Jezdí s největší mobilní zvonohrou na světě: 57 zcestovalých zvonů nemá konkurenci

Mačkám zvonek, načež mě pětašedesátiletý zvonař Petr Rudolf Manoušek vítá s hlasem jako zvon v rodinném zbraslavském muzeu zvonařství. Zvonů dnes bude hodně: konkrétně 57! Tolik jich totiž dokázal naskládat na tahač Renault Magnum s osmnáctistupňovou manuální převodovkou, respektive na konstrukci kontejneru. „Potřebovali jsme auto s nástavbou BDF. Neboť vycvaknete čtyři zámky a můžete ji z vozu vyndat. Důvodem tak byla snadnější manipulace se zvony,“ vysvětluje pan Manoušek k šestiválcovému dostavníku.

Zůstane to v rodině

„Zvony představují profesi již mého dědy. Dědeček začal coby první český zvonař po třech stoletích, ježto do té doby tuto činnost obstarávali pouze cizinci. Nejspíš k tomu přičichl na vandru,“ poznamenává Petr Rudolf Manoušek. Vzápětí mi hrdě ukazuje vandrovní knížku, v níž si jeho děd zapisoval prožitky z cest. Především z Belgie a Nizozemska. „A právě zmíněné země představují Mekku zvonařství. Ostatně v Belgii spatřila světlo světa první zvonohra v roce 1510,“ vrací se do šestnáctého století v nádherně zrenovovaném muzeu pan Manoušek. Navazuje tím, jak jeho dědeček založil v roce 1908 vlastní zvonárnu, jak následně již tatínek pana Manouška vychrlil v letech 1945 až 1948 tři a půl tisíce zvonů. Vypráví o těžkých dobách po znárodnění, o povinných odlitcích Lenina, chvilkovém uvolnění v šedesátých letech, době normalizačního temna až po rok 1989, kdy zvony a všechno kolem mohlo zase svobodně dýchat. Je to víc než zajímavé, čtenářům návštěvu doporučím. Jen se teď už musíme bavit pouze o mobilní zvonohře, prosím ho. Souhlasí.

Dvojvaječná dvojčata: Renault/Mack Magnum dokázal, že Evropa je specifický kontinent

Nesmysl, co dával smysl

Na časové ose startujeme tam, kde jsme skončili. „V roce 1990 se mi ozval Kongres evropských zvonařů, instituce sdružující zvonaře z celého kontinentu. Zjistili si o mně tolik informací, až jsem žasl. Stal jsem se jejím členem, cestoval, poznával a v Nizozemsku zkraje devadesátých let poprvé uviděl mobilní zvonohru,“ povídá Manoušek. O lásku na první pohled se ovšem nejednalo. „Kroutil jsem hlavou, na jaký nesmysl jsem natrefil. Na každé věži ji mají, a ještě k tomu ji dají na kola. Paralelně si ale nasadil skaraba do hlavy, nota bene si uvědomil, že v Česku nikdy tolik zvonoher na věžích nebude. Čili by bylo lepší vozit zvony za lidmi, pakliže lidé nemůžou za zvony,“ vyjasňuje Manoušek.

Svět motorů 04/2022

Spor s Prahou

Za stimul pro přetavení nápadu do reality platil přelomový letopočet 2000. „Praha se stala evropským městem kultury, mě nadšeně oslovil pořadatelský výbor a já se spálil. Věřil jsem jim. Stejně tak pražskému magistrátu, který mi následně nedoplatil zbytek záloh. Mimochodem vedení Prahy může za to, že zvonů vozím sedmapadesát – stejně jako je městských částí,“ uvádí k numerickému pozadí Manoušek. A vzápětí navazuje: „S metropolí jsem se soudil a vše bohužel prohrál, takže mi zůstala jen zvonohra. Kvůli tomu jsem upravil i název. Z Pražské jsem ji přejmenoval na Manouškovu.“ Teď už se ohlíží ke krušným časům se stoickým klidem, kdysi mu do zpěvu a tance příliš nebylo. „Naštěstí mě nejen finančně zachránili holandští kolegové. U nich jsem taky v Astenu kousek od Eindhovenu našel pracovní azyl. Zvony vyrábím u nich, kovaná srdce, pomocí nichž se zvon rozezvučí u nás. Konstrukci a mechaniku jsem nechal na odborníky v Belgii,“ popisuje geografický rodokmen zvonohry.

Tatra přichystala další hasičský speciál, vyprošťovací Force 6x6

D1 a přednostní nalodění

Samostatně váží zvonohra dvanáct tun. „Drobeček to není. Pokud se chcete zeptat, zda se při řízení bojím, tak ano – bojím,“ podotýká pětašedesátiletý muž. Spíš mě však zajímá, zda se dokáže zvonohra spustit při ostrých zákrutách či na výmolových silnicích. „Normálně ne, ale na dálnici D1 si to chvílemi hrávalo,“ sděluje mi pan Manoušek a já nemám důvod mu nevěřit. Starý kontinent prokorzoval křížem krážem od Španělska po Litvu a zážitků nastřádal víc než Karel Gott Slavíků. „Třeba v Callais za mnou přišli s návrhem, abych jim zahrál výměnou za okamžité nalodění na trajekt. Tak jsem sestoupil ke klaviatuře a spustil mikrokoncert, načež mě uvázali jako prvního. Potěšilo mě to. Moc!“ rozplývá se Petr Rudolf Manoušek. Takže umí taky hrát? „Základy zvládnu. Co jiného mi někdy na cestách taky zbývá, když jsem v autě vždy sám,“ dodává vitální Zbraslavan.

Škoda 706 a její dlouhá historie: Od Barči k Matesovi

Obšťastňoval jsem i krále

Po stovkách tisíc nalétaných kilometrů s tahačem o výkonu 470 koní, jenž průměrně polyká 23 litrů nafty na sto kilometrů, si pan Manoušek jednotlivé státy klasifikoval podle reakcí: „Němcům jsem šumák, nejvíc mávají Francouzi, Nizozemci ukazují palce. A kvůli naší nátuře po tuzemsku raději nasazuju plachtu. Prostě inkognito.“ Vůbec první představení zvonohry se datuje do září 2001 v pražské Oboře Hvězda. Za nejhvězdnější koncert ovšem Petr Rudolf Manoušek považuje ten v Královském paláci v Bruselu pro belgického krále na počest výročí jeho zlaté svatby. „Podobnou parádu jsem zažil rovněž v Birminghamu. Kamionem mě navigovali přímo do koncertní haly,“ doplňuje Manoušek s tím, že ho baví i situace, kdy šoféruje, plíživě proplouvaje historickými centry měst, zatímco carillonéři (hráči na zvonohru) rozmazlují uši přihlížejícím.

Český nadšenec vybavil Jawu Pérák přeplňovaným desetiválcem. Hodně specifickým

Strach z deště a mrazu

Sedmapadesát zcestovalých zvonů vyžaduje též určitý servis. „Při vedrech je namydlím a spláchnu vapkou. Nicméně myčkám se pro jistotu obloukem vyhýbám. De facto jediný problém tvoří, jestliže naprší do mechaniky a pak to zmrzne. Jinak nic,“ těší Manouška, jehož před více než dvaceti lety vyšla přestavba se vším všudy na patnáct milionů korun. Během tříleté dřiny ale vyplodil skvost, jenž aktuálně drtí konkurenci na plné čáře. „Nyní na celé planetě existuje pět podobných mobilních zvonoher. Čtyři v Evropě a jedna ve Spojených státech. Ta moje je však ze všech největší,“ hlásí mi pyšně pan Manoušek. A v cuku letu pokračuje: „Kdysi vyrobili v Nizozemsku větší, na návěsu. Čtyřicetitunovou. Na americkém trucku. Jenže zjistili, že se vejdou jedině na stadiony, že úzké městské uličky pro ně zůstanou zapovězené. Dneska už zvonohru rozebrali. Tím jsem se posunul z druhé na první příčku.“

Tatra 500 HB: Pamatujete si nezvyklý bus do hor vyvinutý s Karosou?

Čirá radost bez restrikcí

Snů s mobilní zvonohrou má pan Manoušek několik, třebaže postupně krapet slevuje. „Rád bych se vypravil na šňůru do USA. Již jednou mi ji na poslední chvíli zhatil imigrační úředník, tak uvidíme. V zásadě by mi stačilo, aby náklady spojené s transportem neustále nerostly do šílených výšin, aby nestoupaly zákazy ani papírování v souvislosti s vjezdy do historických center. A úplně ze všeho nejvíc chci zase bez omezení jezdit za lidmi. Dělat jim radost,“ uzavírá Petr Rudolf Manoušek.

Víte že...

… největší zvon váží 860 kilogramů? Naopak ten nejmenší váží pouhých pět kil.