První těžký tahač SSSR musel odolat nelidským podmínkám. Říkalo se mu kyklop

Poválečný vývoj v SSSR upřednostňoval produkci nadrozměrných nákladních vozů a tahačů pro armádní sektor. Vojáci potřebovali techniku umožňující přemístění výzbroje i výstroje na větší vzdálenosti. Vydané nařízení zástupce ministra obrany Georgie Konstantinoviče Žukova z roku 1954 přikazovalo konstruktérům vytvořit výkonný kolový automobil schopný jízdy s nákladem v nelidských podmínkách.

GAZ-16 neboli Létající Volha: Když se v SSSR pokoušeli o kombinaci auta a vznášedla

Bolševici požadovali uspořádání náprav 8×8, světlou výšku půl metru, výjezd svahů o sklonu až 30° a brodivost 1,3 metru. Plány počítaly s průchodností nehostinných bažinatých oblastí, nový automobil musel zvládat plnit úkoly v drsných klimatických podmínkách venkovních teplot od -50 do +50 °C bez potřeby složitého servisu. Základní parametry měly být slučitelné s bezproblémovým tažením přívěsů a zejména dělostřeleckých systémů o hmotnosti do 10 tun.

GAZ TR (1954): S tímto raketovým autem chtěli v SSSR překonat rychlostní rekord

Jasně stanovené parametry měli splnit zaměstnanci minské továrny MAZ. Běloruská fabrika začala realizovat ministerská přání v září roku 1954, projekt osobně zaštiťoval Boris Lvovič Šapošnik. Dva zkušební stroje označené MAZ-535 byly hotovy v roce 1956 a vznikly tak úplně první těžké tahače SSSR. Konstrukce se zdála v pořádku, zátěžové testy dopadly dobře, tudíž se spustila sériová výroba v Minsku a později v uralském Kruganu. Roční plán předpokládal zhotovení 200 kusů kompletních vozidel.

Připomeňte si sovětský džíp LuAZ 969: Víte, že to byla první předokolka ze SSSR?

Čtyřnápravový tahač se světlou výškou 475 milimetrů vážil 19 tun při rozměrech 8780 x 2805 x 2915 milimetrů (délka x šířka x výška). Pohonným systémem byl dieselový kapalinou chlazený dvanáctiválec D-12-A-375 o objemu 38,8 litru. Dosažitelná rychlost na zpevněných cestách s nejvyšším zatížením sedmi tun se pohybovala okolo 60 km/h, po zapřažení přívěsu o celkové hmotnosti 15 tun se tempo snížilo na 35 až 40 km/h. Nízká hmotnost taženého nákladu a spotřeba V12 až 75 litrů na 100 kilometrů později vedly ke konci 535 a vývoji efektivnějšího nástupce typu 537.  

Vzhledem k účelu MAZu-535 vznikaly různé modelové verze odlišné uspořádáním ložné plochy za kabinou v přední části podvozku. Korba byla vůči zbytku těla poměrně malá (4500 × 2595 × 315 mm), protože se od prvních náčrtů počítalo zejména s převozem připojeného nákladu. Od základního provedení 535 se dále odvozovaly upravené série 535A, 535B a 535V. Dílčími změnami byla například přítomnost navijáku, raketového systému, zesíleného rámu, jiné ventilace nebo odlišného odpružení.

Nelidské podmínky Sibiře či Dálného východu zvládaly toho času pokrokové technologie. Absenci klasických silnic nahrazovalo nezávislé zavěšení všech kol 8x8, vůbec poprvé v SSSR byl použit hydromechanický převod, převodovka vybavena několika režimy fungování umožňovala zařadit tři rychlostní stupně vpřed plus jeden vzad a řidič měl pro jistotu možnost uzávěry hned několika diferenciálů. Zatáčení v měkkém podloží usnadňovaly dvě řiditelné přední nápravy napojené na hydraulický posilovač řízení. Brzdný účinek kol byl výsledkem práce výhradně bubnových brzd za disky obutými do dvanáctivrstvých gum s proměnným tlakováním centrálně z kabiny.

Speciálně upravený VW Brouk měl pomoct se špehováním SSSR

Na cesty se do celokovové kabiny vešli čtyři vojáci, za nimi hlasitě burácel čtyřtaktní motor a za agregátem následovaly dvě palivové nádrže s neupřesněným celkovým objemem odhadem 700 až 760 litrů nafty. Posádka si v hluku mohla nechat zdát o klidném putování sovětskými končinami, z komfortních prvků strohého interiéru lze snad zmínit pouze nezávislé topení či přídavný světlomet infračerveného nočního vidění – lampa ve středu hranatého kokpitu dala vzniknout originálnímu označení auta „kyklop“.

První těžkotonážní výkvět SSSR využívaly domácí jednotky, až novější edice MAZ-537 putovala exportně za hranice Sovětského svazu. Původní generace 535 se dostala do povědomí veřejnosti z kýčovitých přehlídek na Rudém náměstí, kde se osmikolové transportéry nejednou předváděly jako mobilní zařízení pro balistické rakety. Mezi vojáky i obyčejnými civilisty „kyklop“ zapůsobil.