TEST Ford Transit: Jízdní dojmy

V přehršli nových užitkových fordů není snadné se vyznat. Obchodní stratégové totiž považují slovo Transit za tak mocné zaklínadlo, že ho zapsali do křestního listu hned třem vozidlům různých velikostí.

Jen pro pořádek: nízký model se jmenuje Transit Connect a má nosnost do 1000 kg. Loňskou novinkou je Transit Custom, klasická dodávka lehčí váhy – pobere maximálně tři europalety a celkovou hmotností nepřesahuje 3100 kg. Legendární jméno bez přívlastků pak znamená největšího dříče: váha od 2,9 do 5 tun, verze Jumbo pojme patnáctikubíkový náklad, nechybějí pracovní varianty s dvojkabinou, naprostou novinkou pak bude až osmnáctimístný minibus. Zatímco menší a komfortněji vybavený typ Custom konkuruje Volkswagenu Transporter, mohutnější a o sedm centimetrů širší Transit míří proti matadorům jako Mercedes-Benz Sprinter a Iveco Daily. Vedle nich je velkou předností fordu, že lehčí verze s celkovou hmotností od 2900 do 3500 kg zůstávají u lehčího a hospodárnějšího předního pohonu. Teprve těžké váhy do pěti tun mají podélně uložený motor, který pohání zadní, případně všechna kola.

Na první jízdy nás Ford pozval do malebného okolí Barcelony, kde jsme vyzkoušeli jak pohyb v hustém městském provozu, tak dálnice a úzké horské silničky. Zaujala nás snadnost, s kterou se transitu chopí ruce a nohy uvyklé komfortu rodinných vozů. Sympaticky malý volant známe z focusu, z osobních fordů pocházejí i ovladače na palubní desce. Příkladně obrovská zrcátka poskytují bezpečný přehled o okolí vozu, vzadu samozřejmě nechybí parkovací kamera. V dřívějších dobách vyžadovaly velké dodávky se zadním pohonem poctivou chlapskou práci se spojkou – nemehlům hrozil při každém rozjezdu kopanec napruženého třímetrového kardanu. V novém transitu skoro nedokážeme poznat, kterou verzi řídíme: elektronika si v záběru spojky sama citlivě přidává plyn a zadokolka se rozjíždí zcela plynule. Příjemně působí i naladění tlumičů, jež udržují prázdný vůz v klidu bez poskakování typického pro zadní listová pera.

Jedinou výtku máme k hlučnějšímu motoru, který idylu komfortu poněkud nabourává. Takový Fiat Ducato zní na dálnici klidněji. Dálkoví letci se také musejí rozloučit se silným pětiválcem 3,2 litru – všechny tři výkonové varianty tvoří čtyřválec o litr menší. A na rozdíl od mercedesu a iveca nenabídne transit samočinnou převodovku.

Kromě většího prostoru výrobce slibuje snížené servisní náklady. Úprava krytu pod stěrači usnadňuje přístup k motoru a zrychluje postup údržby, interval výměny oleje prodloužený až na 50 000 km ovšem budí stejné pochybnosti jako u konkurence.

Nový transit už lze objednávat, ceny startují na 545 000 Kč bez DPH za třímístnou verzi 290 Leader s třímetrovým rozvorem a objemem skříně 10 m³. Na silnicích se s novinkou setkáme koncem března.

Plusy

• Snadné ovládání
• Velmi dobrý komfort odpružení
• Nabídka pohonu 4x4

Minusy

• I nejtěžším verzím musí stačit motor 2.2 TDCi
• Pouze manuální převodovka
• Diskutabilní prodloužení servisního intervalu