Ohlédnutí za Škodou Superb: Jak jezdí první a druhá generace?

ŠKODA SUPERB I 2,5 V6 TDI (2003)

Automobilka Škoda využívá premiéry čtvrté novodobé generace modelu Superb k ohlédnutí za minulostí, za tím, jak tento model před více než dvaceti lety dostal škodovku do vyšší střední třídy. Kromě pohledu tvůrců představení novinky také představuje příležitost vyzkoušet, jak dnes, po mnoha letech, působí první a druhá novodobá generace superbu.

Autobazar AAA Auto našel velmi hezké, zachovalé exempláře sedanů a postavil je vedle moderního liftbacku, superbu třetí generace. „Jednička“ měla motor, který nikdy nedostala žádná jiná škodovka, a po ní už ani žádný jiný superb – 2,5l vznětový šestiválec. Tak objemnou naftu měl jen tento model, a také jen tento model mohl mít pod kapotou skutečně vidlicové motory. Takže jsem se na něj těšil nejvíc.

Škoda Superb (1. generace)

Stojí přede mnou černý, špičkově vybavený kousek, který dle odometru od roku 2003, kdy byl vyroben, urazil 151 tisíc kilometrů. I po dvaceti letech provozu má servisní knížku a jezdil celou dobu do autorizovaných servisů; u takhle starého auta to je unikátní.

Nová Škoda Superb naživo a do detailu: Silný benzin a 100 km na elektřinu!

Luxus ze staré školy

Sedám za volant a trochu mě překvapuje, jak nízko ve srovnání s dnešními auty sedím. Kolem mě je hromada prostoru – a to i když celkově vůz nepůsobí zrovna široký. Pokroky v pasivní bezpečnosti aut mají i své stinné stránky v růstu šířky, který se nepromítá do prostornosti interiéru tak, jako dřív.

Superb první generace působí jako starosvětské luxusní auto. Výbava je na svou dobu poměrně bohatá – vyhřívaná, elektricky sklopná zrcátka, elektrická sedačka řidiče, která se nastaví do patřičné polohy v závislosti na tom, kterým klíčkem auto odemknete, šestistupňové vyhřívání sedaček, automatická klimatizace či palubní počítač s grafickým displejem mezi analogovými budíky apod.

Chybí snad jen vyhřívání čelního skla pomocí tenkých drátků. To je mimochodem věc, která byla před dvaceti lety přepychem, ale do dnešních dnů se nestala mainstreamem ani u dražších aut, na rozdíl třeba od vyhřívaných sedaček či dvouzónové klimatizace.

Škoda Superb (1. generace)

Postaru, s voličem převodovky v pozici P a bez sešlápnuté brzdy, startuji vidlicový šestiválec pod kapotou. Z hodnoty výkonu 114 kW poznávám, že se jedná o starší, o něco slabší verzi tohoto motoru – ta silnější, montovaná od srpna 2003, měla 120 kW –  která plní emisní normu Euro 3 a je známá problémy s vydíráním vaček, zejména pokud se nedodržují patnáctitisícové intervaly výměny oleje.

První generace superbu je jediná moderní škodovka s motorem podélně před přední nápravou; technicky vychází z čínské verze Volkswagenu Passat s prodlouženým rozvorem, platforma se jmenuje PL45+.

Pluje jako ropný tanker

Motor podélně před přední nápravou zpravidla autu, ať je to audi, superb či třeba chrysler na platformě LH, propůjčují poměrně specifické jízdní vlastnosti, dané těžkou přídí. Auto není dvakrát ochotné do rychlých změn směru a mnohem více se mu líbí jízda rovně či táhlými zatáčkami – a přesně takový dojem z prvního superbu rychle získávám. Projížďka není dlouhá, ale okamžitě je znát, jak se vozu líbí na rovných úsecích s vyšší rychlostí jízdy oproti ne hned zatáčkám, ale klidně i odbočování na křižovatkách.

Naladění podvozku tomu odpovídá – superb je komfortní a houpavý, na ostřejších nerovnostech trochu drncá, ale jako fanoušku velkých aut z přelomu tisíciletí se mi to svým způsobem líbí. Do sporťáku má skoro tak daleko, jako já do Usaina Bolta  –  ale to je naprosto v pořádku.

Škoda Superb

„Skoro“ proto, že když motor nechám trochu se nadechnout, jeho pružné zrychlení je až ohromující. Na objem 2,5 litru a konfiguraci motoru není 310 Nm točivého momentu nijak oslnivé číslo, přesto díky multiplikaci točivého momentu v hydrodynamickém měniči klasické planetové automatické převodovky superb nabírá rychlost velmi působivým tempem.

Starosvětská konstrukce převodovky má také výhodu nejen oproti moderním dvouspojkám, ale i moderním planetovým automatům. Vzhledem k tomu, že při zastavení vozidla člověk brzdovým pedálem drží auto „na sílu“ proti hydroměniči, uvolnění pedálu znamená okamžité a plynulé rozjetí i do mírného kopce. To většina dnešních převodovek neumí a některé nechají auto i trochu couvnout, není-li kopec dost prudký na to, aby se aktivoval asistent rozjezdu.

TEST Škoda Superb 1.8 T Comfort – Zrozen pro vládu

Po pár desítkách kilometrů, které jsou díky tomu, že tu není žádná navigace a já nechávám mobil s mapovými aplikacemi v kapse, stejně starosvětské jako auto samo, vůz vracím a přesedám do kousku přesně o deset let novějšího. Skoro až nerad; „jedničkový“ superb se mi vždycky svým způsobem, který nemá daleko do hospodského „Dneska už auta nejsou, co bývala“, líbil a tato projížďka to jen utvrdila.

ŠKODA SUPERB II 1,8 TSI (2013)

Druhá generace superbu pod kapotou mohla také mít šestiválec, ovšem jednak nikoliv vznětový – diesely končily na dvoulitrovém čtyřválci – a jednak nikoliv skutečně vidlicový. Jednalo se o motor konstrukce VR, tedy s dvěma řadami válců svírajícími tak úzký úhel, že měl motor jednu širokou hlavu pro všech šest válců. Ten však přede mnou nestojí – mám tu čest s přeplňovanou zážehovou osmnáctistovkou.

Škoda Superb (2. generace)

Vzhledu superbu druhé generace s karoserií sedan jsem nikdy nepřivykl. Ohromně prostorné zadní sedačky – ty nejde nevyzdvihnout – totiž znamenají podivně protáhlou zadní část kabiny, tak moc, až mu někteří začali přezdívat „jezevčík“. Že tu stojí sedan a nikoliv kombi, které je alespoň v mých očích mnohem hezčí, však je dobře – sedan totiž dostal unikátní víko zavazadelníku TwinDoor. Byl tedy sedanem i liftbackem zároveň.

S tím se pojil jeden luxusní prvek – servodovírání víka. Nebylo plně elektrické, jak je dnes běžné, člověk ho musel zavřít ručně, ale dovření už zajistily elektromotorky. Údajně aby lidé víko nezavírali silou.

Pořád moderní

Zpoza volantu, na rozdíl od zadních sedaček, je druhá generace superbu o chloupek méně prostorná, alespoň pocitově. Pojí se to jistě s tím, že sedím o kus výš; sedačka nejde stáhnout tak nízko, jak bych si přál.

Škoda Superb (2. generace)

Líbí se mi však dodnes poměrně moderní design přístrojů a třeba i font na ovládacích prvcích. Tento kousek z roku 2013 také má ve výbavě infotainment s dotykovým displejem a navigací. Systém je pochopitelně mnohem jednodušší, než je dnes běžné, ale nepůsobí zas tak zastarale, jak by jednoho mohlo napadnout.

Také po jízdní stránce je tato „dvojka“ poměrně moderní auto. Lehčí zážehový čtyřválec, navíc před přední nápravou uložený napříč, znamená, že je příď docela lehkonohá, zejména ve srovnání se starším, černým superbem. Tomuto dojmu napomáhá také velmi lehké řízení.

TEST Škoda Superb 1,8 TSI – Luxus po česku

Pořád ale nesedím ve sporťáku, nýbrž v autě, které má hlavně vozit osádku zadních míst v co nejlepším komfortu. A právě tady je u ojetiny trochu kámen úrazu – odpružení je ve srovnání s první generací tvrdší a vůz není až tak komfortní, jak by jeden čekal.

Škoda Superb

Kde však je rozhodně jemnější, je motor. Zážehová osmnáctistovka pod kapotou běží oproti letitému vznětovému šestiválci tiše a jemně, do interiéru se nepřenášejí téměř žádné vibrace a dokud nepřidám plynu tak, aby dvouspojková převodovka podřadila a nechala motor trochu víc vytočit, skoro nevím o tom, že by pod kapotou běžel nějaký motor.

Třetí generace kromě zlepšení v prostornosti oproti té druhé pozvedla také komfort jízdy. Nenabídla inovativní páté dveře TwinDoor, protože se tohle, jistě poměrně drahé, řešení příliš neujalo.

TEST Škoda Superb Combi Scout 2.0 TDI (147 kW) DSG 4x4 – Podruhé lépe?

Jak bude jezdit ta nová, čtvrtá generace superbu, se musíme zatím nechat překvapit. Představila se už ve čtvrtek a ještě dřív jsem si mohl liftback i kombík s předstihem osahat, přičemž jsem zjistil, že co do prostornosti a komfortu slibuje opravdu hodně. Jaká bude na skutečném asfaltu v pohybu, bude svět vědět ve druhém čtvrtletí příštího roku.

TEST Škoda Superb 3,6 V6 4x4 - luxus po česku na druhou