TEST Peugeot 3008 1.6 THP AT GT Line – Pan Efekt

Design, interiér

Vítězstvím v letošním ročníku ankety evropské Auto roku prolomil Peugeot 3008 jedno obrovské tabu. Do té doby nevystoupal na nejvyšší stupínek jediný automobil typu SUV, a protože tržní podíl těchto vozů neustále narůstá, je možné, že porotci zohlednili i tento fakt. Nic proti volbě kolegů, osobně bych se ale spíše zaměřil na kombinaci rozumných pořizovacích nákladů, maximální užitné hodnoty a jízdního projevu, což jsou atributy, podle kterých budu přistupovat i k dnešnímu testu.

Peugeot 3008 je pro mě tím typem auta, u kterého bych nad výběrem pohonné jednotky docela dlouho váhal. Není tak velké, abych do něj nutně požadoval vznětový motor, ale zároveň se do něj nehodí ani základní dvanáctistovka s 96 kilowatty, jakkoliv tento motor považuji za jeden z nejlepších tříválců v segmentu. Šestnáctistovka THP (121 kW) nakonec byla zajímavou volbou z hlediska požadovaného výkonu, nabízí se však pouze s automatem, který pochopitelně prohlubuje pořizovací náklady.

Za vůz zaplatíte přinejmenším 645.000 Kč, protože se s vybraným pohonem nabízí až od prostřední výbavy Active. To je o 35.000 Kč více než stojí dvanáctistovka Pure Tech a o 25.000 Kč méně než turbodiesel 1.6 BlueHDi. U obou alternativ samozřejmě počítám s automatickou převodovkou. Testovaný kousek však šel ještě o kus dál. Našli byste jej v samostatném ceníku věnovaném liniím GT Line (zkoušená) a GT, kde vedle dvojice turbodieselů zaujímá pozici nejdostupnější varianty. Stojí 750.000 Kč, o 10.000 Kč méně než čtyřválec 2.0 BlueHDi se 110 kilowatty a s manuální převodovkou, a o „mastných“ 145.000 Kč méně než vrcholné provedení 2.0 BlueHDi/132 kW s automatem, které jsme koncem loňského roku podrobili srovnávacímu testu s Volkswagenem Tiguan.

Cena 750.000 Kč za testovanou šestnáctistovku GT Line připadá vysoká, dostanete ale velice slušnou výbavu. Namátkou třeba osmnáctipalcová kola, šest airbagů, rozpoznání dopravních značek, tempomat s omezovačem rychlosti, automatické nouzové brzdění, sledování slepého úhlu, automatické přepínání dálkových světel, přední a zadní parkovací senzory, diodové světlomety, automatickou dvouzónovou klimatizaci nebo vrcholné provedení i-Cockpitu s volitelnými „smyslovými“ režimy Relax a Boost. Zajímavý je také aromatický osvěžovač vzduchu, ani jedna ze třech vůní mi však příliš nesedla.

Přesto se najde řada prvků moderní doby, za které si musíte hodně připlatit. Láká vás například bezdotykové ovládání víka kufru? Funguje spolehlivě, 24.000 Kč bych za něj však nedal. Stejné je to s automatickým parkovacím asistentem, jehož součástí je i soustava kamer s kombinovaným záběrem 360 stupňů. Obrazový výstup na displej infotainmentu by rozhodně mohl být kvalitnější a 24.000 Kč mi prostě přijde moc. Rovněž vyhřívání předních sedadel by mohlo být v základu a ne za 7500 Kč.

Prosklenou střechu nebrat!

O nové generaci přístrojových desek i-Cockpit toho bylo ve spojitosti s Peugeoty 3008 a 5008 napsáno už hodně a například kolega Michal Fokt si řešení loni v prosinci dost pochvaloval, já jsem mu ale ani tentokrát nepřišel na chuť. Nemluvím o designu nebo výběru materiálů, tady naopak Francouzi udeřili hřebíček na hlavičku s elegancí a extravagancí sobě vlastní, stejně jako v nedávném testu větší 5008 si však nemohu odpustit pár poznámek z hlediska běžného denního používání.

V prvé řadě je to pozice za volantem. Vysoký posaz je u SUV žádoucí, je nejlepším předpokladem pro perfektní výhled šikmo ven, v peugeotu však omezují výhled masivnější a příliš skloněné přední sloupky, dvoumetroví řidiči se navíc „schovají“ za podélné střešní nosníky a na křižovatkách se musejí rozhlížet s mírným podhledem. V loktech i nad hlavou je místa dost, tady nám ostatně nemohlo vyjít nic jiného než v případě až sedmimístného bratříčka 5008, ale co ten prostor pro nohy? Je opět omezený širokým středovým tunelem a nutí řidiče držet kolena u sebe stejně, jako to dělají holky v krátkých sukních. V 3008 se zkrátka „nerozvalíte“…

U SUV a crossoverů této velikosti už bychom neměli mít moc příležitostí ke kritice místa pro nohy zadních cestujících, navzdory vyššímu posazu však v Peugeotu 3008 není prostoru nazbyt. Rozvor 2675 milimetrů je ostatně o 55 milimetrů kratší než v 308 SW, se kterým crossover sdílí platformu, a je to docela znát. V případě mých 190 centimetrů výšky nešlo příliš hovořit o kdovíjaké rezervě, opěradla předního sedadla jsem se však nedotýkal.

Líbí se mi tvarování zadních opěradel a s přimhouřením oka také podepření stehen, největší radost mi ale paradoxně dělal prvek, který jsem u zkoušeného exempláře nenašel - panoramatické střešní okno za 35.000Kč. Jedině tak si totiž jedinec mého vzrůstu může libovat nad zhruba pěticentimetrovou rezervou nad hlavou, kterou mu stejný vůz s prosklenou střechou prostě nenabídne.

Zavazadelník patří svým základním objemem 520 litrů k největším v segmentu (bez prostoru pod podlážkou), velmi potěšující je přehledná ložná plocha, oka pro uchycení fixačních přípravků nebo možnost sklopení asymetricky dělených zadních opěradel páčkami po stranách kufru. Měříte-li však více než 182 centimetrů, dříve nebo později přijde nevyhnutelné „AU!“. To když se budete snažit napřímit pod otevřeným zadním víkem a udeříte se do hlavy. Stejný problém mám i s 5008, tam je průchozí výška pod pátými dveřmi stejná.

Motor, jízdní vlastnosti

Šestnáctka za devět

Co se dynamiky týče, je na tom motor 1.6 THP o výkonu 121 kW v 6000 otáčkách velmi podobně jako vrcholný dvoulitrový turbodiesel se 132 kilowatty. Na stovce jste za 8,9 sekundy, což už v rámci modelu ani rychleji nejde, a maximální rychlost činí sympatických 201 km/h. Pravdou nicméně zůstává, že těch 165 koní nejsou žádná divočina. Šestistupňový automat Aisin, na jehož impulzní volič velmi netradičního tvaru jsem si dosud úplně nezvyknul, totiž v zájmu zachování co největšího komfortu nechává prokluzovat měnič a ani těch 240 N.m ve 1400 otáčkách vás do sedaček příliš nezatáhne.

Spíš dříve než později přijdete na to, že 3008 1.6 THP uspokojí hlavně pohodově založené řidiče, kteří nechávají motor povalovat v nízkých otáčkách a rádi si užívají komfortní cestování. Zkoušený vůz byl vybaven osmnáctipalcovými disky s pětapadesátiprocentními pneumatikami a na kvalitním povrchu jsem si připadal, jako kola jistily adaptivní tlumiče přepnuté do režimu komfort. Nic takového ale Peugeot 3008 nemá, je jenom trochu houpavý. O motoru při běžné jízdě ani nevíte, je příjemně tichý a kultivovaný, čas od času ale stejně nadejde chvíle, kdy je třeba na to pořádně šlápnout, a to si pak vzpomenete na spíše podprůměrný točivý moment.

V prvé řadě ale ustoupí do pozadí akustická pohoda. Šestnáctistovka začne ve vyšších otáčkách a hučet a navzdory digitální ručičce svižně postupující spektrem otáčkoměru nemáte pocit takové dynamiky, jakou slibují technické údaje. Zkrátka vám připadá, že to moc nejede. Tah je nevýrazný a musíte si rozmyslet, zda je skutečně potřeba za každou cenu předjíždět, nebo mít „nervy“ na uzdě a snažit se zároveň v rozumných mezích udržet spotřebu paliva.

Peugeot uvádí desetilitrový odběr v městském provozu, když ale budete s motorem THP jezdit bez rozmyslu, snadno se této hodnoty dočkáte i v kombinovaném cyklu. Mimo město není problém dosáhnout necelých sedmi litrů, opět ale záleží na tom, jak se vypořádáte s aktuálním provozem. Mně palubní počítač nejčastěji ukazoval hodnoty kolem devíti litrů, a to při jízdě na dálnici předpisovou stotřicítkou.

Trochu rozporuplný pocity mám z chování auta v zatáčkách. Agilita mu rozhodně upřít nelze, vždyť je na délku dokonce kratší než 308 SW a vyšší stavba karoserie není v otázce náklonů až takový problém, v rozměklém řízení ale necítíte vůbec nic, skoro jako by malý volant a přední náprava komunikovaly po drátech, a zadní náprava s vlečenými rameny není ve svých názorech na horší povrch silnice úplně konzistentní.

Můžete stokrát projet stejnou zatáčku stejnou stopou a kola buď na nerovnostech uskočí, nebo neuskočí. Podobné chování popisovali již kolegové loni v říjnu po návratu z mezinárodní prezentace, jenže zatímco tenkrát jsem byl vůči jejich názoru trochu skeptický, nyní se v testu v podstatě potvrdil. Nehledě na scénář se od zadní nápravy ozve spíše jenom tlumené ducnutí, což vzhledem k osmnáctipalcovým kolům oceňuji.

Závěr

Závěr

Na začátku jsem zmínit atributy, které by dle mého názoru měly hrát velkou roli v hodnocení snad všech automobilů vyjma sporťáků, luxusních limuzín a drsných offroadů, které hrají podle vlastních pravidel. V prvé řadě to byly pořizovací náklady, které v případě Peugeotu 3008 1.6 THP považuji za akceptovatelné. Tedy alespoň v případě, že se nenecháte unést seznamem příplatkové výbavy a nevybere prvky, které možná ani nepotřebujete. Typicky jde o bezdotykové otevírání kufru za 24.000 Kč nebo automatický parkovací asistent s 360stupňovou kamerou za stejné peníze. V pohodě si vystačíte s předními a zadními senzory za dvanáct tisíc.

U crossoveru jako je Peugeot 3008 očekávám ničím výrazně omezený vnitřní prostor, možnost pohodlně se usadit za volant i se svými 190 centimetry a převézt vzadu stejně vysokého pasažéra. S místem ve svislém a příčném směru je na tom vůz velmi dobře, řidičovu zónu ale omezuje zbytečně široký středový tunel a vzadu před koleny také není místa nazbyt. Neříkám, že je to úplná katastrofa, takový Seat Ateca je na tom ale v podélném směru lépe i navzdory kratšímu rozvoru náprav (2675 mm vs. 2638 mm).

Posledním atributem jsou jízdní vlastnosti. SUV a crossovery by neměly být přehnaně sportovní, popravdě řečeno si vždycky raději sednu do komfortního modelu, když už ale má ten či onen vůz v něčem vynikat, ať si alespoň za svým postojem stojí. Peugeot 3008 umí poskytnout příjemný komfort a jistotu na kvalitních silnicích, jakmile ale dojde na horší povrch, chová se pokaždé trochu jinak. Jednou nerovnost příkladně utlumí, jindy zase uskočí a nepřipraveného řidiče to může překvapit. Přeplňovanou benzinovou šestnáctistovku považuji za ideál z hlediska kultivovanosti a špatná není ani spotřeba, dynamikou vás ale příliš neohromí.

Plusy

• Pohodlný podvozek na kvalitním povrchu
• Kvalitní a dobře zpracovaný interiér
• Prostor v kabině ve svislém a příčném směru, velký kufr
• Spotřeba při klidné jízdě

Minusy

• Nevýrazný zátah a zvuk motoru
• Omezení prostoru kvůli tvaru přístrojové desky
• Malá průchozí výška pod zadním víkem
• Minimální rezerva pro kolena zadních cestujících

Foto: Petr Homolka