TEST Na Slovakiaringu s Toyotou Celica. A taky Yarisem GRMN

Podobná klání, kdy se na okruhu utkávají novináři, nejsou hlavně v posledních letech zvlášť častá. Vzpomínám si vlastně jenom na mazďácký pohár s MX-5, ale to je taky už dobrých pár let dozadu. Na Slovakiaringu jsme se navíc měli poprat s kolegy ze Slovenska, Maďarska a Polska, typická novinářská řevnivost tedy dostala mezinárodní rozměr.

Krásný slovenský okruh (ale velmi těžký, moje zkušenost se ke všemu počítala spíš na metry…) byl rozdělen na dva úseky – na jednom se jezdilo s Yarisem GRMN a na tom druhém, delším, s legendou, na kterou jsem se strašně těšil. S krásným čtyřokým kupátkem jsem se něco najezdil v rámci Sega Rallye Championship. A v době, kdy za volantem excelovali Carlos Sainz a Didier Auriol, jsem začínal registrovat cosi jako mistrovství světa v rallye. Ano, na Slovakiaringu na nás čekala Toyota Celica! Konkrétně její šestá generace a ještě konkrétněji dvoulitr s výkonem 170 koní a pohonem pouze předních kol. Zbarvení navíc připomínalo tovární speciály z první poloviny devadesátých let, a i když se jednalo o dost jeté kousky, srandu slibovaly velikou! Nechyběly totiž závodní sedačky se čtyřbodovými pásy, tuhost karoserie zvyšoval bezpečnostní rám. Jenom ty uzounké pneumatiky se silničním vzorkem budou asi celicu trochu omezovat…

Jako první…

… na mě však čeká Yaris GRMN. S maličkou toyotou se budeme prohánět po jedné z nejkratších verzí okruhu – po cílové rovince zahneme ostře doprava, čímž se hned dostaneme na protilehlou část okruhu, pak pomalé esíčko, mírné stoupání a potom už „jenom“ velmi dlouhá a rychlá poslední zatáčka.

Moc času na zkoumání stopy a brzdných bodů nemáme, na každého připadají čtyři kolečka. A po tomto kraťoučkém seznámení už trojice měřených stintů, sestávajících ze tří kol. Ostré a měřené bude tedy jen jedno kolo, první je nájezdové a třetí ochlazovací. Času minimum, ale podmínky i auta jsou pro všechny stejné.

TEST Renault Clio R.S. vs. Toyota Yaris GRMN – Jeden ryzí a druhý polovičatý

S Yarisem GRMN se zvlášť sžívat nemusím, malé živé autíčko působí na letištní ploše Slovakiaringu trochu méně živým dojmem, jeho 156 kW a nutnost držet auto ve vyšších otáčkách (k nim se navíc vydává typicky emisně rozvážně) z malé toyoty raketku nedělá. Je to takové rozvážnější svezení, což je dáno samozřejmě hlavně zmíněným prostředím. Moc dobře si pamatuju, o kolik ostřeji působil Yaris GRMN na užším, techničtějším a rozbitějším mosteckém autodromu. Každopádně, sekci zakončuji s časem kolem 1:12, v dalších měřených stintech se dokážu zlepšit maximálně o sekundu, nejlíp však pět desetin od nejrychlejšího kolegy. Nic moc.

A teď už celica!

Je to vlastně až trošku smutné, že v současnosti považujeme Yaris GRMN za jeden z nejřidičtějších a nejryzejších sporťáčků. Protože proti celice je to playstation, který řidiči odpustí vlastně úplně všechno. Uskočení zadku při necitlivých brzdách? Neexistuje! Problémy s trakcí na výjezdu? Vůbec! S Yarisem GRMN zkrátka můžete jet vyloženě blbě, stejně se ale udržíte zhruba ve stopě a ani nebudete vyloženě pomalí.

To celica už chce fištróna. Na brzdách je vysloveně nestabilní, zadek ustřeluje neskutečně ochotně. ABS chybí, kola tedy můžete velmi snadno zablokovat. Na výjezdu musíte na plyn opatrně, jinak se dočkáte pro změnu výrazné nedotáčivosti. Motor však jde neskutečně rychle za plynem, až máte pocit, že dynamika se s Yarisem GRMN nedá absolutně srovnat. Řízení je vyloženě delikátní, něco podobného jsem zažil snad jenom v cupové octavii nebo nedávno v závodní motokáře.

No… Jelo se mi hezky, celica mě neskutečně bavila, čas tomu ale úplně neodpovídal. Respektive vůbec neodpovídal. Osmé místo z nějakých čtyřiadvaceti účastníků a ztrátu na prvního dvě a půl sekundy, to si tedy za rámeček opravdu nedám. Čekal jsem od sebe daleko víc.

A vítězství si odnáší…

Nejrychlejším účastníkem na Slovakiaringu byl polský kolega, naši severní sousedé se vůbec pohybovali dost vysoko. Já skončil v hodnocení českých novinářů na druhém místě, na Slovakiaring nás dorazilo pět. S umístěním spokojenost, časová ztráta z celicy mi ovšem radost fakt neudělala.

Ale dostal jsem na ni chuť, musím říct. Tohle auto by sice mohlo na řidiče odkojeného elektronikou moderních aut působit až trochu zákeřně, nic podobně zábavného a bezprostředního však v současné automobilové produkci nemáte šanci najít. I ta vyhlášená Toyota GT86 je najednou nějaká obroušená, odtažitá, ředěná… S celicou navíc nepotřebujete kvůli zážitkům kdovíjakou rychlost, spontánní reakce a hravost máte k dispozici okamžitě po rozjezdu. A pak se budete muset v každé zatáčce hodně snažit, aby vás stroj nenachytal. Ztráta koncentrace, řidičské neumětelství, to se tady ještě všechno velmi trestá!