Elektromobily Charlese Jeantauda bojovaly o světový rekord
Na konci 19. století zdaleka nebylo jasné, co bude pohánět silniční motorová vozidla. Pára? Benzin? Elektřina? Elektromobily Jeantaud byly nejrychlejší na světě.
První pokusy s elektřinou poháněnými silničními vozidly se datují do přelomu 20. a 30. let devatenáctého věku. Tehdejší akumulátory se však ještě nedaly dobíjet. Na počátku 80. let „století páry“ tomu už bylo jinak. A právě v té době se na scéně objevilo jméno Charlese Jeantauda. Elektromobily této značky byly prvními, které zlomily absolutní světový rychlostní rekord.
Karosář a vynálezce
Jeantaud se narodil v Limoges 23. prosince 1840 a pokřtěn byl Jean Baptiste. Řemeslo zdědil po otci, vyučil se karosářem u Remery-Gauthier & Cie., kde také začal v šestnácti svou profesní dráhu, pak tuto firmu převzala společnost Bail & Pozzy a nakonec Potron. Dále se přesunul ke karosárně Pillon na Champs-Elysées a v roce 1884 převzal firmu Ehler na rue de Ponthieu v 8. pařížském obvodu. Všechny tyto kočáry ale tahaly ještě koně…
Zdokonalil Ackermannovo řízení rovnoběžníkovým systémem, kdy se vnitřní kolo natáčí více než vnější. Vyvinul pro něj také pouzdro. Vynalezl i změnu převodových stupňů „Jeantaud-Level“ a svébytné odpružení
Tilbury
Už v roce 1881 postavil svůj první elektromobil Tilbury. Pomáhali mu s ním Nicolas Raffard. Gustave Trouvé, který sám postavil ve stejné době tříkolku, a konečně Camille Alphonse Faure. Olověný akumulátor, který šlo konečně dobíjet, sice vyvinul už v roce 1859 Gaston Planté, Faure jej ovšem výrazně zdokonalil. Jeho aktivní hmota výrazně zvýšila kapacitu. Jeantaud použil právě Faureho baterie, které pro něj vyrobila společnost Fulmen. Vozidlo poháněl Grammeův prstencový stejnosměrný elektromotor
Komerční produkci elektromobilů zahájil v Paříži v roce 1893, jeho příjmení se stalo značkou. Na začátku sezóny 1895 představil otevřený dvoumístný vůz s elektromotorem o výkonu 12 koní (necelých 9 kW). Hnací sílu přenášel dozadu překvapivě kardan. Akumulátor s 21 články vážil 420 kg, celková hmotnost vozidla byla 1020 kg. Elektromobil jel maximálně dvacítkou a měl jen třicetikilometrový dojezd, ale v té době nešlo o nic výjimečného.
Z Paříže do Bordeaux a zpět
Sám Charles Jeantaud se stal dokonce závodníkem. V červnu 1895 se totiž zúčastnil klání z Paříže do Bordeaux a zpět, vlastně prvního automobilového závodu světa, protože Paříž – Rouen 1894 měl být pouze demonstrační jízdou. Jeho pětimístný vůz dostal startovní číslo 25. Elektromotor od Société Postel-Vinay poskytoval výkon 5 kW (7 k) při napětí 70 V a proudu 70 A.
Na auto o hmotnosti 2,2 tuny to nebylo mnoho… Samotný motor vážil 225 kg. Více než třetina, plných 850 kg ale připadalo logicky na baterii od Société l‘Accumulator Fulmen. Akumulátor s 38 články vydržel nejméně čtyřicet, maximálně sedmdesát kilometrů. Na dlouhé závody krajně nevhodné vozidlo, vždyť maraton měřil 1178 km! Řešení bylo jednoduché – sady se na určených místech měnily. Jeantaud ale nedokončil, po 600 kilometrech se jedna náprava přehrála tak, že z Orléansu nebylo možné jet dál.
Postupně se portfolio rozšiřovalo, K moderním automobilům měly ale jeho faetony, kabriolety a victorie pořád ještě daleko, stále šlo o „kočáry bez koní“. V červnu 1898 představoval katalog soutěže „Concours de fiacres automobiles“ celkem sedm různých elektromobilů: mimo jiné uzavřený Milord, landaulet se zadní částí krytou plátěnou střechou, drožku, kupé i taxík pro dva pasažéry, kde řidič seděl vysoko až vzadu za kabinou. Jeden jeantaud jel i závod z Paříže do Amsterdamu a zpět, který startoval 7. července 1898 a měřil 1431 km. Do cíle však nedorazil a není ani známo, kdo jej řídil.
Rychlý aristokrat
Asi největší proslulost přinesly Jeantaudovým elektromobilům úspěšné rekordní pokusy. Prvním mužem, který se zapsal do dějin světového rychlostního rekordu pozemních vozidel, byl hrabě Gaston de Chasseloup-Laubat, bezesporu zajímavá postava prvních „jízd spolehlivosti“ v pionýrské éře automobilismu.
Šlechtic spatřil světlo tohoto světa 7. července 1866 v 8. pařížském obvodu. Jeho otec Justin Napoléon Samuel Prosper byl ještě markýzem, ale hlavně ministrem námořnictva a kolonií a děd François napoleonským generálem. On se ovšem stal inženýrem. V roce 1895 si koupil dekádu starý parovůz „Dog cart de route“ pařížské firmy Trépardoux & Cie (od roku 1887 De Dion, Bouton & Trépardoux). Zúčastnil se závodu z Paříže do Bordeaux a zpět, tam mu praskl ve Vouvray hřídel a musel vzdát. V 1710 km dlouhém klání Paříž – Marseille – Paříž na přelomu září a října 1896 odstoupil už v první etapě do Auxerre.
Výhra s parovozem
Největším úspěchem jeho kariéry v závodech mezi městy je vítězství v jízdě Marseille – La Turbie 1897. Tříetapový závod na francouzské Riviéře se jel už na konci ledna přes Fréjus a Nice. Náročnou trasu s prudkými kopci a ostrými zatáčkami o délce 233 km zvládl za sedm a tři čtvrtě hodiny, tedy průměrem 30 km/h. První etapu do Fréjus vyhrál s velkým náskokem. Úsek Nice – La Turbie zvládl ve druhém nejrychlejším čase (od roku 1899 se tu pořádal samostatní závod do vrchu).
Byl to jediný velký závod mezi městy, který ovládl vůz poháněný parou (vyjma první jízdy Paříž – Rouen 1894). Poté ještě absolvoval Paříž – Trouville 1897, tam dojel na 30. místě, ale podle dochovaných záznamů nestartoval s parovozem, nýbrž s lehkou benzinovou tříkolkou De Dion-Bouton.
Bitvy s Rudým ďáblem
S Jeantaudovým strojem Duc zajel 18. prosince 1898 63,158 km/h. Ten už vypadal jako auto, byť se neovládal volantem. Dvoumístný otevřený stroj měl „kapotu“ a světla. Pokusy vždy probíhaly v městském parku v Achères nedaleko Paříže. Stačila jediná jízda na letmý kilometr. Ten šlechtic prolétl za 57 sekund. Soutěž vypsal odborný týdeník La France Automobile.
17. ledna 1899 jej pokořil Belgičan Camille Jenatzy s elektromobilem CGA Dogcart výkonem 66,66 km/h. Pan hrabě okamžitě odpověděl: znovu získal rekord pro sebe a Jeantauda: 70,31 km/h. „Rudý ďábel“ si ale nenechal nic líbit, 27. ledna, tedy o deset dní později dosáhl 80,35 km/h.
Duc Profilée
Vrcholná verze Jeantaud Duc Profilée z byla poháněna elektromotorem o výkonu takřka 27 kW, tedy 37 koní. K přenosu síly na zadní kola sloužil tehdy obvyklý řetěz, stejně jako u předchozího Ducu. Vůz vážil celých 1400 kg, hmotnost pochopitelně zvyšovaly baterie. Profilée byl navržen jako jednoduchá hranatá nízká „bedýnka“ se špičatou přídí i zádí. To minimum aerodynamických poznatků stačilo k překonání Jenatzyho posledního rekordu.
Pan hrabě uháněl 4. března 1899 rychlostí 92,78 km/h. Jenatzy však stejný den odpověděl. Už seděl v účelově postavené „Věčně nespokojené“, tedy speciálu CITA No. 25 La Jamais Contente. Jako první člověk na planetě pokořil s automobilem bájnou stovku, dosáhl 105,882 km/h. Tím závody o rekordy mezi oběma muži skončily, „elektrický hrabě“ uznal porážku a dalších pokusů zanechal.
Bronz z Tour de France
Dokázal ještě dobýt třetí místo v automobilové Tour de France 1899, ta je překvapivě o čtyři roky starší než mnohem slavnější cyklistická „Stará dáma“. V ní ale startoval s benzinovým vozem Panhard & Levassor. Okružní jízda vypsaná Automobile Club de France (ACF) a deníkem Le Matin vedla z Paříže přes Vichy a Nantes zpět a měřila 2172 km. Je neuvěřitelné, jaké vzdálenosti museli tehdy závodníci urazit. Rychlosti byly sice nízké, ale cesty rozbité a každé takové klání velikánským dobrodružstvím. Tohle konkrétní bylo rozděleno do sedmi etap, de Chasseloup-Laubat vyhrál pátou z Périgueux do Nantes. Na tomto podniku působil i jako komisař, byť o vavříny bojující. Podílel se už na organizacích závodů z Paříže do Amsterdamu a zpět (1898), dále Paříž – Bordeaux 1899 a 1901, Paříž – Berlín 1901 a Paříž – Vídeň 1902. Pan hrabě ale také psal a publikoval technická pojednání o automobilech.
Od 14. května do 16. října 1900 byl tajemníkem „Komise pro provádění soutěží v rámci automobilismu (zejména automobilů, lehkých vozíků a motocyklů) sportů Světové výstavy“. V jejím rámci se konal i červencový rychlostní závod z Paříže do Toulouse a zpět. Komisi však neuznal olympijský výbor, nezapomínejme, že se tenkrát v metropoli konala i druhá moderní letní olympiáda.
Jeantaudy na benzin
Ale zpět k Jeantaudovi. V letech 1902-1904 nabízel i benzinové vozy, Za vzor jim sloužily konkurenční panhard-levassory modelu 1898. Na výběr byly dvouválcové motory s 12, tříválce s 18 a čtyřválce se 24 koňmi. (9, 13 a 18 kW). V roce 1905 už Jeantaud vyráběl zase jen elektromobily - u některých modelů používal dokonce neobvyklý kuželový převod a pohon předních kol!
Charles Jeantaud byl rytířem Řádu čestné legie, prezidentem „Chambre syndicale de l'automobile“ a Republikánského výboru pro obchod a průmysl. Ve čtvrtek 29. listopadu 1906 spáchal sebevraždu. Nejpravděpodobnějším důvodem byly finanční problémy, do kterých se dostal. Otrávil se oxidem uhelnatým. Ve své kanceláři na rue de Ponthieu 54 zablokoval v kamnech odvod spalin do komína. Dopis na rozloučenou své ženě nezanechal, byl pohřben v kostele Saint-Philippe du Roule. Tím se historie firmy Jeantaud uzavřela.
Dlouhý boj s nemocí
To už nebyl naživu ani Charles François Gaston Louis Prosper de Chasseloup-Laubat. Dva roky bojoval s vážnou nemocí, 19. listopadu 1903 ji v pouhých 37 letech v Le Cannet nedaleko Cannes podlehl. Také on byl Rytířem čestné legie a členem ACF (Francouzského autoklubu) i Aéro-Club de France. ACF dokonce spoluzakládal. Pohřben je na pařížském Cimetière du Père-Lachaise.
Zdroje: Wikipedia, Formula 1 Homepage of GP results & History. (formula1results.co.za)
Foto: Wikipedia
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat