milionu, vlajková loď za více než 1,3 milionu by ale měla být dokonalá, nebo tomuto stavu alespoň velmi blízká. Skříň je v podstatě jediná větší vada na kráse, jinak považuji Volkswagen Arteon za mimořádně povedené auto. Je tichý, prostorný, elegantní, a co se podvozku týče, nemá ve svém segmentu přemožitele.
Nejlevnější verze modelu | 949.900 Kč (2.0 TDI Arteon/110 kW) |
Základ s testovaným motorem | 1.319.900 Kč (2.0 TSI 4Motion Elegance/206 kW) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.332.900 Kč (2.0 TSI 4Motion R-Line/206 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.509.300 Kč (2.0 TSI 4Motion R-Line/206 kW) |
Plusy
- Špičkový design karoserie
- Spousta místa uvnitř
- Dynamika a spotřeba motoru 2.0 TSI
- Komfort magnetoreologického odpružení
Minusy
- Převodovka má občas vlastní hlavu
- Vyšší hlučnost na zadních místech
- Ve srovnání s passatem minimum změn uvnitř
- Horší výhled do stran na křižovatkách
Foto: Ondřej Kroutil