TEST Ford Mustang Mach 1 5.0 V8 – Okruhové nejvíc?
Po dlouhých sedmnácti letech se do nabídky Mustangu vrací označení Mach 1. Kultovní modelová řada má být tou nejlepší volbu pro závodní okruhy.
Design, interiér
Rodina se cválajícím koníkem ve znaku se za poslední roky výrazně neměnila, a tak se Ford snaží nabídku osvěžit pravidelnými edicemi. Vzpomeňme třeba filmový Mustang Bullit, jenž vzdával hold jedné z nejlegendárnějších filmových honiček se Stevem McQueenem. Tentokrát přišla řada na okruhové nadšence. V nabídce se totiž po dlouhé odmlce objevuje Ford Mustang Mach 1, tedy pony, jenž je ze všech nejvíc zaměřen právě na závodní tratě. Byl by tedy hřích ho tam neprotáhnout…
Inspirován minulostí
První Mach 1 se objevil v roce 1969 a tehdy představoval sportovně zaměřenou výplň mezi standardním derivátem a vrcholným Shelby GT350. Tato varianta se okamžitě stala velmi populární, až vyvrcholila koncem standardního „gétéčka“. Objevila se i po výrazném faceliftu první generace a ochuzen nezůstal ani druhý nástupce. Až roku 1978 se Mach 1 odmlčel, krátce se vrátil jen mezi lety 2003 a 2004 se čtvrtou generací. Čekání na další „jedničku“ trvalo dlouhých sedmnáct let.
Ale dočkali jsme se. A vzhledem k působivé historii této verze není divu, že se Ford při tvorbě inspiroval právě původním Machem 1. Důkazem budiž třeba kruhové motivy v masce chladiče (připomínající někdejší přídavné světlomety) či nápisy Mach 1 s retro fontem.
Zkoušený exemplář dostává navíc sadu Mach 1 (+39.000 Kč), která jej originálu přibližuje ještě víc. Součástí je totiž šedé lakování Fighter Jet (stejné jako v závěru šedesátých let), 3tónový barevný polep kapoty a sportovní pruhy po stranách, oranžově lakované brzdové třmeny či sedadla s šedým prošíváním a kontrastním oranžovým proužkem.
Tím však důležité inovace karoserie nekončí. Tak třeba přední nárazník s funkčním splitterem pochází z modelu Shelby GT350. Optimalizovaný difuzor vzadu byl zase převzat z GT500. Dvě dvojité koncovky výfuku má Mustang Mach 1 osobité, výrazné a s průměrem roury 4,5 palce. Od standardního „gétéčka“ se Mach 1 odlišuje ještě specifickým designem devatenáctipalcových kol.
Retro jako hrom
Zatímco zvenčí vypadá nynější generace Mustangu i po letech agresivně a stále vzbuzuje zvídavé pohledy, uvnitř už roky maskuje o něco hůře. Znát je to třeba na umístění obrazovky multimediálního systému hluboko pod zorným polem řidiče. Službu Apple CarPlay systém sice umí, ale rychle pochopíte, že se s ní původně nepočítalo. Když totiž máte aktivní třeba navigaci Waze a chcete změnit foukání na nohy namísto okna, musíte carplay nejprve shodit, posléze v menu multimédií navolit panel Klimatizace a až tady možnost přehodit. Malý, leč vcelku otravný detail.
V jiných ohledech mi ale retro nevadí vůbec, naopak. Sympatické je zachování tlačítek a otočných ovladačů pro nejdůležitější funkce, stejně jako kovové „kolébkové“ spínače ve spodní části. Středová konzola je naprosto jednoduchá, jen páka manuální převodovky, klasická ruční brzda, dva držáky na nápoje a úložný prostor v loketní opěrce. Co víc je vlastně potřeba?
V oldschoolově pojaté kabině vás po první aktivaci překvapí digitální přístrojový štít místo analogových ručiček. Obraz je kvalitní a displej umí zobrazit nespočet informací a dat souvisejících třeba s ostrou jízdou. Nechybí teplota či aktivace stopek, když si chcete změřit rychlé kolečko. Zase bych měl ale výtku k ovládání, ani po týdnu jsem se nenaučil, které tlačítko na volantu je potřeba pro vyvolání jaké obrazovky (a že jich tu je). A některé změny vyžadují zkrátka až příliš mezikroků.
Naopak chválím pozici za volantem. Sedí se sportovně nízko, řadička je při ruce, volant je sice velký, ale nemá tak tlustý věnec, takže se hezky drží. A prima jsou rovněž sportovní kožené sedačky. Pohodlné, rozměrné, v případě okruhově zaměřeného vozu bych čekal snad jen trochu výraznější boční vedení. Zase ale máte jistotu, že vás nebudou bolet záda ani při dlouhatánských přesunech.
Koncepce 2+2 avizuje, že místa vzadu budou spíše nouzovkou. Já měřím 178 centimetrů, a když jsem si za volantem našel ideální pozici, za sebou jsem musel kolena zarazit do opěradla. Pokud jsem tedy vzadu převážel někoho obdobného vzrůstu, musel jsem se přisunout blíž volantu, což ale nebylo pohodlné. A ani tak to zadním cestujícím nepřineslo kdovíjaký komfort. Svažující se střecha ubírá místo nad hlavou, vždyť když se ve druhé řadě zakloníte, vlastně už zadním oknem koukáte na nebe. Taková panorama bez příplatku, ha ha. No nic.
Naopak překvapil zavazadlový prostor. Jeho 408 litrů je vzhledem k zaměření vozu více než dost, mladý pár sem věci na prodloužený víkend poskládá naprosto bez problémů. Jen je třeba počítat s tím, že pro předměty zakutálené až k opěradlům je potřeba se pooořádně natáhnout.
Motor, jízdní vlastnosti
To nejdůležitější
Zatím se může zdát, že Mach 1 je hlavně o drobných designových inovacích. V této kapitole vás velmi rád vyvedu z omylu. Pod kapotou trůní dobře známý atmosférický pětilitrový osmiválec s výkonem 338 kW a 529 newtonmetry točivého momentu. Stejné parametry měla strojovna ve „filmovém“ Bullitu, který jsme pro vás testovali před třemi lety. Už tehdy musel být agregát osazen filtrem pevných částic, aby se vypořádal s přísnými emisními limity.
Pána od zadního monitoru už slyším volat po technickém okénku, tak tady je: celohliníkový osmiválec je kromě jiného opatřen otevřeným vzduchovým filtrem, specifickým sacím traktem, škrticími klapkami o průměru 87 milimetrů a kombinací přímého a nepřímého vstřikování. Přídavný chladič motorového oleje a nový adaptér olejového filtru zajišťují optimální průtok maziva a konzistentní výkon i při vysoké zátěži. Samostatným systémem chlazení disponují převodovka i samosvorný diferenciál.
Po prvním nastartování v podzemních garážích se ozve výrazné zaburácení, o kterém vmžiku ví celé okolí. Mustang je však vybaven i tichým režimem výfuku, to kdybyste po ránu nechtěli rozezlít svého souseda. Osmiválec dělá bordel jako máloco a s přehledem překonává všechno, co jsme za poslední měsíce zkoušeli. Zkušenější kolegové z našeho automobilového newsroomu, kteří pamatují „staré dobré časy“, však s mým nadšením souhlasí jen z části. Zvuk atmosférického pětilitru je pořád výjimečný, podle nich ale od zavedení filtru pevných částic malinko přiškrcený. Bez přímého porovnání si netroufám soudit.
Co naopak zůstává, je skvělá manuální převodovka, jež posílá parametry agregátu na zadní kola. Šestistupňová skříň Tremec 3160 s dvoukotoučovou spojkou má extrémně krátké a přesné dráhy, automatické dorovnávání otáček při podřazování a umožňuje zařadit vyšší kvalt bez ubrání plynu. Velmi rychle se s tímto kouskem technologie sžijete. Nejen kvůli fungování, ale i tomu, jak skvěle padne kulečníková koule na vrcholu řadičky do ruky. Kdo by však z nějakého důvodu manuál odmítal (opravdu nedoporučuji, takto přesné řazení už dlouho nepamatuju), může sáhnout po desetistupňovém automatu.
Neváhej a toč
Svým charakterem se od jiných svezení vymyká i samotná jízda. Zapomeňte na výpomoc turba, které kolem dvou tisíc otáček zabere, vytáhne motor z nejnižšího spektra a zabere na maximum. S touhle objemnou atmosférou si pro tu největší euforii musíte dojít. Vždyť je také maximum výkonu uloženo v 7250 ot/min a nejvyššího krouťáku dosáhnete v 4900 otáčkách.
Kromě samotného charakteru motoru hraje roli i dlouhé zpřevodování manuálu. Opravdu neexistuje, že byste na výjezdu z města podrželi čtyřku, dali plný plyn a čekali masivní zátah. Tady musíte podřadit, nebo – skoro se to stydím říct – počítat s tím, že bude dynamika Machu 1 taková… nijaká, línější (fuj, já to vážně řekl). Pro intenzivní zrychlení je tedy potřeba jít o kvalt až dva níž a motor nechat točit klidně nad šest tisíc, kde předvádí to vůbec nejlepší.
To samé platí pro dálnici. Jedete-li konstantních 130 km/h na nejvyšší rychlostní stupeň, prostým sešlápnutím plynu se opojné dynamiky nedočkáte. Stačí ale zařadit pětku a osmiválec je rázem čipernější. Výhodu zpřevodování pocítíte hlavně při dálničních přesunech. I ve vyšších rychlostech totiž motor točí hluboko pod dvěma tisíci a na dlouhých cestách umí být příjemným a nenápadným parťákem.
A navíc vcelku úsporným. Nejnižších hodnot spotřeby se mi nepřekvapivě dařilo dosahovat konstantní jízdou na dálnici, to bylo kolem deseti litrů. S lehkou nohou po okreskách se dá vykouzlit i hodnota začínající devítkou, to vás ale nebude bavit dlouho. Spíše počítejte s průměrem kolem dvanácti až čtrnácti litrů, podle toho, jak často si schopnosti motoru dopřejete. Opačným extrémem pak bylo rychlé kolečko na mosteckém autodromu, po kterém svítil průměr sedmatřicet litrů.
Utažen tak akorát
Mach 1 má adaptivní tlumiče MagneRide a obouvá devatenáctipalcová kola. Proti standardnímu mustangu se však výrazně liší i samotný podvozek. Komponenty u zadní nápravy jsou lépe chlazené, kryt podvozku s žebrováním, uložení výfukové soustavy či nápravnice a zavěšení pochází z modelu Shelby GT500.
Výsledkem je tužší, avšak na českých okreskách pořád snesitelné naladění. Rozhodně nečekejte typickou houpavou ameriku, ale ani přehnaně prkenný stroj, Mustangu Mach 1 se povedlo najít ideální kompromis. V normálním jízdním režimu si auto poradí i s většinou nedostatků na tuzemských cestách, až výraznější série záplat a děr o sobě dává vědět. Auto neznervózní, zůstává jisté, ale řidič o nich ví a po pár vymetených výmolech raději zpomalí. Naopak na hladkém asfaltu se nemusí bát přepnout do sportovního naladění. Ani v něm se zadokolka nechová nikterak záludně, řídí se moc hezky a prakticky jediným omezením jsou celkové rozměry a pohotovostní hmotnost 1839 kg, kvůli níž je auto při svižném tempu prostě těžkopádné. Kila navíc jsou znát, takže zadokolkovým konkurentům na rovině takřka jistě ujedete, v zatáčkách vám ale nejspíš vypráší kožich.
Řízení není kdovíjak strmé, přišlo mi ale vcelku komunikativní, čemuž prý pomáhá i nově kalibrovaný elektrický posilovač řízení z dílny, chvilka napětí… Shelby. Násobně více mě ale překvapila jiná věc. O skvělém manuálu už byla řeč, já bych chtěl ale vypíchnout ještě brzdovou soustavu Brembo s šestipístkovými brzdiči. Chlubí-li se výrobce zrychlením na stovku za 4,4 sekundy, měl by dodávat i zastavení z této rychlosti na pouhých 32 metrech. Není to však jen o intenzitě brzdění, ale hlavně o absolutním nevadnutí při několika rychlých kolech v ostrém tempu, jak jsme se přesvědčili na mosteckém autodromu. Podobně jako ve včerejším videu předávám slovo Martinovi:
Mach 1 vs. Machi
Tohle se nabízelo, lacinější, uznávám. Nicméně, k samotnému mosteckému zážitku. Nebo já bych začal cestou do Mostu, jestli můžu.
Od Standy ke mně šly zprávy, že je Mustang Mach 1 výrazně přitvrzený, tím se ostatně netajil ani sám Ford. Vždyť to má být okruhově nejschopnější mustang. Očekával jsem tedy vydatné natřásání, možná trošku překvapivě to tak hrozné nebylo. Připomínám, že jsem cestoval z Prahy do Mostu, kde na vyloženě rozbitou silnici nenarazíte. Je ovšem pravda, že se najdou auta, která hopsají i na zdánlivě rovném dálničním úseku. Třeba mnou milovaná Honda Civic Type R byla přesně takové prkno. Celkem logicky, nikdy jsem neřídil nic sériového, co by se víc blížilo závodnímu speciálu.
Pak však u Mustangu Mach 1 přišlo méně příjemné překvapení. Vzhledem k parametrům (338 kW a 529 Nm) jsem i v kontextu hmotnosti přes 1,8 tuny čekal, že dám ještě v Praze za šest a do Mostu přijedu bez podřazování. Samozřejmě s mírnou nadsázkou. Že jsem pak ale musel na dálnici velmi často volit pátý převodový stupeň, abych Mach 1 více rozhýbal, to je už bez nadsázky. Dlouhé převody jsou za mě největší slabinou Mustangu Mach 1, osmiválec navíc otáčky potřebuje už podle papíru (nejvyšší výkon v sedmi tisících, maximum točivého momentu lehce pod pěti), praxe toto více než potvrzuje. Abych skutečně zrychlil tak, aby to výkonu 338 kW odpovídalo, musel jsem podřazovat a motor hnát k omezovači. Pružnost skutečně nepatří k nejsilnějším stránkám Mustangu Mach 1.
Žádné velké rodeo bohužel nepřichází ani v pásmu pod omezovačem, Mach 1 jede slušně, že by vám však zrychlení vyráželo dech, to skutečně ne. Zde jsem kromě zmíněných dlouhých převodů poprvé naplno pocítil také těch osmnáct set kilo. Mohutný dojem podporuje taky obří kapota, Most mi ještě nikdy nepřišel tak úzký…
A nikdy jsem nezvládl celou cílovou rovinku na čtyřku. Fakt. Pětku jsem nepoužil ani jednou. A v rychlém protahováku na pravou ruku (hokejka před pasáží pod bývalým Matadorem), jsem poprvé v životě řadil trojku. Čtyřka byla na výjezdu prostě přidušená. Když jsem četl Davidovy jízdní dojmy ze Sosnové, kde prý vlastně celou dobu jezdil na dvojku, říkal jsem si, jestli si náhodou trošičku nezapřeháněl. A ono ne.
Velké, těžké auto, to bude brzdová smrt. A zde, v tomto bodě, přišlo největší překvapení z celého Mustangu Mach 1. To auto skvěle brzdí! A i přesto, že jsme tentokrát odjeli se Standou víc rychlých koleček než obvykle, šestipístky od Bremba nevadly!!! Obrovská pochvala!!! Jasně, vzhledem k hmotnosti jsem musel brzdné body volit pečlivě a vzdor úžasným schopnostem soustavy je nemohl nijak zvlášť posouvat, hlavně odolnost brzd mě však naprosto nadchla.
Když jsem mluvil o těch brzdných bodech, jeden jsem skutečně posunout mohl. Do první šikany po rovince. Tady jsem několikrát za sebou jednoduše vyměkl a i při nejrychlejším pokusu mohl brzdit ještě o kousek později. Na čase žádná velká škoda, sotva pár desetinek bych ukrojil, ale i tohle dokládá, jak moc dobře si brzdy Brembo vedly.
A ten čas? Vyšších 1:57. Ve videu jsem sice říkal, že si tipovat netroufám, ale když jsem si tak na nečisto přemýšlel, kolik by Mustang Mach 1 mohl zajet, kolem 1:57 se moje představy motaly nejčastěji. Výjimečně jsem se trefil.
Ani tak jsem se fanouškem mustangu nestal, přiznávám… Na mě je těch kilo zkrátka moc (zamaskovat je mustang bohužel neumí), raději mám čipernější, hbitější auta. Čekal jsem taky o něco rozevlátější zadek. To bych úplně neoznačil za chybu, je bezesporu dobře, že na plyn nemusíte být ultraostražití ani v okruhovém režimu. Na výjezdech z nejpomalejších pasáží jsem ale asi čekal, že začne Mach 1 vybočovat dřív. Ne že by to neuměl, ale když si takhle vzpomenu třeba na Giulii QV, která vytrestala každý zbrklejší pohyb na plynu. Nebo nejnovější M3/M4, to je s vypnutým vším hrozná šílenost… Mustang Mach 1 byl bezesporu klidnější. Ale ty brzdy… Za ty velký potlesk! A ještě za řazení! Dlouhé převody jsem sice velmi zkritizoval, samotná páka se však pohybovala v kraťoučkých a superpřesných drahách. Tohle byla radost!
Závěr
Závěr
Pokud nejste fandové mustangů, zřejmě vás ani Mach 1 o kvalitě své stáje nepřesvědčí. Nepřináší totiž žádnou velkou revoluci, jako spíše drobná vylepšení, která schopnosti tohoto modelu posouvají o kousíček blíže okruhům. Není tam sice úplně bezchybný, pořádnou porci zábavy však svému majiteli nadělí.
Auto je sice tužší, ale pořád použitelné na většině českých cest. Navíc má pod kapotou vynikající atmosférický osmiválec s parádním zvukem i točivým charakterem. Jen při zvolení šestistupňového manuálu počítejte s tím, že jej budete muset používat častěji. Ale ostatně kvůli tomu jste po něm sáhli, no ne?
Vnější vzhled si nedovolím hodnotit, to je hodně o osobních preferencích. Pravdou ale je, že Mustang v průběhu testovacího týdne budil obrovskou pozornost. A bylo úplně jedno, jestli za výrazného burácení korzoval krajinou, nebo stál v řadě dalších automobilů u supermarketu.
Určitě už by se dalo zapřemýšlet nad výraznějšími inovacemi kabiny. Některé materiály prozrazují, že současný mustang už tu s námi nějaký pátek je. Ale kdo ví, jak velký vliv by to mělo na finální částku. Vždyť základní Mustang s motorem 5.0 V8/330 kW dnes stále stojí velice sympatických 1.349.900 Kč. Edice Mach 1 je pak o rovných 300.000 Kč dražší. Pokud si teď děláte zálusk, nemusíte spěchat. Letošní příděl aut pro náš trh je zcela rozebrán a předpokládáme, že obrovský zájem už se promítnul i do příštího roku. Ale třeba budete mít štěstí!
Nejlevnější verze modelu | 1.349.900 Kč (5.0 V8/330 kW GT) |
Základ s testovaným motorem | 1.649.900 Kč (5.0 V8/338 kW Mach 1) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.649.900 Kč (5.0 V8/338 kW Mach 1) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.732.800 Kč (5.0 V8/338 kW Mach 1) |
Plusy
- Pozornost zaručena
- Charakterní motor
- Výtečný manuál
- Nevadnoucí brzdy
- Sympatická cenovka
Minusy
- Laciné detaily v kabině
- Těžkopádnější projev v zápřahu