TEST Kia Stinger 3.3 V6 T-GDI AWD – Filtrovaný, neředěný

Design, interiér

Před časem se Kia rozhodla postavit auto vymykající se všemu, co jsme do té doby mohli od korejské automobilky vidět a vyzkoušet. Stinger šokoval svým neotřelým vzhledem i faktem, že v emisemi svázané době nabídne motor se šesti válci a objemem 3,3 litru. Nebylo to moudré, můžete si říct, když se podíváte na prodejní statistiky. Stingeru se v roce 2018 prodalo 49 kusů, loni to bylo 34 ks. Ale pozor, opak je pravdou.

Kia už při uvedení na trh avizovala, že Stinger bude prodejně okrajovou záležitostí. Plnit měl především roli imagemakera, což se mu jednoznačně daří. Jak jinak si vysvětlit, že v souvislosti s jeho siluetou lidé často skloňují Porsche, zatímco techniku a jízdní požitek staví na úroveň BMW a mercedesů? Tohle byla trefa do černého!

Kia váhá nad druhou generací sedanu Stinger. Zachrání ho elektrifikace?

Od první návštěvy Stingeru v redakčních garážích už jsou to více než dva roky. Tehdy jsme vyzkoušeli základní dvoulitry, ale největší pozornost si samozřejmě vysloužil šestiválec. Právě s ním se Stinger nestyděl přihlásit o židličku u stolu prémiové německé konkurence. Nyní nám dělal společnost znovu, i když od svého zrodu prošel jen minimálními proměnami. A asi vás nepřekvapí, že hlavní slovo měla opět strojovna pod kapotou.

Pomerančové emoce

Jestli si ještě pamatujete dříve testované stingery, určitě vám utkvěla v paměti jejich barevná paleta – červená, žlutá, modrá… Kia se toho jednoduše nebála. Když už má být auto vidět, tak pořádně! Z tohoto požadavku neslevila ani pro nejnovější testovaný kousek, naopak. Pomerančovou barvu (Neon Orange) jednoduše nejde přehlédnout a připravte se na četné zvídavé pohledy, jaké mohou tiše závidět i jinak zajímavé vozy Audi TT RS či Ford Ranger Raptor.

Kia chystá elektrickou stylovku. Bude to SUV-kupé inspirované krásným konceptem

Samotné proporce a prvky karoserie zůstávají shodné. S vnějšími rozměry 4830 x 1870 x 1400 mm a rozvorem 2905 mm i nadále platí, že má Stinger ideální proporce cesťáku: dlouhý, široký, přitom elegantně nízký. Některé otvory v karoserii jsou funkční, jiné hrají ryze estetickou roli. Nechybí charakteristický tygří nos, světelná technika je vpředu i vzadu diodová. Svažující se záď autu sluší, stejně jako dvě dvojité koncovky výfuku. Výhradu bych tu měl snad jen k vodorovným linkám vedoucím ze zadních světel na boční panely karoserie. To už je za mě trochu moc.

Pomyslnou třešničku tvoří devatenáctipalcová kola (Stinger standardně dostává osmnáctky), pod kterými jsou zabydleny výkonné brzdy Brembo. Jen šestiválec dostává vyspělejší řešení s větranými kotouči na všech kolech se čtyřpístkovými brzdiči vpředu a dvoupístkovými vzadu. Ano, pořád se bavíme o Kie a standardní výbavě.

Moderna plná tlačítek

Zatímco z fotografií může kabina působit možná až fádně, živý dojem je podstatně lepší. Kia nešetří měkčenými materiály a kůží, stříbrné dekory jsou zase zhotovené z broušeného hliníku. Skvělé je rovněž sezení – sedačky vpředu mají výrazné vedení, ta řidičova dokonce nastavitelné bočnice. Ideální řidičská pozice se prostřednictvím elektrického nastavování hledá lehko a sedí se tu sportovně nízko. S tím souvisí méně pohodlné nastupování a vystupování, což ale autu této kategorie nelze vyčítat.

I když interiér působí honosně a moderně, zůstává věrný tradičním tlačítkům namísto obrovských dotykových obrazovek. Kabina bez přehánění působí jako kokpit letounu, kde má každá funkce svůj speciální čudlík. Kdo už se nechal rozmlsat čistými interiéry, kde všechno ovládáte dotykem, ten ze Stingeru skákat nadšením nebude.  Já sice mám rád moderní technologie, v tomto ale pořád dávám přednost klasice. Tlačítek je sice hodně a chvilku trvá, než si zvyknete na jejich rozmístění, potom už je ale ovládání jednoduché. Ani nepamatuji, kdy jsem si v jediném autě naposledy „skutečným“ zmáčknutím nastavil vyhřívání sedaček, systém stop/start, intenzitu klimatizace i protiprokluzový systém.

Kia zvažuje stylovější, luxusnější i výkonnější Stinger

Samotná obrazovka je osmipalcová, a byť nemá žádné dotykové plochy po stranách, doprovází ji masivní rámeček. Ruku na srdce, dnes už kvalitnější displeje najdete i v automobilech nižších tříd. Pravdou ale je, že systém funguje svižně, je přehledný a má domovskou obrazovku s vícerem dat. Součástí standardní výbavy je zadní parkovací kamera, digitální příjem rádia, indukční nabíjení či skvěle hrající audiosystém Harman Kardon s 15 reproduktory. Co víc si přát?

Svažující se silueta sice ukrojí nějaké ty centimetry nad hlavou pro cestující vzadu, s výškou 176 cm ale sedím za sebou s rezervou několika čísel. Vzadu už sezení tak tvarované není, má však dostatečně dlouhé sedáky a díky obrovskému rozvoru bohatý prostor pro nohy. To na dlouhých cestách potěší. Na ty krátké se sem poskládají i tři dospělí, tomu uprostřed ale bude značně překážet rozsáhlý středový tunel.

Kia Stinger 3.3 V6 T-GDI AWD

A zavazadelník? Ten je vcelku mělký, potěší pravidelné tvary a příjemný materiál, jenž pokrývá podlahu. Nejsou tu takové praktické vychytávky jako v Optimě, drobné cennosti ale můžete schovat dolů k plnohodnotné rezervě. Základní objem 406 l lze navýšit sklopením zadních sedaček. Nevznikne ideálně rovná plocha, ale nabídnutých 1114 l už lze využít i pro převoz větších předmětů. V bohatě vybaveném autě se kufr otevírá – světe div se – elektricky.

Motor, jízdní vlastnosti

Retuše šestiválce

I když jsou poslední roky pro automobilky v otázce motorů náročné a na jednotky o pěti a více válcích nám pomalu stačí prsty jedné ruky, Kia Stinger o své hlavní eso v rukávu nepřišla. Pořád je jím šestiválec dopovaný dvojicí turbodmychadel s objemem 3,3 litru. Pravdou ale je, že kvůli přísným emisním normám musel projít drobnými korekcemi. Nově je tedy vybaven filtrem pevných částic a nepatrně klesl výkon – z původních 272 na aktuálních 269 kW, které jsou dostupné v 6000 otáčkách. Slušná hodnota 510 newtonmetrů točivého momentu zůstala zachována, stejně jako rozsáhlé pásmo od 1300 do 4500 otáček. Papírově je to pořád atraktivní volba. Slibovaná stovka za 5,5 sekundy, ze které lze pokračovat na maximálních 270 km/h, to jsou přeci na 1933 kilogramů vážící auto hodně slušné hodnoty.

Úvodní dojmy vlastně přesně kopírují pocity z předchozích testování. Po úvodním nastartování se žádná euforie nekoná, šestiválec si pod obří kapotou jen tak v klidu pobrumlává a sportovní ambice svou akustikou neprojevuje ani výfuková soustava. Přitom při pohledu na ty koncovky jste plní očekávání, ale nic. Žádné burácení, žádné práskání.

Kia Stinger: Líbilo by se vám kombi nebo kupé? A jak to bude s turbodieselem?

To pravé ořechové se dostaví až se sešlápnutím plynového pedálu. Z lehce upraveného šestiválce jsme vlastně mohli mít jednu jedinou obavu: nepřiškrtili jej emisní normy příliš? Pravda, od prvního svezení už uběhlo hodně času, a já se se šestiválcem projel jen velice krátce. Přesto si troufám říct, že opojnost zážitku s plynem úplně v podlaze byla stejná, nebo jen minimálně rozdílná.

Pořád je to motor, kterému se „chce“ už lehce nad volnoběhem, o poznání intenzivněji začíná tahat ve středním pásmu otáček. Skvělému motoru sekunduje neméně dobrá samočinná převodovka. Osmistupňový automat s hydrodynamickým měničem pochází z vlastní produkce a s motorem si prostě rozumí. V závislosti na zvoleném jízdním režimu zvládá pracovat s celým číselníkem otáčkoměru. Zatímco v režimu Eco (k dispozici je také Smart, Comfort, Sport a Sport+) střídá kvalty okolo dvou tisíc, v těch sportovních se směle nechá vybídnout skoro až k červenému pásmu. Pokud by vám to z nějakého důvodu nevyhovovalo, můžete si vypomoci střídáním kvaltů pádly pod volantem. Není to ale ryzí manuální režim, když Kia vytuší, že chcete blbnout až moc, převezme úlohu zpátky do vlastních rukou.

Kia Stinger 3.3 V6 T-GDI AWD

S jízdním stylem ostatně souvisí i spotřeba paliva. Stinger umí jet lehce nad deseti, ale klidně si řekne i o dvacet litrů. Okreskové piánko s lehkou nohou přinese apetit zhruba 11 l/100 km. Vzhledem k tomu, že Kia v kombinovaném cyklu slibuje 10,5 litru, je výsledek z reálného provozu velice slušný. Nevěnujete-li ekonomice zvláštní pozornost a jezdíte normálním stylem, budete se pohybovat někde kolem 12 litrů. Když se ale před vámi objeví klikatá okreska, na které chcete potenciál Stingeru ždímat na maximum, připravte se na osmnáct a více.

Plno překvapení

Už víme, že v přímce Stinger zrychluje s chutí a voní mu rovněž pružné zrychlení, připojení do rychlejšího dálničního pruhu je hračka. Jak se ale cesťák s nemalými rozměry a hmotností téměř dvě tuny chová v zatáčkách? Pravdou je, že všechna ta kila umí zdárně maskovat, k čemuž mu pomáhá třeba variabilní převod řízení s elektromotorem přímo na převodce. Stinger tedy začne ochotně zatáčet už při drobném pohybu volantem.

Pro šestiválec je standardně dodáváno elektronicky stavitelné odpružení ECS (Electronic Controlled Suspension), které mění charakter podvozku v závislosti na jízdním režimu. Ten se mimochodem skládá z modifikované přední nápravy McPherson s dvojicí spodních ramen (příčným a podélným) a víceprvkového zavěšení vzadu. Řešení vpředu si zaslouží pozornost: těhlice se dole neotáčí na jednom čepu, ale dvou, čímž dochází při vytáčení kola ke změně jeho odklonu. Guma se v ten moment dotýká asfaltu větší plochou, čímž se zvyšuje přilnavost.

TEST Jízdní dojmy s Kiou Stinger: Jak jezdí korejská prémiová zadokolka?

Nastavení odpružení je rozmanité a doslovně kopíruje názvy jednotlivých režimů. Zatímco v komfortním se přes nerovnosti jen tak zhoupnete, v těch sportovních už o nerovnostech a výmolech víte i přesné datum vzniku. Vždycky ale platí, že auto skvěle a předvídatelně funguje na jakémkoliv typu povrchu. V zatáčkách se naklání jen minimálně a bez zaváhání udrží zvolenou stopu. Elektronicky řízený systém umí mimo jiné změkčit přední kola a zároveň přitvrdit ta zadní, aby se zvýšila agilita a potlačila nedotáčivost, případně obráceně k omezení přetáčivosti.

I když Stinger ve sportovních režimech upřednostňuje zadní kola, ryzí zadokolkovou radost od něj nečekejte. Na výjezdu se ochotně sklouzne, o slovo se ale rychle přihlásí čtyřkolka zapojením přední nápravy. Stinger tedy není sterilní jako jiné sportovní čtyřkolky, k čistému rebelství má ale také daleko. Radost vám naopak udělá citlivě dávkovaná výkonnost soustavy Brembo, která se zdá být k neutahání a celý ten jízdní zážitek jen umocňuje.

Kia Stinger 3.3 V6 T-GDI AWD

Když přebytečný adrenalin necháte na okresce, naložíte děti a vyrazíte na výlet k babičce, prostou změnou jízdního režimu se Stinger promění v pohodlný a zdárně odhlučněný přepravník. Převodovka motor nežene do zbytečných otáček, podvozek je citelně plavnější a při konstantních 130 km/h točí šestiválec dva tisíce otáček. Taková všestrannost rozhodně není samozřejmostí.

Závěr

Závěr

Od nezainteresovaných jsem při testování Stingeru dostával otázky jak vystřižené z nějakého manuálu pro hloupé škatulkování. To je Kia, jo? No, na Kiu dobrý! Ale 1,4 milionu za Kiu? Ano, 1,4 milionu za Kiu. To jediné, v čem Stinger ztrácí na prémiovou konkurenci, je totiž jen samotná prestiž brandu.

Kia Stinger je v Česku. Je drahá, ale zábavná!

Stinger se prodává ve dvou výbavových stupních – GT-Line a čisté GT, přičemž šestiválec pořídíte jen a pouze ve vyšší verzi. A jak už jsme si řekli v testu, nechybí ji absolutně nic. Spíše naopak. Už v základu nabízí věci, za které byste si u konkurence odmítali připlácet, protože by se cena vyšplhala na absolutní nesmysl. Vyhřívané sedačky vzadu, prémiové audio, interiér plný kůže, elektronicky řízené tlumiče či brzdová soustava Brembo, to je jen malý výčet parádních prvků, za které Kii tleskáme. Stinger si to zaslouží, na dnešní dobu je to povedený, navíc nebývale odvážný produkt.

Plusy

• Atraktivní vzhled
• Živý šestiválec
• Rozmanité jízdní vlastnosti dle zvoleného režimu
• Statečně popírá fyziku
• Obrovské množství výbavy ve standardu

Minusy

• K celkovému charakteru by ladila ostřejší akustika
• Chybí zcela manuální režim řazení