Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Muzeum a filmová půjčovna Martina Stárka: Na výbuchy nepůjčuju nic, i když…

Tomáš Hadač
Diskuze (3)

Martin Stárek má jedno z nejskrytějších muzeí v Česku. Tedy teď už ne. Jeho kousky jste již ale pravděpodobně viděli dřív. Své raritní kousky půjčuje do filmů. Jen namátkou: Palach, Havel, Nabarvené ptáče a tak dále…

Atmosféra skandinávské kriminálky. Mlha. Vlhko. Zima. Po úzké silničce se kodrcáme k obrovskému statku v Mníšku pod Brdy. Ujišťujeme se, zda nás navigace nezradila. Ale ne. Vystoupili jsme tady správně. Nacházíme se v Muzeu užitkové techniky – podle všeho v jednom z nejskrytějších v Česku. „Já si vždycky přál muzeum, ovšem aby tam nechodili lidé,“ vítá nás jeho majitel Martin Stárek v doprovodu svého psa. Šedesátiletý muž, jenž se primárně živí vypůjčováním masivní sbírky filmovým štábům, vypadá hned po první větě jako svéráz, co? Je! Zaplaťpánbůh za to.

Proč vás baví představa muzea bez lidí, která mimochodem po našem setkání pravděpodobně skončí?

Jsem pořád na vážkách více se otevřít lidem. Ztratilo se mi zde x kuliček z řadicích pák nebo víčka z nádob. Přitom jde o části, které jsou de facto k ničemu. Dané věci to však chybí, což mě mrzí. Proto se rád uzavírám. Víte, když přijde rodinka a manželku s dětmi to absolutně nezajímá, beru tu hodinu a půl za zbytečně ztracený čas.

Máte vůbec kolekci se stovkami strojů někomu prodat?

Mám syna. Jenže ho to vůbec nezajímá. Potom tři dcery, které jsou zatím buď mladé, nebo jsou s partnery, kteří k tomu rovněž moc neinklinují.

Co s tím?

Třeba mě jednou čeká obrovský výprodej. Přijede šrot a budu to dělit na litinu, hliník. (na chvíli se odmlčí). Jestli mě to ale čeká, doufám, že to potrvá ještě dlouho.

Jdeme prosím dovnitř za traktory a spol.?

Je šílená klendra… Můžeme, v hale je ale ještě větší zima.

Svět motorů 52+53/2020 Svět motorů 52+53/2020

Pravěk, pára a flašinet

Padá nám brada. Slovíčko „wau“ sem pasuje náramně. Esenci první haly tvoří stroje z desátých a dvacátých a 20. století. „Asi největší srdcovku představuje americká lokomobila, respektive parní traktor Case z roku 1913. To nýtování byla fakt fuška,“ poznamenává Stárek, jehož děd byl mimochodem konstruktérem lokomotiv. „Stejně tak mě baví tenhle flašinet, údajně největší funkční v Čechách,“ dodává náš průvodce, jenž mobilní mechanický hudební nástroj z důvodu navození atmosféry zapíná. Středočeského sběratele holt baví všechno staré na kolech a s motory. Což vysvětluje zastrčenou pračku poháněnou motorem v sousední stáji. „Má dokonce dvouválec,“ roztahuje koutky sympatický pán, jenž dříve pracoval v zoologické zahradě.

Obligátní, byť klíčový dotaz: Jak jste se vlastně dostal ke sběratelství?

Měl jsem to pod kůží odmalička. Už jako dítě mě to táhlo ke starým automobilům. Kluci řešili nejnovější sporťáky a já spíš Peking-Paříž.

Myslíte legendární, extrémní závod z roku 1907, v němž bylo za úkol dostat se jakýmkoliv způsobem vozem z Pekingu do francouzské metropole a kde vítěze čekala „pouze“ jedenapůllitrová láhev šampaňského vína?

Přesně. Byť moje úplně první auto byl Renault 8 kvůli tomu, aby na mě letěly holky. Nicméně potom to přišlo. Coby druhé jsem si pořídil Pragu Piccolo z roku 1930. V devatenácti letech.

Je tu někde k vidění?

Vlastnil jsem ji přes třicet let. Prodal jsem ji až před pár lety. Takže ne.

Kdy vám došlo, že se vám počáteční nevinné pořizování další a další techniky vymklo a stala se z toho nynější nálož stovek nejrůznějších exponátů?

Vždycky s prostory. Začátky byly krušné. Někdo mi půjčil stodolu – tu vykradli. Jindy zase odvezli kusy do šrotu, děti to ničily. Stalo se mi, že mě kolikrát i vyhodili a já řadu aut musel prodat.

Ideální útočiště

Mohutný předěl se datuje do roku 2000: v něm konečně našel Stárek vhodný prostor pro zaparkování a následné rozšiřování (retro)techniky. „V současnosti se pokouším nic neshánět, protože místo je přece jen omezené. Bohužel jsem slabá povaha a občas si novou radost udělám,“ přiznává Martin ve druhé hale, jež patří primárně traktorům. A rázem doplňuje: „S nimi jsem startoval. Vášeň do aut přerostla až v pozdějších letech a trvá dodnes.“

Kde všude auta a další techniku sháníte?

Zejména v zahraničí. Mám auta z Nového Zélandu, Austrálie, Spojených států amerických a ta zmíněná pračka s dvouválcem pochází z Kanady. Opravdu pestrá směsice.

U koho čerpáte inspiraci?

U bratrů Reichertů a jejich muzea narvaného nejrůznějšími veterány v německém Marxzellu, které je famózní. Snad se restrikce brzy uvolní, aby tam čtenáři Světa motorů mohli vyrazit. Rozhodně doporučuju!

Chytře se je snažíte odradit od vaší návštěvy. Pokud k vám přece jen zavítají, jaké počty je přibližně čekají?

(Dlouze se nadechne) Sto aut. Sto traktorů. A stabilních motorů taky sto. Plus spousta dalších věcí. Třeba jsem se ponořil do sbírání vojenských truhliček, kam si lidé ukládali veškerý majetek za první světové války. Na řadě z nich jsou vyrytá jména. Líbí se mi, jak každá měla určitý příběh.

Co vám na to říká žena?

Neudělá nic. Zvykla si. Co jí taky zbývá. Proti tomu nejde bojovat. Pánové moc dobře vědí, o čem mluvím…

Nemrkej, teď tam budu

Muzeum má Martin Stárek pro radost. Z lásky. Finančně ho však nejvíce saturují zápůjčky filmovým štábům. „Už v roce 1987 jsem měl první roli, tedy dva moje vozy. Točilo se tehdy v Maďarsku. Načež po revoluci jsem se dostal do povědomí agentur a ty mě začaly doporučovat zahraničním produkcím. Moje užitková technika se jim hodila. Sem tam potřebujete zakrýt moderní telefonní budku, obchod – tak před ně postavíte moje „staříčky“ a problém se vyřeší,“ vypráví Martin Stárek, zatímco vcházíme do haly s automobily, jež se objevují na stříbrném plátně nejčastěji. Jde o období druhé světové války, potažmo krátce po ní.

Chodíte se na sebe koukat do kina?

Samozřejmě mě zajímá, jak bude vypadat finální výsledek. Jen manželku upozorňuju, aby nemrkala. Protože to jsou vážně mihnutí.

Jak se pohybují zápůjčky cenově?

To je individuální. Obecně se ale jedná o vyšší jednotky tisíc.

Když se natáčí, býváte na místě?

U toho člověk nesmí chybět.

Máte strach, viďte?

Nejhorší je, když je podmínka, že se s tím bude jezdit. Pokud si do těch aut sedne člověk, který s tím nemá zkušenost, nemá k tomu vztah, fakt se bojím.

Vypusťte do éteru nějakou historku z natáčení.

Například se slovenskou herečkou Alexandrou Borbély. Moc sympatická, jen v osobním životě jezdí s automatem. Což Tatra 57 B, o niž se právě opíráte, nebyla. Chudinka si ještě nazula střevíčky, které jí klouzaly. Točili jsme na Šumavě brzo ráno. Za volantem seděla ona, vedle ní další herec, za nimi režisér a kameraman – a jak je to kombík, vzadu se nasoukal ještě zvukař. Alexandra mi po chvíli zničila spojku.

Co jste jí řekl?

Co byste jí řekl vy?

Náno, odvařila jsi mi spojku!

Ona se nemohla ani rozjet, bylo mi jí líto. Snažil jsem se ji uklidňovat. Člověk musí počítat s tím, že se něco nepovede.

Existuje hranice, kterou byste režisérovi a spol. nepovolil přejít?

Na výbuchy nepůjčuju nic, ale jinak se dá se mnou domluvit skoro na všem. I když nemluvím úplně pravdu. Třeba tady (vede nás k podivnému „mercedesu“) jsme si pohráli s poválečným vozem Garant, jenž byl v opravdu zbídačeném stavu. Na nefunkční chladič mu dali hvězdu a udělali z něj repliku mercedesu. Zahraje si pár vteřin, než ji shodí ze skály, exploduje a kompletně shoří.

Povídáte někdy štábům do natáčení?

Moc ne. Občas ale vymyslí kraviny, nad nimiž zůstává rozum stát. Turci si v jednom snímku vymysleli, že herec šoférující chevrolet na loukoťových kolech seskočí z valníku taženého koňmi. Byl to nějaký metr, přitom auto vážně takové akcelerace nedosahuje. Kroutil jsem hlavou, co za pitominu vymysleli.

Když bičem mrská

Poslední budovu sbírky Martin Stárek zasvětil socialistickým vozidlům a technice. Z desítek parád schválně vybíráme zastrčené motoartefakty a jejich majitele zkoušíme. Odpovědi sype, jako když bičem mrská. Navíc vždy to okoření příběhem. „Jsou to snad moje věci, ne? Musím je znát. K tomu se snažím zjistit vždy technické údaje. Drží mě to od traktorů,“ konstatuje muž, který kromě narvaných hal stejnou měrou naplnil šanony štosy informací.

Zapisujete si rovněž filmové role?

Chtěl jsem, ale bylo toho tolik, že mi tenhle seznam chybí.

Pojďme si prosím shrnout aspoň některé. Která se vám vybaví jako první?

Zahrál jsem si v Nabarveném ptáčeti režiséra Václava Marhoula. Na konci filmu jsem chlapce, hlavního hrdinu, vezl domů autobusem, pragou.

Čekal jsem, že zmíníte drama o Janu Palachovi, kde to není pouhé mihnutí.

Pravda, v něm sbírám plakáty v delším záběru. Přijel jsem tam touhle zelenou multikárou (zastavuje se u ní), která si už střihla spoustu „rolí“. Objevil se tam též Robur Garant 30 nebo tento skútr ČZ 175/502 Čezeta s dvoudobým vzduchem chlazeným jednoválcem.

Co dalšího?

V Havlovi, jenž běžel letos v kinech, jsem sice přímo nehrál, ale půjčoval do něj několik aut. Ať už moskvič, nebo Škodu 1202, třebaže se jednalo o statickou polohu.

Preferujete radši, když s auty jezdí nebo právě statické záběry?

Vidím to dvousečně. Když se jezdí, natáčení utíká rychleji. Ale může se něco pokazit. Statické jsou bezpečnější, scény zpravidla však trvají déle.

Jen zlomek

Filmů, v nichž se Martinův motoristický poklad představil, jsou desítky. Nás třeba teď do očí trknul zaparkovaný Peugeot 202 U, jejž jsme zaregistrovali ve famózním kriminálním dramatu „Ve stínu“. A stejně tak černý Citroën 23 RU: ten se pro změnu blýskl v hororovém thrilleru „Hannibal – Zrození“. Čili nejen v tuzemských filmových vodách Stárkova auta veslují. „Já schválně zmiňoval naše, které jsou českým divákům bližší. Jinak velké množství zápůjček míří k zahraničním produkcím,“ vysvětluje sběratel z Mníšku pod Brdy. Též my jsme naťukli pouze některé z celé plejády filmů. „Lidem, již budou mít zájem, rád originální prohlídku s filmovým komentářem udělám, jen se obávám, aby se nestrhla lavina,“ doplňuje Stárek.

Snažíte se sbírku projíždět, aby zůstávala pořád v zápřahu?

To bych celý rok nedělal nic jiného. Naštěstí se projíždí díky filmům.

Najde se něco, co vás na exponátech štve?

Byť se snažím, jak můžu, štve mě, že někdy trpí mojí špatnou péčí. To se týká například ucházení pneumatik. Což je nikdy nekončící boj.

Co máte nyní v plánu?

Krotit se. Ovšem zrovna jsem koupil další „pohřebák“ – opel.

Nemáte pohřebních aut nějak moc?

Ta se budou hodit vždycky.

Tomáš Hadač
Diskuze (3)

Doporučujeme

Avatar - narona
4. 1. 2021 21:33
Pěkné, i předválečné kombíky
má na skladě :D
Avatar - kuk
4. 1. 2021 04:53
To je jednoduchý pane Stárek. Točte videa na Youtube.
To je jednoduchý pane Stárek. Sežente si nějaký mlaďochy s kamerama a natáčejte s nima videa na Youtubu o každém kousku jako to dělá Jay Leno. To uvidíte jakej bude zájem a jak se sbírka zpopularizuje po celém světě. Když uděláte pěkný záběry, tak si fandové přijdou na své, pokochají se a do muzea vám přesto nepáchne ani noha. A ještě vám to hodí kačku ze sledovanosti a možná se i najde pokračovatel co to rád skoupí. A ještě si v diskuzi pokecáte s hromadou lidí postižených stejně jako vy. Tomu říkám win win. ;-)
Sbírka je fantastická.
Avatar - m.z.
3. 1. 2021 16:11
paráda
Výborná reportáž o výborném člověku, super :yes: