Poprvé za volantem Hyundaie Bayon. Jak jezdí duchovní nástupce ix20?

Značka Hyundai v uplynulých 12 měsících kompletně proměnila svoje evropské modelové portfolio. Přicházely modernizace i nové generace, nyní ale nastal čas příchodu zcela nového auta. Jmenuje se Hyundai Bayon, je to městský crossover a přestože se prezentuje jako rozšíření nabídky, úplnou novinkou není.

Automobilka totiž přiznává, že jde o duchovního nástupce někdejšího modelu ix20. Ano, už to není to konzervativně laděné malé MPV jako kdysi a už se ani nevyrábí v Nošovicích. Je to v duchu doby městský crossover, vyráběný v Turecku, po boku technicky spřízněného hatchbacku i20. Co se však týče celkového charakteru, má nabídnout shodné vlastnosti - praktický vyšší posaz, robustní základ, osvědčené motory nebo „rozumnou“ výbavu. Hyundai ix20 byl na českém trhu velice populární, od roku 2010 se jej u nás prodalo přes 36 tisíc kusů, když ve své době byl vůbec nejžádanějším MPV, a tak má české zastoupení velká očekávání ohledně jeho duchovního nástupce. Zvládne je Hyundai Bayon naplnit?

Hyundai Bayon vstupuje na český trh. V základu s klimatizací, ale bez rádia

Kontroverzní tvář s trojúhelníky a šípy

Bayon každopádně není oproti ix20 odlišný jen koncepcí městského crossoveru, který chce kombinovat prvky kombíku a SUV, ale také svým stylistickým ztvárněním. Jestliže ix20 byla konzervativně laděné a vlastně přehlédnutelné auto, Bayon naopak chce budit pozornost. A právě extravagantní styl mu možná může uškodit u cílové klientely 55+.

Ano, Bayon je auto, které pro jeho motivy trojúhelníků a šípovitých prvků rozhodně nepřehlédnete. Na druhou stranu ne všem se nutně zalíbí „hmyzí“ příď s rozdělenými světlomety, nebo zadní partie s mnoha zlomy a neobvyklými koncovými světly - orientovanými vertikálně a navíc doplněnými o vodorovnou spojující linkou. Design navržený podle jazyka „smyslná sportovnost“ ale chce být i praktický, odhalené plasty totiž nejsou jen reakce na dnešní módu takových řešení, ale jsou umístěny v místech, kde mají chránit karoserii před případnými oděrkami, třeba na parkovišti.

Co se pak týče rozměrů, s délkou 4.180 mm, Bayon přesně spadá do segmentu malých, městských SUV, nebo crossoverů, chcete-li. Že je Hyundai v dané kategorii už zastoupen obdobně velkým modelem Kona, údajně nevadí. Každý z modelů je orientován na jinou klientelu, navíc se nabízí, že příští Kona mírně povyroste, aby se od Bayonu výrazněji odlišila. Navíc odlišností je výška, udávaných 1.490 mm je spíše něco mezi klasickým hatchbackem a malým SUV, jak potvrzuje přiložená tabulka. Rozvor 2.580 mm se shoduje s hatchbackem i20.

Prostorný, s lacinějšími detaily

Bayon chce každopádně hrát roli toho dostupnějšího modelu, podobně jako se dnes liší Opel Crossland od Mokky. Proto jeho platforma sdílená s malým hatchbackem i20 nabízí výhradně pohon předních kol (Kona nabízí i čtyřkolku) a nepočítá se s alternativními druhy pohonu (leda mildhybridem). Stejně tak výbava je dle slov představitelů značky „rozumná“, nejpokrokovější systémy tak vozu chybí, byť nabízí třeba hlídání mrtvého úhlu, velký, 10,25" displej navigace, hudební systém Bose s 10 reproduktory nebo vyhřívání volantu.

Uvnitř je nicméně tato snaha znát. Testoval jsem vůz ve středním výbavovém stupni Smart, v němž ztvárnění středového panelu působí přece jen laciněji. Místo lesklého plastu kolem ovládání manuální klimatizace by se mně tu líbil nějaký pestřejší dekor. Líbí se mně však plasty použité na vrchu palubní desky, sice tvrdé, avšak se zajímavým dekorem.

Jinak moc není co kabině Bayonu vytknout. Na rozdíl od karoserie je laděna konzervativně. Nechybí tak klasické ovladače, logicky umístěné, abyste vůz mohli intuitivně ovládat. Tlačítka doprovázející 8“ dotykovou obrazovku multimediálního systému jsou rozměrná, aby se dala dobře nahmatat. Digitální přístrojový štít má zase přehlednou grafiku s tím, že si lze zvolit z různých řešení, která už se nevážou na zvolený jízdní režim. Sedí se spíše výše, což napomáhá rozhledu.

Hyundai Bayon oficiálně! Je to kompaktní crossover navržený pro Evropu

Ani z hlediska prostornosti však není Bayonu co vytknout. I vzadu mám s výškou 185 centimetrů dostatek prostoru jak před kolena, tak nad hlavou. Kvituji i slušně vysoko ukotvenou lavici, která díky tomu pěkně podpírá stehna. Pochvalu zaslouží zavazadelník, nejen díky v rámci kategorie parádnímu udávanému objemu 411 litrů, ale také díky pravidelným tvarům. Na rozdíl od vybrané konkurence nebo ix20 tu však chybí posuvná zadní lavice.

Solidní tříválec

Nabídka motorů Bayonu se omezuje výhradně na benzinové motory. Standardem je atmosférický čtyřválec 1.2i s 62 kW, který dále doplňuje tříválec 1.0 T-GDI. Na výběr je buď verze se 74 kW, nebo s 88 kW, která je standardně mildhybridem, doplněným o 48V palubní síť.

Pro první jízdu jsme zvolili střední cestu, 1.0 T-GDI (74 kW) kombinovaný s šestistupňovým manuálem, který za rozumný příplatek 40.000 korun může nahradit sedmistupňová dvouspojková převodovka.

Je to motor se solidní dynamikou, který však svými jadrnými tóny nezapře tříválcovou konstrukci. Nejvíce se mu líbí ve středním pásmu, nad 5000 otáček se už zásadního elánu nedočkáte, stejně tak do 1500 otáček se mu moc nelíbí.

Bohužel právě ve městě se kvůli zpřevodování často ocitáte kolem této hranice, a tak leckdy řešíte, zda jet na čtvrtý převodový stupeň, nebo raději podřadit na trojku. Mechanicky je ale převodovka poctivá, s přesně vytyčenými drahami a mechanickým kliknutím při pohybu v kulise. Pochvalu zaslouží i tiše a hladce pracující start-stop systém.

Dlouhodobá spotřeba konkrétního exempláře se podle palubního počítače zastavila na 6,5 l/100 km, já se však za den ježdění pohyboval spíše kolem sedmilitrové hranice. Ve městě si Bayon řekl do osmi litrů, na dálnici se apetit pohyboval kolem sedmi litrů.

Komfortní společník

Hned první kilometry přitom dokazují, že Bayon chce být hlavně komfortní společník. Technický základ vychází z malého hatchbacku i20, což znamená vzpěry McPherson vpředu a jednoduchou nápravu s torzní příčkou vzadu, přesto se však celek povedlo solidně naladit. Bayon pěkně tlumí jednotlivé nerovnosti, aniž by se od zadní nápravy ozývaly nějaké hlučné rány. Pomáhá tomu třeba i fakt, že větší 17palcová kola neznamenají nižší profil pneumatiky jako u jiných aut. Právě větší obvod takového kola ve výsledku zvyšuje světlost.

Řízení je spíše lehčího ražení, přesně v duchu celkového naladění vozu podle cílové klientely. Přepínání jízdních režimů (Sport a Comfort) sice lehce změní tuhost řízení, rozdíl ale není tak zásadní, aby mělo smysl mezi těmito módy přepínat. Odhlučnění je též na slušné úrovni, byť na dálnici se šumu okolo vanoucího větru nevyhnete. Náklony v utažených obloucích zase dokazují, že je Bayon hlavně pohodář, kterému vysoké tempo moc nevyhovuje.

Závěr

V době stále expandující nabídky různých elektromobilů a hybridů je velice osvěžující vidět, že Hyundai prostřednictvím modelu Bayon nabídl „prostě normální auto“, které primárně myslí na potřeby své cílové klientely a ne na ústupky emisním normám.

Cílová klientela vůz nepochybně ocení, ať už pro slušný vnitřní prostor, pravidelně tvarovaný zavazadelník s více než dostatečným objemem, nebo komfortní jízdu. Také výbava je v duchu slov Hyundaie „rozumná" a nabízí primárně to, co zákazníci opravdu chtějí. Díky tomu se i cena drží v mezích. Však základ s údajně vyhledávanou atmosférickou dvanáctistovkou s 62 kW vyjde na solidních 349.990 Kč.

Jedinou zásadní nevýhodou je tak podle mého názoru kontroverzní, možná až překombinovaný vnější vzhled, který cílovou klientelu osob pokročilého věku může podle mého názoru odradit. Nebo se mýlím?