Chevrolet Camaro (1982–1992): Muscle car se slabými motory

Historie sportovních vozů Chevrolet Camaro začala v roce 1967 první generací, která se pokusila sebrat část trhu úspěšnému Fordu Mustang. Druhá generace se vyráběla v letech 1970 až 1981 a v roce 1982 ji vystřídala třetí generace, vyráběná až do roku 1992. V roce 1987 oslavil General Motors dvacáté výročí od zahájení výroby modelu Camaro speciální edicí nazvanou "20th Anniversary Commemorative Edition" a v roce 1992 dvacáté páté výročí omezenou sérií "25th Anniversary Heritage Edition". Od roku 1987 prováděla firma American Sunroof Company (ASC) konverze modelu Camaro na kabriolet.

Designer General Motors Jerry Palmer (navrhl také Chevrolet Corvette C4) navrhl sportovní čtyřmístné kupé agresivního vzhledu, patřící jak do kategorie kompaktních Pony Cars, tak i mezi Muscle cars. Camaro třetí generace se lišilo od předchůdce přídí se čtyřmi obdélníkovými světlomety hluboko zapuštěnými do sešikmené přídě. Některé modely měly mezi světlomety tři úzké otvory. Zádi dominovalo velké zadní okno sledující tvar střechy. Přední okno mělo sklon 62 stupňů a překračovalo tak vnitřní pravidlo GM omezující sklon na 60 stupňů. Zadní sedadlo se dalo sklopit a zvětšilo tak zavazadlový prostor, přístupný po zvednutí zadního víka s oknem směrem nahoru (foto).

Na ženevském autosalonu v roce 1982 byla vystavena evropská verze Camaro Z28-E, kde písmeno E bylo zkratkou slova Export.

Modely 1982 až 1984

Chevrolet Camaro třetí generace se jako modelový rok 1982 začal prodávat už v prosinci 1981. Hlavními novinkami byla karoserie s výklopnou zadní stěnou (hatchback), tovární vstřikování paliva Cross-Fire a čtyřválcový motor. Nabídka modelů zahrnovala tři verze: Sport Coupe, Berlinetta a Z28. Nejvýkonnější verze Z28 (foto) se podle časopisu Motor Trend stala americkým autem roku 1982. Faktem ale zůstává, že motory byly dál slabinou Camara. Základní 2,5litrový řadový čtyřválec Iron Duke LQ9 měl výkon pouhých 90 koní (66 kW) a 2,6litrový vidlicový šestiválec LC1 nabízel jen 112 k (82 kW). Zadní kola verze Z28 poháněl pětilitrový small-block V8 s rozvodem OHV, který dával s čtyřnásobným karburátorem Rochester 155 koní (114 kW) a se vstřikováním paliva Cross-Fire 165 k (123 kW). Camaro Berlinetta se standardně dodávalo s motorem V6 2.8, za příplatek byl V8 5.0. Ze 73 tisíc prodaných vozů Camaro v roce 1982 mělo pod kapotou čtyřválec jen 12%, motory V6 37% a více než polovina motor V8.

Nejvýkonnější verze Z28 se podle časopisu Motor Trend stala americkým autem roku 1982.

Camaro třetí generace mělo řadu nových podvozkových dílů. Přední kola měla vzpěry McPherson a pérování vinutými pružinami, zadní byla zavěšena na podélných ramenech a odpružena rovněž vinutými pružinami. Přední kola měla kotoučové brzdy s posilovačem, vzadu ještě bubnové. Také řízení mělo posilovač. Motory dostaly postupně vstřikování paliva a jejich točivý moment (až 325 Nm u V8 5.0) se přenášel na zadní kola přes čtyřstupňovou (později pětistupňovou) manuální převodovku nebo přes třístupňový nebo čtyřstupňový automat.

Chevrolet Camaro mělo rozvor náprav 2565 mm a vnější rozměry 4892 x 1839 x 1280 mm (d x š x v). Model Z28 měl lehkou laminátovou kapotu motoru s funkčními vzduchovými štěrbinami a výraznější přední spoiler jehož tvar se přenesl do dolní části boků a na záď. Nad velkými zadními světly zasahujícími do boků byl umístěn malý spoiler. Kolem celého vozu mělo Camaro Z28 barevné ozdobné pásy umístěné nad prahy a nad předním spoilerem. Výřezy v přídi pro světlomety byly zbarvené černě. Standardně se Z28 dodával s hliníkovými 15palcovými pětipaprskovými ráfky.

TEST Chevrolet Camaro Coupe V8 – Lék na blbou náladu

Chevroletu Camaro Z28 se dostalo pocty být v roce 1982 zaváděcím vozem (pace car) na závodu Indianapolis 500 (foto). Následně bylo vyrobeno 6 tisíc replik se stříbrnomodrým lakováním a speciálními sedadly. Na ženevském autosalonu v roce 1982 byla vystavena evropská verze Camaro Z28-E, kde písmeno E bylo zkratkou slova Export. Z28-E poháněl pětilitrový karburátorový motor V8 s výkonem 157 k (115 kW). Později se dodával i s motorem V6 2.8.

Chevroletu Camaro Z28 se dostalo pocty být v roce 1982 zaváděcím vozem (pace car) na závodu Indianapolis 500.

V roce 1983 došlo k obměně motorů verze Z28. Vidlicový osmiválec LU5 Crossfire měl výkon 175 koní a doplnil jej nový pětilitrový L69 V8 HO (High-Output) s výkonem 193 k (142 kW). Tento motor se dodával pouze ve spojení s manuální převodovkou. Modernizovány byly i převodovky. Čtyřrychlostní manuál nahradila pětistupňová převodovka Borg-Warner a třístupňový automat byl nahrazen čtyřstupňovým s rychloběhem.

Ročník 1984 přinesl pár změn v interiéru. U Berlinetty byl standardní přístrojový panel nahrazen elektronickým (sloupcový otáčkoměr a digitální rychloměr). Rádio bylo umístěno na konzoli, kterou bylo možné natočit k řidiči nebo spolujezdci. Verze Z28 se dala poprvé pořídit s automatickou převodovkou.

Modely 1985 až 1990

Největší novinkou modelového ročníku 1985 byl Chevrolet Camaro IROC-Z (foto), pojmenovaný podle mezinárodního závodu šampionů (International Race of Champions), kde vozy Camaro startovaly. Tato verze se nabízela jako doplňkový balíček k modelu Z28, zahrnující vylepšené zavěšení kol, nižší světlou výšku, speciální tlumiče Delco-Bilstein, stabilizátory většího průměru a systém vstřikování paliva z Chevroletu Corvette. IROC-Z také dostal 16palcové hliníkové ráfky s odlišným designem pro přední a zadní kola. Verze IROC-Z se kromě kupé nabízela od roku 1987 také jako kabriolet.

Chevrolet Camaro IROC-Z z roku 1987 měl začerněné plochy kolem světlometů a odlišný design předních a zadních ráfků.

Camaro IROC-Z poháněl pětilitrový V8 s elektronickým vstřikováním paliva, rozvodem OHV a nejvyšším výkonem 198 k/146 kW (pro verzi se samočinnou převodovkou) nebo 223 k/164 kW (s manuální převodovkou). Nejvyšší točivý moment dosahoval hodnoty 400 Nm. Větší motor V8 (převzatý z Corvette) měl objem 5733 cm³, výkon 232 k (171 kW) a točivý moment 448 Nm. Při pohotovostní hmotnosti 1550 kg dosahoval IROC-Z rychlost až 220 km/h a spotřeba se pohybovala mezi 11 až 20 litry benzinu.

V modelovém roce 1985 dostaly všechny vozy Camaro mírně upravenou příď, Z28 a IROC-Z navíc vyšší přední spoiler a nástavce na prazích (říkali jim „záclonky“). Rychloměr už neměl unikátní dvojitou ručičku ukazující zároveň rychlost v mílích a kilometrech. Nahradil jej konvenční rychloměr ukazující rychlost v mílích za hodinu. Speciálně pro Kalifornii byla vyrobena malá série 250 černých a 250 červených vozů IROC-Z, vybavených motorem V8 5.0 a automatickou převodovkou.

Elektrický Chevrolet eCOPO Camaro je jedinečný, ale stejně se jej nepodařilo prodat

V roce 1986 dostalo Camaro brzdové světlo ve výstupku nad zadním oknem a skončila výroba osmiválce L69 5.0 HO. Základní model nyní poháněl motor V6 2.8 a nahradil tak čtyřválec. Výkon osmiválce v modelu IROC-Z klesl na 190 koní.

Rok 1987 přinesl modelu IROC-Z motor V8 5.7 TPI (Tuned Port Injection) s automatem a V8 5.0 s pětistupňovou manuální převodovkou a výkonem 215 koní. Všechny motory V8 dostaly hydraulické zvedáky ventilů. Třetí brzdové světlo se přemístilo do zadního spoileru (to už jej měly všechny modely). Model Berlinetta byl nahrazen modelem LT a poprvé od roku 1969 se do palety nabízených modelů dostal kabriolet (foto) ve verzích Sport Coupe, LT a IROC-Z. Konverzi na kabriolet z provedení T-Top (s odnímatelnými střešními panely) prováděla společnost American Sunroof Company (ASC). V prvním roce výroby jich vyrobili přes tisícovku.

Verze IROC-Z se kromě kupé nabízela od roku 1987 také jako kabriolet.

Dvacáté výročí výroby sportovních vozů Camaro oslavil Chevrolet v roce 1987 sérií označenou na přístrojové desce nápisem "20th Anniversary Commemorative Edition". Skončila výroba v Norwoodu (Ohio) a pokračovala ve Van Nuys v Jižní Kalifornii.

Pro modelový rok 1988 došlo ke značnému zjednodušení nabídky vozů Camaro. Ve výrobě zůstalo jen základní kupé a oblíbená verze IROC-Z. Všechny motory měly vstřikování paliva, motor V6 2.8 dával 135 koní, V8 5.0 TPI měl výkon 220 k a V8 5.7 230 koní. Rok 1989 přinesl návrat verze RS (Rally Sport), která se stala základním modelem napodobujícím IROC a Z28 s motorem V6 2.8. Kupé IROC-Z dostalo dvojitý katalyzátor a výkony nabízených motorů se pohybovaly v rozmezí 170 až 240 koní. Kotoučové brzdy byly k vidění u všech kol.

V Hennessey si (zase) pohráli s Camarem. The Resurrection má přes 1200 koní

Rok 1990 přinesl nejchudší prodejní čísla (35.048 kusů) a byl posledním pro verzi IROC-Z, neboť Chevrolet neobnovil dohodu s IRC (International Race of Champions). Camaro dostalo nové vzduchové polštáře a motor V6 2.8 byl upgradován na V6 3.1. Camaro s motorem V8 5.7 TPI mělo výkon zvýšený na 245 k (180 kW).

Modely 1991 a 1992

Na modelový rok 1991 se Camaro připravilo u modelů RS a Z28 (IROC-Z se už nenabízel) modernizací v podobě úpravy palubní desky a většího zadního spoileru u verze Z28 (foto). Tato verze se navíc odlišovala nefunkčními výstupky na kapotě. Třetí brzdové světlo se u kupé znovu stěhovalo ze spoileru, tentokrát pod zadní okno. Novinkou byl „vylepšovací“ balíček 1LE a verze B4C (vyrobeno 600 kusů).

Camaro Z28 mělo od roku 1991 větší zadní spoiler a odlišně tvarované prahy.

V posledním roce třetí generace Camara (1992) oslavil Chevrolet 25. výročí modelu Camaro limitovanou sérií "25th Anniversary Heritage Edition" s barevnými pruhy na kapotě a upravenými spoilery. Všechny Chevrolety Camaro ročníku 1992 měly na palubní desce destičku s nápisem "25th Anniversary". Poslední Camaro třetí generace vyjelo z továrny ve Van Nuys 27. srpna 1992. Bylo to rudé kupé Z28 s podpisy těch, kteří jej smontovali.