Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Dnešní bezpečnostní výbavu aut představilo Volvo už před 20 lety

Mirek Mazal
Diskuze (0)

Excentrický prototyp z roku 2001 možná šokoval, ale použité prvky byly nasazeny s výborným odhadem vývoje nejen severského automobilismu. Po 20 letech jsou některá řešení konceptu úplnou samozřejmostí i nejnižších tříd sériových aut.

Letos uplyne 20 let od představení excentrického konceptu značky Volvo. Studie určená na výstavu nemohla být nezajímavá, ale tentokrát se kromě futuristických tvarů podařilo výstředně vybavit i interiér plný inovací. Tvary karoserie předznamenaly směřování budoucnosti švédské automobilky, typicky seversky působila i kabina a jednoznačným charakterem oranžového konceptu se stala zásoba nadčasových bezpečnostních technologií.

Volvo s modelem SCC vyrukovalo na výstavišti v Detroitu, pomerančově lakovaný prototyp zastupoval transformační éru firemní strategie. Končila doba hranatých sedanů či kombi a teprve za rok přišel moderní sportovně užitkový typ XC90. Uvedený koncept byl docela zarážející sportovní hatchback zakončený vyboulenými zadními blatníky i světlomety, které se později ve verzi C30 dostaly do sériové výroby kdysi usedlých aut.

Experimentální SCC alias Safety Concept Car disponoval elektronikou používanou do současnosti, měřítkem starým dvě dekády vůz skutečně přetékal elektronikou hlídající posádku i její okolí. Do praxe bylo zavedeno například parkování ulehčené kamerou, monitorování slepého úhlu pomocí senzorů v postranních zrcátkách, návštěvníci výstavy mohli také obdivovat čelní adaptivní reflektory kopírující úhel natočení volantu. Další čidla na přídi už tehdy monitorovala polohu na silnici, aby SCC drželo pozici přesně mezi značenými čárami. Parádou inženýrů se stal i údajný zesilovač infračerveného záření zajišťující noční vidění mimo dosah inteligentních světlometů. 

Kilometry kabeláže navíc nebyly zdaleka jedinou devízou pokusného Volva opatřeného ne jedním, ale hned dvěma různými druhy čtyřbodových bezpečnostních pásů. Kromě konvenčního poutání doplněného diagonálním pásem přes hrudník existovala možnost zádržného systému tvaru písmene V s rozepínací karabinou pod břišní částí těla po vzoru sportovních speciálů rallye.

Při nastupování do SCC bylo k dispozici komunikační zařízení napojené na snímače otisků prstů. Po detekci navoleného uživatele se automaticky nastavovala poloha sedačky, volantu, zrcátek, pedálů a vyjela také středová konzole. Volvo udávalo směr vývoje, podle slov tvůrců koncept dokázal detekovat úroveň očí řidiče a podle toho automaticky odvodil nejbezpečnější polohu sezení.

Prvky SCC postupně pronikly do masové výroby dnešních vozidel. V roce 2005 Švédové předpovídali, že „50 % bezpečnostních inovací oranžového konceptu bylo nebo bude použito v produkčních modelech“, což nebylo úplně naivní přesvědčení. Rok po prohlášení byla spuštěna produkce podobně střiženého hatchbacku C30 a bezpečnostní elektronika se natrvalo nastěhovala do aut globálního původu i těch nejnižších tříd.

Bohužel mimo tehdejší poznatky postupuje úroveň výhledu z vozidel. SCC praktikovalo maximum prosklení, průhledné byly i sloupky karoserie a přední okno končilo vysoko u horní hranice zorného pole cestujících. Léta po tomto užitečném řešení se automobily stávají temnými schránkami zastíněnými širokými panely plechů provrtaných téměř tankovými průzory. Snižuje se rozhled do stran a při couvání často nezbývá než věřit kamerám a parkovacím senzorům. „Více než 90 % všech důležitých informací k řidiči přichází ve formě vizuálního vstupu skrz okna a čelní sklo automobilu. Pokud zlepšíme kvalitu těchto vizuálních informací, zlepšíme také schopnost řidiče činit správná rozhodnutí v obtížných situacích a tím se vyhneme kolizím,“ měl už před 20 lety jasno Stephan Rouhana, bezpečnostní specialista automobilky Ford (toho času vládnoucí Volvu).

Mirek Mazal
Diskuze (0)

Doporučujeme