MAZ-1500 byl závodní Moskvič, který trochu připomínal Mercedes

Rozhodnutí navrhnout sportovní vůz doputovalo do rukou konstruktérů automobilového závodu z Minsku v roce 1957. Podnětem se stala rostoucí popularita automobilového sportu nejen v Sovětském svazu, socialistické vedení nemohlo nechat bez odezvy reakci lidu na rychlé vozy, které zastupoval mimo jiné i slavný Mercedes-Benz 300 SLR W196S uvedený v roce 1955.

Znáte sovětskou automobilku RAF? Stavěla zajímavé dodávky

Sovětský Mercedes s technikou Moskviče

Odpověď SSSR na SLR byla kopie dvoumístného roadsteru s kulatými světlomety a zapadlými koly. Z myšlenky se rychle stala schválená státní investice a během tří let (1957-1959) byly v experimentální dílně továrny MAZ postaveny dva tvarově povědomé exempláře nesoucí označení MAZ-1500. Rozměry aut se zastavily na délce 4000 milimetrů, šířce 1550 milimetrů a výšce 1050 milimetrů.

Závodní MAZ uvezl maximálně dva členy posádky, kteří byli usazeni do aerodynamického těla. Spodní část vozidla byla hliníkem přizpůsobena proti nežádoucím turbulencím a tvůrcům se u konkurence zalíbilo i krytí čelních světel, které mělo rovněž usnadnit obtékání vzduchu. Plexisklo na lampách vozila například německá či italská sportovní auta. Nelze říci, že novinka byla originálem na vrcholu vědeckého myšlení, ale celek plně splňoval potřebné požadavky závodních pravidel.

První těžký tahač SSSR musel odolat nelidským podmínkám. Říkalo se mu kyklop

MAZ-1500 nebyl hit rovnající se Mercedesu, přesto zaujme pár aplikovaných řešení. Za pozornost stojí kapota umožňující přítlak na přední kola v závodním režimu. Jistě přínosné byly otvory výstupu vzduchu z motorového prostoru, podobně funkční mohly být také nádechy vystupující za dveřmi, odkud čerstvý vzduch vedl k původně instalovaným bubnovým brzdám opatřeným chladícím žebrováním. Až do soutěžní sezóny 1961 dostal MAZ-1500 lehčí kotoučové brzdy.

Karoserii kompaktního MAZu tvořil kompozit skleněných vláken spojený lepidlem BF-2, dostupným téměř v každém sovětském obchodě s domácími potřebami. Odlehčené panely byly umístěny na trubkovém rámu o průměru trubek 18 a 25 milimetrů. Pod sklolaminátovou karoserií nízko nad zemí zůstalo vše při starém, jelikož inženýři použili soudobou sovětskou techniku vypůjčenou z osobního Moskviče 407.

Znáte tajemný sovětský sporťák GT-77? Využíval techniku Moskviče i Škody

Motor MZMA-407 uložený před posádkou tvořily čtyři řadové válce OHV o celkovém objemu 1,4 litru. Vrtání 76 milimetrů a zdvih 75 milimetrů umožňovaly vyladit výkon na zhruba 60 koní při zhruba 5000 ot./min. Maximální rychlost dosahovala hodnoty 165 km/h, do tempa pomáhaly hned čtyři karburátory K-28B, zvýšený kompresní poměr 8,5:1 nebo sací a výfukové potrubí pro každý ze čtyř válců.   

Vývojáři se snažili ideálně rozložit nízkou hmotnost zhruba 730 kilogramů, například rezervní kolo našlo své místo v zadní části vozu za nápravou, ve výsledku váha ukázala 52 % hmotnosti na zadních partiích. Zavěšení všech kol tvořil nezávislý mechanismus vytvořený vepředu na trojúhelníkových ramenech, nežádoucí chování v závodním tempu minimalizoval stabilizátor či zadní náprava typu De-Dion kombinovaná se zadními tlumiči instalovanými pod určitým úhlem. Moskvič daroval do MAZu i řízení, které bylo údajně velmi blízké pocitům kormidlování GAZu M-20 Poběda. V rámci modernizace bylo později upřednostněno hřebenové řízení.

Za zmínku stojí také pokrokové upevnění disků poněkud zapadlých kol, jež byly připevněny centrálními maticemi. V rámci hledání senzací konstruktéři dále schválili, že bubnové brzdy obou náprav budou přesunuty na trubkový rám, aby se snížila neodpružená hmotnost. 

Závodní etapa a rychlý konec

Oba závodní vozy MAZ-1500 soutěžily v letech 1961 a 1962. Nejlepším výsledkem ve fázích mistrovství SSSR zůstává páté místo. Lépe už nikdy nebude, protože v roce 1963 došlo ke změnám rozdělení tříd a sovětská kopie neměla využití. Najednou nevhodný projekt postrádal podporu lidskou, státní a tím pádem i finanční, z aerodynamického roadsteru se stala chátrající vzpomínka.  

Dnes už ztracené veterány není možné dohledat, dochovaly se jen nekvalitní fotografie sovětské éry automobilového potěšení pro nadšené diváky. Samotné vozy už zřejmě neexistují a připomínkou jsou jen černobílé snímky soukromých archivů či barevné zmenšeniny vhodné přinejlepším do osvětlené vitríny.

Zapomenutá armádní vozidla SSSR: Unikáty kousek za Moskvou