Nádherný sporťák Škoda Winnetou letos slaví 50 let. Do výroby se nedostal i kvůli rychlosti

Škoda 450 a následná Felicia byly krásné kabriolety, které zaujaly nejen u nás, ale hlavně i v zahraničí. Když v roce 1964 výroba felicie skončila, znamenalo to i konec pro otevřené vozy mladoboleslavské značky. Jen po pár letech se takové auto mohlo do výroby dostat, k realizaci Škody Winnetou ale nakonec nedošlo. Vůz s indiánským jménem tento měsíc slaví 50 let od premiéry, a tak je vhodná příležitost si ho připomenout.

Roadster pojmenovaný podle „náčelníka Apačů“ známého z knih Karla Maye se světu poprvé představil v březnu 1967 na tehdejším ženevském autosalonu, kde vzbudil velkou pozornost. Ani po letech není divu, jedná se o zajímavě střižený roadster, který i dnes svým vzezřením dokáže zaujmout.

Jestliže se divíte, že v socialistické éře vznikl v Mladé Boleslavi tak exotický automobil, musíme vás upozornit na to, že Winnetou není dílem škodováckých konstruktérů. Využívá sice techniku mladoboleslavského výrobce, vznikl ale iniciativou tehdejšího švýcarského dovozce vozů Škoda, firmy A. P. Glättli z Dietlikonu u Curychu. Tomu se totiž nelíbilo, že Škoda v roce 1967 nepřichystala pro populární automobilovou výstavu žádnou horkou novinku, a tak ji postavil sám, čímž poněkud zaskočil i zástupce samotné značky.

TEST Vyzkoušeli jsme kupé Škoda posledních osmdesáti let. Tudy kráčí historie! (+video)

Využití škodovácké techniky externími firmami ale v té době nebylo nic neobvyklého. V šedesátých letech se ji rozhodli použít i na Novém Zélandu a v Pákistánu, kde na bázi octavie postavili offroad Trekka, respektive Skopak.

V případě Winnetoua byly využity prvky z tehdy velice moderního „embéčka.“ Z něj pocházely nápravy (avšak s rozšířeným rozchodem kol na 1300 mm vpředu a 1270 mm vzadu), z dvoudveřového 1000 MBX zase byl použit vzadu uložený dvoukarburátorový litrový čtyřválec o výkonu 34 kW, který spolupracoval se sériovou čtyřrychlostní manuální převodovkou. O zastavení se staraly bubnové brzdy.

Naopak karoserie 3.815 mm dlouhého a 1.595 mm širokého roadsteru měla zcela jiný původ než mladoboleslavský. Jednalo se totiž o návrh Američana Billa Devina z roku 1959, který ji používal na svém sporťáku na bázi VW Brouk nabízeném jako stavebnice. Pro potřeby „indiána“ ji zhotovila společnost Hubert Souren z německých Cách, samotný automobil ale byl údajně dokončen v Curychu, přímo v dílně tamějšího prodejce škodovek. Samotná karoserie byla laminátová, přičemž vážila jen asi 89 kilogramů. I díky tomu hmotnost vozu činila pouhých 661 kilogramů

Vnitřek navazoval na sportovnější exteriér. Sportovní tříramenný volant s dřevěným věncem byl velice lehký, skořepinová sedadla byla napevno připevněna k podlaze. Jako ryzí sporťák Winnetou vlastně postrádal zavazadelník, pod kapotu se vešlo jen rezervní kolo a akumulátor, které mohlo doplnit jen pár drobností. Maličkosti se vešly i do malého prostoru za kabinou, tam však nebyly nijak chráněny před nečistotami nebo před horkým agregátem.

Seriál: Zapomenuté prototypy Škoda. Exotické sporťáky

Přestože byl Winnetou primárně švýcarským projektem, otestovala ho i samotná automobilka, a to hlavně v reakci na velký zájem veřejnosti o vůz. Jenže testy ve vývojovém středisku AZNP ukázaly jeho velké mezery. Autoři sice avizovali maximální rychlost 160 km/h, při jízdních zkouškách ale auto dosáhlo nejvýše 126 km/h. Motor se totiž nedalo vytáčet nad 5000 otáček. Ideální nebylo ani zrychlení, akcelerace z 0-100 km/h trvající 30,2 sekundy byla dlouhá doba i v 60. letech.

Testovací jezdci si navíc stěžovali i na jízdní vlastnosti auta. Winnetou nebyl dostatečně stabilní, čemuž nepomáhala ani odlehčená přední náprava. Ideální nebylo ani odhlučnění kabiny nebo zpracování. Během testů totiž několikrát upadl tlumič výfuku a zlobilo i dovírání dveří.

Gazela BMW B5 (BMW 2001): Škoda 110 R v brutální úpravě připomínala Porsche 911

Právě kombinace toho všeho byla důvodem, proč zástupci Škody nakonec autu nedali zelenou. „Vozidlo se jeví jako konstrukčně nedořešené. V takovém stavu by pravděpodobně nepřispělo k dobrému jménu značky,“ zhodnotila automobilka vůz po testování s tím, že případné vylepšení by bylo natolik nákladné, že by se nevyplatilo ho provádět.

A tak se nad zajímavým projektem slehla zem dříve, než dostal šanci zaujmout zákazníky. Ty měl vedle atraktivního vzhledu lákat i cenou. Zamýšlená cena 7.900 švýcarských franků by sice znamenala, že by se jednalo o nejdražší škodovku na švýcarském trhu, zároveň by ale Winnetou byl levnější než konkurence. Třeba MG Midget v té době stál 8.600 franků. A kde je jediný vzniklý kus Winnetoua dnes? Moc se o něm neví, některé zprávy ale naznačují, že je v Nizozemí u soukromého sběratele.