Design po generacích: Volkswagen Polo – Po stopách evoluce

Facelift modelu Polo je součástí proudu decentních estetických úprav, jenž postihl také sportovní kupé Scirocco. Nejde o žádné dramatické změny, které by měly vliv na formu designu – oba automobily prokázaly nadčasovost. A jelikož zdatně odolávají stárnutí, provedené úpravy jsou – bavíme-li se čistě o vizuální stránce věci – pouze kosmetického charakteru.

V případě malého hatchbacku ale hovoříme o modelové řadě čítající pět generací, přičemž výroba té první byla spuštěna před 39 lety. Během bezmála čtyř dekád dal Volkswagen motoristickému světu pět osobitých vozidel, z nichž každé je jiné – a přitom všechny zhotovené generace tvoří vyváženou a postupně zdokonalovanou modelovou linii. Vydejme se tedy po stopách minulých generací, které – vzhledem k tomu, že jsou základem pro současnost – zasluhují náležitou pozornost.

1. generace (1975–1981) – Forma jako základ

Výroba prvního modelu s označením Polo byla spuštěna v roce 1975. Šlo o dostupnější verzi o rok staršího vozu Audi 50, od něhož se lišila jen v detailech – také v případě malého Volkswagenu byla základem automobilu karoserie kladoucí důraz na formu, jejíž součástí je i estetická stránka věci. Takto „funkcionalistický“ design, jenž byl v sedmdesátých letech velmi populární, měl vyvážené proporce, které zdynamičtil atraktivní zlom v boční části. Ostrá linka, v níž se střetávají dvě hlavní plochy profilu, zároveň ovlivňuje ztvárnění čela vozu – oproti dobovému Golfu a jeho obdélníkové masce bylo Polo oživeno zkosením bočních částí přídě, která tak nabyla šestiúhelníkové podoby.

Tvary navrhli designéři působící u Audi, přičemž provedení některých prvků – například kruhové větrací otvory ve spodní části C-sloupku či způsob zakončení bočních lišt směrem nahoru – je připisováno karosárně Bertone. Vozidlo má sportovní proporce, jejichž dynamika je obsažena v samotné formě. Nevyžadujte tedy dekorace – místo nich zaujme svou šířkou, přičemž dojem nízkého a širokého automobilu umocňuje zmíněná maska a její pojetí.

Interiér dnes může působit střídmým dojmem, zvláště kvůli strohé přístrojové desce a minimálně členitým výplním dveří. V době vzniku ale šlo o standard, plně vyhovující tehdejším poměrům. Čtyři roky po uvedení vozu došlo k modernizaci, jež postihla ztvárnění masky, podobu přístrojové desky a také nárazníků – původní chromované s plastovými zakončeními po bocích byly nahrazeny (v reakci na měnící se požadavky doby) plastovými díly.

2. generace (1981–1994) – Hra s objemy

Druhé generační vydání přišlo s poměrně unikátním pojetím karoserie, která slučuje klasický hatchback a malé kombi. Originalita provedení spočívá převážně v mezigeneračně vcelku výrazném prodloužení střechy, rozměrných bočních zadních oknech a strmé zádi s vertikálními koncovými světly. Karoserie jako taková je plastičtější a objemnější, což je způsobeno také novými a plnějšími nárazníky, do nichž jsou – podobně jako u první generace – zapuštěny blikače.

Široká maska chladiče zůstala zachována, není však provedena ve tvaru šestiúhelníku – komplikovaněji tvarovaná hrana kapoty ovlivňuje vzhled masky, jež si ponechala horizontální lamely, které vůz opticky rozšiřují. V roce 1982 bylo uvedeno provedení Coupé, které se však po estetické a proporční stránce přiblížilo kategorii hatchback. V porovnání s běžným modelem Polo mělo Coupé mírnější sklon C-sloupku (a tedy i zadního okna), s čímž souvisela menší a ostřeji tvarovaná boční zadní okna.

Stylové a materiálové proměny, jež přinesla osmdesátá léta, postihly také ztvárnění kabiny. Interiér byl vybaven praktičtější (zejména díky odkládacímu prostoru před sedadlem spolujezdce) přístrojovou deskou s širším panelem. V roce 1990 byla provedena výrazná modernizace, která přinesla přední světlomety s velkými obdélníkovými kryty a větší nárazníky. Provedené změny automobil citelně omladily a přizpůsobily jej módě poslední dekády dvacátého století.

3. generace (1994–2001) – Bod obratu

Z hlediska celkového pojetí karoserie došlo k prvním zásadním změnám v roce 1994, kdy byla představena třetí generace modelu Polo. Základ automobilu tvořila zcela nová karoserie s uhlazenými panely a plnějšími proporcemi, což bylo signálem výrazného nárůstu rozměrů. Designéři nahradili celoplošnou masku menším útvarem, který se nacházel mezi zaoblenými světlomety. Citelný pokrok oproti předchozímu generačnímu vydání znamenaly nové nárazníky, jež plně zapadaly do celkové kompozice – vnější vzhled modelu Polo byl tak uhlazenější a opticky ucelenější, než kdy předtím.

Zaoblenost formy, díky níž bylo dosaženo koeficientu odporu vzduchu 0,32, značně oživila edice Harlekin, čítající 3800 kusů a kombinující syté pastelové barvy. Nebyla však jediným zpestřením nabídky – nutno připomenout také model Open Air s elektricky stahovatelnou střechou. V nabídce se také poprvé objevilo pětidveřové provedení – dosud byla řeč o třídveřových vozech.

Nárůst hmoty, typický pro devadesátá léta, se promítl také do kabiny, jíž dominovala mohutná přístrojová deska (kterou najdeme také v dobovém Seatu Ibiza) s rozměrným středovým panelem a novým pojetí prostorového zpracování. Také výplním dveří byl propůjčen modernější styl a členitost, opouštějící plochost minulých dvou generací.

Na počátku nového milénia došlo k citelnému omlazení, jehož charakter opět diktovaly dobové módní impulsy – vůz byl opatřen předními světlometů s čirou optikou a koncovými světly s červeným krytem, čímž byla opuštěna původní barevná rozličnost jednotlivých světelných segmentů.

4. generace (2001–2008) – Moderní vsuvka a kultivační facelift

Design čtvrté generace modelu je podmíněn výraznou proměnou stylu, která u Volkswagenu proběhla na počátku nového tisíciletí. Klasická maska chladiče s citlivým dekorem zůstala zachována, designéři však začali experimentovat se ztvárněním světlometů – u předních i koncových světel byly zdůrazněny samostatné světelné segmenty v podobě kruhu. Inovace, s nimiž jsme se setkali již u konceptu ACC (2000), našly praktické uplatnění na karoserii hatchbacku Polo, který zaujal dvěma dvojicemi reflektorů, jež od sebe dělila maska s rovnou horní linkou a úhledně zaoblenými spodními rohy. Zajímavé – a oproti předchůdcům alternativní – řešení se podepsalo na plasticitě celku, neboť zakulacené kryty světel ovlivnily tvar kapoty.

Mezi atypicky (v kontextu třídy malých vozidel) pojatými předními světlomety působila tradičně řešená maska chladiče poněkud nepatřičně. Také koncová světla mají originální, avšak v porovnání s minulým provedením modelu komplikovanější optiku, skládající se z dynamické souhry malých geometrických útvarů.

S novým miléniem přichází také nová architektura přístrojové desky – se středovým panelem, který zasahuje do prostoru a je napojen na výdechy ventilační soustavy. Interiér je vybroušenější, s citlivěji provedenými detaily a vyznačuje se zajímavým vrstvením jednotlivých plastových dílů.

Příchod šesté generace středně velkého modelu Passat znamená důkladné rozvinutí tvarového směru, jehož rysy nastínila již zmíněná studie ACC, a zároveň počátek nové etapy tvarosloví vozidel Volkswagen. Přechod k vizuálnímu propojení kapoty s nárazníkem a modernější optice zadních svítilen postihl také Polo – facelift byl proveden v roce 2005.

5. generace (2008–dosud) – Tradiční základ a dekorativní detaily

Aktuální generace je třetím modelem navrženým dle nového designového jazyka. Walter de Silva se v případě Volkswagenu zaměřil na citlivou dekoraci precizně modelovaných hmot, jejichž uspořádání vychází z osvědčených postupů.

Pro moderní tvarosloví, objevující se již v souvislosti s konceptem Up! z roku 2007, je typická úzká maska chladiče, která dává vyniknout hranám krytů předních světlometů. Nový styl dbá také na vzájemné propojení použitých dílů, což názorně vidíme v myšlence napojení jedné z lamel masky na strukturu světelné optiky. Hrany, jež opticky rozbíjejí hladké plochy na několik menších celků, dodávají exteriéru na dynamičnosti a působí dojmem ušlechtilosti a estetické vyzrálosti.

Téže pocity může vyvolat optika koncových světel. Pozornost však zasluhuje kompozice zádě jako celku – jde o partie s přiměřeně širokými boky a vyváženým poměrem mezi nimi a výškou karoserie. Svítilny zde hrají roli nejen funkční, ale také estetickou, neboť je tvoří zajímavě stylizovaná optika a atraktivně ostrý výběžek zasahující do plochy pátých dveří.

Skutečnost, že tvarová stránka kabiny je přímým odrazem zevnějšku, patrně nepřekvapí. Přístrojová deska slučuje masivní základ se zdobnými detaily a vyhlíží tradičně a prakticky, čímž vzbuzuje v uživateli důvěru. Modernizovaný model navíc přidává volant se zajímavým velikostním poměrem mezi středem a rameny.

Vzácný příklad pozvolné tvarové evoluce v segmentu B

Každá generace vzešla z jiného tvůrčího kontextu, který je utvářen zvyklostmi a karosářskou praxi dané doby. Všechny uvedené facelifty, s nimiž jsme se v průběhu naší letmé historické toulky mohli setkat, automobil omladily ohleduplně k jeho původní formě a byly reakcí na trendy, jimž se nelze vyhnout. Podíváme-li se však na modelovou linii Polo v celé její šíři, vidíme řadu, v níž každý vývojový článek představuje solidně navržený automobil, který před okázalými řešenými (snad s výjimkou čtvrté generace před faceliftem) upřednostnil věcně navrženou, praktickou formu, pro kterou je výraznější dekorace nadbytečná.

Zatímco většina konkurence tvoří nové generace svých malých vozidel jinak než tu předchozí, Volkswagen Polo pečlivě rozvíjí starší modely a vychází ze zkušeností. Takto konzervativní přístup, kterým se vyznačují také větší řady Golf a Passat, je v rámci třídy malých vozů ojedinělý a lze říci, že důslednou péčí o tvarové dědictví starších automobilů rozděluje pozorovatele – na ty, kteří oceňují pozvolný estetický vývoj, a na vyznavače opačného postupu, tedy výrazných mezigeneračních změn.

Design po generacích - Speciální příloha Auto.cz