Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Po 1. etapě Dakaru: Nervy Lopraise, otřes mozku Podmola, technika proti Engemu

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)

Po zahřívacím sobotním prologu se Dakar 2021 rozjel naplno ve své první etapě a na závodníky čekala porce 623 kilometrů, z nichž 277 bylo měřených. Výsledkově se dařilo Aleši Lopraisovi, Martinu Prokopovi a Josefu Macháčkovi.

Těžký úvod potkal oba české dakarské nováčky, jinak ostřílené borce. Motocyklista Libor Podmol měl ve stovce těžký pád a přes lehký otřes mozku etapu dokončil. Do bivaku také dojel Tomáš Enge, který musel na trati dvakrát opravovat poškozenou nápravu své buginy.

Prokop zahájil fantasticky

Ford Raptor RS Crosscountry v barvách Benzina Orlen Teamu vyrážel z Džiddy jako jedenáctá posádka a v cíli byl třetí nejrychlejší automobil a stejné pořadí náleží posádce i v celkové klasifikaci. Luxusní třešničkou na dortu je potom historicky nejlepší etapové umístění české automobilové posádky v dějinách Dakaru!

Martin Prokop k prvním ostrým kilometrům poznamenal: „První opravdová etapa letošního Dakaru byla úplně něco jiného, než loňský první rok tady v Saudské Arábii. Trať byla extrémně těžká se spoustou kamení a rozbitých úseků. K tomu složitá navigace, ve které jsme udělali jen pár drobných chyb, které jsme ale hned napravili. Prostě náročná, ale z naší strany čistá etapa bez problémů. Jsme spokojeni, ovšem do cíle je ještě hodně daleko! Když jsme přijeli do cíle etapy, svítilo na nás první místo, protože dvě buginy byly ještě za námi. Dostavil se zvláštní pocit, protože za roky, co Dakar jezdíme, se nám nic takového ještě nepovedlo a najednou to prostě „samo“ přišlo. Vůbec jsem během etapy nevěděl, v jakém jedeme tempu, ale neudělali jsme žádnou velkou chybu. Když jsem se vydal po stopě třeba za Sebastienem Loebem, Viktor mne navedl správným směrem do druhého údolí. Začínal jsem tušit, že se něco děje a potom padesát kilometrů před cílem, kde nastal na trati mumraj závodníků, kteří startovali před námi, jsem si říkal, že by to nemuselo být špatné. Podařilo se nám vyvarovat se defektů a v některých místech se vyplatilo zvolnit.“

Skvělý etapový výsledek a nadšení celého týmu i fanoušků mohl ještě na chvíli pokazit problém s přehřátým palivem, když za cílem etapy nešel Prokopovi jeho závodní speciál nastartovat. Pomoc v dakarském duchu přišla od jednoho z nejzkušenějších závodníků Stephana Peterhansela, který neváhal a dotáhl na laně českou posádku do bivaku. „Auto nešlo nastartovat a svítila na mě signalizace nízkého tlaku paliva. Vařil nám benzín a tak nezbývalo než se nechat do bivaku odtáhnout. Zastavil u nás největší mazák Stephan Petrhansel, za což mu patří obrovský dík. Malinko se mi tak možná vrací moje dobré skutky z předchozích ročníků a je vidět, že dakarský duch nevymřel, když takový pilot jako Peterhansel umí pomoci.“

Ve srovnání s minulým ročníkem v Saudské Arábii zapracoval Prokopův tým i na Fordu Raptor RS Crosscountry: „Na autě jsme také udělali nějaké změny, které mne prostě nechaly jet v rychlosti, kterou si auto drží celou dobu. Minulý rok auto hodně brzdilo, ale letos tak zvláštně klouže a chce jet samo kupředu. K tomu mi změny na podvozku dodaly sebejistotu do velkých děr, takže v dnešní etapě to bylo opravdu ideální a jejímu charakteru změny na autě hodně svědčily.“

Video se připravuje ...

Nádherné nervy pro Lopraise

První klasická etapa Rallye Dakar 2021 přinesla Instaforex Loprais Praga Teamu úspěch, který samotní závodníci s ohledem na průběh dne ani nečekali. Aleš Loprais, Khalid Alkendi a Petr Pokora s Pragou V4S DKR byli v kategorii kamionů druzí nejrychlejší.

„První etapa byla překvapivě náročná,“ popisuje Aleš Loprais. „Druhé místo pro mě bylo v cíli velké překvapení, protože jsem měl pocit, že jsme příliš pomalí a budeme někde na chvostu. Hodně se prášilo a nám se v prachu nedařilo předjet jeden kamion, tak jsem to musel vypustit. Dostali jsme se před něj až ve chvíli, kdy měl defekt. Mezitím se na nás ale logicky dotáhl další, který nás předstihl v kamenitém úseku. Vrátili jsme mu to až v otevřenějším terénu, kde jsme byli rychlejší.“

Posádka se vyvarovala jakýchkoliv zaváhání nebo defektů a udržela koncentraci i v obtížnější závěrečné pasáži, kde bloudila řada účastníků nejen z kategorie kamionů. Díky tomu červenobílá Praga na mezičasech postupně stoupala pořadím až k etapovému stříbru. „Postupně jsme začali dojíždět buginy a auta, ale jedna nás více než padesát kilometrů nepustila. Podařilo se nám ji objet až jedním velkým skokem v řečišti. Byly to nervy, ale nádherné,“ usmívá se 40letý jezdec. „Je to teprve začátek, zítra je nový den, ale vypadá to na velmi náročný Dakar. Tak vstříc dalšímu dobrodružství.“

S odstupem sedmi a půl minuty od vedoucího Dmitrije Sotnikova drží Aleš Loprais druhou příčku také v průběžném hodnocení. Třetí Anton Šibalov s druhým Kamazem zaostává o dalších jedenáct sekund. Posádka Jan Tománek, Tomáš Kašpárek, Jiří Stross si zvyká v kabině týmové Tatry Jamal a postupně se rozjíždí. Po prvním dnu jí patří dvanáctá pozice.

Video se připravuje ...

Těžký pád Podmola

Pád, poničená motorka, naražené tělo. Přesto se Libor Podmol na dakarské rallye nevzdává! Úspěšný freestyle motokrosař má za sebou první etapu. Tu nejprve začal velmi dobře, když dokázal předjet několik soupeřů. Jenže poté ho přibrzdil pád.

„Na 205 kilometru jsem ve vysoké rychlosti musel přeskočit dvě díry, schválně jsem přidal plyn. Ale nevšiml jsem si, že za nimi se nacházel pískem zavátý šutr. Skočil jsem na něj a letěl saltem přes řídítka,“ popisoval incident šéf Podmol Dakar Teamu, který dojel na 46. místě. Jeho Husqvarna se musí opravit, do druhé etapy by měl Podmol odstartovat.

Už ví, jak je Dakar v Saudské Arábii zrádný. Libor Podmol měl problémy na testovací trati, když spadl s motorkou po 500 metrech. Jenže pak se skvěle rozjel. V nedělním prologu zajel 41. nejrychlejší čas a ze začátku nedělní etapy se nováčkovi dařilo, pohyboval se kolem třicátého místa. „Trať byla drsná, taková měsíční krajina s oblázky velikosti fotbalového míče. Ale nejelo se mi špatně. Předjel jsem jedenáct lidí,“ potvrdil bývalý mistr světa ve freestyle motokrosu.

Jenže pak se Podmol dostal do problémů na špatně čitelném místě. Po přeskočení několika děr narazil do skrytého šutru. „Motorka také házela salta, naštěstí mě netrefila. Byl to jeden z mých největších pádů, co jsem zažil. Vše se odehrávalo ve stokilometrové rychlosti. Zachránil mě patrně airbag v kombinéze,“ popisoval Podmol, jehož motorka dostala zabrat. „Urvala se celá navigační věž, takže jsem ji musel provizorně přivázat. Do toho mi vypadla zelená karta, takže z toho byla patnáctiminutová penalizace. Alespoň navigačně jsem uspěl, když všechny waypointy jsem projel.“

Po dojetí do bivaku se dal Podmol do řeči s Davidem Knightem, trojnásobným mistrem světa endura. „Říkal, že jsem se kutálel pětadvacet metrů i s motorkou. Právě on a jeho kolega mě sbírali. Vlastně zjišťuji, že si z toho incidentu moc nepamatuji, musel jsem mít lehký otřes mozku. Po pádu jsem si totiž myslel, že už jsem v půlce Dakaru,“ dodal s úsměvem vítěz X-Games, který další významné zdravotní potíže neutrpěl.

„Mám obražené břicho a levé rameno, bouchl jsem se do hlavy. Ale nic zlomeného nemám,“ dodal Podmol. Poničenou Husqvarnu budou jeho mechanici opravovat kolem deseti hodin. Na vítěze nedělní etapy ztratil 54 minut, v celkovém pořadí je na 48. místě. „Moc si vážím podpory od fanoušků, co mi píšou na sociální sítě. Dává mi to sílu.“

Macík drží krok

V první etapě Rallye Dakar 2021, vedoucí z Džiddy do Biši, speciál týmu Big Shock! Racing udržel tempo a po napínavém boji na špičce kategorie kamionů dojel do cíle na výborném 5. místě. Stejné umístění drží i v průběžném hodnocení.

Posádka se v jedné části etapy dokázala dostat mezi tři nejrychlejší kamiony. Pak však přišla proražená pneumatika a jedna odbočka mimo trať. Přesto jsou pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek i mechanik David Švanda s úvodním vývojem závodu spokojení. Karel, kamion postavený v sedlčanských týmových dílnách, jede i po drsné kamenité trati výborně, snese spoustu ran a bez problémů šplhá po místních skalnatých kopcích. Navigátor Tomášek už po prvních kilometrech pronikl do tajů nové elektronické navigace. Macík začíná naplno využívat výhod nové automatické převodovky.

Pro úvodní závodní etapu tak udržela česká posádka po vydařeném prologu výhodu startu v tříminutových rozestupech. To byl užitečný benefit na prašné trati pokryté kameny řečišti a skalisky, kde musíte být opatrní, abyste se vyhnuli defektům. Úkol zněl jasně, nebloudit, šetřit Karla a udržet si co nejlepší pozici. Po nervy drásajícím vývoji závodu, kdy se posádka část etapy držela na úplné špici, nakonec žluté Iveco dorazilo do cíle jako pátý nejrychlejší kamion. „Byla to pěkně rozbitá etapa. Nasadili jsme tempo hned na začátku. Část etapy otvírali trať. Ale pak jsme prorazili pneumatiku. Výměnu tipuji do pěti minut. Také v jednom z řečišť jsme se vydali do slepé uličky, ale než se otáčet, raději se nám jí povedlo projet, plazili jsme se přes obrovské šutry nahoru po skalách. Přejeli čtyři kopce a přes jednu z pist se vrátili zpět na trať. Pár chybiček by se našlo, ale jsme spokojení. Je to první etapa, auto funguje skvěle, je neuvěřitelné, kolik ran snese,“ popisuje Macík.

Organizátoři předem upozorňovali, že úvodní etapa bude náročná na orientaci. A své sliby dodrželi. Navigátor František Tomášek byl už před startem zvědavý, jak se sžije s novou elektronickou navigací, kterou obdržely prioritní posádky kamionů. K tabletu, který má před sebou v kabině upevněný mu teď vede kabel s ovládáním. Navigátor ho drží v ruce, tlačítky řídí navigaci a udává posádce směr. „Oči, mozek, ruce byly zvyklé dělat věci jinak. Byl jsem naučený na papírový roadbook, kde jsem očima hledal aktuální směr, prstem jsem si držel ten následující a na GPSkách před sebou vyhledával údaje v systémech. Teď mám všechno v jednom tabletu, takže se musím zorientovat v tom, kde právě jsme a co nás teprve čeká. Při tom mačkám oběma rukama 6 tlačítek,“ popisuje Tomášek. A dodává, že všechny obavy, které měl z novinky před startem, jsou pryč: „Jde jen o zvyk. Navigace je čitelná, nijak dramaticky se netřese a v podstatě funguje, jak má.“

Macháček na úvod stříbrný

Nejstarší český účastník na Dakaru Josef Macháček si vedl skvěle, když ve své kategorii Lightweight Prototypes obsadil druhou pozici. Premiérový start v kategorii kamionů proměnil Chilan Ignacio Casale v šestý nejrychlejší čas.

Po dvousetkilometrovém přejezdu čekal na jezdce konečně ostrý start a 277 měřených kilometrů. Josef Macháček projel úsek plný kamenů bez větších problémů a ve své kategorii obsadil druhé místo! „Ráno jsme měli trochu naspěch, protože ještě na přejezdu jsme museli řešit problém s manžetou. Pak přišly trable s tankováním, a tak jsme odstartovali do speciálky o něco později, nicméně na výsledný čas to nemělo vliv. Jelo se hodně v kamení a v prachu. Jsem ale rád, že jsem se dostal mezi rychlé jezdce. Výsledky nestíhám sledovat, ale stojíme si dobře,“ uvedl Macháček, který je v celkovém pořadí lehkých vozů průběžně desátý.

Zcela opačný den prožil Tomáš Enge, který se potýkal s technickými problémy a ztratil více než pět hodin. „Tak konečně jsem si to vychutnal. Stalo se to, před čím mě všichni varovali. Dakar je dlouhý a nevyzpytatelný. Ještě nevíme, kde je přesně problém, ale auto jelo od začátku jen na zadní pohon a zřejmě kvůli tomu se přehřívaly zadní poloosy, praskla jedna pak i druhá. Třicet kilometrů před cílem jsme museli udělat provizorní opravu, která nám zajistila to, že jsme tady, a i když s velkou ztrátou, tak pokračujeme dál a o to větší zábava to bude,“ řekl v bivaku Enge.

Povedenou etapu za sebou mají také jezdci týmu Tatra Buggyra Racing. Trojnásobný vítěz Dakaru mezi čtyřkolkami, Ignacio Casale šokoval šestým místem. „Nedokázal jsem si představit, že bychom v tak silné konkurenci mohli nakouknout do první desítky a je z toho šesté místo. Z počátku jsme netlačili na pilu a šetřili pneumatiky, což se ukázalo jako správná volba. Předjeli jsme totiž několik posádek, které gumy měnily,“ řekl spokojeně. Také Martin Šoltys se držel dlouho mezi elitou, lepší výsledek zhatil defekt pneumatiky. „Do 170 kilometru nám to šlo dobře. Pak jsme ale prorazili zadní kolo a museli ho měnit. Posledních sedmdesát kilometrů jsme jeli jen na pět válců, nejspíše odešel vstřik. Lehce jsem zpomalil, ale je dost času na to, abychom ztrátu dohnali,“ uvedl Šoltys.

Video se připravuje ...

Ruská ruleta Ouředníčka

Kamenitá první etapa 43. ročníku Rallye Dakar Džida – Bisha nepřinesla Toyotě týmu Ultimate Dakar Racing mnoho štěstí. Do cíle dojeli Tomáš Ouředníček s Davidem Křípalem bez jediného rezervního kola a opatrně, aby nepřišli o svůj dakarský sen hned v úvodu soutěže. Chvíle čekání na první ostrý dakarský start do měřené etapy české posádce zpříjemnilo setkání s pozdějším vítězem nedělní etapy Španělem Carlosem Sainzem. „Vyjížděli jsme krátce po Carlosovi, takže jsme s ním prohodili pár slov. Bavili jsme se i o tom, že můj syn hodně fandí jeho synovi ve formuli 1. Ptal jsem se ho taky, co se mu stalo při prologu. Říkal, že měl defekt kilometr po startu. A to jsme ještě netušili, že podobný osud o den později potká také nás,“ povzdechl si pilot Tomáš Ouředníček. 

První dakarská etapa nabídla zajímavou technickou trať. Nejdřív se závodní stroje musely vypořádat s písečnými a kamenitými cestami, které se často kroutily. Tam se posádka Ultimate Dakar Racing týmu bez problémů držela v nejrychlejší dvacítce pořadí aut. „Chytili jsme dobré tempo. Vůbec se neprášilo, takže to bylo na začátek Dakaru jedno z nejhezčích závodění, co jsem kdy zažil. Měli jsme úplně čisto, protože Sainz vyrážel tři minuty před námi. Když se začalo prášit, předjeli jsme jednu z toyot míjeli stojící auto.“ 

Vjezdem do řečiště se ale všechno změnilo ve válku s obřími kameny. Soutěžící překonávali horu i údolí poseté balvany. „Byl to boj se šutry pořád dokola. Navíc byly strašně ostré. Já jsem se snažil trošku zvolnit, ale nechtěl zase ztratit vybojovaný náskok. A pak to přišlo, chytli jsme první defekt. Kolo se nám podařilo vyměnit za čtyři minuty. Říkal jsem si, že nebudu ustupovat z dobrého tempa. Jenže po deseti minutách přišel další defekt. To už bylo na pováženou, protože po druhém proraženém kole už jsme měli jen jeden „život“, tedy poslední rezervu,“ přibližuje dramatické chvilky Tomáš. 

Zhruba třicet kilometrů před cílem česká posádka Toyoty Hilux cítila, že se něco děje s levým zadním kolem. Po zastavení se nepříjemné podezření potvrdilo. Třetí defekt! „To kolo nám ale nejdřív nešlo sundat, protože jsme na něm chvíli jeli a bylo slušně zapečené. Dokonce se z něj kouřilo. Když se to povedlo a my se zase rozjeli, mával na nás Ten Brinke z týmu Toyota Overdrive, ať mu dáme pneumatiku. My už ale byli na nule, takže jsme mu bohužel nemohli pomoct a museli ho tam nechat stát. Poslední kilometry jsem už jel hodně opatrně, abychom zbytečně neriskovali, že nedojedeme.“ 

Tomáš s Davidem se z nadějného výsledku v nejrychlejší dvacítce aut na prvním průjezdovém měřeném bodě nakonec kvůli opakujícím se defektům propadli na 44. etapové místo. „Motoricky auto fungovalo výborně. Na podvozku jsme udělali nějaké úpravy. Pořád to ještě není ono, ale dá se na tom dál pracovat. Nemám ale dobrý pocit ze zvuků, které se nám během etapy ozývaly. Doufám, že to nebude nic vážného,“ říkal po dojezdu do bivaku v Bishe Tomáš Ouředníček.

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)

Doporučujeme