Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Lamborghini Miura SV slaví 50 let. Víte, proč přišla o osobité řasy?

David Bureš
Diskuze (10)

Miura SV se podle původních plánů měla stát jen doplněním nabídky. Byl ale o ni takový zájem, že nakonec nahradila předcházející Miuru S.

Lamborghini Miura patří mezi ikonické vozy světa. Pravidelně se řadí do žebříčku nejkrásnějších aut historie, říká se jí matka supersportů, protože je považována za průkopníka tohoto segmentu. Její vrcholnou evolucí se stala Miura SV, která letos slaví 50 let od své premiéry.

Miura SV se představila na ženevském autosalonu v březnu 1971. Zamýšlena byla jako doplnění nabídky tohoto modelu vyráběného od roku 1966, která se měla prodávat po boku modernizované Miury S, uvedené v roce 1969. Přitom využívala veškerých zkušeností získaných během dosavadní výroby auta, na němž se podíleli takoví velikáni jako designér Marcello Gandini a inženýři Giampaolo Dallara a Paolo Stanzani.

Silnější srdce

Automobil se od dosavadního derivátu primárně odlišil posíleným motorem. Čtyřlitrový dvanáctiválec uložený napříč (ano, k podélné koncepci přestoupil až následný Countach) nově dosahoval 385 koní (283 kW) v 7850 otáčkách, což bylo o 15 koní více než v dosavadní Miuře S a o 35 koní více než v původní Miuře. Maximální točivý moment činil 400 N.m při 5750 otáčkách.

Vyšší výkon umožnil automobilu jet rychlostí přes 290 km/h, přičemž Miura SV zvládala míli s pevným startem za méně než 24 sekund, což byl tehdy rekordní výkon. Faktem bohužel zůstává, že Miura byla považována za hodně nestabilní auto ve vysoké rychlosti. Tomu měly ostatně zamezovat speciální aerodynamické prvky, které se však údajně objevily jen na dvou Miurách SV.

Motor využíval nově nastavenou čtveřici karburátorů Weber (typ 40IDL3C). V průběhu výroby se pak Miura SV dočkala i odděleného mazání motoru a převodovky, což byl sice prvek na pohled neviditelný, avšak důležitý jako technická inovace pro větší výdrž při rychlé jízdě.

Video se připravuje ...

Důležité ale byly i mechanické změny. Miura SV se i kvůli vyššímu výkonu dočkala tužšího šasi s novými výztuhami. Přepracováno bylo i zadní zavěšení s jinými rameny a kotevními body, stejně jako o 130 mm širším rozchodem. Byla tu i nová kola, za příplatek dostupná v oblíbené zlaté barvě, která nově byla jinak široká vpředu a vzadu. Ze sedmipalcových kol se vzadu nově stala devítipalcová.

Tentokrát bez řas

Právě tyto změny ovlivnily také stylistické úpravy, které měl na starosti logicky Marcello Gandini, autor originální verze. Miura SV se tak dočkala rozšířených blatníků, jiná ale byla i grafika koncových světel, zatímco v kapotě se objevil nový chladicí otvor.

Poznávacím znakem se ale staly chybějící „oční řasy“. Tímto osobitým prvkem se proslavila už původní Miura, šlo o speciální mřížky u hlavních světlometů, které připomínaly právě oční řasy. Byly ale složité na montáž, a tak zakladatel automobilky Ferruccio Lamborghini rozhodl o jejich zrušení, kvůli zjednodušení produkce auta. On sám však pro svůj osobní exemplář Miury SV tento detail nechal zachovat. Jedná se tak o originál, jiná Miura SV s řasami oficiálně nevznikla.

K jistým změnám došlo také v kabině, která měla působit moderněji a být lépe zpracována. Ve větší míře se tu objevily kožené prvky nebo chromované detaily.

Místo doplnění náhradou

Miura SV (spinto veloce, tedy superrychlý) se však nakonec jen doplněním Miura S nestala. Zákazníci si ji tak oblíbili, že „esko“ postupně zcela nahradila. Do roku 1973 bylo postaveno 150 kusů, přičemž poslední z nich putoval 15. ledna 1973 k synovi Ferdinanda Innocentiho, šéfa stejnojmenného automobilového výrobce. Tím se ale kariéra vozu ještě neuzavřela, v roce 1975 byl totiž sestaven ještě jeden exemplář z dostupných náhradních dílů. Putoval ke slavnému kanadskému podnikateli Walteru Wolfovi, přičemž aktuálně je vystaven v továrním muzeu Lamborghini v Sant' Agatě.

Lamborghini Miura SV je dnes považována za nejlepší derivát tohoto modelu, přestože není ten nejvýkonnější. V průběhu let si totiž několik majitelů nechalo postavit tzv. Miuru SVJ, upravenou po vzoru zničeného prototypu Miura Jota, s agresivnější vizáží a ještě silnějším dvanáctiválcem s výkonem až 440 koní (324 kW). Ještě blíže Jotě měla pak Miura SVR, postavená v jediném exempláři na bázi Miury S.

Očekávání nástupce

Na trh přitom Miura SV přicházela v době, kdy už se čile pracovalo na nástupci. Ostatně na ženevském autosalonu 1971 s ní debutoval prototyp Countach LP500, avizující podobu její náhrady. I proto se Countach prezentoval na stánku karosárny Bertone, aby nestrhával pozornost z Miury SV vystavené přímo u Lamborghini.

Countach byl mimochodem i reakcí na tehdejší nové americké normy, které Miuru odsoudily k zániku na klíčovém trhu. Práce na něm ale ještě nějakou dobu trvaly, první sériový kousek byl dodán až 11. dubna 1974, tedy více než rok po oficiálním konci Miury.

David Bureš
Diskuze (10)

Doporučujeme

20. 4. 2021 17:07
Re: Kola
Bezpecnost vzdy na prvnim miste. Porad lepsi zimni 205-ky nez galusky na invalidnim voziku. Na druhou stranu, ve starych filmech kazdou automobilovou honicku provazelo kvileni pneumatik v zatackach, kdyz uz ne rovnou smyk. To uz dnes na sirokych kolech moc nezname, takze to opravdu neni jen o vzhledu.
19. 4. 2021 21:20
krasne auto
a ta radost kdyz jsem ho nasel pod stromeckem... no jako anglicak, samozrejme 😀. Hned bych ho vymenil za sveho Golfa, sice ma mensi kufr i kola, ale na to bych si rad zvykl 😀
19. 4. 2021 18:57
Re: Kola
Jj, to je dlouhodobý trend. Je třeba však připomenout, že příliš široká pneumatika nemá jen pozitiva. A konkrétně otázku vzhledu bych dal až na poslední místo, co do důležitosti.
19. 4. 2021 17:23
Re: Kola
A stejne je to sranda, 205-ky gumy na Lambu. Ja mam dneska 205-ky na zimu a brecim jak to auto vypada :D
19. 4. 2021 10:24
Re: Kola
Díky za upozornění. Bohužel jsem zjistil, že při editaci článku před jeho vydáním se neuložily provedené změny, takže tam zůstal mimo jiné i tento nesmysl. Už je to v pořádku opraveno.