Design po generacích: Ford Mondeo

Nejnovější, v pořadí již čtvrté generační vydání Mondea bylo představeno na letošním autosalonu v Paříži, kde se prezentovalo ve všech třech karosářských variantách. V mezigeneračním přehledu se však zaměřme na karoserii liftback a na to, jakým způsobem každá generace reaguje na dobový tvarový směr – modelová řada Mondeo totiž ve všech svých generacích tvoří (pro design) důležitý automobil, na kterém lze názorně popsat firemní designový směr doby, pro kterou byl stvořen.
Sierra (1982-1993) – Průkopnický předchůdce
Máme-li se zabývat tvary modelové řady Mondeo, je nutné připomenout předchůdce v podobě Fordu Sierra, který vnesl do střední třídy nové rysy spolu s poněkud odlišným náhledem na karoserii, jež pracuje s oblými tvary a experimentuje s plasticitou jednotlivých prvků. Na karoserii Sierry pracovali Uwe Bahnsen, Robert Lutz a Patrick le Quément, přičemž posledně jmenovaný tvůrce navrhnul studii Probe III (1981), na níž Sierra v řadě zásadních znaků odkazuje – zejména v oblasti proporčnosti profilu a architektury přídě.
Na automobilu, představeném v roce 1982 na autosalonu v Paříži, zaujme bohaté prosklení karoserie, její aerodynamická stavba (se součinitelem odporu vzduchu 0,25) a důsledné zaoblení proporcí, které uhlazuje celek a zároveň předznamenává módu oblých tvarů z devadesátých let.
1. generace (1993-2000) – Na přelomu dvou etap
První generace Mondea se výrazně odchýlila od tvarového pojetí Sierry, což je zřejmé prakticky na celé karoserii. Vůz je klasičtěji tvarován a nepokouší se o experimenty, jimiž se vyznačoval jeho předchůdce. Na automobilu se plně projevila výše uvedená obliba devadesátých let, a sice oblé tvary a jejich mnohdy výrazné změkčení, jež je patrné na přídi s oblými světlomety a malou maskou chladiče.
Nejinak je tomu v profilu a na zádi, kde zcela dominují obliny a jemné přechody mezi plochami. Zásadní změny však nastaly v roce 1996, kdy bylo Mondeo modernizováno dle dobových zvyklostí – vůz byl lépe začleněn do modelové palety Fordu tím, že se přizpůsobil výraznému tvarovému trendu s názvem New Edge. Hlavním poznávacím znakem směru, mezi jehož význačné modely patří první generace hatchbacku Ka (1996), je odvážné kombinování oblých ploch, ostrých křivek a výrazných motivů.
V případě Mondea se tyto praktiky podepsaly na ztvárnění zadních svítilen, které po přepracování světelných segmentů daly lépe vyniknout jejich jednotlivým barvám, dále na výraznějším zaoblení víka zavazadlového prostoru a na zpracování přídě, kde byla zvýrazněna role masky (po přepracování v podobě oválu s chromovaným okrajem) a světlometů s dynamickým horním vykrojením.
V interiéru nalezneme podobně pojaté tvary jako na exteriéru. Jejich porovnání s kabinou Fordu Sierra mnohé napoví o výrazných mezigeneračních změnách, které během let proběhly. Připomeňme však hlavní rys přístrojové desky, jímž je propojení výdechů ventilace, které zahrnuje kapličku s přístroji.
2. generace (2000-2007) – Po proudu vývoje New Edge
Podíváme-li se na ztvárnění druhé generace Mondea, může se nám zdát, že hravé linky trendu New Edge jsou již plně nahrazeny věcněji založenými rysy s pravidelnějšími tvary. Ve skutečnosti je ale toto Mondeo typickým příkladem evolučního článku výše uvedeného designového jazyka, který pokračuje v rozvíjení atypických řešení, zde však v podstatně konzervativnější podobě.
Příbuznost s hravostí předchůdce prozrazuje příď s dynamickými světlomety, mezi nimiž se nachází maska, jejíž filozofie – i přes aplikaci hran a minimální zušlechtění chromem – úzce navazuje na předchozí generaci vozu. Oproti tomu profil zaujímá pozornost výraznými blatníky, jejichž prostřednictvím pokračuje na tradici, jíž formovala první generace Focusu – zde však v geometricky zcela pravidelné podobě. Podběhy kol jsou umístěny vysoko, což dává vyniknout kolům a jejich motivu. Zde je vidět snaha o celistvost designu - je kladen důraz na vzájemnou provázanost všech jeho aspektů.
Kultivace New Edge se projevila také na zádi (oproti předchůdci hranaté), kde nalezneme trojúhelníkovité svítilny s rozmanitými tvary segmentů, kde trojúhelníky střídají kruhy. To vytváří pozoruhodnou kompozici, jejíž pestrost pokračuje v odkazu minulých Fordů. Uvedené vlastnosti však neplatí o kabině, která vsadila na čisté plochy a konzervativní uspořádání prvků.
Připomeňme, že druhá generace Mondea byla posledním vozem, vyvedeným dle pravidel směru, který zásadně ovlivnil design Fordů druhé poloviny devadesátých let, na což více či méně úspěšně reagovala konkurence. Po ukončení New Edge nastalo období sportovně laděných tvarů, jež nahradila energičnost kinetického designu.
3. generace (2007-dosud) – Po stopách konceptu Iosis
Mondeo, uvedené roku 2007 na autosalonu v Ženevě, radikálně přehodnotilo dosavadní směřování. Stalo se tak vlivem kinetického tvarosloví, praktikovaného pod vedením Martina Smithe, které plně ovlivnilo ztvárnění třetí generace vozu střední třídy.
Předvojem nových tvarových zásad je v tomto případě čtyřmístná vize Iosis, prezentovaná v roce 2005 na frankfurtském autosalonu. Sériový vůz se u ní inspiroval v oblasti přídě, kde přebírá lichoběžníkový nasávač v úrovni nárazníku (který se v průběhu vývoje stává dominantou přídí sériových Fordů), členitý nárazník a specificky tvarované světlomety, jejichž horní výběžek (v mnoha variacích) známe z modernizované podoby minulého Focusu či Fiesty v provedení před faceliftem.
Jednou z nejdůležitějších částí vozu pro kinetický design je profil, jenž by měl znázorňovat dynamiku. Mondeo na tuto myšlenku reagovalo litými koly s moderními motivy, navazujícími na ideu koncepčního Iosis – ten byl zdoben dvacetipalcovými koly s mohutnými paprsky. V porovnání s minulou generací dochází ke kompletnímu přepracování muskulatury – uhlazené proporce s minimem oživujících linek jsou nahrazeny celkem se svažujícím se profilem, zpestřeným velkými blatníky a krátkým zadním převisem.
Vztah mezi konceptem a sérií pokračuje v kabině – odmyslíme-li si mnohé blýskavě vyhlížející díly, zjistíme, že sériový Ford přebírá od kreace nosný tvar přístrojové desky. Oproti předchůdci jde o zásadní transformaci celkové podoby kabiny včetně výplní dveří a – opticky vzato – míry použité hmoty.
4. generace (2013-) – Studie Evos jako vzor
Nejnovější generace Mondea dala jasně najevo, jakým způsobem se bude designu Fordu ubírat. Porovnáme-li novinku s dosud uvedenými modely, zjistíme, že její design ubral na dekorativních prvcích a přidal na klasické sportovní eleganci. Je však důležité připomenout, že designovým zdrojem je vize Evos, uvedená loni ve Frankfurtu, jejímž prostřednictvím je kinetický design ukončen a nahrazen novým směrem.
Na karoserii vidíme, jakým způsobem se celkový design mění. Zcela evidentní jsou inovace na přídi – mohutný šestiúhelník, známý z minulého Mondea, se rozměrově redukoval a přesunul více doprostřed přídě, díky čemuž mizí nasávač mezi světlomety v té podobě, jak jej známe z minulé generace. Provedené změny jsou stejně výrazné v profilu, který protíná souvislá linie.
Věrným odkazem na loni představenou studii je stavba zádě včetně ostře řezaných svítilen (které jsou, navzdory odklonu od kinetického designu, dynamičtější) a víka zavazadlového prostoru, jehož horní hrana je dělena na tři plochy. Zde je patrné, že nová generace oproti předchůdci více pracuje s členěním ploch a jejich vedením.
V oblasti mezigeneračního srovnání přístrojových desek je patrné zeštíhlení středového panelu a detailnější práce s dekory a zpracováním jednotlivých tlačítek. Mezi další důležité změny patří nahrazení kruhové formy výdechů horizontálně vedeným tvarem. I přes viditelné změny má Mondeo stále charakteristické tvary, které jsou u každé generace zcela svébytné a plně odráží dobový směr.