Přeprava elektrokola autem má své limity. Problémem je hmotnost
Stále populárnější elektrokola usnadňují jízdu zejména méně fyzicky zdatným cyklistům. Přeprava e-kola ale není tak jednoduchá, jako v případě klasického typu.
Jakým způsobem lze vůbec přepravovat jízdní kolo v osobním autě? Možností je hned několik. Pokud přepravujete kupříkladu dětské kolo na krátkou vzdálenost, pak jej můžete zkusit umístit do zavazadelníku. Jeho výchozí uspořádání na to ale obyčejně nestačí, takže musíte sklopit opěradla zadní lavice a v některých případech i demontovat přední kolo.
Někdy lze jízdní kolo převážet přímo v kabině, a sice na zadních sedadlech tak, že jej prostě postavíte na podlahu. Že ani jeden z uvedených případů není moc bezpečný, je asi jasné, avšak nouzově na krátkou vzdálenost to možné je.
Druhou jmenovanou možnost výrazně vylepšuje řešení dostupné u některých starších vozů Honda, známé jako Magic Seats. Jeho základem je o 90 stupňů otočný sedák zadní lavice, který tak vlastně vztyčíte k opěradlům. Prostor, který třeba u civicu 8. nebo 9. generace vznikne, pojme dle zkušených uživatelů dokonce více jízdních kol.
Chce to svaly
Pokud kolo vezete dále a požadujete více bezpečnosti, pak je jednoznačně lepší jej přepravovat mimo kabinu či zavazadelník vozidla. Jsou dvě možnosti: buď na střeše na střešním nosiči vybaveném speciálním upínacím zařízením, nebo, a to je lepší způsob, na nosiči, který se připevní k zadní části vozidla. Některé nosiče lze takhle připevnit ke karoserii i bez tažného zařízení, avšak spolehlivější je systém, který se upevňuje na, lidově řečeno, kouli.
Pak je tady ještě Opel a jeho systém FlexFix, který nabízejí některé starší modely této německé značky. V tomhle případě je nosič na dvě kola součástí vozidla a v nepracovní poloze je zasunutý pod podlahu zavazadelníku. Pro přepravu kol jej tudíž stačí vytáhnout.
A zatímco vozit klasické kolo na střeše lze, jakkoliv třeba manipulace s ním není zrovna jednoduchá, v případě elektrokola bychom si to skoro rozmysleli. Proč? Důvodem je obecně vyšší hmotnost e-kola v porovnání s klasickým.
Nejde jen o to, že střešní nosiče, takzvané příčníky na podélníky neboli hagusy, mají omezenou nosnost, ale důvodem je i samotná nosnost střechy vozidla. Ta bývá zpravidla 50 kg. Tolik sice elektrokolo zdaleka neváží, mnohdy nemá ani polovinu, jenže pokud byste na střechu umístili dvě taková kola, už se pomalu, ale jistě hmotnostnímu limitu blížíte.
Vyšší hmotnost e-kola představuje také problém se samotným nakládáním na střechu, přesněji střešní nosič. Ono zvedat takhle těžký a navíc dost neskladný předmět do takové výšky, to už chce trénované svaly. A i pokud jste fyzicky zdatný jedinec, i tak potřebujete ještě pomocníka. Dávat kolo na střechu sám není příliš dobrý nápad, už z důvodu rizika poškození (odření) karoserie auta a také kola. O riziku vlastního zranění nemluvě.
Raději dozadu
Vzhledem k vyšší hmotnosti je tak nejvhodnější možností, jak přepravovat e-kolo, umístit jej na zadní nosič upevněný k tažnému zařízení. I zde ale je třeba myslet na nejvyšší svislé zatížení tažného zařízení, které bývá nejčastěji 75 kg.
„Obecně se doporučuje nevozit elektrokola v průtrži kvůli ochraně elektrických obvodů. Když budete parkovat, nenechávejte je na prudkém slunci kvůli bezpečnosti akumulátorů. Pokud to umožňuje konstrukce elektrokola, akumulátor vyjměte a přepravujte uvnitř vozu.
Opět platí, že ho nikdy dlouho nenechávejte v zaparkovaném voze vystaveném slunci. Hrozí jeho poškození. Kdybychom měli jít do detailů, ideální je přepravovat akumulátor nabitý v rozmezí cca 30 až 60 % jeho kapacity, což se doporučuje i pro dlouhodobé skladování,” vysvětluje zkušený ebiker a ambasador Bosch eBike Systems Richard Gasperotti. A pozor – některé země, jako například Itálie, vyžadují umístit na zadní nosič výraznou ceduli s reflexními pruhy.
Zdroj: Bosch eBike Systems, Wikipedia, prospekty Honda Civic a Opel Astra, zdroj foto: Bosch eBike Systems, video: auto.cz
