Berkeley Sports (1956–1958): Malé sportovní roadstery s laminátovou karoserií

Malá britská automobilka Berkeley vznikla spoluprací mezi designerem Lawrencem Bondem a továrnou Berkeley Coachworks, kterou vlastnil Charles Panter. Společnost Berkeley Coachworks byla ve své době jedním z největších výrobců karavanů v Evropě a měla zkušenosti s používáním plastů vyztužených skelnými vlákny GRP (Glass-reinforced plastic).

Prodej karavanů byl sezonní záležitostí, a proto hledala, čím by vyplnila období, kdy prodej karavanů vázl. Panter s Bondem proto založili v roce 1956 v anglickém Biggleswadu značku Berkeley, zaměřenou na výrobu levných malých sportovních automobilů, schopných vyhrávat klubové závody ve třídě do 750 kubických centimetrů.

V roce 1956 byly postaveny dva prototypy a veřejnosti se ještě v tomto roce představily na londýnském autosalonu. Na domácím trhu sklidily příznivý ohlas a prosadily se i exportem do Spojených států. Když se na konci padesátých let objevila konkurence v podobě vozů Mini a Austin-Healey Sprite, začal Berkeley vyvíjet konvenčněji řešený model ve spolupráci s Fordem, který byl ochoten dodávat motory z modelu Ford Anglia. V roce 1960, kdy byly postaveny dva prototypy, se britský trh s karavany zhroutil a kvůli značným finančním problémům byl Berkeley nucen 12. prosince 1960 ukončit svoji činnost. Za pět let své existence vyrobil Berkeley kolem 4.100 automobilů různých typů. Na některé z nich se podíváme podrobněji.

Fairthorpe (1954–1973): Lehké sportovní vozy od malého anglického výrobce

Berkeley Sports SA322 (1956–57)

Prvním sériově vyráběným automobilem Berkeley byl dvoumístný roadster Sports typ SA322 (nebo také B60), vyráběný od října 1956 do ledna 1957. Koncem léta 1956 se prototypy testovaly v okolí Biggleswade a sám slavný závodník Stirling Moss jeden z nich testoval v Goodwoodu. Na trhu se vozy Berkeley Sports (foto) objevily o rok dřív než Lotus Elite, dvoumístné sportovní kupé s motorem Coventry Climax a rovněž sklolaminátovou samonosnou karoserií.

Berkeley Sports SA322 poháněl vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválec British Anzani s objemem válců 322 cm3.

Lawrence Bond navrhl atraktivní laminátovou dvoumístnou karoserii sestávající ze tří hlavních výlisků (podlaha, příď a záď) a využil přitom zkušenosti Berkeley s používáním plastů vyztužených skelnými vlákny. Samonosná konstrukce karoserie nahradila konvenční rámový podvozek. Berkeley Sports SA322 měl rozvor náprav 1.778 mm a vnější miniaturní rozměry 3.120 x 1.280 x 1.050 mm (délka x šířka x výška). Dveře měly závěsy vpředu a přední hrana dveří byla šikmá, takže když se dveře otevřely, vyklopily se nahoru a pak se samy zavřely. Vůz byl dvoumístný s lavicí společnou pro řidiče a spolujezdce. Po odstranění poklopu za sedadly se objevil prostor, obvykle použitý k umístění náhradního kola nebo jako malý zavazadlový prostor. Mohl také posloužit jako sedadlo pro malé dítě. V základní výbavě chyběl palivoměr, ten se ale dal přikoupit.

Pohon obstarával vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválec British Anzani s objemem válců 322 cm³ a s jedním karburátorem Zenith měl nejvyšší výkon 15 k (11 kW) při 5.000 otáčkách. Motor byl umístěn vpředu napříč a poháněl přední kola řetězem a přes třístupňovou manuální převodovku Albion HJR5 s řadicí pákou na sloupku řízení. Stejný motor používali někteří britští výrobci motocyklů (například Cotton nebo Greeves). Ve vozech Berkeley byl doplněn o elektrické startování a dobíjení baterie.

Tento pokročilý dvoudobý motor měl ve středu klikového hřídele mechanismus rotačního sacího ventilu. Roadster Berkeley Sports měl nezávislé zavěšení všech kol a pérování vinutými pružinami. Na všech kolech měl hydraulické brzdy Girling s bubny o průměru 178 mm. Mimořádně nízká pohotovostní hmotnost (274 kg) dovolovala dosažení maximální rychlosti 105 km/h. Za necelého půl roku výroby bylo postaveno 163 kusů (jiné prameny uvádějí 145 kusů) typu SA 322.  

Lincoln Capri (1952–1959): Třetí generace byla nejdelším lincolnem

Berkeley Sports SE328 (1957–58)

V lednu 1957 došlo ke změně použitého motoru. K pohonu modelu Berkeley Sports SE328 (B65) byl zvolen vzduchem chlazený dvoudobý motocyklový dvouválec Excelsior (foto) s objemem 328 cm³ (vrtání/zdvih: 58/62 mm), S karburátorem Amal, třístupňovou převodovkou a kompresním poměrem 7,4:1 měl nejvyšší výkon 18 koní (13 kW) při 5.000 otáčkách a Berkeley Sports SE328 s ním dosahoval nejvyšší rychlost přes 100 km/h. Zrychlit z 0 na stovku mu trvalo přes 38 s.

Roadster SE328 poháněl motocyklový dvouválec Excelsior s nejvyšším výkonem 18 koní (13 kW). Ve verzi Deluxe měl dva karburátory.

Rozvor náprav, rozměry i tvary karoserie zůstaly beze změn. Od ledna 1957 do dubna 1958 bylo v Biggleswade vyrobeno přibližně 1.260 vozů. Mnoho vozů bylo exportováno do Spojených států, kde se prodávaly za cca 1.600 dolarů. Modely určené k exportu (foto) se odlišovaly umístěním světlometů shora na blatnících, zatímco vozy určené pro domácí trh měly světlomety zapuštěné do předních blatníků a opatřené oválnými průhlednými kryty.

Po odstranění poklopu za sedadly, se objevil prostor, obvykle použitý k umístění náhradního kola nebo jako malý zavazadlový prostor.

Berkeley Sports SE328 se nabízel také v provedení Deluxe, který se lišil leštěnými ozdobnými kryty kol, otáčkoměrem a dvěma karburátory. Britský časopis Motor testoval Berkeley Sports SE328 a naměřil rychlost 100 km/h, zrychlení na 80 km/h za 30,6 s a spotřebu paliva 4,85 litrů benzinu na 100 km. Testovaný vůz stál 574 liber včetně daně.

Majitelé vozů SE328 byli často úspěšní na závodech vozů s nízkým objemem motoru a nízkou hmotností. Nejznámější jezdkyní byla Pat Moss, sestra slavného závodníka Stirlinga Mosse. V roce 1958 se zúčastnila rallye Liège-Brescia-Liège pro vozy do objemu 500 cm³. Továrnou podporovaný tým Berkeley postavil do závodu šest vozů, ale žádný z nich do cíle nedorazil, kvůli přehřátí motorů v letním horku při stoupání ve Slovinsku.

Aston Martin DB3 a DB3S (1951–1956): Zrozeni k závodění

Berkeley Sports (Twosome) SE492 (1957–59)

Od října 1957 do března 1959 se vyráběl Berkeley Sports s pohonem předních kol dvoutaktním tříválcem Excelsior s objemem 492 cm³, třemi karburátory a nejvyšším výkonem 30 k (22 kW). Tento motor vznikl přidáním třetího středového válce do dvouválce Excelsior. Berkeley s tímto motorem a standardně dodávanou čtyřrychlostní převodovkou TR (později VR) dosahoval rychlost 129 km/h. Po prvním roce výroby byl tento model přejmenován na Twosome. Zhruba ve stejné době byl představen model s pevnou střechou (foto) nazvaný Fixed Head nebo Hardtop, který už měl kliky dveří zvenku i uvnitř. Není však známo, zda se vyráběl. Při modernizaci v dubnu 1958 dostal Berkeley svislé hrany dveří a skryté závěsy.

Modely Berkeley SE492 s pohonem předních kol dvoutaktním tříválcem Excelsior byly po prvním roce výroby přejmenovány na Twosome.

Na sportovním poli proslavil vozy Berkeley Giovanni Lurani, známý italský automobilový technik, závodní jezdec a žurnalista. Lurani koupil tři kusy, opatřil je střechou hardtop podle vlastního návrhu a závodil s nimi ve třídě GT do 750 cm³. S jedním z nich dokázal Lorenzo Bandini zvítězit v roce 1958 na 12hodinovém závodu na Monze.

Problémy s chlazením vzduchem u dvoutaktních motorů se prohloubily u tříválců a vyžádaly si časté záruční opravy. Americké úřady dokonce zastavily dodávky vozů Berkeley a řada z nich čekala v docích na opravu. V letech 1957 až 1959 bylo vyrobeno přes 660 kusů modelů SE492.

Chrysler Windsor (1955–1961): Jak rostly u Chrysleru ploutve

Berkeley Foursome (1958–59)

V říjnu 1958 se ukázal prototyp čtyřmístného modelu Foursome (foto), poháněného stejným tříválcem Excelsior jako u typu SE492. Foursome byl o něco delší (3.300 mm) a širší (1.372 mm) než předchůdce. Přední sedadla byla oddělená a náhradní kolo bylo umístěno vzadu pod krytem. Typové označení se uvádělo jako SE492/4 nebo B100. Celkem byla postavena dvacítka těchto čtyřmístných vozů. Prodávaly se za 700 liber včetně daně a za střechu hardtop byl příplatek 28 liber.

Čtyřmístný Berkeley Foursome měl přední sedadla oddělená a náhradní kolo bylo umístěno vzadu pod krytem.

Posledním modelem značky Berkeley vyráběným ve větším počtu byla překvapivě tříkolka T60. Přední část až po sedadla byla skoro totožná s modely Sports, vzadu měla ale jen jedno kolo. Víko motorové kapoty mělo závěsy vpředu. Dvoumístných tříkolek s pohonem předních kol dvouválcem Excelsior vyrobil Berkeley do prosince 1960 kolem 1.800, vznikla také padesátka čtyřmístných verzí T60/4. Na vozy Berkeley se ve Velké Británii nezapomnělo. Dodnes je tam aktivní klub vlastníků těchto vozidel, který poskytuje náhradní díly a servisní práce pro několik stovek dosud existujících vozů Berkeley.