Busny a jejich busík: Na 48.250 km dlouhé cestě se závadám nevyhnuli
Dvojice mladých cestovatelů dokázala coby Busny přitáhnout k obrazovkám humorem a nadhledem i lidi, kteří o dalekých výpravách nikdy nepřemýšleli. A to všechno z kabiny obstarožního Volkswagenu Transporter T3 Syncro.
Když se před třemi lety poprvé objevil na Streamu pořad Busny, hned připoutal osobitým humorem. Mladá architektka Marika a kreativní všeuměl David se tehdy vydali do Turecka s plyšovým medvídkem Hugem, kterého kdysi vyrobil David vlastníma rukama z potahu staré sedačky.
Podle svých slov se tehdy nechtěli uvázat do koloběhu hypoték a zaměstnání. A tak dali dohromady úspory a pořídili za sto tisíc třicetiletý VW Transporter T3 Syncro – busík, který dal pořadu jméno Busny. „Chtěli jsme auto s pohonem všech kol, jenže na defender ani land cruiser jsme neměli. A protože jsme měli štěstí, podařilo se nám koupit vysloužilé horské taxi pro devět lidí. Řada věcí na něm nefungovala od začátku, a když prší, přestane nejdřív stírat a pak svítit,“ ukazuje nám David doma v Brně plechového parťáka, který projel Afriku.
Opravy po telefonu
Veterán vyžadoval řadu oprav a expedičních úprav. Zajímavostí jsou třeba speciální kola pro zemědělské stroje, která přežijí i nástrahy kamenitých cest. Nebo výkonný hever, díky němuž se zapadlé auto dokáže vyhrabat. Nutností bylo speciální tlačítko klaksonu uprostřed palubní desky, což je v Africe nejpotřebnější součástka. Hodil se externí odpojovač pohonu všech kol pro úsporu paliva.
Bohužel majitelé (i když je busík papírově Maričin) narazili na fakt, že věci na starý transporter jsou prostě drahé – například jedno zpětné zrcátko stojí šest tisíc korun. Na druhou stranu v Africe je seženete lépe než v Evropě – ještě před pár lety se v JAR vyráběl. „Na počátku jsem jen tušil, jak věci v autě fungují. A dnes jsem schopen během dvou dnů třikrát demontovat převodovku,“ říká David.
Nic jiného mu ani nezbývalo. Vždyť během 515 dnů, 31 zemí a 48.250 km je potkala řada závad. Dokonce včetně nákladné výměny motoru, který v Jihoafrické republice utopili. Tehdy se nehnuli z místa dlouhé čtyři měsíce. „Přivydělával jsem si prací v tamní dílně a Marika malováním obrázků,“ zubí se pohodářský David, který obvykle věci zase tak moc neřeší.
Jde to i bez peněz
Protože často neměli na opravy, řešili je svépomocí i po telefonu. „Jednou nám takhle z večírku radil kamarád s nějakou závadou, jenže jak se oprava protahovala, byl čím dál opilejší. Už jsme nevěřili, že auto ještě někdy pojede,“ vzpomíná Marika.
Afrika jim chybí. Lidé jsou tam dobrosrdeční a bezprostřední. A nepodléhají ještě konzumu tolik jako my v Evropě. „Jednou nám třeba odešel přední spojkový válec a nešlo sehnat jiný. Místní ho demontovali, rozebrali a vyměnili gumičku za pár korun. Dojeli jsme s ním cestu a na autě je dodnes,“ vypočítává s respektem David.
Třetí sezonu můžete na Mall.TV žasnout, co všechno stařičký vůz projede. Vidět i to, jak je okradli, narazili na policejní korupci a místní jim natankovali benzin místo nafty. Po celé Africe si totiž motorista nesmí sám tankovat. Busík prý jel líp než kdy předtím, než se zastavil a bylo zase potřeba opravovat. Jak na cestě tolikrát. Ještě že vezl na střeše většinu potřebných dílů.
Překvapivě nepoužili jen jediný – vafle na vytahování z písku. Cestou zpět do Evropy je ještě prodali jiné francouzské výpravě…
Víte, že…
… transportér projel celou Afriku s atmosférickou vznětovou devatenáctistovkou? Turbem přeplňovaná šestnáctistovka by totiž podle zkušeností předchozích cestovatelů nezvládla jemný saharský písek.
… 70 litrů nafty vezli v nádrži a dalších 80 l v kanystrech na střeše?
… spotřeba se po Africe pohybovala kolem deseti litrů nafty a v terénu dvanácti?
