Baldi BB5 Frog (1973-1975): Zmenšený a převlečený Fiat 500 se protáhl skoro všude
Jak postavit mikroauto co nejlevněji? Vzít osvědčenou velkosériovou techniku, zkrátit podvozek a zabalit do svébytné karoserie, byť opět s využitím dílů, kterých je všude dost. Vozítko bratří Baldiů ale zůstalo raritou a takřka se na něj zapomnělo…
Nejlepším autem do města rozhodně není zvýšený hatchback s délkou přes čtyři metry, jak si mnozí myslí v současnosti. Nebo dokonce pětimetrové elektrické SUV. Hustým provozem se nejlépe proplete… mikroauto. Tedy vozidlo co nejmenší, které přitom odveze minimálně řidiče a případného spolujezdce, ještě k tomu navíc nějaký ten nákup. Otočí se na pětníku a vejde se skoro všude. Na dálnici by se s ním odvážil snad jen sebevrah, ale pro tento účel nikdy nebyla stavěna.
Mikrovozítek vznikl za celou historii automobilismu bezpočet. Rozmach zaznamenaly hlavně v době po druhé světové válce. Jenže pak přišla levná auta typu Fiatu 500… a tyhle konstrukce, ať už sériové, či individuální prakticky zmizely.
Jenže na podzim 1973 udeřila palivová krize. A přesně do ní se trefili bratři Giovanni „Nino“ a Elio Baldiové, majitelé G.A.M.C. Baldi s.a.s. ze Sanrema. Na autosalonu v Paříži představili autíčko BB5.Vysloužilo si sice titul nejošklivějšího vozu tohoto ročníku Mondial de l‘Automobile, ale mělo spoustu předností.
Díly z bestselleru
Techniku použili sourozenci velkosériovou, tu, která byla k mání. Jistě, jsme opět u legendárního „cinquina“, tedy Fiatu 500 historicky druhé generace, první byla přece předválečná „myška“Topolino! Výsledek projektu Tipo 100 se přece také zpočátku kariéry nazýval Nuova. Podlahu „bambina“, jak se legendě rovněž přezdívalo, dokonce zkrátili. Není divu. BB5 měřil jen 2150 mm, tedy o 820 mm méně než ani ne třímetrová prťavá pětistovka! Aby auto bylo co nejkratší, odstranili zadní sedačky.
Z legendy pocházel i jeden z motorů, dvouválcová vzduchem chlazená pětistovka (499 cm3) o výkonu 13,2 kW (18 koní) poháněla původně variantu 500 L (neplést s moderním mini MPV Tipo 330). Zážehové pohonné jednotky maličkých fiatů měly řadové uspořádání, tyčkový rozvod OHV a dvouventilovou techniku. Alternativu představoval větší agregát objemu 594 cm3 z verze 500 R se shodným výkonem jako ten menší, poháněl i modernější 126. Karburátor dodával italský Weber.
Skútrové srdíčko
Třetí možností – a tou objemově nejmenší – byla dvoudobá jednoválcová stopětadvacítka BCB ze skútru Lambretta (pro ctitele přesných čísel měla 123 cm3). Všechny motory se stejně jako u fiátků nacházely vzadu. Navazovaly na ně čtyřstupňové mechanické převodovky. To samozřejmě omezovalo jinak báječnou praktičnost. Poháněna byla logicky zadní náprava, mnoho aut s motorem až za posádkou a předním pohonem v historii nenaleznete…
Jednoduchý podvozek s rozvorem jen 1290 mm používal vpředu příčné závěsy a jediné listové pero, taktéž příčné. Vzadu se nacházela úhlová náprava se šikmými závěsy a vinutými pružinami. Kola od sebe dělilo 1120, respektive 1135 mm. Dvanáctipalcová kola obouvala pneumatiky šířky 125 mm. Brzdy stačily bubnové. Autíčka vážila kolem 450 kg.
Skoro stovkou!
18 koní dvouválců Fiat naznačovalo, že nešlo zas až o takovou brzdu provozu. Žádné výkonově seškrcené mopedauto pro patnáctileté, Frog se rozjel až na 95 km/h! I přesto mohly být v některých zemích registrovány jako quadricykly, tedy čtyřkolky. Samozřejmě hlavně se stopětadvacítkami, s nimi byly slabší a pomalejší. Vždyť ty ve skútrech Lambretta dávaly v té době sotva 7 koní, tedy něco málo přes 5 kW. Majitelé ale pak ušetřili na daních. Pohodlná je v něm tak maximálně sedmdesátka, pak už vzduchem chlazený motor vydává dost hluku a izolace chybí…
Samonosná karoserie (BB5 byl jen 1320 mm úzký a 130 mm vysoký) docela zvláštních tvarů byla celá ze sklolaminátu. Druhý pár bočních oken pocházel také z malé turínské legendy, jen byl vsazen „vzhůru nohama“. O hlavních světlech a směrovkách nemluvě. Kulaté koncové reflektory pak darovala ottocentocinquanta, tedy Fiat 850. Čelní sklo mělo dva stěrače, ta boční se nedala stáhnout dolů, šlo je však svisle posunout tam a zpět jako u nejlevnějších „dospělých“ aut. Zadní okno darovala opět osmsetpadesátka, tady bylo ale kolmé, a hlavně otočené vypouklou stranou dovnitř!
Spartánský vnitřek
Vybavení kabiny bylo strohé, ale navýsost funkční. Dvouramenný volant z malých fiátků, jediný centrální budík na palubní desce, několik důležitých kontrolek, spínací skříňka nezvykle vlevo a dvoumístná lavice s vybráním pro hlavici řadicí páky. Páka parkovací brzdy se nacházela před ní. Vedle ní pak startér, za ten bylo nutné nejprve zatáhnout, pak teprve řidič otočil klíčkem a spustil motor. Na podlaze nechyběly koberečky.
Důležitá byla hlavně kontrolka stavu benzinu v nádrži, jakmile se rozsvítila rudě, bylo záhodno zajet k čerpací stanici, protože klasický ručkový palivoměr chyběl. Žádná z nich ale nemá popis, popřípadě piktogram, takže se majitel prostě musel naučit, co která značí. Průměrně vysoký a velký dospělý spolujezdec nestrádal, místa pro nohy bylo dost. Obě osoby uvnitř mohly mít i lehce přes metr osmdesát a dovnitř se vešly s přiměřeným pohodlím. Dveře zevnitř postrádaly čalounění. Zbytečnost. Lakovaly se barvou karoserie, většinou černé panty byly naopak zvenčí viditelné.
Pokud s sebou majitel vozil rezervu, na zavazadla prakticky nezbývalo místo. Pod přední kapotou se totiž nacházela hlavně benzinová nádrž, akumulátor a nádržky dalších provozních kapalin. Samozřejmě se něco málo našlo za sedadly na vysoko posazením krytu pohonné jednotky. BB5 totiž neměl výklopnou zadní stěnu, otevíral se pouze kryt motoru, a to směrem dolů. Madlo bylo umístěno ve vodorovné větrací štěrbině, další dva obdélníkové otvory se nacházely nad nárazníkem a průduchy na bocích pod zadními okny. Ale stačilo to na odvod tepla od pohonné jednotky ven, aby se případná zavazadla nezahřívala? Byla pro ně k dispozici police.
Čtvercová žába
Aby toho nebylo málo, tak i Baldi BB5 získalo svou přezdívku, říká se mu prostě „žába“, nebo anglicky „frog“. Vypadalo docela roztomile a mělo shrnovací střechu – tady připomínalo „dárce orgánů“. V horkých dnech se taková věc náramně hodila. A ten takřka čtvercový tvar s minimálními převisy! Díky svým miniaturním rozměrům se vešlo do skoro každé uličky – a že bývají v italských městech zatraceně úzké...
Existovala i sportovní verze Rallye s černými lemy blatníků, které byly spojené s oběma nárazníky. Do interiéru dostala tříramenný děrovaný volant s tlustým věncem a samostatné vinylové sedačky. To nebylo vše! Baldiové se svými zkušenostmi vyladili šestistovku na 17 kW (23 k). popřípadě až na 20 kW (27 koní).
Do roku 1975 si zákazníci objednali a koupili jen 300 „žab“, poté byla produkce zastavena. Takže dnes jde o poměrně velkou vzácnost, mnoho jich nepřežilo. Sběratelé historických „přibližovadel“ neváhají investovat do hrstky zachovalých kusů částky rovnající se sumám nutným k pořízení nových miniaut. Ale na silnici upoutá pozornost, protože tohle vozítko zná málokdo. Mechanických a interiérových dílů je pořád k mání dost. S těmi karosářskými to bude horší, ty byly opravdu svébytné. – až na vzpomínaná světla.
Švýcarská aukce
Kolik kuriózní mikroautíčko aktuálně stojí? Červený BB5 ročníku 1975 s osmnáctikoňovou pětistovkou byl prodán 16. října 2021 ve švýcarském Troffenu v dražbě tamní Oldtimer Galerie. Aukční rozmezí bylo stanoveno na 15-20 tisíc franků. Nakonec jej nesplnil, majitele změnil za 12 tisíc, v době prodeje ekvivalent 284,1 tisíce korun.
Exemplář byl poprvé zaregistrován v italském Catanzaru 30. května 1975. Ve své domovině vystřídal celkem pětici vlastníků, v roce 2017 se přestěhoval do země helvétského kříže. To už měl ale za sebou renovaci, díky které získal naprosto perfektní kondici. A v červnu 2021 absolvovalo autíčko první veteránskou technickou, samozřejmě opět tu švýcarskou.
Ve Finsku a v Nizozemí
V listopadu 2022 prodával na serveru Microcar Market svou žlutou „žábu“ Juusi Nurmi z finského Ruovesi. Jeho vůz pocházel opět z roku 1975, ale poháněla jej stopětadvacítka Lambretta. Měl muzejní finskou registraci se značkou FRO-6 a byl prakticky v původním stavu, o čemž svědčil i stav tachometru: jen 600 kilometrů! Soukromý majitel jej nabízel za 15 tisíc eur (v té době 366.300 Kč). U nás potkáte modrý exemplář v Automuzeu Pelechov u Luštěnic mezi Benátkami nad Jizerou a Mladou Boleslaví. Ale musíte zavolat předem, sbírka není běžně přístupná.
Zajímavý Frog je na prodej na serveru Baldifrog.com. Světle modrá „žába“ má VIN 100.001, což naznačuje, že jde s největší pravděpodobností o vůbec první postavený kus, možná i prototyp. Byla zaregistrována 21. června 1974. Druhý majitel ji nechal přihlásit ve Francii 24. července 1986, což dokládá dochovaná „carté grise“. Poslední jízdu si užila v roce 1987, pak stála 31 let v hangáru. Postupně na ni padal prach, ale na tachometru měla jen 4.600 km.
I tak ovšem přežila v relativně slušném stavu, samozřejmě potřebovala umýt a udělat základní servis včetně výměny brzd. Nechybí jí ale ceněná patina. Pohání ji opět motor Lambretta, má stále francouzskou registraci 3064 QY68 , ale nachází se momentálně v Nizozemí. Prodejce Dennise Moerenburga se musíte zeptat na cenu, máte-li zájem. A dojet si pro něj do země větrných mlýnů, tulipánů a sýrů. Ale bez přívěsu, tohle mikro se totiž vejde do běžné dodávky…
Tři za mořem
Frogy se dostaly až do USA. V únoru 2019 se jeden prodal v Oceanside ve státě New York přes eBay za 14 tisíc dolarů (319,5 tisíce korun). Šlo o výše zmíněnou sportovní verzi, konkrétní rudé auto mělo RZ 112181 MT. Lane Motor Museum má také Rallye, ale bez černých lemů, s litými koly, metalízou a přídavnými předními světly. Další tmavě zelený kus je v soukromých rukách. Za Atlantikem by tedy měly být pouze tři!
Kromě BB5 Baldiové vyráběli i otevřenou plážovou buginu El Sabre s technikou Fiatu 850 (čtyřválcem 843 cm3/25,7 kW(35 k). Čtyřmístná auta neměla klasické dveře. Pokud nechtěl majitel moknout, musel nejprve namontovat ochranný oblouk, pak na něj natáhnout plátěnou střechu včetně bočních krytů. V letech 1972-1976 jich nevznikla ani stovka. Značku Baldi nesla i tříkolka Funica, z legendární pětistovky vycházely rovněž buginy Betty, Riky měla zase základ v 850. Větší byly Tilly a Sahara se základem v Renaultu 4 také představovaly „rekreační vozidla“ s plastovými karoseriemi. Ve všech případech šlo však o kusovky, produkce všech byla definitivně zastavena v sedmdesátém šestém.
Baldiové se dvě dekády, až do roku 1992 věnovali hlavně ladění závodních aut, zastupovali rovněž Abarth, který v jedenasedmdesátém spolkl Fiat. Výroba těch vlastních pro ně nepředstavovala úplnou prioritu, spíš jen doplněk Ve Francii BB5 nabízel Willam Microvoiture pod vlastní značkou, přezdívka se zde stala typovým označením, auto se jmenovalo Frog a poháněla jej prakticky výhradně skútrová stopětadvacítka. Společnost Henriho Willama se věnovala prodeji převážně italských vozítek různých výrobců v zemi galského kohouta v období 1966-1988.
Zdroje: Invaluable.com, Galaxy On Wheels, Microcar Market, Auta5P, Microcar World, Classic and Recreational Sportscars, Baldifrog.com, Wikipedia, Small Cars Club, Les Belles Mécaniques d'hier et d'aujourd'hui, BringATrailer, Lane Motor Museum, Swiss Auction Company, myve.bg, ClassicCarWeekly.net, Steve Lehto, Barnfinds.com, Escuderia.com, Mini-véhicules Willam, Classic Driver, Art International srl, AutoBlitz.bg, Road & Track, World Cars from the 1930s to 1980s, archiv autora a auto.cz, Bikez.com
Foto: Moerenburg, Art International, archiv G.A.M.C. Baldi (Baldifrog.com), Brig A Trailer, propagační materiály Willam, Invaluable, Juusi Nurmi/Microcar Market
