TEST Mercedes-Benz V 250 Bluetec L – Orient Express

Americká automobilová kultura je ve srovnání s tou evropskou stále jiná, přesto se od sebe mohou navzájem učit. Američané kupříkladu pochopili, že když chce člověk automobilem převézt větší počet lidí v náležitém luxusu a pohodlí, nemá vůbec smysl uvažovat o nějakém MPV v lepším případě s nepohodlnou třetí řadou sedadel. Tady pomůže jedině nefalšovaná osobní dodávka, v USA zvaná „conversion van“.

Donedávna ale evropský zákazník neměl moc na výběr. Buď mohl s cestujícími jezdit osobním Fordem Transit či Renaultem Trafic, nebo sáhnout po dvojici Volkswagen Multivan a Mercedes-Benz Viano. Na obou byla do značné míry vidět příbuznost s dodávkou, byť nechybělo notné vyšperkování. Nyní se však představil nástupce Viana, který nahrazuje jeho i třídu R – přepychový parník a rodinnou vlajkovou loď německé značky. Od třídy V bychom tedy měli čekat prvotřídní luxus a zároveň praktičnost. Podívali jsme se na zoubek prozatím nejsilnější verzi V 250 Bluetec v luxusní výbavě Edition 1, která přivádí daný model na trh a ukazuje možnosti vybavení.

mercedesbenz testy dodavky  

Třída V se stejně jako předchozí Viano nabízí ve třech velikostech, přičemž my měli k dispozici prostřední označovanou L. Menší K a větší XL přijdou na český trh později. Již na vnějším vzhledu se designérům Mercedes-Benzu povedl mistrovský kousek. Automobil totiž ve srovnání s předchůdcem působí mnohem méně jako dodávka a na první pohled bychom se vsadili, že musí být i kompaktnější. Jenže chyba lávky, tohle auto je ve všech ohledech větší než prostřední Viano, jenom na to nevypadá. Třeba na délku o celých 130 mm více, byť rozvor 3200 milimetrů se nezměnil. S diodovým osvětlením vozu a na devatenáctipalcových, pro automobil této velikosti trochu nepraktických kolech působí vzhled velmi seriózním dojmem a vlastně tak dobře, jak jen u dodávky může. Ostatně občas jsme si říkali, že by se “Véčku” mělo říkat spíše přerostlé kombi.

To, co uvidíte po usednutí na místo řidiče, však již s jakoukoliv doposud známou evropskou dodávkou nemá nic společného. Třída V se ztvárněním palubní desky více než trochu inspirovala tím nejlepším, co v Mercedes-Benzu mají – třídou S. Na dveřích jsou stejná tlačítka vyhřívání a odvětrávání předních sedadel, před cestujícími se skví pravé dřevo či kůže a dokonce i menu informačního systému a grafika navigace je totožná, tedy špičková. K dispozici jsou také skvěle zpracovaná tlačítka či dokonce touchpad. To není pro každého, a proto se hned za dotykovou plochou nachází otočný ovladač, který rovněž slouží k obsluze menu a nám vyhovoval více.

Možnosti dovybavení vozu jsou pak na poměry třídy rovněž fascinující. Elektricky posuvné boční dveře a víko kufru již známe, kamery kolem celého vozu s možností přepínání a ptačího pohledu či špičkové autorádio Burmester (hádejte, co poslouchají cestující ve Veyronu?) a mnoho bezpečnostních asistentů jsou však novinkou. Jistě, americké “conversion vany” mají navíc obrovskou televizi, postel a plno dalších výbavových prvků, to je ale trochu jiný svět.

mercedesbenz testy dodavky  

Jestli si myslíte, že všechen luxus mají k dispozici jenom cestující vpředu a ti vzadu strádají, jste na velkém omylu. Ostatně zde platí spíše to, že řidič má vozit a ti vzadu si hovět. Čtveřice samostatných sedadel je pohodlnější než dvojice vpředu a cestující mohou snadno zaujmout polohu „pololežmo“. Pro snadný nástup na poslední řadu sedadel můžete ty prostřední jednoduše vyklopit či posunout vpřed. Všechno působí solidně a křesla se posouvají tiše.

Výborná je také konfigurovatelnost – potřebujete více prostoru pro zavazadla? Jednoduše přisuňte sedadla blíže k sobě, prostor pro kolena je totiž ve standardním uspořádání obrovský pro každého. Zadní cestující pak mají svou vlastní klimatizaci a nemusejí se bát, že při rozhovoru řidiče neuslyší – nad hlavami předních cestujících je totiž mikrofon.

Zavazadelník nepatří k největším, byť konkrétní čísla neznáme, na delší cestu v plném obsazení by to již chtělo posunout sedadla. Prostor je navíc rozdělený praktickým dutým platem, ve kterém je ukryta povinná výbava vozidla. Na něj lze rovněž ukládat zavazadla, aniž by to vadilo výhledu vzad. Navíc se k tomuto prostoru dostanete otevíratelným zadním oknem – víko zavazadelníku je přece jenom velmi rozměrné, a když je za vozem překážka, tak jej neotevřete.

mercedesbenz testy dodavky  

Motor a převodovka – Jsou čtyři málo? Ano i ne

Viano v podobně luxusní konfiguraci a s populárním naftovým šestiválcem bylo a stále je jedním z mých nejoblíbenějších Mercedes-Benzů. Nová třída V jej pak poráží snad ve všech ohledech až na jeden – a tím je motor. Nemůžete už totiž mít šest válců a poznáte to zejména na kultivovanosti běhu. Čtyřválec V 250 Bluetec je nejsilnějším agregátem v nabídce a svými parametry se dřívějšímu šestiválci téměř vyrovnává, při práci ale vydává hluk, který neutichne ani při konstantní dálniční rychlosti. To všechno ještě vynikne v kontrastu s luxusním interiérem. Představte si, že jedete v třídě S a posloucháte při tom zvuk Fordu Transit předchozí generace – je to jednoduše nemístné...

V ostatních ohledech se ale čtyřválcová jednotka s desetilitrovou nádrží na močovinu a splněnou emisní normou Euro 6 nemá za co stydět. Rozložitý stroj pohání velmi srdnatě a díky tomu lze bezpečně předjíždět. Motor o výkonu 140 kW je spojen s tradiční sedmistupňovou automatickou převodovkou, která v tomto voze funguje snad nejlépe ze všech Mercedes-Benzů. Řadí velmi hladce, což se k charakteru vozu hodí, a díky správnému zpřevodování navíc správně využívá síly motoru.

mercedesbenz testy dodavky  

Ve 130 km/h točí zhruba 2500 otáček a spotřebovává při tom 8,5 litru na sto kilometrů. Ve městě jsme pak jezdili za 9,5 litru, mimo něj se dá spotřeba stlačit k sedmi litrům. To jsou výborné hodnoty, zejména když svižnější tempo v plném obsazení znamená stále méně než deset litrů. Celková spotřeba v testu činila 9,0 l na sto kilometrů, což je ale pouze o litr lepší než v případě staršího Viana se šestiválcem a pětistupňovým automatem.

Maximální komfort cestování

Mercedes-Benz V disponuje nastavitelným vzduchovým pérováním, které se mění spolu s tuhostí řízení a chováním převodovky. Nejvíce vozu podle očekávání sedí komfortní nastavení, ve kterém se jedná o houpavý plavný stroj, který s přehledem polyká kilometry. V praxi oceníte zejména slušnou manévrovatelnost a snadné ovládání, díky kterému se i s rozložitým vozem bez problémů propletete městem nebo zatáčkovitou okreskou. Celé auto se navíc chová velmi bezpečně a to i v extrému, kde se můžete spolehnout na jistotu přední nápravy.

Z hlediska jízdního komfortu automobil hůře funguje pouze na krátkých příčných nerovnostech, které příliš nezvládá, ostatně jako snad každé auto se vzduchovým odpružením. Zde je to ale umocněno karoserií – jednoduše poznáte, že se jedná o dodávku s omezenou tuhostí a schopností tiše filtrovat výmoly. Rázy prostupují kabinou a občas se k nim připojí také pazvuky, což však dělají všechny dodávky, ve kterých jsme kdy jeli.

mercedesbenz testy dodavky  

Vyjeďte ale mimo město a podvozek s rostoucí rychlostí začne všechno zvládat o hodně lépe. Při vyšším tempu vás však nepotěší hluk od kol i okolního proudícího vzduchu. S tím se ovšem musí počítat, protože takto rozměrná a tvarovaná karoserie se odhlučňuje nesrovnatelně hůře než kupříkladu sedan. Dodávkové geny se úplně potlačit nejspíše nedají, byť se “Véčko” velmi snaží.

Skvělé ale je, že i po absolvování mnohahodinové cesty vystoupí celá posádka odpočatá. Na cestování je i přes výše zmíněné nedostatky třída V jednoduše výtečná, čemuž v noci napomáhají fantastické diodové světlomety. Neznáme jiný v Česku prodávaný automobil, který by šestici lidí nabízel takový luxus a komfort.

Závěr

V současné době jsou pro Mercedes-Benz V k dispozici jenom tři výkonové verze čtyřválcového turbodieselu o objemu 2,1 litru, což považujeme za největší slabinu vozu. Pokud máte rádi kultivovaný projev, pak zde nepochodíte – benzinový agregát ani naftový šestiválec nejsou na pořadu dne. Přitom vzhledem k počtu šestiválcových předchůdců jezdících po našich silnicích se nedá říci, že by o tento typ motoru nebyl zájem.

Jinak je ale třída V velmi příjemným automobilem – takový silniční Orient Express. Hýčká posádku luxusem, nabízí lepší interiér a infotainment než třeba třída E, moře prostoru i pohodlný podvozek. Potěší variabilita i to, že konečně můžete pět spolucestujících vyvézt na dlouhý výlet, aniž by jim chyběl prostor či pohodlí. Jakožto neobvyklý rodinný stroj či třeba hotelový taxík bude třída V velmi dobrým sluhou. Nejedná se sice o levný vůz, zejména ve výbavě Edition 1, ale když se do něj usadíte, hned cenu pochopíte. Tedy do chvíle, než nastartujete...

Plusy

• Dynamický a úsporný turbodiesel
• Komfortní vzduchový podvozek
• Oslnivý výkon diodových světlometů
• Luxusní a variabilní interiér
• Místo pro šest cestujících
• Snadná ovladatelnost

Minusy

• Nekultivovaný běh motoru
• Rázy od podvozku na nerovnostech
• Omezená nabídka pohonných jednotek

Foto: Petr Homolka