TEST Honda Accord Tourer 2,2 i-DTEC – Acurátní premiant

Vzpomínáte si ještě na srovnávací test vozů, v němž se utkaly v tvrdém souboji zejména Honda Accord a Ford Mondeo? Tehdy to skončilo těsným vítězstvím posledně jmenovaného. Nyní by to ale zcela jistě dopadlo jinak, protože Japonci v rámci faceliftu svého už tak znamenitého zástupce ve střední třídě velmi výrazně zlepšili.

Viditelné změny? Jen pro znalce

Honda se rozhodla design kombíku, oceněný titulem Red Dot Design Award, nijak dramaticky neměnit, a tak faceliftovanou verzi pozná jen zkušený pozorovatel, jenž dokáže rozpoznat novou masku chladiče, která vyměnila tři chromové lamely za dvě a rámeček kolem nich. Modifikace nárazníků jsou téměř neviditelné, to už si spíš všimnete bílé optiky směrovek předních světlometů.

honda testy strednitrida  

Interiér má teď prý nové potahové materiály, ale to asi nemá nikdo šanci poznat a nic dalšího se v kabině nezměnilo. A to je jen dobře, protože je zde všechno, jak má být. Ne náhodou je Accord v Americe nabízen jako prémiový vůz Acura TSX – materiály jsou příjemné na pohled i dotyk, sladění barev je na výši a kokpit je tak velmi útulný. Jen ty plastové vnitřní kliky jako by do auta vůbec nepatřily.

Když k tomu přidáte nízký posaz ve fantasticky tvarovaných sedadlech, která poskytnou současně perfektní boční vedení i vysokou míru pohodlí a malý volant se silným věncem, jen málokterý konkurent by nezáviděl. Nemluvě o tom, že díky úzkému středovému panelu a šířce auta je uvnitř v příčném směru opravdu hodně místa.

Kde se ovšem nic nezměnilo, jsou zadní sedadla a kufr. Vzadu bohužel také vládnou „prémiové manýry“ v podobě omezeného prostoru pro kolena. Dospělý s výškou lehce přes 180 cm se za stejně velkého řidiče posadí, před koleny ale mnoho místa nezbývá. A pojem „sportovní kombi“ vzali Japonci až příliš doslovně i v kufru, jenž je se 406 litry naprosto bezkonkurenčně nejmenší ve střídě. Ano, i Alfa 159 je o kousek větší…Co naplat, že je perfektně „uklizený“, ty litry prostě chybí.

Enjoy the silence

Oč méně viditelných změn auto prodělalo, o to výraznější jsou ty neviditelné. Ne, že by byl doposud accord nějaký žentour, ale z vylepšení v oblasti akustického komfortu by i „depešákům“ padla čelist. Nemá cenu rozebírat provedené úpravy, podstatný je výsledek. Než jsem si na ticho na palubě zvykl, několikrát jsem se coby alergik s chronickou rýmou musel ujišťovat, že nemám zalehlé uši. Hvízdání dlažebních kostek, rozjíždějící se kamion ve vedlejším pruhu, účko se sbíječkou – okolní svět se prostě ocitá téměř v režimu „Mute“.

Na to, jak tichý je turbodieselový motor i-DTEC sám o sobě, tak o sobě u verze před modernizací dával zejména při jízdě městskými rychlostmi vědět více, než by se slušelo. Zlepšení se dostavilo i v této oblasti – čtyřválec je v kabině slyšet o poznání méně, ale vzhledem k tomu, jak dobře je odfiltrováno vše ostatní, zůstává převažujícím rušivým elementem. Chce to prostě pustit rádio…

1500+

Když přišla dieselová prvotina Hondy v podobě 2.2 i-CTDi, padli z ní všichni na zadek. Jenže její druhá generace i-DTEC s vyššími vstřikovacími tlaky si s tímhle modernizovaným accordem už tak ideálně nerozumí. Přestože lze motor podtočit i k tisíci otáčkám a nedusí se, do 1500/min nepříjemně duní, což sice obecně není úplně neobvyklý jev, ovšem motor této kubatury už by si podobné projevy odpustit mohl.

Život s 2.2 i-DTEC tedy začíná až za patnácti sty, za touto hranicí už se chová přesně tak, jak se na vyspělý turbodiesel sluší. Má překvapivě malý lag, takže jde ochotně a rychle za plynem a přestože jeho parametry 110 kW při 4000 otáčkách a 350 Nm v rozmezí 2000-2750 otáček nejsou na dnešní dobu nikterak úchvatné, s tímto čtyřválcem se díky rychlosti jeho reakcí a lineárnímu a současně masivnímu zátahu velmi dobře spolupracuje. V případě potřeby jej lze vytočit až k pětitisícové hranici, aniž by nastalo vadnutí, ale pro běžný jízdní režim bohatě stačí pohybovat se v rozmezí 2000-4000 ot/min, kde má motor dost síly na pružné zrychlení i předjíždění.

Víceméně samozřejmostí je u accordu precizní řazení, dráhy jsou poskládané blízko sebe, velmi krátké, přesné a s hladkým chodem s jen minimálním odporem v neutrální poloze. Palec nahoru je třeba dát i za spotřebu. Při jízdě rychlostí 100 km/h si řekne jen o 5,4 l nafty a při povoleném dálničním tempu spálí jen 6,5 l na 100 km.

honda testy strednitrida  

Radost z jízdy

Druhou oblastí, v níž došlo v rámci modernizace k citelným změnám, je nastavení podvozku. Už předešlý tourer měl vynikající jízdní vlastnosti, ale i zde našli inženýři Hondy prostor pro zlepšení. Mechanické adaptivní tlumiče mají novou charakteristiku, která je sportovnější, než tomu bylo doposud. Díky tomu kombi už tak starosvětsky nepluje na velkých nerovnostech, což možná někoho trošku rozladí, ale nový setup se k celkovému charakteru kombi hodí mnohem víc.

Že je naladění tužší, poznáte i v zatáčkách, v nichž se naklání trošku méně než předešlá verze, což zlepšuje pocit kontroly nad autem. Změny na podvozku vedly i ke zlepšení řízení. Sice je stále naprosto umělé a bez zpětné vazby, ale malinko ztuhlo, takže se s ním lépe pracuje. Když k tomu připočteme jeho přesnost a strmost, s tourerem se zatáčí jedna radost.

I s těžkým motorem 2,2 l zůstává accord překvapivě málo nedotáčivý, působí spíše neutrálně a zejména v táhlejších zatáčkách se umí pěkně opřít do vnějšího zadního kola, což dává řidiči perfektní přehled o tom, co se děje pod koly. Přicházející nedotáčivost nejprve zahlásí hučením pneumatiky, ve většině případů stačí pouze přitáhnout volant do směru jízdy a šasi už si s tím nějak poradí.

Že je v autě systém jízdní stability je opravdu problém zjistit, protože kontrolka blikne jen výjimečně a elektronika nechává řidiči dost dlouho „volnou ruku“. Tourer fantasticky drží stopu a je stabilní i při prudkých změnách směru jízdy nebo při ostrých vyhýbacích manévrech. Spoleh je i na brzdy, které mají rychlý a plynulý nástup a výborně se dávkují, což přijde vhod zejména při jízdě vyššími rychlostmi na dálnici.

Ovšem změny na podvozku neměly za cíl nějak dramaticky zlepšit ovladatelnost a jízdní vlastnosti, ale v první řadě komfort, což se také podařilo. Schopnost tlumičů pohltit rázy od větších nerovností se dramaticky zlepšila. Sice se stále najdou v asfaltu našich silnic pasti v podobě propadlých kanálů a výtluků, které o sobě dají vědět tupou ránou, takovýchto projevů ale v kabině výrazně ubylo a i ty nejmenší nerovnosti teď zvládá s mnohem větší noblesou. Vynikajícím způsobem šasi teď eliminuje jízdu po kočičích hlavách, jízda po D1 už není noční můrou a byl i potlačen dříve občas se vyskytující neklid zádě na nerovnostech v zatáčce. Snad jediné, co by mohlo být v kontextu prémiového segmentu střední třídy ještě lepší – tlumiče by svou práci mohly dělat trošku tišeji.

Sportovec s batůžkem

Omlazený Accord Tourer si ponechal silné stránky z dřívějška, těch několik málo nedostatků odstranil a řadu oblastí, v nichž byl už předtím silný, ještě zlepšil. A to je velmi špatná zpráva pro konkurenci, protože dle mého názoru předokolkovému mainstreamu o pořádný kus odskočil. Schopnosti podvozku, odhlučnění i kvalita jízdy jsou prostě spolu s luxusně provedeným interiérem a téměř perfektním motorem na špičce střední třídy, takže pokud se považujete za nadšené řidiče, neměl by tourer chybět ve vašem hledáčku.

Při pohledu do statistiky prodejů je ale třeba si položit dvě otázky. Opravdu o tom nikdo neví? A opravdu dnes platí, že je ve střední třídě kufr nade vše? Protože neschopnost odstěhovat kompletní vybavení rodinného domu na jednu otočku je vlastně jediné jeho slabé místo. Tím druhým je pak cena, na vozy modelového roku 2011, což je už tenhle případ, se ale aktuálně poskytuje sleva ve výši 130 tisíc korun.

honda testy strednitrida  

Plusy

• Komfortní sedadla s vynikajícím bočním vedením
• Široký interiér
• Poloha za volantem
• Přesné a strmé řízení
• Krátké, přesné a hladké řazení
• Zpracování a materiály v interiéru
• Odhlučnění kabiny a jízdní komfort
• Výborné jízdní vlastnosti
• Silný a úsporný motor

Mínusy

• Malý kufr
• Méně místa pro kolena vzadu
• Dunění motoru pod 1500 otáčkami
• Zrcadlení palubní desky ve středové kapličce
• V karoserii zapadlá kola