Nissan S: Ultimátní průvodce. Silvia, 180SX, 200SX, či 240SX? Nejen S13, S14 a S15.

Silvia je jedno z nejdéle používaných označení mezi japonskými automobilkami. Výroba byla zahájena v roce 1964 a poslední vůz s označením Silvia byl vyroben v roce 2002.

Nissan, nebo Datsun? Silvia, 180SX, 200SX, 240SX nebo Gazelle a Sakura?  Ale také S10, S110, S12, S13, S14 a S15. Na první pohled je v tom pěkný nepořádek. Co vlastně mají společného?

• Jsou postaveny na sportovních platformách Nissan řady S
• Pohon zadních kol
• Benzínový čtyřválec (s výjimkou S12 3.0 V6 pro USA)
• Jsou 4 místné (2+2)

Obsah článku

CSP311: Původní Silvia (1965-68)

S10: Silvia a 200SX (1975-79)

S110: Silvia a 200SX (1979-1983)

S12: Silvia, 200SX a 180ZX (1984-1988)

S13: Silvia, 180SX, 200SX, 240SX (1989-1998)

S14: Silvia, 200SX, 240SX (1993-1999)

S15: Silvia a 200SX (1999-2002)

Časová osa

Původní Silvia CSP311 (1965-68)

CSP311│S10│S110│S12│S13│S14│S15

Nissan Silvia (CSP311) (1965–1968)

• Motor: 1.6 OHV, 66 kW
• Převodovka: 4stupňová manuální
• Délka x šířka x výška a rozvor: 3.985 x 1.5210 x 1.275 a 2.280 mm
• Pohotovostní hmotnost: 980 kg
• Rozměr pneu: 142/90 R14
• Přední/Zadní náprava: Dvojité lichoběžníky/Pevná s listovými péry

První Silvia sice ještě nebyla postavená na platformě označené S, jako první nositelka jména i filozofie kompaktních sportovních Nissanů tu však nesmí chybět.

Silvia CSP311 byla prvním pokusem Nissanu o speciální auto. Vznikla v pouhých 554 kusech. Většina z nich se prodala v Japonsku, 49 kusů bylo exportováno do Austrálie (jako Datsun 1600 Coupe).

Nissan (potažmo Datsun) nabízel na začátku 60. let mnoho modelů, ale většina z nich byla užitková – pickupy, autobusy, offroady a malá městská vozítka. S normálními auty to už bylo horší. Nabízel pouze několik sedanů a malé sportovní kabrio Datsun Fairlady po vzoru britského MGB. 

V Japonsku se rapidně zvyšovalo množství aut a Nissan si všiml, že většina mezinárodních výrobců má špičkový sportovní vůz nebo cestovní kupé, které přiláká zákazníky do showroomů a podpoří prodej ostatních, cenově dostupnějších modelů.

První Silvia vycházela z modelu Datsun Fairlady SP311 a sdílela s ním podvozek, podlahovou plošinu, motor a většinu mechanických součástí. Ale stála skoro 2x víc a to 1,2 milionu jenů (např. Corolla stála jen asi 400.000 jenů).

Jednalo se o luxusní vůz, který se nikdy neměl prodávat ve velkých počtech. Spíše než o sériově vyráběný sportovní vůz se jednalo o vůz na zakázku. To pramenilo hlavně z toho, že většina dílů karoserie byla tvarována individuálně a né sériově jako u pozdějších, masovějších generací.

Exteriér a interiér navrhli interní designéři společnosti Nissan (K. Kimura a F. Yoshida) za pomoci poradenství tehdejšího konzultanta Albrechta von Goertze, který už byl podepsaný pod designem BMW 507. Podle mě odvedli skvělou práci, Silvia vypadá originálně a jakoby byla z jednoho kusu kovu.

Začátkem 60. let se po nových příležitostech poohlížela také Yamaha a začala s Nissanem úzce spolupracovat. Pracovali spolu také na kupé s dvoulitrovým DOHC motorem, vznikl i mysteriózní prototyp A550X, ale nedočkal se sériové produkce.

Yamaha připravovala prototyp Silvie na autosalon Tokyo 1963 a měla kompletovat i produkční verze. I z této spolupráce ale sešlo (s výrobou nakonec pomáhala firma Tonouchi Works). Yamaha a hrabě Goertz potom začali spolupracovat s Toyotou a vznikla tak úžasná, exkluzivní (leč finančně ztrátová) Toyota 2000GT.

Datsun 240/260/280Z: Slavnému Z-Caru je padesát

S10 (1975-79)

CSP311│S10│S110│S12│S13│S14│S15

Nissan Silvia (S10) (1975–1979)

• Délka x šířka x výška a rozvor = 4135 x 1600 x 1300 a 2340 mm
• Pohotovostní hmotnost = 990 kg
• Rozměr pneu: 175/70 R13
• Přední/Zadní náprava: McPherson/Pevná s listovými péry

Motory:
L18 (SOHC, SOHC, 1.8 atmo., 105 koní)
L20B (pouze USA, SOHC, 2.0 atmo., 97 koní)

Převodovky:
3st. automatická
4st. manuální

Druhá Silvia přišla jako reakce na první Celicu. S10 byla první Silvia postavená na platformě označené S, která byla určena jako platforma pro kompaktní sportovní vozy Nissan s pohonem zadních kol.

Japonské verze byly exkluzivně dodávány japonským prodejcům do tehdejších Nissan Prince Store. Silvia S10 už však nebyla klasickým vozem jako první Silvia CSP311 nebo Fairlady Z. Už také nevznikala při kusové výrobě, ale sériově.

Platforma ještě nebyla zcela nová, ale založená na modelu Sunny/Datsun B210, ale s výkonnějším motorem. Přední náprava byla sdílená s Datsunem 510.

Silvia řady S10 byla k dispozici v několika stupních výbavy. Nissan základní model označoval jako Silvia LS, vyšší byly Type-L, Type-S a Type-X.

Japonská verze byla při svém uvedení na trh vybavena technologií řízení emisí Nissan NAPS. Prvotně šlo o ventil pro recirkulaci výfukových plynů, následovalo přidání katalyzátoru a vzduchového čerpadla, které přidávalo do výfuku kyslík, aby podporovalo vyšší teploty v katalyzátoru a tím výfuk dále čistilo.

Nissan 300ZX Z31 (1984–1989): Tohle mohl být ještě Datsun

Designově odvážný

Nissan S10 měl nové a radikální designové prvky, jako například zadní světla pokračující až do boků, což vídáme i v současnosti. Ve srovnání s první generaci byla řada S10 také méně tradiční.

K tomuto vnímání přispěl jeho boční profil, masivní C-sloupky, zapuštěné světlomety a přední maska. Zajímavá je linie táhnoucí se od předních světlometů a končící vykrojenými blatníky zadních kol. S10 podle mě vypadá zajímavě a vyváženě, přestože se nepodobá ostatním generacím. 

V reakci na kritiky, kteří tvrdili, že model CSP311 byl poněkud malý, nová Silvia značně narostla. A to jak uvnitř, tak zvenčí. Nissan zvětšil celkovou délku o 15 cm, šířku o 9 cm, výšku o 2,5 cm a rozvor o 6 cm.

Datsun 200SX: Verze pro export

V roce 1977 prošel model S10 mírným faceliftem. V tomto roce byl uveden na severoamerický trh jako Datsun 200SX. Už tak kontroverznímu vzhledu neprospěly americké nárazníky.

I tak se ale 200SX dobře prodávalo. Bylo to na vrcholu první velké ropné krize a japonské vozy byly díky svým úsporným motorům a příznivé ceně horkým zbožím. Řada S10 tak byla první, která se ve velkém vyvážela. 

Motory

• S10 Silvia měla řadový čtyřválec Nissan L18 o objemu 1,8 l. Produkoval až 105 koní při 6000 otáčkách za minutu a točivý moment 147 Nm při 3600 otáčkách za minutu. Palivo do motoru dodával karburátor.
• Exportní 200SX dostalo větší dvoulitrový Nissan L20B z modelu 510, který měl o něco nižší výkon než (97 koní), ale jel lépe v nízkých otáčkách.

Motor L20B je jeden z nejvšestrannějších motorů, které Nissan měl. Našel uplatnění také v užitkových modelech. Pro USA existovalo až šest různých verzí motoru L20. 

Původně měl být namontován první (dvourotorový) Wankelův motor Nissan, ale plán byl zrušen kvůli ropné krizi.

Sport

S10 byl prodáván jako dostupný a úsporný sportovní vůz, ale nezvládal zatáčky jako modely Z nebo Datsun 510. Nedostatky v jízdních vlastnostech způsobilo zejména špatné nastavení listových pružin a tuhá zadní náprava.

Upravené nebo závodní S10 je obtížné vypátrat i na internetu, přesto se nějaké najdou. Jednu známější závodní S10 200SX řídil herec Paul Newman v roce 1977 v závodech IMSA B pro tým Bob Sharp Racing. 

Dvoulitr byl vyladěn na dvojnásobný výkon pomocí dvou 50 milimetrových karburátorů Solex, zapalovacích cívek Mallory a vyššího kompresního poměru 10:1. Newman s tímto vozem závodil v letech 1978 a 79 a vyhrál 19 z 22 závodů v produkční kategorii IMSA B. Později vyměnil svou S10 200SX za 280Z.

Prodeje

V červnu 1977 sjel z výrobní linky už miliontý vůz Celica a prodeje nejevily žádné známky zpomalení. To Nissanu S10 se do konce výroby roku 1979 prodalo 145.000 kusů. To byl pro Nissan ale přesto značný úspěch a připravilo to půdu pro budoucí generace platformy S, které již netrpěly horšími jízdními vlastnostmi.

S110 (1979-1983)

CSP311│S10│S110│S12│S13│S14│S15

Nissan Silvia (S110) (1979–1985)

• Délka x šířka x výška a rozvor = 4400 x 1680 x 1310 a 2400 mm
• Pohotovostní hmotnost = 1105 kg
• Rozměr pneu: 185/70 R14 a větší
• Přední/Zadní náprava: McPherson/Pevná

Motory:
Z18 (SOHC, SOHC, 1.8 atmo., 105 koní)
Z20 (pouze USA, SOHC, 2.0 atmo., 100 koní)
Z22E (pouze USA, SOHC, 2.2 atmo., 103 koní)
FJ20E (pouze Japonsko, DOHC, 2.0 atmo., 150 koní)
FJ24 (DOHC, 2.4 atmo., 240 koní)

Převodovky:
3st. automatická
4st. manuální
5st. manuální

K dispozici ve dvou karosářských verzích: 

• Kupé
• Liftback

Po solidním úspěchu S10 Nissan neztrácel čas a v roce 1979 uvedl na trh nový model Silvia řady S110. Nový vůz měl na různých trzích různá označení a byl také k dispozici ve dvou formách karoserie.

Kam se podělo označení S11? To náleží předprodukční Silvii s Wankelovým rotačním motorem, která se nakonec neprodávala. Nissan od tohoto původního plánu opět upustil kvůli problémům se spolehlivostí.

Nissan vkládal do modelu S110 velké naděje. A nabízel různé varianty motorů a specifikací v závislosti na trhu. Například mexické verze byly označeny jako Datsun Sakura!

Čisté hrany

Ačkoli tehdejší Nissany byly hojně kritizovány za západní styl, u Silvie se na tom nic nezměnilo. Designéři ji udělali velmi vážnou. Je zřejmé, že nepřenesla půvab a svéráz předchozích generací. Jsou to prostě čistě hranatá 80. léta, nicméně myslím že právě tento styl v posledních letech docela uzrál.

Poprvé v historii Silvie byl model S110 k dispozici jak ve verzi dvoudveřového kupé, tak ve verzi třídveřového liftbacku (v USA označovaný také jako 3dveřový. hatchback, nebo fastback). To uspokojilo více zájemců a dalo více možností výběru.

V Japonsku se S110 prodávaly pod označením Gazelle pouze v prodejnách Nissan Bluebird Store, zatímco verze pojmenované Silvia byly exkluzivně v prodejnách Nissan Prince Store, společně s modelem Skyline.

Po vzoru obou předchozích generací měla S110 také boční zrcátka na blatnících. Celkově se styling modelu S110 podobal sedanu Nissan Leopard (který byl k dispozici ve verzích kupé a sedan). Kupující dávali přednost S110 ve verzi liftback. Líbila se jim záď připomínající klasický americký fastback a také byl praktičtější.

Jako za starých časů: Neoklasika od Excaliburu, Zimmeru nebo Stutzu

Nejvyšší výbavou bylo luxusní SL, které dostalo z interiéru otevíratelnou kapotu, kufr a víčko palivové nádrže. Dále široce polohovatelná sedadla a výklopné skleněné střešní okno. Modely liftback dostávaly spíše sportovnější výbavu, zatímco kupé se zaměřilo spíše na luxus.

Dva roky po uvedení S110 na trh, v roce 1981, Nissan provedl facelift modelu S110, včetně nových nárazníků a přepracované přední masky. To bylo v polovině jeho životního cyklu.

Motory

Zajímavé je, že Nissan původně do S110 opět plánoval montáž Wankelova motoru, ale později od tohoto plánu upustil kvůli problémům se spolehlivostí. Jako náhradu montoval jako primární motor svůj Z18 o objemu 1,8 litru se vstřikováním. Dosahoval v závislosti na verzi výkonu 103 až 113 koní.

S110 byla první Silvia s turbomotorem a to od roku 1981. Motor Z18ET o objemu 1,8 litru s turbem byl rovněž vybaven vstřikováním paliva a dosahoval výkonu 133 koní a točivého momentu 145 Nm. Neměl však žádné speciální ukazatele plnicího tlaku nebo jiné odlišnosti od variant bez turba.

V roce 1982 Nissan uvedl na trh ještě výkonnější motor, šestnáctiventilový FJ20E. Japonská společnost tento motor původně navrhla pro model DR30 Skyline, ale vedení značky nechtělo vyvíjet zcela nový motor pro použití pouze v jednom voze.

FJ20E byl 2,0litrový agregát se vstřikováním, který dosahoval výkonu 148 koní a točivého momentu 133 N.m. Díky tomu zvládla Silvia sprint z 0 na 100 km/h už za 8 vteřin.

Model 240RS pro Evropu a Japonsko byl navíc vybaven 2,4litrovým čtyřválcem Nissan FJ24 s výkonem 237 koní a točivým momentem 173 N.m.

200SX S110 pro USA měly zpočátku motory Nissan L20 z vycházejícího modelu S10. Dvoulitrový L20 dával 97 koní a 102 Nm točivého momentu. O rok později, v roce 1980, byly kalifornské verze vybaveny dvoulitrovým Z20, který dosahoval výkonu 100 koní a točivého momentu 112 N.m.

Následně byl motor Z20 v USA jedinou dostupnou volbou. Kromě manuálu byla v nabídce také třístupňová automatická převodovka. Od modelového roku 1982 nabízel Nissan ve Spojených státech pro faceliftovaný model 200SX motor Z22E, který dosahoval výkonu 103 koní a točivého momentu 129 Nm. 

240RS (S110)

Nissan 240RS oslavil svou premiéru na Rallye Monte Carlo 1983 s Timo Salonenem za volantem. Šlo o homologační speciál pro účast v mistrovství světa v rallye. Vůz měl hranaté rozšířené blatníky, vyšší světlou výšku a pod kapotou speciální motor.

Model 240RS připravovala firma Nippon a navazoval na Datsun Violet GTS. Byl vybaven atmosférickým 2,4litrovým čtyřválcem, v soutěžních vozech dávajícím 275 koní a pro běžný provoz 237 koní. V obou případech přenášených na zadní kola prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky.

Kromě Nissan Team Europe používala některé vozy v rallye i samotná japonská automobilka Nissan, zejména v Evropě, ve Velké Británii a v dalších soutěžích světové rallye. Po některých neúspěších v Evropě se soustředila spíše na vytrvalostní soutěže v Africe, například na Pobřeží slonoviny nebo v Keni.

Mimořádně dobrého výsledku s S110 dosáhli druhým místem na Novém Zélandu v roce 1983. V letech 1983 až 1985 zaznamenaly mezinárodní startovní listiny celkem 20 účastí vozu 240RS v soutěžích WRC, přičemž celkem čtyřikrát se umístil na stupních vítězů.

Nissan nepoužíval turbodmychadlo a dokonce ani elektronický systém vstřikování paliva. Místo toho se stále spoléhal na klasické dvojité karburátory Solex o průměru 50 milimetrů. Díky lehké konstrukci vážil vůz jen asi 970 kilogramů. 240RS tak bývá označované jako poslední rallye auto ze staré školy.

Silniční verze 240RS byly lakovány bílou barvou. Víko zavazadlového prostoru bylo nahrazeno výrazně lehčím dílem z plastu, místo běžného skla se pro zadní okna používal polykarbonát.

Uvnitř nahradila běžnou palubní desku plastová přístrojová deska v typickém krabicovém designu 80. let, se čtyřmi analogovými kruhovými přístroji.

Nissan navzdory neobvyklému designu a jen několika úspěchům v rallye dokázal snadno prodat všech 200 exemplářů. 50 z nich mělo volant na pravé straně, 150 na levé. Mnoho z nich bylo používáno soukromníky pro rallye, takže "pouliční" verze je dnes mimořádně vzácná - zvláště v dobrém stavu.

Super Silhouette

Japonská závodní kategorie Super Silhouette odpovídala šílené skupině 5 Mezinárodní automobilové federace (FIA). Rozsah přípustných úprav byl tak široký, že s původním vozidlem mohla být společná téměř jen silueta. V Japonsku se tyto závody konaly v letech 1979 až 1983, především na okruhu Fuji Speedway. Byly divácky velmi populární.

Silvia S110 pro závody Super Silhouette měla závodní LZ20B s turbem produkující 420 kW a extrémní rozšíření, které stálo u zrodu bláznivého stylu kaido racer.

S12 (1984-1988)

CSP311│S10│S110│S12│S13│S14│S15

Nissan Silvia Turbo RS-X Liftback (S12) (1983-1988)

• Délka x šířka x výška a rozvor = od 4430 x 1660 x 1330 a 2425 mm
• Pohotovostní hmotnost = od 1170 kg
• Rozměr pneu: 195/60 R15 a větší
• Přední/Zadní náprava: McPherson/Pevná

Motory:
CA18S (pouze Japonsko, SOHC, 1.8 atmo., 100 koní)
CA18E (pouze Japonsko, SOHC, 1.8 atmo., 115 koní)
CA18ET (SOHC, 1.8 turbo, 120-135 koní)
CA18DET (pouze Japonsko, DOHC, 1.8 turbo, 169 koní)
CA20E (USA/Aus., SOHC, 2.0 atmo., 103/105 koní)
FJ20E (DOHC, 2.0 atmo, 145 koní)
FJ20ET (pouze Japonsko, DOHC, 2.0 turbo., 190 koní)
VG30E (pouze USA, SOHC V6, 3.0 turbo, 160 koní)

Převodovky:
4st. automatická
5st. manuální 

K dispozici ve dvou karosářských verzích: 

• Kupé (v Japonsku jako Gazelle)
• Liftback (v Japonsku jako Silvia nebo Gazelle)

Po relativním úspěchu řady S110 doma i na mezinárodních trzích začal Nissan pracovat na dalším modelu Silvia, S12. Nabízela se od roku 1984.

Přestože se jednalo o zlomový okamžik v historii modelu, který vedl k posunu k opravdovému sportovnímu vozu, řada S12 se (stále) nedočkala masového uznání, jako novější generace.

Design

Řada S12 se inspirovala odcházejícím modelem S110 a v zásadě navazovala na podobný západní design, ale měla několik jedinečných prvků. S12 byla první generací s vyklápěcími světlomety. 

Koncem roku 1986 prošla S12 mírnou modernizací. Změny novější verze byly převážně estetické: dostala modernější nárazníky, masku a další detaily.

Japonsko

V Japonsku byla pro S12 na výběr celá řada motorů. Základní a další nižší výbavy dostaly na výběr atmosferické motory 1,8 litru z řady CA. Ty měly výkony v rozmezí 100 až 135 koní.

Model RS a RS-X měly vyvýšenou kapotou pro vytvoření prostoru pro motor řady FJ s rozvodem DOHC. Model RS měl atmosferický dvoulitr (FJ20E), zatímco model RS-X byl vybaven přeplňovanou verzí téhož motoru (FJ20ET).

V roce 1987 Nissan ukončil výrobu motoru řady FJ a v modelu S12 jej nahradil motorem CA18DET (rovněž se dvěma vačkami, ale s větším turbodmychadlem).

USA a Austrálie

Zpočátku bylo vedení Nissanu k prodeji S12 v USA spíše skeptické, což bylo patrné z toho, že byl uveden na trh koncem února, zatímco všechny ostatní vozy modelového roku 1984 byly uvedeny na trh téměř o čtyři měsíce dříve.V roce 1996 potom Nissan naplánoval výrobu pouze 5000 kusů každé varianty S12 (v posledních dvou letech před zastavením výroby pro USA).

Řada S12 byla v Severní Americe byla uvedena na trh v roce 1984 jako Nissan 200SX. Nabízel se tu s motory řady CA s jednou vačkovou hřídelí. Model XE bylo výhradně kupé s dvoulitrovým CA20E. Liftback dostal navíc turbomotor CA18ET (malé turbo bez intercooleru, SOHC).

V roce 1987 byl v USA ukončen prodej verze S12 s turbem a zároveň se představil model SE (Sports Edition) s kódovým označením RVS12. Ten dostal atmosférickou V6 (VG30E) o objemu 3 litry a výkonem téměř 160 koní.

Pro finální rok 1988 výkon V6 narostl na celkových 165 koní, točivý moment zůstal stejný. Tato verze byla na americkém trhu oblíbená a Nissanu se tak podařilo prodat dostatek modelů SE pro homologaci ve WRC.

V Austrálii byla S12 označena jako Gazelle. Typy karoserie byly opět dva. Nabídka motorů i převodovek byly stejné jako pro USA. Stupně výbavy zahrnovaly základní liftback GL a luxusně orientované kupé SGL.

Evropa

V Evropě se S12 prodávala pod jménem Nissan Silvia, s výjimkou Švédska, kde byl vůz pojmenován 180ZX. Evropská S12 byla k dispozici pouze ve verzi liftback. 

Změna názvu pro švédský trh byla provedena, aby vůz nedostal stejné jméno jako švédská královna Silvia. Název ZX místo SX byl potom použit, protože tamní importér se rozhodl pro ukončení dovozu Z31 300ZX, když Nissan ukončil výrobu verze s turbomotorem pro Evropu. Silvia tak posloužila jako částečná náhrada za vůz řady Z, s nímž v této generaci vlastně sdílí i designový jazyk.

Evropské S12 byly nabízeny s turbomotorem CA18ET (malé turbo bez intercooleru, SOHC), tedy se stejným motorem, jako v Severní Americe. A alternativně také s motorem 2,0 l DOHC (atmosferický FJ20E).

Nissan nasazoval S12 do závodů rallye, stejně jako předchozí S110. A kolébkou tohoto sportu je samozřejmě Evropa. Proto speciálně pro Evropany vznikl zajímavý paket: zahrnoval rallye opěrku nohou pro navigátora, nebo ochranu světlometů.

Nissan 300ZX Z32 (1989–2000): Mrkněte na druhou generaci japonského sporťáku

S12 Silvia Grand Prix (1996)

Na základě S12 před modernizací vznikla snad nejzvláštnější "S-Chassis" vůbec a to Nissan Silvia Grand Prix. V prodeji byla pouze v Německu a Švýcarsku. Různé droje uvádějí, že celkový počet vozů se pohyboval někde mezi 50 a 60 kusy. 

Model Grand Prix byl založen na S12 před modernizací. Měl široké blatníky a další díly karoserie z lisovaného sklolaminátu a dvoudílná kola. Přes divoký vzhled by člověk očekával, že měl pod kapotou turbomotor, ale nebylo tomu tak. Byly poháněny stejnými motory jako běžné Evropské S12.  

S12 Silvia Grand Prix s motorem 2,0 l DOHC měla vypouklou kapotu s nápisem DOHC 16 VALVE, při osazení s SOHC turbomotorem CA18ET (vzácněji) ale zůstala standardní plochá kapota.

Motorsport a tuning

Stejně jako předchozí model 240RS byl i rallyeový vůz Nissan S12 zvláštní. Rok 1986 byl poslední sezónou pro nebezpečnou skupinu B, takže třída skupiny A musela pokračovat tam, kde skončila.

Zatímco ve skupině A se v letech 87-89 objevilo mnoho vítězných vozů s pohonem zadních kol, většina z nich byla poháněna přeplňovanými čtyřválci. Rallye speciál S12 však disponoval atmosférickým V6 VG30E naladěným na zhruba 250 koní.

VG30E pravděpodobně nebyl prvotní volbou Nissanu pro rallye, ale tehdejší homologační směrnice FIA pro skupinu A vyžadovaly prodat 5000 sériových vozů se stejnou architekturou podvozku a motoru.

Dokonce ani v Japonsku nebyl počet prodaných vozů s FJ20ET dostatečně vysoký, aby tyto požadavky splnil. Ale v USA byl model 200SX SE s motorem V6 (přinejmenším dostatečným) hitem.

Pódiová umístění byla pro rallyeovou S12 vzácná, ale v roce získala druhé a třetí místo v Safari Rallye. A vyhrála Rallye Pobřeží slonoviny. Byl to dobrý způsob, jak předznamenat nástup S13.

V 80 letech se mnoho Silvií S12 zúčastnilo extrémních závodů Super Silhouette. A také decentnější série JSS (Japan Supersports Series). Širokou karoserii těmto závodním S12 dodávalo Fisco. Kola měla rozměr 10x15 palců. Tyto S12 pro JSS dosahovaly výkonů 280 až 340 koní a to z motorů FJ20ET a CA18DET upravených od HKS a Tomei.

Pro vozy S10, S110 a S12 nebyl po mnoho let v podstatě žádný trh s tuningovými díly, přestože novějši generace prosluly právě tím. Díky rostoucímu zájmu o japonské klasiky se objevují až v poslední dekádě, především pro S12. Například společnost Megan Racing prodává vinuté pružiny určené speciálně pro tento model.

S13 (1989-1998)

CSP311│S10│S110│S12│S13│S14│S15

Nissan Silvia (S13) (1988-1993)

• Délka x šířka x výška a rozvor (Silvia) = 4470 x 1690 x 1290 a 2475 mm
• Pohotovostní hmotnost (Silvia) = 1105 kg
• Rozměr pneu: 185/70 R14 a větší
• Přední/Zadní náprava: McPherson/Víceprvková

Motory:
CA18DE (pouze Silvia, Japonsko, DOHC, 1.8 atmo., 132 koní)
CA18DET (DOHC, 1.8 turbo, 158 koní) 
KA24E (pouze USA, SOHC, 2.4 atmo, 140 koní)
KA24DE (pouze USA, DOHC, 2.4 atmo, 155 koní)
SR20DE (pouze Japonsko, DOHC, 2.0 atmo., 145 koní)
SR20DET (pouze Japonsko, DOHC, 2.0 turbo, 202 koní)

Převodovky:
4st. automatická
5st. manuální 

K dispozici ve třech karosářských verzích: 

• Kupé (Silvia a 240SX)
• Liftback (180SX, 200SX a 240SX)
• Cabrio (limitovaně v Japonsku a USA)

Kupé se nabízelo pouze v Japonsku (Silvia, s pevnými světly) a v USA (240SX s vyklápěcími světly).

Liftback se nabízel v Japonsku (180SX), v USA (240SX) i v Evropě (200SX). Všechny měly vyklápěcí světla (vzácnou výjimkou je Sileighty pro Japonsko s pevnými světly). 

Předchozí Nissany řady S nebyly prodejním propadákem, ale až generace S13 se stala opravdu úspěšnou sportovní ikonou. Měla zcela novou platformu a poprvé víceprvkové zadní zavěšení.

Pro většinu trhů (kromě Evropy) se nabízel také systém řízení všech kol, známý jako HICAS-II (později Super HICAS). U některých modelů S13 přibyl také viskózní samosvorný diferenciál.

• Všichni kromě Američanů dostali turbomotory. 
• Všude kromě Japonska měla S13 pouze vyklápěcí světla.

S13 získala ocenění Good Design Award od Ministry of International Trade. Design byl řádně japonský a měla atraktivnější proporce něž dříve – dlouhá, široká a nízká. S13 však zároveň stále spadala do Japonské kategorie kompaktních vozů, takže cena pojištění byla příznivá.

V roce 1991 prošly S13 modernizací. Modely s vyklápěcími světly dostaly "zakulacený" předek. Japonská Silvia už nemohla mít dvoubarevný lak karoserie. Tímto rokem také přišel motor SR20 pro Japonce a dvojitá vačková hřídel pro Americkou KA24.

V USA byla S13 nahrazena generací S14 už v roce 1994, ale v Japonsku tím rokem dostala další facelift a jako Liftback (180SX Type X Aero) se prodávala až do roku 1998.

První hranatější S13 s vyklápěcími světly jsou přezdívány "Pignose", se zaobleným po faceliftu v roce 1991 potom "Chuki" nebo "Sharknose". A pozdní Japonské 180SX s Aero kitem (od roku 1996) jsou "Kouki".

Narozdíl od předchozí S110 a S12 se S13 ani novější S14 a S15 nezúčastnily světového šampionátu v rallye, přesto se staly mnohem slavnějšími sporťáky. Za slušnou cenu totiž nabídly špičkové jízdní vlastnosti a motory.

K úspěchu S13 vedlo také dobré postavení mezi konkurenčními auty. Dlouholetý rival Celica upustila od pohonu zadních kol. Předokolka bylo třeba i Eclipse. A Mitsubishi Starion dosluhovalo. V Evropě sice bylo prodejně mnohem úspěšnější BMW řady 3, ale i tady se S13 (200SX) prodávala slušně. 

Japonsko: Silvia a 180SX 

Uvedena na trh v roce 1988 jako Silvia se v Japonsku stala okamžitým hitem. V prvním roce získala prestižní ocenění Auto roku Japonska. Ve své domovině se generace S13 prodávala v těchto provedení karoserie:

• Kupé (Silvia, pevná světla – s výjimkou vzácné Sileighty)
• Liftback (180SX, vyklápěcí světla) 
• Kabriolet (Silvia Convertible, pouze 607 kusů)

S13 Silvia (Japonsko)

S13 Silvia bylo kupé s pevnými světly prodávané pouze v Japonsku a to pod označením Silvia. K výběru byly zpočátku (1988-1990) dvouvačkové 1,8 CA bez turba i s turbem, známé z posledních ročníků S12 (proti té ale měly turboverze S13 navíc intercooler). 

Od roku 1991 se Japonské S13 (Silvia i 180SX) nabízely pouze s hliníkovým dvoulitrem SR20, bez turba i s turbem. Motor to byl pokrokový a ve spojení s turbem Garrett T25 poskytoval působivý nárůst výkonu na 205 koní. A hlavně velký potenciál pro další úpravy.

Tři úrovně výbavy představovaly tři nejvyšší karty – J(ack), Q(ueens) a K(ing). Ke konci výroby byla k dispozici také limitovaná edice nazvaná A(lmighty), která je velmi vzácná.

J’s Silvia: Základní model. Nastavení výšky volantu. Volitelná výbava: ABS a kola z lehkých slitin, samosvorný diferenciál. Od roku 1991 s bezpečnostním pásem přes břicho na zadních sedadlech a vyztužením dveří proti bočnímu nárazu. 

Q’s Silvia: Navíc elektricky ovládaná okna a centrální zamykání. Příplatková výbava: Přední mlhovky, dvojité projektorové světlomety, zadní spoiler, ABS a kola z lehkých slitin, samosvorný diferenciál. Od roku 1991 nová volitelná výbava: kožený volant a kožená sedadla.

K’s Silvia: Stejná výbava jako u Q’s, ale s turbomotorem. Rozeznatelné díky sacím otvorům v předním nárazníku. 

A’s Silvia: Vzácná výbavová linie Almighty. S manuální klimatizací, centrálním zamykáním, volantem nastavitelným ve 2 směrech a elektricky ovládanými okny. Příplatková výbava: např: přední spoiler, ABS, samosvorný diferenciál, trojité projektorové světlomety, zadní spoiler, nebo střešní okno.

Paket Diamond’s: Dvojité projektorové světlomety a mlhovky, zadní spoiler, automatická klimatizace, hliníková kola, centrální zamykání, elektricky ovládaná okna, CD přehrávače. Příplatková výbava: přední lip, ABS, samosvorný diferenciál (pro Q’s), kožený volant, kožený interiér, střešní okno a Hicas II.

Paket Club: Trojité projektorové světlomety s mlhovkami, zadní spoiler, automatická klimatizace, centrálním zamykání, elektricky ovládaná okna, zadními tříbodové bezpečnostními pásy a CD přehrávač. Příplatková výbava: střešní okno, ABS, samosvorný diferenciál, kožený volant, kožený interiér a Super Hicas.

Silvia S13 se tedy nabízela se 3 druhy světlometů. 2 z nich byly projektorové, v té době u Nissanu velkým tahákem, jen o chvíli předtím je jako první na světě měl Nissan Cefiro. Většina kupujících si za ně ráda připlatila. Dnes proto bývají paradoxně nejvzácnější (a nejdražší) základní reflektorová světla. Ta jsou přezdívaná "bricks" a skvěle doplňují "placatý" design celé Silvie S13.

S13 Silvia kabrio (Japonsko)

Silvia Convertible by Autech byla vyráběna úpravcem Autech Japan a byla nabízena v jednom z oficiálních katalogů Nissan. Šlo o exkluzivní záležitost, byla téměř 2x dražší, než základní Silvia. Vyrobeno bylo jen 607 kusů. Pouze pro Japonsko a jen v modré Midnight Blue Pearl.

Silvia Convertible se prodávala pouze se čtyřstupňovou automatickou převodovkou, elektrickým ovládáním oken, samosvorem a centrálním zamykáním. Další volitelná výbava nebyla k dispozici.

Nissan S13 180SX (Japonsko)

S13 s karoserií liftback přišla až rok po kupé Silvia a v Japonsku se označovala jako 180SX. Měla tu pouze turbomotory a všechny verze dostaly standardně samosvorný diferenciál. 

180SX Type I (1989–1994): Základní model 180SX na plechových kolech. Nechyběl ale samosvorný diferenciál a výškově nastavitelný volant. V roce 1991 přidány bezpečnostní pásy na zadních sedadlech, výztuhy proti bočnímu nárazu a stěrač zadního okna. Příplatková výbava: ABS, zadní spoiler, přední mlhová světla.

180SX Type II (1989–1994): Jednalo se o vyšší stupeň výbavy pro první modelové ročníky. Měla vše co type I + kola z lehkých slitin, elektricky ovládaná okna, zadní stěrač, centrální zamykání. Příplatková výbava: přední a zadní mlhovky, přední a zadní spoiler, kožený volant a sedadla.

180SX Type III (1992–1994): V modelovém roce 1992 se typ III stal vrcholnou verzí. Měl vše, co typ II, ale navíc měl přední a zadní spoiler v základu. Příplatková výbava: ABS, přední a zadní mlhovky, kožený volant a kožená sedadla.

180SX Type R (1994–1999): Od roku 1994 základním modelem. Do roku 1996 pouze s atmosférickým SR20DE, poté i s přeplňovaným SR20DET. Samosvorný diferenciál, ABS, elektrické ovládání oken, centrální zamykání, volant s airbagem z S14, zadní stěrač. Příplatková výbava: přední spoiler, mlhovky, kožený volant a sedadla, kola z lehkých slitin, multifunkční displej, tónovaná skla (1997-1999).

180SX Type X (1994–1999): Pouze s SR20DET pod kapotou. Všechny měly samosvorný diferenciál, elektricky ovládaná okna, centrální zamykání, výškově nastavitelný volant, kola z lehkých slitin a kožený volant s airbagem. Pro modelové ročníky 1996–1999 standardně Aero kit karoserie ("Kouki"). Od roku 1997 až do posledního modelového roku 1999 byla na přání k dispozici tónovaná skla.

180SX Type S (1996-1999): Typ S byl jedinou finální verzí, která se dodávala s atmosferickým SR20 a Aero paketem z Type X, ovšem bez aerodynamických prahů. Standardní výbavou bylo ABS, zadní spoiler, zadní stěrač, kola z lehkých slitin, centrální zamykání, elektrické ovládání oken a další. Volitelná výbava: Samoscor, přední mlhovky, navigační systém, přední spoiler, kožený volant a tónovaná skla pro modelové roky 1997-1999.

180SX Type G (1996-1999): Stejný jako typ S, ale bez zadního spoileru. Všechny varianty od roku 1996 byly vybaveny digitálním počítadlem kilometrů.

S13 180SX Sileighty

Sileighty byl nápadem majitelů Nissanu 180SX, kteří se v Japonsku věnovali pouličním závodům a driftování. Protože oprava poškozených vyklápěcích světel byla nákladná, uchylovali se k jednodušší konverzi přední části ze Silvie S13. 

Z ní převzali světlomety, přední blatníky, kapotu a nárazník. V porovnání s náhradními díly pro 180sx byly tyto díly ze Silvie levnější, lehčí a hojněji dostupné.

Takto upravené 180SX inspirovaly renomované tunery Kids-Heart v čele s Takayama Sanem pro výrobu Sileighty v oficiální sérii. Kontaktovali různé dealery Nissan a zeptali se jich, zda by si přáli nabízet model Sileighty pro Nissan.

Prodejcům se nápad líbil a schválili jej, takže Kids-Heart dostala zelenou k výrobě 500 kusů oficiálních Nissanů S13 Sileighty, které byly nabízeny v jednom z oficiálních katalogů Nissan jako alternativní verze. 

Originální Sileighty vycházely z továrních RPS13 180SX Type-X (turbo) nebo z atmosferického Type-S, s datem výroby 1. května 1998. Společnost Nissan ve spolupráci s Kids Heart tak oslavila ukončení výroby sportovního vozu, který byl v Japonku tak populární, že vydržel ve výrobě 10 let. 

Pro Sileighty existovala rozsáhlá nabídka příplatkové výbavy. Důkazem budiž prodejní cena v rozmezí 2.288.000 až 3.096.000 jenů v závislosti na barvě, motoru a převodovce.

Kupující oficiální Sileighty si mohli připlatit také za Nismo paket. Zahrnoval přemapovanou řídicí jednotku, nastavitelné tlumiče a ostrý mechanický samosvor. 

S13 "Onevia"

"Onevia" je neoficiální přezdívka pro opak Sileighty. Jsou to tedy kupé S13 Silvia, u kterých byla přední část nahrazena předkem s vyklápěcími světly ze 180SX.

V Severní Americe se sice prodávala S13 240SX i jako kupé s vyklápěcími světly, technicky vzato to ale není "Onevia", protože tak se správně označují jen konverze na základě Japonské S13 Silvia.

S13 200SX (Evropa)

V Evropě se S13 nabízela výhradně jako liftback pod označením Nissan 200SX. Po celou dobu s přeplňovanou DOHC 1,8 (CA18DET). Jako všude jinde v roce 91 dostalo "dvoukilo" kulatější předek. V Česku se oficiálně nenabízela, ale zdejší prodejci ji zřejmě dokázali sehnat např. z Německa na přání.

Tenhle krásný Nissan 200SX řídí jiný druh šoféra, než byste čekali. Majitelce je 87 let

V Evropě nebyly žádné úrovně výbav, pouze individuální příplatky u prodejců. Zdejší S13 dostaly evropské nárazníky bez bočních odrazek, pro široké a nízké Evropské registrační značky. Všechny měly vyklápěcí světla.

Standardem v Německu byla: kola z lehkých slitin, vyhřívané zadní okno, centrální zamykání, ABS, elektricky sklopná zrcátka, výškově nastavitelný volant a elektrické ovládání oken. Volitelná výbava zahrnovala: 4 různé přehrávače kazet, 2 různé přehrávače CD, ekvalizér, lité ráfky Borbet a dalších značek, střešní nosič, 4 nebo 3 ramenný kožený volant, kožená hlavice řadicí páky, zástěrky, 3 různé koberečky, klimatizace, nebo tažné zařízení! Rakouské 200SX měly standardně ostřikovače světlometů.

Švýcarské S13 měly standardně: elektrická zrcátka, centrální zamykání, kožený volant a hlavici řadicí páky, tříramenný volant, vyhřívané zadní okno, zástěrky a ostřikovače světlometů. Na přání se dodávala klimatizace, CD přehrávač, ABS (u předfaceliftových modelů, poté standard) a ráfky Borbet. 

Aerotechnik 200SX-T: Nízký počet kusů vyrobený švýcarskou společností Aerotechnik s vylepšenou aerodynamikou a odnímatelnou střechou targa. V podstatě použili nové 200SX a přestavěli jej k obrazu svému.

Wektor 200SX: Pouhých 6 měsíců po vydání původního 200SX v roce 89 začal německý tuner Wektor se svými vylomeninami. Nabízel 2 stupně úprav, s rychlejším SX zrychlilo z 0 na 100 za 6 sekund a dosáhlo 246 km/h. Na přání zákazníka Wektor stavěl také zakázkové targy.

S13 240SX (USA)

V Severní Americe byly v nabídce byly dva typy karoserie, kupé a liftback. Všechny měly vyklápěcí světla. Zajímavé je, že byly oblíbené hlavně mezi ženami.

• 1989-1990 motor KA24E (SOHC, předface "Pignose")
• 1991-1994 motor KA24DE (DOHC, poface "Chuki")

Americká S13 240SX byla levným sporťákem, ale s rozsáhlými možnostmi příplatků. V prvních letech neexistovaly žádné úrovně výbavy. Volitelnou výbavou každého 240SX bylo: ochranný povlak kapoty, CD přehrávač, látkové koberce, zástěrky, střešní okno s deflektorem, nosič na pátých dveřích, zadní spoiler, bezpečnostní matice kol, klimatizace, ohřívač baterie a bloku motoru, dětská sedačka, systémy proti krádeži, loketní opěrky, držáky na nápoje nebo originální autokosmetika.

Po příchodu úrovní výbav:

240SX SE: liftback 

240SX XE: kupé

Od roku 1991 do 1993:

Standard: označení základní výbavy, obě karoserie

240SX SE: Vyšší výbava. Kola z lehkých slitin, zadní spoiler, přední lip, výklopné střešní okno (pro liftback), kožený volant a hlavice řadicí páky (u 5stupňové manuální převodovky), elektrické ovládání předních oken a zámků, elektrická zrcátka, tempomat, digitální head-up diplej (kupé), stěrač zadního okna (liftback) a vylepšený audiosystém. Na přání elektrické nebo manuální střešní okno.

240SX LE: luxusní edice, pouze pro 1991-1992 liftback. Navíc k modelu SE: Kožená sedadla, bederní opěrka sedadla řidiče a klimatizace. Volitelné střešní okno.

Klimatizace byla vždy volitelná pro všechny výbavy od roku 1991-1993.

Handling Package: Příplatkový sportovní paket: řízení 4 kol Super HICAS, samosvorný diferenciál, tužší odpružení, lepší pneumatiky a volitelné ABS (pouze pro SE liftback).

Limited: pouze rok 1991, limitovaná edice. Tempomat, zadní spoiler, elektrická okna.

S13 240SX Convertible (1992-1994, USA)

Kromě japonské Silvie S13 Convertible by Autech se kabrio prodávalo také v USA. Bylo rovněž nabízeno oficiálně v showroomech Nissan, ale opět ho z běžné S13 kupé připravovala externí firma. Convertible se nabízelo od roku 1992 do roku 1994, kdy už bylo poslední S13 nabízenou v USA.

Základem bylo 240SX kupé po faceliftu. Přestavěny byly z kupé společností American Sunroof Corporation (později American Specialty Cars) v Kalifornii. Vyrobilo se jen něco málo přes 8000 kusů.

240SX Convertible bylo dispozici pouze se čtyřstupňovou automatickou převodovkou ve výbavě Limited. Výbava zahrnovala elektricky ovládanou střechu, vinyl nad zadní sedačky, elektrické ovládání předních a zadních oken, tempomat, kola z lehkých slitin a zadní spoiler.

S14 (1993-1999)

CSP311│S10│S110│S12│S13│S14│S15

Nissan Silvia K's Type S (S14) (1993-1998)

• Délka x šířka x výška a rozvor (Silvia) = 4520 x 1730 x 1295 a 2525 mm
• Pohotovostní hmotnost (Silvia) = od 1253 kg
• Rozměr pneu: 185/70 R14 a větší
• Přední/Zadní náprava: McPherson/Víceprvková

Motory:
SR20DE (pouze Japonsko: DOHC 2.0, atmo., 160 koní)
SR20DET (kromě USA, DOHC 2.0 turbo 200-270 koní)
KA24DE (pouze USA, DOHC 2.4 atmo., 155 koní)

Převodovky:
5 stupňová manuální
4 stupňová automatická (s funkcí Overdrive)

Pouze jako kupé pro všechny trhy.

S14 je ze všech generací nejširší, nejdelší, s nejdelším rozvorem i zadním převisem. Logicky také nejprostornější, i když na Evropské a Americké poměry se o prostoru dá mluvit jen v případě předních míst. A co se týče praktičnosti, byla na tom hůř než starší S13 v provedení liftback, což hlavně v Americe prodejům neprospělo.

Některé podvozkové části sdílí s S13, ale většina platformy je zcela nová. Protože byla celkově větší a výkonnější, ale stále nízká a poměrně lehká, ovládání a driftování se stalo snazší a stabilnější. Je ale o něco méně agilní než kratší S13 a S15.

Všechny verze s turbem dostaly lamelový samosvorný diferenciál. Ten je velkým upgradem proti otevřenému diferenciálu, ale pro driftování je lepší ho dále upgradovat.

V druhé polovině modelového roku 1996 byla "narychlo" provedena modernizace, zahrnující například ostřejší vzhled přední části, jiná zadní světla a prahové nástavce. Byly také zkráceny převodové poměry některých verzí. Tato verze po faceliftu je označována jako S14a.

S14 Silvia (Japonsko)

Představena v Japonsku v roce 1993. Svými většími rozměry opustila japonskou kategorii kompaktních vozů a pojistit ji bylo podstatně dražší, než starší S13. Společně s vyšší cenou to byl jeden z hlavních důvodů, proč se nestala v Japonsku tak rozšířenou, jako právě S13. 

Pojmenování výbav bylo z většiny převzaté z předchozí S13 Silvia, tedy podle karet. Ubyla verze Almighty, nebo paket Diamond:

J's Silvia (93-98): Základní model na plechových kolech, atmosférický SR20. Standardně vybaveny elektrickým ovládáním oken, bezpečnostními pásy na zadních sedadlech a výztuhami proti bočnímu nárazu. Sklopná zadní sedadla. Od května 1995 volant s airbagem. Volitelná výbava: samosvor, zadní spoiler, airbag spolujezdce, automatická převodovka, multifunkční displej, centrální zamykání, metalíza, stěrač zadního okna, litá kola, mlhovky, střešní okno. Od května 1995: ABS a přední mlhovky. S14a (Kouki): Projektorové světlomety. Přední spoiler nyní standard.

Q’s Silvia (1993-1998): Vyšší výbava, atmosférický SR20. Obsahovala standardně litá kola, centrální zamykání a další prvky, které byly u J's za příplatek. Club Selection (pouze Q’s 1995-1996): Přední spoiler a kola z lehkých slitin jsou součástí standardní výbavy.

K’s Silvia (1993-9199): Nejvyšší výbava, SR20 s turbem. Navíc ke Q's: Samosvor a kola z lehkých slitin ve standardní výbavě. K's S14a: Přední spoiler, zadní spoiler a ABS ve standardní výbavě. Příplatková výbava: tónovaná okna.

Type-S: Příplatkový paket pro výbavy Q's a K's: přední spoiler, zadní spoiler, ABS a kožený volant, multifunkční displej, klimatizace, lepší rádio. Kouki Facelift: přední mlhovky

Aero pakety: Pro výbavy Q's a K's. Jiné nárazníky i prahy. U předfaceliftu (Zenki) označovaný také jako Navan, u S14a jako Aero. Šly koupit vcelku, nebo po částech. Alternativní nárazníky a prahy nabízelo také Nismo (pro S14 i S14a).

Super HICAS package: Natáčení zadních kol HICAS a samosvorný diferenciál. Nebyl přiliš oblíbený, prodáno pouze 3833 kusů. Silvia S14 s tímto paketem je označována jako CS14. 

S14 Nismo 270R (Zenki)

50 vyrobených kusů v roce 1994 k 10. výročí Nismo. Odvětrávaná kapota, bodykit Nismo Edge, černá barva s ikonickými polepy na bocích vozu a jiná 16" kola. Připraveno na ostré použití. Výkon byl (jak název napovídá) 270 koní.

Standardní turbo. Ale větší intercooler, lepší spojka, vylepšené palivové čerpadlo a vstřikovače, větší intercooler, lehčí kardan, upravené sání, rozpěry, silnější brzdy (a žádné ABS). 2-way mechanický samosvor (místo lamelového). Vačky, řídicí jednotka a výfuk Nismo. Sportovní tlumiče a pružiny. A modré víko hlavy motoru.

Otáčkoměr, volant, přídavné budíky a prošívaná sedadla – vše Nismo. Stereo systém, klimatizace a podobné věci byly kvůli snížení hmotnosti odstraněny. 

S14 Autech K's MF-T (Kouki)

Autech upravili model S14 K's podle svých představ a svou verzi nabízeli oficiální cestou u dealerů Nissanu. Výkon byl zvýšen na 250 koní. Poznávací znamení je zadní plaketka, samolepky a obrovský zadní spoiler. Naprostá většina z nich má fialovou metalízu, ale našli jsme i bílé kousky. Oficiálně postaveno jen 272 kusů.

Úpravy byly následující: turbo IHI, jiné tlumiče a pružiny, přední rozpěra, tužší zadní stabilizátor, holografický tachometr, budíky tlaku oleje, plnicího tlaku a napětí baterie na středové konzole, 4 ramenný volant MOMO, kožená hlavice řadicí páky, fialová látka v interiéru.

Úspěch v Super GT

Ve třídě GT300 prestižní japonské okruhové série Super GT se objevily závodní vozy postavené z cenově dostupnějších sportovních vozů a Nissan Silvia od Bandoh Racing (RS*R) je jedním z nejznámějších. Vůz si zachoval původní čtyřválcový přeplňovaný SR20 a v sezóně 1997 s ním Hideo Fukuyama a japonská legenda driftování Max Orido dosáhli celkového vítězství ve třídě.

S14 200SX (Evropa)

V Evropě byla S14 prodávána jako 200SX a mířená spíše jako slušně vybavené cestovní kupé vyšší střední třídy, než jako nekompromisní a levný sporťák. Zenki (předface) jsou vzácnější než Kouki (S14a). Celkem se v Evropě prodalo 5772 kusů S14/S14a.

Prodávalo se 200SX v ČR? 

Tuto otázku jsme probírali se zakladatelem webu 90sczechroads.cz, který se věnuje právě mapování českých silnic a vozidel v 90. letech. Podle všeho se tu oficiálně krátce prodávala S14a. Prodalo se pouze pár kusů, pochopitelné vzhledem k tučné základní ceně 1.149.000 Kč (pro rok 1998). Podle dostupných informací se u nás jiný Nissan z řady S neprodával, ale dealeři byli pravděpodobně schopní dovézt starší modely např. z Německa, na základě individuální poptávky.

V Japonsku musela mít všechna auta omezovač rychlosti na 180 km/h. Požadavky na německou autobahn s neomezenou rychlostí tak byly úplně odlišné. Evropské 200SX měly proto delší kvalty a vyšší maximální rychlost navzdory asi 30 koňovému deficitu proti přeplňovaným japonským S14.

Minimálně německé 200SX dostalo také chladič na diferenciál, z respektu k autobahnu. Olej do něj pouštěl ventil, který se otevřel jen při extrémní zátěži, typicky při dlouhé jízdě na hranici maximálky 240 km/h. Protože takto rychle jezdil reálně málokdo, ventily zůstávaly léta zavřené a dnes bývají celé systémy zatuhlé a nefunkční, takže se z auta prostě vyndávají.

V Evropě nebyly žádné úrovně výbav, pouze příplatky. V základu: ABS, lamelový samosvor, centrální zamykání, elektrická okna, zadní stěrač, přední a zadní mlhovky, výškově nastavitelná světla, nastavitelná bederní opěrka u řidiče, imobilizér, volant nastavitelný ve 2 směrech. Za příplatek: dálkové zamykání, klimatizace, automatická převodovka, vyhřívaná sedadla.

Kouki měla černý kožený interiér (edice Racing béžový). Rakouské měly látkový interiér, neměly vyhřívaná sedadla a boční prahy. Britské 200SX měly ostřikovače světlometů.

Racing Edition (pro Kouki): Disky BBS 17x8, kobaltově zelená (DN1), béžový kožený interiér, zelené koberečky, Sony Doppe-DIN rádio CD/Kazety), dřevěné obložení interiéru, zadní nástavec nárazníku. 800 kusů s, očíslováno na plaketě na palubní desce.

Sportline (pro Kouki): Kola OZ Racing 18x8, chromované koncovky zadního výfuku, koberečky s nápisem Sportline, hliníkové pedály, hliníková hlavice řadicí páky, CD měnič. Pouze v černé a červené barvě, 300 vyrobených kusů.

Z-Edition (pro Kouki): Posledních 200 vyrobených 200SX. Vícepaprsková kola OZ Racing 18x8, snížení o 30mm pružinami H&R. Černo-červená barva a zadní podnárazník. Očíslováno plaketou na palubní desce.

S14 240SX (USA)

Nissan se rozhodl zachovat motor KA24DE, ačkoli výkon výkonem i technologií už zaostával za konkurencí. I stupně výbavy zůstaly relativně stejné jako u S13, tj. bezejmenná základní výbava, vyšší model SE a luxusní výbava LE (od 1997). 

Volitelná výbava modelu S14 240SX byla následující: Střešní okno, sluneční clona (v kombinaci se střešním oknem), plachta (pouze v roce 1995), zadní spoiler (pro základní model), ochranný povlak kapoty, dřevěné obložení (Kouki), zástěrky, kazetový nebo CD přehrávač (později v základu), měnič na 3 CD v přístrojové desce, nebo měnič na 6 disků v kufru, autotelefon (pro Kouki).

Zajímavost: Model SE má 10 ampérový posilovač alternátoru. (Základní verze: 80 A; SE: 90 A). SE mělo také speciální prvek zvaný elektroluminiscenční osvětlené přístroje. V noci se pozadí ukazatelů změnilo na černé, místo bílého za denního světla, aby řidič lépe viděl.

Paket ABS/LSD (1995): Název mluví za vše. ABS a LSD. Byl přidáván od roku 1996 jako běžná volitelná výbava na přání.

Paket Convenience (1995 Base): Tempomat, elektrické zamykání dveří a CD Sound System se 6 reproduktory.

Kožený paket (1995 SE): Kožená sedadla, kožený volant a hlavice řadicí páky a mapová lampa (vnitřní střešní světlo).

Kožený a bezpečnostní paket (1996 SE): Kožená sedadla, kožený volant a hlavice řadicí páky, mapová lampa (vnitřní střešní světlo), obložení dveří. vložky, ABS, LSD a dálkové centrální zamykání.

Paket Power Package (1996 Base): Klimatizace, elektrické zamykání a tempomat.

Paket audio a volant (1996 Base): 15" kola z lehkých slitin a kazetový audiosystém se 4 reproduktory.

Paket Power Convenience (Kouki Base): 15" kola z lehkých slitin, elektrické zamykání, 2 rychlosti stěračů, sklopný sloupek řízení, elektrická zrcátka v barvě karoserie, dálkové otevírání zavazadlového prostoru, látkové výplně dveří, kosmetické zrcátko na straně spolujezdce a odkládací schránka.

Paket popular equipment (Kouki Base, vyžaduje Power Convenience Package): Klimatizace, audiosystém se 4 reproduktory a tempomat.

Tato generace modelu 240SX nebyla příliš úspěšná, i díky silné konkurenci a absenci potentnějšího motoru. Poslední model 240SX sjel z montážní linky 23. července 1998.

200SX (Austrálie a Nový Zéland)

S14 se narozdíl od S13 nabízela také v Austrálii, pod názvem 200SX a s tím správným turbomotorem SR20DET. Začaly se tam prodávat v roce 1994 za příznivých 40 tisíc australských dolarů.

Ve světě vozů s předním pohonem zůstal model 200SX věrný své koncepci a byl tu oblíbený. Výkon 147 kW a točivý moment 265 Nm odpovídal evropským hodnotám. 

Výbavy byly rozděleny na Sports, Luxury a Limited. Celkem se v Austrálii a na Novém Zélandu prodalo 3950 kusů generace S14/S14a.

S15 (1999-2002)

CSP311│S10│S110│S12│S13│S14│S15

Nissan Silvia Spec-S Aero (GF-S15) (1999-2002)

• Délka x šířka x výška a rozvor  = 4445 x 1695 x 1285 a 2525 mm
• Pohotovostní hmotnost (Silvia) = od 1200 kg
• Rozměr pneu: 225/55 R16
• Přední/Zadní náprava: McPherson/Víceprvková

Motory:
SR20DE (pouze Japonsko: DOHC 2.0, atmo., 166 koní, Spec-S)
SR20DET (DOHC 2.0 turbo, 247 koní, Spec-R)

Převodovky:
4st. automatická
5st. manuální (Spec-S)
6st. manuální (Spec-R)

Model S15 přišel v roce 1999 jak Silvia s výkonem 247 koní z motoru SR20DET. Pro Japonsko byla představena také varianta SR20DE o výkonu 163 koní.

• Kromě Japonska se S15 prodávala jen v Austrálii jako 200SX.
• Jako jediná generace tak S15 neměla volant na levé straně v žádné verzi.
• Všechny byly kupé (kromě 1120 kusů kabria Autech Variette pro Japonsko)

S ohledem na drahé Japonské pojištění u předchozí generace se S15 zmenšila zhruba na velikost S13, což ji vrátilo do třídy kompaktních aut a v Japonsku tak podstatně snížilo provozní náklady a přispělo prodejům.

Díky kompletně přepracovanému vzhledu a méně tradičním liniím S15 jako jediná i dnes vypadá jako moderní auto. S15 také nabízí největší potenciál pro sport, protože má nejtužší karoserii, je agilní a celá platforma i motor jsou nejdokonalejší. Je také všestranná, i díky obrovskému trhu s tuningovými díly.

Od roku 2001, kdy se jel poprvé prestižní Japonský šampionát v driftu D1, zvítězila S15 v celkovém pořadí 14krát. Nechyběla ani v JGTC. A v podání Scorch Racing a poloprofesionála Suzukiho dlouhá léta držela časový rekord na Tsukubě.

Co se týče stupňů výbav, byly jen dvě, pro Japonsko i Austrálii: Základní Spec-S a vyšší Spec-R, který byl celkově připravený pro sport:

Silvia Spec-S (Japonsko): Postrádá vyztuženou karoserii a vylepšený brzdový systém modelu Spec-R. Dalším rozdílem je, že většina Spec S-měla otevřený diferenciál.

• Pětistupňová manuální převodovka (z S14), nebo 4st. automat
• Motor SR20DE o výkonu 165 koní při 6400 ot/min.
• Vstřikovače paliva 259cc

200SX Spec-S (Austrálie a Nový Zéland) byly lepší, než japonské:

• Turbomotor SR20DET, vyztužená karoserie a 6stupňová manuální převodovka (jako Spec-R)

Silvia/200SX S15 Spec-R:

• Motor SR20DET o výkonu 247 koní při 6400 ot/min
• 6st. manuální převodovka, nebo 4st. automat
• Mechanický dvoucestný samosvor (svoří i při deceleraci)
• Vstřikovače paliva 480cc
• Vyztužená karoserie (na mnoha místech)
• Sportovnější tlumiče a pružiny 
• Vylepšený brzdový systém

S15 Spec-R Type B: "Oholená" verze určená pro další úpravy

• Vše co měla Spec-R, ale bez veškeré výbavy a na plechových kolech

Aero paket: K výbavám Spec-S i Spec-R 

G paket: Pouze pro Spec-S, několik  prvků výbavy navíc, jiná kola

B a V paket: Pro Spec-S i Spec-R, vyšší výbavy

L paket: Pro Spec-S i Spec-R, luxusní výbava zahrnující např. kožený interiér s chromovými prvky, dálkové odemykání, hliníkové pedály a světlejší vnitřek předních světel.

Super HICAS paket: Natáčení zadních kol, pouze pro Spec-R. Neoblíbené, vyrobeno pouze 645 kusů.

Autech verze

Také u S15 spolupracoval Nissan s úpravcem Autech a nabízel jeho úpravy v alternativních katalozích.

Autech Version: Lepší výbava a hlavně vylepšení atmosférického motoru pro Spec-S: SR20DE s výkonem 200 koní při 7200 ot/min

A-Style: Nejluxusnější verze vůbec. Se světle hnědým interiérem a předním nárazníkem ve stylu Ferrari 456.

Kabrio (Varietta): Autech připravil kabriolet s pevnou skládací střechou. Byl na bázi S15 Spec-S, měl tedy upravený SR20DE a na výběr 5st. manuál, nebo automat. Oficiálně se prodalo se pouze 1143 kusů.

Nissan Silvia by se mohl vrátit v roce 2025. Jako elektromobil

Časová osa

1964–1968 původní Nissan Silvia (CSP311) 

1975–1979 Nissan Silvia (S10) a

1976–1979 Datsun 200SX (S10, USA)

1979–1985 Nissan Silvia (S110)

1980–1983 Datsun 200SX Coupe a Liftback (S110, USA)

1984–1988 Nissan Silvia a 200SX (S12)

1989–1993 Nissan Silvia (S13)

1989–1999 Nissan 180SX (S13)

1989–1990 Nissan 240SX Fastback a kupé Onevia (S13, USA)

1993–1998 Nissan Silvia (S14)

1999–2002 Nissan Silvia (S15)