Iž 2126 Oda: Sovětský hatchback, co to ještě v době změn zkoušel jako zadokolka
V osmdesátých letech i východoevropské automobilky postupně přecházely na moderní koncepci vše vpředu. Iž 2126 to ale zkusil ještě jako „klasik,“ s motorem vpředu a pohonem zadních kol.
Součástí sovětského automobilového průmyslu byly i dnes méně známé automobilky, jako třeba Iževský automobilový závod sídlící v Iževsku. Dnes vyrábí vozy značky Lada, v minulosti ale z tamějšího závodu vyjížděly vozidla značky Iž. Jedním z posledních byl Iž 2126, známý též jako Oda (óda).
Iž 2126 byl na pohled vlastně obyčejný pětidveřový hatchback, který se v té době stával stále rozšířenějším typem vozu i na východoevropských silnicích. Vždyť osmdesátá léta byla ve východní Evropě ve znamení Škody Favorit, Lady Samara nebo Moskviče Aleko, které tuto karoserii rovněž využily.
Jenže zatímco vnější vzhled odpovídal době, technický základ byl vlastně v té době už historický. Iž 2126 totiž vsadil na „klasickou“ koncepci s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Využití tohoto řešení mělo vlastně hned několik důvodů. Bylo osvědčené (a tudíž levné), navíc jednoduché, a tak vůz bylo snadné opravit, což v odlehlých ruských pláních bylo vždy podstatné. A co víc, konstruktéři údajně věřili, že koncepce vše vpředu je jen dočasná móda, která může zase rychle zmizet.
Jinak tu ale bylo hned několik nových řešení. Zcela nový byl interiér a také třeba pětistupňová manuální převodovka. Ta mimochodem spolupracovala s motorem UZAM 331,10. Zážehová patnáctistovka o výkonu 53 kW byla ta samá jako v tehdejším Moskviči Aleko. Pětidveřový hatchback uměl rozpohybovat z 0-100 km/h za 17 sekund a rozjet ho až na maximální rychlost 150 km/h.
Právě s Moskviči měly vozy Iž v minulosti hodně společného, Iž 2125 byl vlastně jen upravený Moskvič 412, v případě 2126 těch společných prvků ale bylo už mnohem méně.
Pětidveřový hatchback byl mimochodem dlouhý 4.013 mm, široký 1.656 mm a vysoký 1.361 mm, s rozvorem 2.470 mm. Podvozek tvořily vzpěry McPherson vpředu a jednoduchá zadní náprava, podobná jako u VAZu 2108. O zastavení se starala kombinace kotoučových brzd vpředu a bubnových vzadu.
Rozměrově tak vlastně vyplňoval mezeru mezi třídveřovou Ladou Samara (2108) a Moskvičem Aleko. Na rozdíl od nich však podobně jako dřívější modely Iž byl určen výhradně pro sovětský trh. Plusem byla prostorná kabina, která byla dokonce z hlediska prostoru srovnávána s Volhou 24.
Iž 2126 se veřejnosti poprvé představil v roce 1987, jak už to ale v té době bylo u sovětských automobilek zvykem, zahájení sériové produkce se odsunulo, a to až na rok 1990, konkrétně na tehdejší 19. říjen. Jelikož Iž vyráběl vozy jen pro Sovětský svaz, neměl dostatek financí na potřebnou modernizaci produkce, které ostatní výrobci získávali vývozem aut do zahraničí. Produkce tak začala až v době, kdy už ve východní Evropě proběhly výrazné politické změny, které víceméně rozhodly o osudu vozu.
Prodeje ruských značek se v té době propadly, kterak tamější zákazníci začali dávat přednost do té doby nedostupným automobilům zahraničních výrobců, což ovlivnilo i produkci továrny Iž. Část továrny se tak musela začít orientovat na výrobu jiných produktů, aby mohla být automobilová produkce alespoň nějakým způsobem zachráněna. Přesto mezi lety 1992 a 1995 bylo postaveno jen nějakých 5.000 kusů Iže 2126. Závod měl přitom kapacitu na výrobu až 250.000 aut ročně!
I přes tyto potíže se však podařilo výrobu 2126 udržet i nadále, a to přestože si zákazníci často stěžovali na nízkou kvalitu. Někdy dokonce továrnu kvůli pořád relativně primitivní výrobě opouštěly nekompletní vozy, a tak si majitelé museli chybějící díly sami shánět a instalovat! Modernizace z roku 1999 se tak zaměřila na tuto oblast, hlavně i díky modernizaci samotné továrny, kterou zajistila investice od nového majitele, holdingu SOK.
Díky tomu mohly postupně vzniknout také odvozené modely. V roce 2004 přišlo odvozené kombi Iž 21261 Fabula, které se primárně spolehlo na zážehovou šestnáctistovku od automobilky VAZ. Existovala dokonce i verze s pohonem všech kol a sedmnáctistovkou. Čtyřkolku ostatně postupně nabídl také hatchback, který od roku 1997 přezbrojil na větší motor o objemu 1,7 litru.
To už se ale kariéra Iže 2126 chýlila ke konci. V roce 2005 vstoupily v Rusku v platnost nové emisní normy. Přestože odpovídaly „jen“ emisní normě Euro 2, Iž 2126 je nesplňoval. A automobilka odmítla vůz modernizovat, aby se mohl prodávat dál. Respektive nenašel se žádný vhodný motor, který by mohl být použit.
A tak v polovině roku 2005 produkce Iže 2126 končí. Nakonec vzniklo jen 230.775 jeho exemplářů, což je vzhledem k 15 letům produkce nízké číslo. Možná i proto je dnes zapomenutým vozem a jen zajímavostí, co se v Sovětském svazu, respektive Rusku také vyrábělo. Samotná továrna v Iževsku ale dodnes funguje, aktuálně patří automobilce AvtoVAZ a vyrábí model Lada Vesta.
