TEST Fiat Panda 4x4 1,3 JTD Cross – Malý šplhoun

V terénu se lze pohybovat několika různými způsoby – s grácií a nákladnou prestiží chromovanými SUV prestižních značek, prakticky a bez okázalosti včetně solidního kusu nákladu – k tomu slouží spartánské off-roady typu Defender či Land-Cruiser HDJ 75 – nebo jen tak pro radost. K tomuto účelu vznikla i nová Panda 4x4. Vypadá jako kříženec mezi malým obrněným speciálem a pestrobarevným městským vozíkem. Ovšem dokáže vzít i za práci – robustní podvozek a uzávěra zadního diferenciálu předurčují průchodnost i tam, kde mnoho dvojnásobně drahých, sebevědomých SUV skončí.

Fiat Panda 4x4 Cross

je novinkou, vzniklou na základě úspěšné nové generace levných čtyřkolek Panda. Klasickou Pandu 4x4, kterou jsme loni vyzkoušeli v oplastovaném provedení Climbing, tak v nabídce doplnilo ještě oplastovanější provedení Cross s mnoha doplňky na karoserii, stylisticky se odlišujícími od běžné Pandy. Cross tak zdobí menší kulaté světlomety vpředu i vzadu, větší „obrněné“ nárazníky, vpředu s integrovanými mlhovkami, a mohutná plastová střešní nástavba, jejíž účel je však zřejmě čistě efektní.

Nejzásadněji se tak liší cenovka, která proti Pandě 4x4 Climbing 1.3 Multijet 16V narostla o nepříjemných 35 tisíc. Bližší prostudování ceníku odhalí, že zatímco Cross proti Climbing navíc nabízí 15“ kola, elektrická zrcátka a ostřikovače světel, naopak vynechal dělené zadní opěradlo, výškově nastavitelné bezpečnostní pásy, stropní madla a zapalovač. Ovšem Cross přidává jednu podstatnou věc, která ostatním čtyřkolovým Pandám a také všem konkurentům chybí – elektronickou uzávěrku mezinápravového diferenciálu. Přesto však prodejní cena, ťukající zespodu na půlmilionovou hranici, vyvolává hned zpočátku tázavě pozdvižené obočí; není to za 3,6 m dlouhé auto přeci jen trochu moc?

První pocity

z oranžovošedé karoserie se nedají popsat jinak, než jako vykulené oči. Za normálních okolností pohledná Panda se stala díky přidaným plátům lakovaného stříbřitě-šedého plastu nečekaně atraktivním vozíkem – při přímém porovnání s modelem Climbing narostl sex-appeal ještě o několik desítek procent. Tečku za extravagantním vzhledem píše u terénního vozu naprosto nepraktická, ale krásná, transparentní oranžová barva, které se opakuje i v interiéru na čalounění. Panda díky tomu vypadá jako roztomilá obří plastová hračka, každý, včetně ostatních řidičů, se tak k ní chová a nikdo ji nepřehlédne. Komu by se křiklavá oranžová barva zdála přeci jen trochu moc, může si připlatit za elegantní pastelovou černou, či elegantní béžovou či olivově zelenou metalízu. Z Pandy Cross dýchá každým pórem styl, jaký malému autu umějí vdechnout jen Italové.

Uvnitř

fiat testy je to podobné, nezměněná palubní deska, shromažďující většinu ovladačů do pohodlného řidičova dosahu, je ozvláštněna specifickou atmosférou kontrastního oranžového čalounění. Dojem z interiéru je díky světlým tónům a velkým oknům vzdušný a na solidně tvarovaných standardních sedadlech z Pandy si najdou přijatelné pohodlí i čtyři dospělí. Škoda neděleného zadního opěradla, protože pokud se tři cestující rozhodnou vzít si sebou víc bagáže, než pojme miniaturní 200litrový zavazadelník, nezbývá jim než uložit její část na zbývající volnou sedačku a riskovat tak brzké zašpinění světle oranžové textilie. Uvnitř se podobně jako v každé Pandě sedí vzhledem k vnějším rozměrům překvapivě pohodlně a v podélném a svislém směru mají dostatek místa všichni čtyři cestující – tohle uměl Fiat vždy skvěle.

Nastartování

rozezní moderní a výkonný maloobjemový šestnáctiventilový turbodiesel Multijet, jehož parametry se Fiat právem chlubí a instaluje jej do všech svých malých modelů. V Pandě jsme se s ním setkali již podruhé (odkaz na test) a znovu nás nepříjemně překvapila míra hluku a vibrací. Uložení motoru se samozřejmě nezměnilo, ale běžné Pandě JTD za 300 tisíc se vibrující řadící páka a hlasité nýtování promíjí snáze, než modelu Cross za 460. Tím však negativní dojmy z poháněcího agregátu končí; silný turbodiesel poskytl – narozdíl od zážehové dvanáctistovky – dostatek síly k boji s přidanými mechanickými odpory pohonu všech kol a konečně umožňuje když ne dynamické, tak aspoň svižné cestování.

Jízda

se odvíjí od vlastností motoru – když si posádka zvykne na jeho neustálou akustickou přítomnost (v testované Pandě chybělo rádio), zjistí, že díky obřím kolům (ještě větším než má Climbing) se Panda Cross na své rozměry neuvěřitelně graciézně přenáší přes nerovnosti na vozovce. Jízda po rozbité městské dlažbě tak nevytřese z posádky ani auta duši a plavně lze zdolávat i zjizvené české okresky. Přidané newtonmetry i kilowatty proti motoru 1.2 uklidnily řidiče i jeho blízké na palubě – nyní lze předjíždět již bez dlouhého plánování a dokonce také pomýšlet na překonání stotřicítky; Panda Cross se umí rozhýbat až na tachometrových 160 km/h, ale to není její poslání a také to dává najevo vysokým hlukem a trochou nervozity. Zato dálničních stodvacet lze v klidu držet i do mírného kopce se zbývající malou rezervou pro předjíždění. Na to dvanáctistovce 4x4 dech nestačil, ovšem na druhou stranu jezdila citelně tišeji.

Silnice

fiat testy je tím hlavním molem pro předvádění extravagantních šatů nové Pandy Cross, jakkoliv vypadají dobrodružně. Jízdní vlastnosti jsou také především silniční – podvozek, jakkoliv se díky velkým kolům chová komfortně, je poměrně tuhý, aby mohl bojovat se značným nakláněním úzké a vysoké karoserie v zatáčkách. V rychlém oblouku je třeba dávat trochu pozor, protože nedotáčivé chování se po dosažení hranice adheze a samočinném připojení zadního pohonu rychle změní na přetáčivé. Podobně může skončit i panické brzdění, při kterém specifické kinetické vlastnosti terénní Pandy mohou poslat vpřed záď dříve, než příď. Panda prostě není závodní auto, jakkoliv by k tomu mohl tuhý podvozek, dobře držící stopu, svádět.

Město

je samozřejmě hlavním cílem většiny cest Pandy Cross. Tam také nejvíc vyniknou její oranžovo-šedé půvaby, lehce čnící nad okolní dav. Měšťáci se také za Pandou nejčastěji ohlédnou, vděční za vytržení ze stříbrno-šedé metalízové nudy. Tzv. Panda-efekt, díky němuž malý vozík, budící svým trochu pitoreskním vzhledem dobrou náladu, najde skulinu v každé koloně a jen zcela výjimečně se stane obětí myšky či nedání přednosti, zde platí na 200 % a rozhodně to není na škodu. Přijet někam Pandou cross znamená, že jsme už předem dobře naladěni a vezeme dobré zprávy. Zůstalo snadné ovládání a také nadprůměrný rejd, díky němuž se Panda vejde téměř všude, i když s úplně vytočenými předními koly se jí nechce moc rozjíždět. Dávat pozor je třeba na velká litá kola, čnící přes obrys karoserie; jejich poškození hrozí u každého obrubníku. Kdo není zvyklý na fiatovské extra-výkonné posilovače brzd a řízení, bude zpočátku s obojím trochu bojovat, ale rychle si zvykne

Terén

sice na pohled není nic pro subtilně vyhlížející vysoké autíčko, avšak zdání klame. Zatímco Panda 4x4 Climbing 1.2 nás nadchla svými nájezdovými úhly, tuhou karoserií a schopností překonávat díky malému rozvoru i rozchodu i neuvěřitelně velké boule, model Cross přidal ještě sílu turbodieselu pro nejpříkřejší stoupání a zejména mimořádně cennou uzávěrku mezinápravového diferenciálu. Jak prudké kopce se dají s Pandou Cross vyjet – tomu nelze bez osobní zkušenosti uvěřit. Problémem není ani nezpevněný povrch, na němž se dvanáctisetkilové autíčko téměř vznáší. Panda Cross umí pelášit i po rozbité polní cestě – neztrácí při tom ani na okamžik směrovou stabilitu, otázkou zůstává, jak dlouho by to vydržel poměrně subtilní podvozek. Co do terénních schopností se může Panda Cross bez obav rovnat s dvojnásobně drahými velkými SUV, řadu z nich pak překonává už papírovými předpoklady!

Závěr

fiat testy Fiat Panda Cross se díky své nepříliš agresivní ceně nestane trhákem. Hledači městské extravagance po italsku se patrně spokojí s benzínovou Pandou 4x4 Climbing, která i s neméně atraktivní vanilkově žlutou barvou, vyzdobeným exteriérem i interiérem a srovnatelnou výbavou stojí o neuvěřitelných 95 tisíc méně. Přesto si však svoje zákazníky jistě najde – velice jí to sluší, s turbodieselem jede daleko lépe a zejména spotřebuje o dva litry paliva méně, než zážehová dvanáctistovka ve službách 4x4. Ve srovnání s loni testovanou Pandou Climbing ještě o kousek pokročil komfort při překonávání nerovností, velkým a ve své třídě ojedinělým plusem je uzávěrka diferenciálu, která Pandu pasuje těsně za plnohodnotné off-roady, minimálně terénními schopnostmi. Panda se tak nelekne ani středně těžkého terénu, ovšem suverénní je samozřejmě i ve městě a zvládne i kratší rodinný výlet, to vše za průměrných necelých šest litrů nafty na 100 km a malé povinné ručení. A to není za jedny peníze zase tak špatné, že?

Plusy

• atraktivní vzhled zvenčí i zevnitř
• v podélném a svislém směru solidní prostor pro posádku
• snadné ovládání a velmi dobrá ergonomie
• obratnost a manévrovatelnost ve městě
• terénní schopnosti

Minusy

• nepříliš kvalitní provedení přídavného vnějšího oplastování
• vnitřní hluk a vibrace od motoru a rozvodovek
• velké jízdní odpory od rozvodovek a velkých kol
• prodejní cena