TEST Honda Jazz 1,2 - Ženám k službám

Interiér zůstal až na několik marginálií (stříbrně lemované ovladače ventilace) beze změn.

V ČR je nyní dostupný jediný motor – osmiventilová dvanáctistovka SOHC o výkonu 57 kW, vybavená sekvenčním zapalováním s dvěma svíčkami na válec, pracujícími v nestejný okamžik kvůli optimalizaci hoření směsi. Čtrnáctistovku s výkonem 61 kW, kterou jsmetestovali v premiérovém roce 2002, již Honda ČR nenabízí, ačkoliv na jiných evropských trzích zůstává v prodeji. Na domácím trhu jsou k mání dva základní modely S a Cool, zatímco silnější jedna-čtyřka např. v Německu nabízí úrovně výbavy LS, ES a ES Sport.

Vybrali jsme

Námi testované provedení 1,2 Cool je tedy vrcholem české nabídky a za cenu středně vybavené Fabie nabízí plnohodnotný prostor pro čtyři dospělé i jejich zavazadla a výbavu bez hluchých míst; nechybí dva airbagy, ABS, klimatizace, rádio s CD, elektrická zrcátka a přední okna, dálkově ovládané centrální zamykání či nadstandardně variabilní zadní sedadla. Když připočteme citelně větší interiér a méně okoukaný vzhled, máme před sebou velmi zajímavou alternativu malé škodovky. Srovnatelně dovybavená Fabia Ambiente 1,2 HTP 47 kW však vychází na 364.900,-, tedy o 15 tisíc levněji. Honda ovšem poskytuje o 10 kW výkonu více z obdobného objemu motoru.

První kontakt

s Jazzem vyvolává škálu pozitivních emocí – hravě tvarovaný roztomilý vozík vyvolává i po třech letech úsměv a očekávání, že jeho posádka bude dobře naladěná. Uvnitř se kromě drobných korekcí v designu palubní desky mnoho nezměnilo, interiér je tedy stále možné označit za vzdušný, útulný a prakticky řešený. Znamenitě je využitý obestavěný prostor, ani krychlový decimetr nevyšel nazmar; každý dostupný kout tak vyplňují odkládací prostory, kterých je vskutku požehnaně.

Vzhled interiéru

honda testy malevozy pokrytého matným černým a šedým plastem s typickým hondím dírkovaným dezénem a vyzdobeného mnoha pohlednými detaily, je patrně nejsilnější zbraní Jazzu – každý detail zapadá funkčně i stylisticky do celku bez rušivých tónů.

Zejména volant se povedl – radost se na něj podívat. Pozitivní pocity doplňují velká okna, díky kterým je uvnitř velmi vzdušno.

Přístup

nečiní problém – všechny dveře včetně pátých se otevírají lehce do dostatečného úhlu a na vyšší sedadla se nasedá pohodlně. Zavazadla je třeba přenést přes hranu ve výšce 62 cm a pod zdviženým víkem projde bezpečně člověk vysoký 182 cm.

Usednutí

honda testy malevozy připravilo velmi příjemné překvapení v podobě dostatečně vysokých a znamenitě tvarovaných sedaček; 186 cm vysoký urostlý řidič si v nich opřel pohodlně celá záda a ta ho nerozbolela ani po 300 km soustavné jízdy.

Také z druhé řady zaznělo pochvalné hodnocení, zejména zvýšená pozice sedáku byla kvitována s povděkem; stehna si skutečně pohoví ve vodorovné poloze a navíc je i zezadu dobře vidět ven. Celá posádka se v Jazzu zkrátka cítí od prvních okamžiků velmi dobře. Špatně není ani zavazadlům, na které čeká vysoce nadprůměrných 380 l objemu (o 120 více než ve Fabii) a velmi dobře využitelný tvar zavazadelníku. S Jazzem se i přes jeho necelé čtyři metry délky lze vydat ve čtyřech na cesty, to však ještě není vše; kromě sklopných opěradel, tvořících téměř rovnou podlahu, lze zadní sedáky vyklopit i vzad a přidat na jejich obvyklém místě další objemný ložný prostor!

Ergonomie

honda testy malevozy odpovídá evropským standardům – všechny ovladače jsou na obvyklých místech, ovšem přicházejí první výtky; jinak podařený volant má tenký a tuhý věnec a miniaturní hlavice řadící páky se doslova ztrácí v dlani; preference útlých ženských ruček je jednoznačně cítit. Spínač varovných blikačů sice tvůrci umístili blízko osy zorného pole řidiče a je dostatečně výrazný, avšak leží příliš hluboko v palubní desce a je třeba se k němu nahnout. Druhé bezpečnostní mínus píšeme za zámečky dveří, které se neodjistí zatažením za vnitřní kliku; nejprve je třeba tlačítkem odemknout.

Ovládání

nečiní – u Hondy tradičně - nejmenší problém; exaktně chodící řadící páku s dostatečnou synchronizací a bez zadrhávání je radost obsluhovat, totéž platí o máslově jemné spojce s dlouhým záběrem. Nadprůměrný je také účinek posilovače řízení, což přišlo vhod ve městě, avšak na dálnici působilo trochu komplikace se směrovou stabilitou. Jako většina Hond, i Jazz nabízí vynikající rejd a manévrovat s ní je doslova hračka; najet lze poprvé do mezery mezi dvě auta i na stísněných parkovištích a snadno odhadnutelné konce vozu podstatně usnadňují tuto jinak nepříliš oblíbenou činnost. Tak jediná výtka míří k brzdovému pedálu, na který je třeba šlapat silněji, než bychom čekali.

Výhled

nečiní díky skutečně velkorysému zasklení žádný problém. Ačkoliv šikmo vzad by mohlo být vidět trochu lépe, ostatní směry jsou bez problémů, zpětná zrcátka nabízejí dostatečnou plochu a stěrače – na rozdíl od dříve testovaného Civicu – stírají jak mají. Přístroje s matným oranžovým podsvícením neruší a velké číslice se nepletou. Vážná výhrada tak míří pouze k podprůměrné svítivosti světlometů s žárovkami H4 – časté bolesti asijských vozů. Uvnitř je díky dvěma výkonným čtecím lampičkám již vidět dobře – jedna z častých slabin starších Hond tedy zmizela.

Startujeme

a od prvních okamžiků nás pozitivně šokuje neuvěřitelně kultivovaný chod moderního osmisvíčkového čtyřválce – proti konkurenčním tříválcům nebe a dudy. Výborně odizolovaný motor nepřenáší do interiéru žádné zaznamenatelné vibrace a precizní zvukový projev bez mechanických ruchů či disharmonických tónů v celém spektru otáček připomíná vozy střední třídy. Odhlučnění kabiny je celkově velmi slušné a ani na dálnici nemusí posádka při konverzaci zvyšovat hlas. Zaznamenáníhodná je zejména absence zvuku odvalujících se pneumatik a nízká úroveň aerodynamického hluku.

Rozjezd

se dá díky precizně ovladatelnému agregátu od prvních okamžiků zvládnout bez zádrhelů. Motor s plynulým nárůstem točivého momentu nenutí k nadměrnému vytáčení a k dynamické jízdě stačí řadit kolem hranice 4.000 otáček, ve větším klidu o tisíc níže. Pojíždění po městě zvládá s grácií a zvukem těsně kolem hranice slyšitelnosti, avšak za hranicemi města se začnou ukazovat jeho limity. Dvanáctistovka má sice papírově téměř 80 koní, avšak zátah při razantní jízdě pocitově zdaleka neodpovídá deklarovanému výkonu a pružné zrychlení již středně zatíženého vozu jsme označili za vyloženě slabé.

honda testy malevozy Zkušebně jsme porovnali akceleraci se zhruba stejně těžkou Fabií Junior 1,2 HTP 40 kW a škodovka i přes chybějících 17 kW a nižší kroutící moment Hondě překvapivě prakticky ve všech režimech v nízkých a středních rychlostech ujížděla! Sportovní odpich tedy moderní dvanáctistovka, i přes vysoká očekávání skrze mistrovství svých tvůrců, nezvládá, a pokud bez něj někdo nemůže být, nezbývá než se ohlédnout jinde po Evropské Unii po provedení s výrazně živější čtrnáctistovkou, nebo po Civicu, který je na tom v tomto ohledu výrazně lépe.

Dálnice

bere Jazz i přes velmi dobrou aerodynamiku a suverénní podvozek spíše jako nutnost, než místo k hrátkám. Podnikli jsme zkušební jízdu s plně vytíženým vozem na Jižní Moravu a zkonstatovali, že udržovat dálniční limit (na pětku 3.600 otáček) na členité D1 si žádalo podřazování v táhlejších kopcích a předjíždění často znamenalo opření plynového pedálu o podlahu. Také spotřeba citelně přesáhla očekávané hodnoty a při dynamické dálniční jízdě si přetěžovaný motorek řekl o více než devět litrů na 100 km. Zde jsme nostalgicky vzpomínali na dobu před třemi lety, kdy jsme s tehdy ještě nabízenou čtrnáctistovkou spotřebovali při citelně lepší dynamice o litr a půl méně. Jazz 1,2 není dálniční expres, čemuž nasvědčuje i nadměrně účinný posilovač řízení, působící jistou směrovou nervozitu.

Na okreskách

se však situace radikálně mění k lepšímu – při klidné jízdě si řidič i posádka užívá ticho, sametově šeptající motor, plynulý tah a suverénní jízdní vlastnosti, velkými okny je dobře vidět na ubíhající krajinu a úsměvy protijedoucích řidičů i náhodných chodců, které pozitivně tvarované autíčko vzbuzuje. Spotřeba poklesne na 6,5 litru a svět je hned krásnější.

Přesto se nacházejí vody pro Jazz především v městských a příměstských aglomeracích. Snadné ovládání a znamenité manévrovací schopnosti, tichý a kultivovaný motor spolu s dostatkem místa pro lidi i jejich zavazadla omezují každodenní stres při poskakování po ucpaných městských centrech, parkování i nakládání těžkých nákupů.

Resumé

380 tisíc základní ceny není za čtyřmetrové auto málo, zvláště když se dá u konkurence, zejména korejské, koupit často podstatně levněji. Jazz se také díky slabšímu motoru logicky nehodí jako dálkový cestovní vůz, v ČR obvyklou roli jediného rodinného vozu tedy splní hůře. Ovšem jako druhý městský a příměstský vůz pro ženu, její nákupy, děti a sportovní aktivity se hodí přímo ideálně a zejména ženám se také zalíbí jeho šarmantní tvary a maximálně ulehčené ovládání. Ženě jako obvykle defenzivnímu řidiči také budou při delších cestách méně vadit horší akcelerační schopnosti. Takže pokud již jedno velké rodinné auto máte a potřebujete krásný vánoční dárek pro manželku, Jazz je horkým favoritem!

Plusy

• nápaditý design vnějšku i vnitřku
• prostorný variabilní interiér s pohodlnými sedadly
• snadné ovládání a malý poloměr otáčení
• kultivovaný tichý motor
• bezproblémové jízdní vlastnosti

Minusy

• v nabídce pouze dvě provedení s jedinou motorizací
• slabé akcelerační schopnosti
• příliš silný účinek posilovače řízení s nedostatečnou zpětnou vazbou