Jak řídí herec Martin Písařík: Musím se ještě hodně učit!
Český herec a dabér Martin Písařík je motoristický obojživelník. Zvládá řídit automobily i motocykly. S jednostopými stroji dokonce vyráží na daleké cesty.
Podle osobní zkušenosti se dělí zpovídané osobnosti do tří skupin. U jedné se musím pořád ptát, druhá se v pohodě rozpovídá a třetí mluví téměř neustále. Náš host patří k těm, z nichž temperament srší.
Kdy jste se poprvé seznámil s motory?
Když mi bylo čtrnáct let. S tátou jsme v garáži rozebírali a zase dávali zpátky dohromady Jawu Mustang 50. Vzpomínám na tu vůni oleje a jednotlivých částí motorky. Bavilo mě to, protože jsem tehdy mašině rozuměl a uměl ji montovat. U současných motorek to neplatí. Jednou jsem na své KTM měnil vzduchový filtr a trvalo mi to čtyři a půl hodiny.
Svezl jste se na mustangu?
Ve čtrnácti a byl to první skutečný pocit z jízdy, kdy motorka při jednom mém pokusu naskočila a já jel do kopce poháněn silou té malé mašiny. Když jsem dostal řidičák, roztáhl jsem štěstím ruce na Nuselském mostě a v tu chvíli mi patřil celý svět. Pár let na to mi naši dali k Vánocům ojetý golf první generace, který pořídili od souseda.
Jaké byly vaše další vozy?
Patřím k lidem, kteří auta často nestřídají a jezdím s nimi až do konce, dokud drží pohromadě. Na druhou stranu jim nevěnuji tu dostatečnou péči, jakou by si zasloužila. Když je tam velký nepořádek, uklidím, a jednou za půl roku při výměně kol poprosím, aby mi auto vyčistili. To je všechno.
Čím v současné době jezdíte?
Vlastním VW Tiguan první generace z roku 2007, který používá moje přítelkyně a vozí s ním naše dva syny. Je to sice SUV, ale rozměry jsou jako u osobáku a všude se vejde. Podobné je to u Fiatu 500, který většinou řídím já.
Na kterých motorkách jste během života seděl?
Začalo to Jawou Mustang, pak následovaly Yamaha 50, Aprilia 125 a Honda Transalp. Od Dády Gondíka jsem koupil Yamahu Fazer, kterou se mi povedlo rozbít při bouračce, když jsem na křižovatce omylem nedal přednost autu. Další dvě motorky mám dodnes.
Které to jsou?
Italský naháč Aprilia Tuono bez jakékoliv elektroniky, klasická ryzí motorka. Další je KTM 1090 Adventure, velké cestovní enduro. Naposledy jsem jezdil na BMW 850 Adventure, které je teď zaparkované v Africe.
Za jakých okolností jste se dali dohromady se slovinským cestovatelem Igorem Brezovarem, s nímž v posledních letech cestujete?
Při práci na jednom projektu, který nakonec nevyšel, ale sedli jsme si jako lidé a napadlo mě zkusit něco společně. Po měsících jednání a domlouvání bohužel nic konkrétního nebylo. Igor se rozhodl, že zkrátka někam vyrazí, a nabídl mi jet s ním. Vzal jsem nějaké peníze, angažoval kameramana a jelo se společně do Iráku.
Byla tahle cesta základem pro další projekt?
Vznikl z toho zajímavý materiál, s nímž jsme mohli začít jednat o možné koprodukci. Nakonec se nám podařilo domluvit s Českou televizí na projektu cesty po Africe. Hodně v tom pomohla naše spolupracovnice a režisérka Jana Škopková. Jak ukazují čísla sledovanosti, divákům se zatím líbí způsob, jakým jim ukazujeme černý kontinent.
Co všechno máte z afrického putování za sebou?
Od Maroka až do Nigérie jsme projeli čtrnáct zemí a z hranic Kamerunu nás vrátili zpátky, protože ve státě zuří občanská válka mezi etniky mluvícími francouzsky a anglicky. Severně se země objet nedá kvůli tamním teroristům. Plavba lodí přes Guinejský záliv je drahá, a navíc v téhle oblasti řádí piráti. Když k tomu připočteme dobu koronavirovou, nemáme se moc kam pohnout. Zatím jsme ujeli čtrnáct tisíc kilometrů.
Jaká je kvalita tamních silnic?
Ohromně rozdílná. Například v Nigérii jsou dálnice, které postavili Číňané, ale nedá se z nich nikam sjet. Naopak v Guinei jedete po neskutečně rozbité silnici, která je uváděna jako hlavní tah v zemi. Snažili jsme se dojíždět vždy za světla, abychom neriskovali nějakou bouračku. Ne vždy to vyšlo, ale nehodě jsme se naštěstí vyhnuli. Pokud nepočítám můj pád v Mauritánii.
Co se stalo?
Měli jsme s Igorem namířeno k jedné z nejstarších knihoven na světě. Byl navátý saharský písek na tvrdém podkladu. Já si nevšiml jeho jiného odstínu, který hodně klouzal. Po pádu jsem ztratil na chvíli vědomí, ale naštěstí neměl nic zlomeného, z motorky vytekl olej. Ještě několik dní mě bolelo celé tělo.
Dostali jste v Africe pokutu?
Moc policistů tam není a většinou nemají co na práci. Cizinci jsou pro ně vítanou atrakcí a často se stává, že si s vámi rádi povídají. Když se s nimi potkáte, musíte se kousnout a vypnout logické myšlení, na které je člověk zvyklý.
Jak to myslíte?
Systém, když já odevzdám papír, dostanu na něj razítko? Neexistuje. Musíte někam jít a doufat, že na vás ten úředník bude mít náladu. Třeba vás pošle zpátky, nebo si s vámi povídá a pak vás vyhodí. Možností existuje nespočet a je nutné obrnit se trpělivostí.
A co zkušenosti s tamními řidiči?
Bez urážky je to hrůza. Dopravní značky a předpisy, nezájem. Například na severozápadě Afriky jsme se ve městech dostávali do zácpy, odkud se nešlo hnout. Většina řidičů zkrátka jede, dokud to jde, a pak třeba dvě hodiny stojí. Úplně bezohlední jsou šoféři kamionů. Musíte si dávat pozor, protože neexistuje dovolání, že jste byli v právu.
Čím vás zaujali místní obyvatelé?
Mám pocit, že v Evropě existují předsudky, že Afrika je nebezpečná, protože vás tam chtějí zabít. Vůbec ne. To je záležitost místních bojůvek nebo skupin lidí, co si vyřizují účty. Většina tamních obyvatel jsou milí lidé, kteří chtějí žít v míru, vychovávat svoje děti. Když k nim zavítají cizinci, je to pro ně znamení, že bude v jejich zemi lépe, protože už je pro zahraniční turisty zajímavá.
Kdy se tam vrátíte?
Motorky a doprovodná toyota odpočívají zakryté plachtou v Nigérii na dvorku jedné sympatické černošky. Věřím, že je tam najdeme, až se vrátíme. Otázka je, v jakém stavu po období dešťů a veder budou a zda se je podaří nastartovat a jet s nimi dál.
Kam máte namířeno?
Musíme se dostat do Kamerunu, pak přijdou Rovníková Guinea, Republika Kongo, Demokratická republika Kongo, Angola, Namibie a Jihoafrická republika.
Víte, kdy to bude?
Problémů je mnohem více. Některé země nemají v České republice ambasády, takže musíme cestovat například do Berlína, k tomu je samozřejmě nutný covidový test. Jsou státy, které nepovolují tranzit do sousedních zemí, někde nechtějí lidi z Evropy vůbec a také některá zastoupení tamních republik nekomunikují vůbec.
Bylo složité dostat se po návratu z Afriky do provozu na českých silnicích?
Mívám docela často pocit, že si člověk sedne do auta a uzavře se do svého mikrosvěta, aniž by si uvědomoval, že je součástí systému. Musím přiznat, že i mně se to někdy stává, když nemám dobrou náladu.
Snad nepácháte dopravní přestupky?
To určitě ne, ale v takových chvílích nejsem moc vstřícný šofér. Naopak jindy bych se zase rozdal a jsem ochota sama. Když to shrnu, umím odpustit chybu druhého, když je zjevné, že to nebyl úmysl. Samotnému se mi to občas také stane. Bytostně však nesnáším bezohledné hulváty, kteří ohrožují okolí.
Řídil jste někdy při natáčení?
Už několikrát. Naposledy to byla malá rolička v jednom detektivním seriálu, kterou mi nabídli, protože jsem motorkář. Seděl jsem na osmnáctistovce harleyi a užíval si to, protože to byla opravdová syrová motorkářská klasika.
Jaký je váš názor na ženy za volantem?
Myslím, že jsou mýty o tom, kdo jsou lepší řidiči. Přítelkyně často řídí a je pohotová, takže si klidně sedávám vedle ní. Občas se jí snažím poradit, ale opatrně, bývá temperamentní.
Nechá se poučit?
V jednom případě si poradit dala. Když jí nějaký šofér něco udělá, neukazuje vztyčený prostředníček, ale vyplázne na něj jazyk. Zjistila, že to řidiče vyvede z míry více, než když by reagovala vulgárně.
Troufl byste si po zkušenostech z Iráku a Afriky jet na motorce Rallye Dakar?
Přiznávám, že tohle mě neláká. Nevyhovoval by mi stres a povinnost dojet nejrychleji do určitého cíle. Navíc toho neumím na motorce tolik, abych si na něco takového troufl . Musím se ještě moc učit.
Nevěříte si po těch tisícovkách odjetých kilometrů?
Jsou lidé, kteří si sednou na mašinu a okamžitě ji cítí a intuitivně vědí, co mají dělat. Já o všem moc přemýšlím a neumím jít do všeho bezhlavě. Havárie v Mauritánii byla opravdu výjimkou. Všechny terény, které jsme s Igorem dosud projeli, byly z nutnosti, protože bylo potřeba dostat se dál. Jezdíme opatrně, žádný bezhlavý spěch.
Takže žádný adrenalin?
Nemám ambice si na motorce něco dokazovat, navíc mám dvě děti a těm se s přítelkyní chceme věnovat. Navíc jsem nikdy nebyl typem člověka, kterého lákají adrenalinové sporty. Chci se spíše naučit jezdit pro vlastní pocit bezpečí. Abych věděl, že jsou situace, které budu umět zvládnout.
Martin Písařík
- Narozen: 1. 7. 1979
- Bydliště: Praha
- Stav: svobodný, přítelkyně Michaela, synové Patrik (6) a (Marek 3)
- Povolání: herec, dabér, hudebník
- Divadlo (výběr): Šakalí léta; Jak je důležité míti Filipa; Saturnin; Touha; Rebelové; Já, Francois Villon; Proč muži neposlouchají; Vejšlap; Ženy neumí číst v mapách; Sugar; Cizinec; Srnky.
- Filmy (výběr): Záhada hlavolamu; Snowborďáci; Ro(c)k podvraťáků; Hranaři; Czech Made Man; Lovení; Princezna zakletá v čase.
- Seriály (výběr): Ordinace v růžové zahradě; Doktoři z Počátků; Cesty domů; Trapasy; Krejzovi.
- Dabing (výběr): Dr. House; Jak jsem poznal vaši matku; Zoufalé manželky; Kriminálka Las Vegas, Hra o trůny; Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna; Avatar.
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat