Martin Vaculík a závěr dlouhodobého testu Dacie Duster: Auto, které jsme nevrátili

V době, kdy ostatní automobilky děsily zákazníky přechodem na elektromobily, začala Dacia masivně sázet na LPG, jehož tovární nabídku si vyzkoušela již v předchozích letech. Druhá generace modelu Duster tak nejdřív na podzim 2019 nahradila atmosférickou jednotku 1.6 SCe (84 kW) přeplňovaným motorem 1.0 TCe (74 kW), aby pak v březnu 2020 uvedla na trh i provedení na LPG. Plynová verze byla přitom jen o 10.000 Kč dražší než čistě benzinová. Po prvních důkladných testech vozu v červnu 2020 jsme konstatovali, že pokud při tehdejších cenách paliv a naměřené zázračné spotřebě necelých osm litrů LPG vůz jezdil za 93 haléřů na kilometr, kdežto na benzin za 1,65 Kč, znamenalo to návratnost vstupní investice už po 13.900 km. LPG v podání značky Dacia se tak teoreticky vyplatilo každému – i těm, kteří jezdí málo. Zda si však ušetřené peníze vůz nevybere zpět na závadách, či za ně nebude trápit řidiče četnými vrtochy, to bylo potřeba vyzkoušet.

Bez škubání a přepínání

Rovnou začněme tím, že ne všechny plynové systémy, které v minulosti Dacia přímo z továrny nabídla, byly zcela zdařilé. Například u starších plynových Dusterů 1.6 SCe často docházelo k tomu, že se vůz samovolně přepínal zpět na benzin dávno před vyčerpáním plynové nádrže. Mohl za to regulační ventil umístěný příliš blízko reduktoru, který se od něj zahřál, LPG se odpařilo už před ním a místo kapaliny tak začal malým otvorem procházet plyn. Na hmotnost jej pak logicky bylo málo, motor neudržel požadovaný směšovací poměr a přepnul se zpět na benzin. U modelu 1.0 TCe LPG je ventil přesunutý dál od reduktoru a nezaznamenali jsme tento ani žádný podobný problém. Že v letních měsících se auto na plyn přepíná po pár vteřinách a benzin z nádrže vůbec neubývá, už jsme psali.