Ferrari 348 (1989–1995): Tohle byla malá Testarossa s 300 koni za zády

Frankfurtský autosalon, konaný v roce 1989, byl místem premiéry sportovního dvoumístného vozu Ferrari 348 poháněného vidlicovým osmiválcem umístěným za sedadly a před zadní nápravou. Od začátku se vyráběl ve dvou provedeních karoserie: kupé nazvané 348 TB (Trasversale Berlinetta) a targa 348 TS (Trasversale Spider). Tvary karoserie pocházely tradičně od studia Pininfarina. Ferrari 348 byl poslední model navržený pod vedením šéfstylisty Leonarda Fioravantiho (*1938), který začal pracovat u Pininfariny v roce 1964 a po dobu svého 25letého působení se podílel na návrzích slavných modelů jako Dino 206/246 GT, 365 GTB/4 Daytona, 308/328, 512 Berlinetta Boxer, 288 GTO, Testarossa a dalších. V roce 1989 odešel k Fiatu do Centro Stile a stal se zde ředitelem pro design.   

TEST Svezli jsme se s Ferrari Mondial QV: Proč je tenhle italský hřebec neprávem opomíjený

Ferrari 348 TB a TS

Dvoumístné kupé Ferrari 348 TB (foto) připomínalo svými tvary slavný model Testarossa. Podobné byly především velké žebrované otvory na bocích, přivádějící vzduch k chladičům oleje a kapaliny, umístěnými na bocích. Podobná byla také obdélníková zadní světla. Proti Testarosse bylo ale Ferrari 348 TB (na zádi mělo označení s malými písmeny tb) s rozvorem náprav 2450 mm a vnějšími rozměry 4230 x 1894 x 1170 mm (délka x šířka x výška) o poznání menší. Rozvor byl kratší o 10 mm a na délku měřilo o 255 mm méně. Boky, a také příď a záď, byly rozdělené prolisem na dvě části. Vpředu byla dole umístěna lichoběžníková přední maska s obdélníkovými pomocnými světlomety po stranách. Hlavní dvojité obdélníkové světlomety byly výklopné a umístěné na přední kapotě. Okna v širokých dveřích byla bezrámová a velká zadní světla byla skryta pod vodorovnými žaluziemi, uprostřed ozdobenými koněm ze znaku Ferrari.

Vpředu mělo kupé lichoběžníkovou přední masku s obdélníkovými pomocnými světlomety po stranách.

Zadní kola poháněl kapalinou chlazený vidlicový osmiválec (foto) s úhlem rozevření válců 90 stupňů, rozvodem DOHC, čtyřmi ventily na válec a objemem 3405 cm³ (vrtání x zdvih 85 x 75 mm). Motor byl umístěný podélně před zadní nápravou v bloku s pětistupňovou manuální převodovkou. S kompresním poměrem 10,4:1 a vstřikováním Bosch Motronic měl nejvyšší výkon 300 koní (221 kW) při 7200/min a krouticí moment 323 Nm při 4200/min. S později instalovaným katalyzátorem klesl výkon o 5 koní. Kupé s pohotovostní hmotností 1395 kg dosahovalo maximální rychlost 280 km/h a na stovku zrychlilo za 6 s. Vůz měl vpředu i vzadu nezávislé zavěšení kol s dvojitými trojúhelníkovými závěsy, stabilizátory, teleskopickými tlumiči a vinutými pružinami. Všechna kola byla vybavena ventilovanými kotoučovými brzdami. Označení 348 bylo, stejně jako u předchůdců, odvozeno od objemu motoru (první dvě číslice) a počtu válců (třetí číslice). V roce 1993 byl výkon motoru V8 zvýšen na 320 koní a modely dostaly označení 348 GTB a 348 GTS.

Zadní kola poháněl kapalinou chlazený vidlicový osmiválec s úhlem rozevření válců 90 stupňů, rozvodem DOHC, čtyřmi ventily na válec a objemem 3,4 litru.

Motor Ferrari 348 používal dvojitou počítačovou řídicí jednotku Bosch Motronic, dvojitou ochranu kotoučových brzd proti zablokování a samočinnou diagnostiku klimatizace a topení. Od roku 1993 používalo Ferrari 348 japonské startéry a elektrické generátory. Baterie byla umístěna vpředu a zlepšovala tak rozložení hmotnosti.

Historie Ferrari: Jak úspěšný mechanik založil nejslavnějšího výrobce superaut

Verze Ferrari 348 TS (foto) měla odnímatelnou horní část střechy (targa) nad sedadly řidiče a spolujezdce a získala si značnou oblibu, o čemž svědčí počet vyrobených vozů. Zatímco kupé 348 TB bylo vyrobeno v počtu 2894 kusů, provedení 348 TS se prodalo 4228 kusů.

Verze Ferrari 348 TS měla odnímatelnou horní část střechy (targa) nad sedadly řidiče a spolujezdce.

Na ženevský autosalon 1991 přivezla karosárna Zagato kupé Ferrari 348 TB s pozměněným vzhledem, nazvané Zagato Elaborazione. Kupé mělo pro design Zagato typické dvojité „bubliny“ na střeše, pozměněnou příď bez masky a s čtyřmi malými kruhovými světly. Žebrované otvory na bocích nahradily zvětšené otvory ve dveřích a vzadu se objevily dvě trojice malých kruhových světel. Do roku 1992 vyrobil Zagato deset těchto exkluzivních konverzí kupé Ferrari 348 TB.

Ferrari SF90 Spider je plug-in hybridní roadster, který dá dvoustovku za 7 sekund

Ferrari 348 Serie Speciale

V letech 1992 a 1993 vyrobilo Ferrari malou stokusovou sérii nazvanou 348 Serie Speciale v obou verzích TB a TS. Tato limitovaná edice byla určena výhradně pro americký trh. Hlavní technické úpravy spočívaly v motoru V8 vyladěném na výkon 315 k (232 kW), rozchodu zadních kol širším o 50 mm, úpravě výfukového systému, zkrácení převodového poměru a použití pneumatik Pirelli P Zero. K drobným úpravám došlo i na karoserii (foto). Vozy 348 Serie Speciale měly nový přední spoiler zlepšující aerodynamiku, přední masku s chromovaným koníkem uprostřed a upravená zadní světla bez žaluzie.

Serie Speciale měla motor V8 vyladěný na výkon 315 koní, rozchod zadních kol širší o 50 mm a pneumatiky Pirelli P Zero.

Vozy 348 Serie Speciale se dodávaly s koženými sportovními sedadly Connolly (podobné měly i modely F40) a koženými panely ve dveřích. Na dveřích spolujezdce měl každý vůz štítek s pořadovým výrobním číslem (1 až 100).

Ferrari 348 Challenge

Závodní sérii Ferrari Challenge inicioval pro vozy Ferrari 348 zakladatel a prezident nizozemského klubu Ferrari Hans Hugenholtz. Italská a evropská série byla zahájena v roce 1993. Motory vozů určených pro 348 Challenge byly podobné, jaké používaly cestovní GT modely uvedené ve stejném roce. Vozy měly také pneumatiky bez vzorku (slicky), lepší brzdové destičky, menší baterii a „závodní“ bezpečnostní pásy. V roce 1994 dostaly motory nové hlavy válců podle specifikace H a nové vstřikování paliva. Úpravy Challenge prováděli většinou dealeři instalací kitů Challenge dodaných továrnou. Poslední sezonou pro vozy 348 Challenge byl rok 1995, kdy byly nahrazeny modely F355 Challenge.

Ferrari to myslí s elektromobilem vážně. Nabídne ho do konce desetiletí

Ferrari 348 GT Competizione

V roce 1993 představilo Ferrari odlehčenou verzi 348 GT Competizione, homologovanou pro závody šampionátu vozů třídy GT. Řada úprav byla převzata z 348 Challenge, brzdy pocházely z modelu F40 Evoluzione. Závodními úpravami prošlo také zavěšení kol a výfukový systém. Motor V8 s výkonem 320 k byl totožný s motorem používaným ve standardních modelech 348 od roku 1993. Z padesáti vyrobených vozů mělo osm volant na pravé straně. Vozy měly větší 18palcové hliníkové ráfky Speedline a lehčí kevlarová sedadla s látkovým potahem. Dalšího snížení hmotnosti bylo dosaženo použitím karbonově kevlarového materiálu u nárazníků a dveří a lehkého polykarbonátového zadního okna. Z interiéru byla odstraněna klimatizace a materiály tlumící hluk. Všechny tyto úpravy vedly ke snížení suché hmotnosti na 1180 kg.

Ferrari 348 Spider

Na ženevském autosalonu v roce 1993, a o něco později v Los Angeles, představilo Ferrari dvoumístný otevřený model 348 Spider (foto). Proti kupé 348 TB a tarze 348 TS byly zesíleny podélné výztuhy a sloupky předního okna. Textilní střecha byla po sklopení složena pod krytem za sedadly. Spiderů vyrobilo Ferrari do roku 1955 1080 kusů, převážně prodaných na trhu ve Spojených státech. 348 Spider nahradil 2+2místný kabriolet Mondial T, vyrobený v letech 1989 až 1993 v počtu přesahujícím tisícovku.

Na ženevském autosalonu v roce 1993 představilo Ferrari dvoumístný otevřený model 348 Spider. Proti 348 TB a 348 TS byly zesíleny podélné výztuhy a sloupky předního okna.

Výroba typu 348 byla ukončena v roce 1995. Celkem bylo postaveno 8844 kusů všech verzí. Náhrada přišla v podobě Ferrari F355 (Tipo F129), kterých bylo v letech 1994 až 1999 vyrobeno necelých 11.300 opět v provedení kupé, targa a kabriolet.